Řidičský průkaz: kdy vznikl a kdo ho zavedl
Řidičský průkaz nevznikl jedním dnem ani v jedné zemi. První povolení dostal Carl Benz v Mannheimu roku 1888, zkouška se objevila v Paříži roku 1893, Británie zavedla průkaz bez zkoušky roku 1904 a Rakousko-Uhersko povinné zkoušky od ledna 1906. Jednotná mezinárodní pravidla přišla s pařížskou úmluvou z roku 1909.
Ve zkratce
- Benzovo povolení z roku 1888 bylo svolením ke zkušebním jízdám, ne řidičským průkazem v dnešním smyslu.
- Pařížský prefekt Lépine zavedl 14. srpna 1893 povinné osvědčení způsobilosti.
- Britský zákon z roku 1903 vyžadoval od 1. ledna 1904 průkaz, ale zkoušku nikoli. Ta přišla v roce 1935.
- V rakouských zemích platila povinná zkouška od ledna 1906, v Čechách ji zajišťovali komisaři z Prahy a Liberce.
- Pařížská úmluva z 11. října 1909 stanovila věkovou hranici 18 let a uznávání mezinárodních dokladů.
- Vídeňská úmluva z roku 1968 zná kategorie A až E a nahradila starší úmluvy.
Carl Benz a povolení z roku 1888
Nejznámější příběh začíná v Mannheimu. Velkovévodský badenský okresní úřad v Mannheimu povolil Carlu Benzovi v roce 1888 zkušební jízdy s jím vyrobeným patentním motorovým vozem. Originál je ve Stuttgartu v Muzeu Mercedes-Benz. Bertha Benz žádné takové povolení neměla, když později vyrazila na slavnou dálkovou jízdu.
Proč se mu říká první průkaz
Muzeum Mercedes-Benz sám dokument opatrně označuje za pravděpodobně první řidičský průkaz historie a dodává, že dokument s takovým názvem tehdy neexistoval. Úřad nezkoušel řidiče, povolil konkrétnímu vynálezci provozovat konkrétní stroj. Dnešní průkaz je osobní doklad o způsobilosti, proto je přesnější mluvit o předchůdci. Více o dalekém výletu jeho manželky najdete v článku o první dálkové jízdě Berthy Benzové.
Paříž 1893: osvědčení způsobilosti
Za první doklad opravdu vázaný na schopnosti řidiče se považuje francouzské certificat de capacité. Zavedl ho policejní prefekt Louis Lépine ordonancí ze 14. srpna 1893 pro území pařížské prefektury. Celostátně jej převzal dekret z 10. března 1899 o provozu automobilů. Podle francouzské observatoře silniční bezpečnosti ONISR dekret také omezil rychlost na 20 km/h ve městě a 30 km/h mimo ně.
Název permis de conduire se v oficiálním znění objevil až dekretem z 31. prosince 1922. Francouzská předchůdkyně dnešního průkazu tedy asi třicet let nesla jiné jméno.
Německo, Británie a Rakousko-Uhersko v prvních letech století
Německé země a říše
Ještě před sjednocením pravidel vydávaly povolení jednotlivé německé státy. Firma Daimler uvádí, že první jízdní zkoušky se v Prusku konaly na počátku dvacátého století a že první autoškola Benz vznikla v Mannheimu v roce 1904. Jednotný průkaz pro celé Německo přinesl až zákon o provozu motorových vozidel z 3. května 1909 a prováděcí nařízení Spolkové rady z 3. února 1910.
Británie: průkaz bez zkoušky
Britský zákon Motor Car Act z roku 1903 vstoupil v platnost 1. ledna 1904. Podle vládní historie bezpečnosti silnic sloužil průkaz výhradně k identifikaci vozidel a řidičů, vydával se na poště a stál pět šilinků, bez jakékoli zkoušky. Ta přišla až se zákonem o silničním provozu z roku 1934: dobrovolné zkoušky začaly 16. března 1935 a v červnu 1935 se staly povinnými pro nové řidiče. O britských zvycích píšeme v článku proč se jezdí vpravo a v Británii vlevo.
Rakousko-Uhersko a české země
Nařízení ministerstva vnitra č. 156/1905 z 27. září 1905 sjednotilo pravidla v rakouské části monarchie. Podle rakouského ministerstva vnitra vstoupilo v platnost 7. ledna 1906. Řidič musel mít nejméně 18 let a složit technicko-teoretickou i praktickou zkoušku, průkaz s fotografií se nosil při každé jízdě. Zkoušeli komisaři jmenovaní místodržitelstvím, v Čechách dva, v Praze a v Liberci. Václav Klement dostal podle Škody Auto osvědčení o zkoušce v dubnu 1906 od zkušebního komisaře pro Království české.
Nové nařízení č. 81/1910 říšského zákoníku navázalo na pařížskou úmluvu z roku 1909. Podle studie Jana Štemberka z Univerzity Karlovy poprvé vyžadovalo i lékařské vysvědčení. Platilo i v Československu.
Přehled: kdo co zavedl a kdy
| Rok | Místo | Co se stalo |
|---|---|---|
| 1888 | Mannheim, Baden | povolení zkušebních jízd pro Carla Benze |
| 14. 8. 1893 | Paříž | osvědčení způsobilosti na území prefektury |
| 10. 3. 1899 | Francie | celostátní dekret o provozu automobilů, zkoušky a rychlostní limity |
| 1. 1. 1904 | Británie | povinný průkaz bez zkoušky |
| 7. 1. 1906 | Rakousko | povinná zkouška, věk nejméně 18 let |
| 3. 5. 1909 | Německo | zákon o provozu motorových vozidel, jednotný průkaz |
| 11. 10. 1909 | Paříž | mezinárodní úmluva, hranice 18 let |
| 1935 | Británie | povinná zkouška pro nové řidiče |
Mezinárodní úmluvy: 1909, 1926 a 1968
Pařížská úmluva z roku 1909
Úmluva byla podepsána 11. října 1909 v Paříži šestnácti státy, mezi nimi Německem, Rakousko-Uherskem, Francií, Británií a Ruskem. Řidič v mezinárodním provozu musel mít povolení po prokázání způsobilosti a nesměl být mladší 18 let. Mezinárodní cestovní doklady platily jeden rok a smluvní státy je uznávaly bez nové zkoušky. Společný evropský průkaz úmluva nezavedla.
Úmluva z roku 1926
Nová pařížská úmluva z 24. dubna 1926 nahradila starší text a zavedla pojem mezinárodní řidičské povolení. Doklady opět platily rok a rozlišovaly tři skupiny: lehčí vozidla, těžká vozidla a motocykly. K mezinárodnímu provozu patří i značky, viz co znamenají písmena na registračních značkách.
Vídeňská úmluva z roku 1968
Úmluva o silničním provozu byla uzavřena 8. listopadu 1968 ve Vídni. V poměru mezi smluvními stranami nahradila obě pařížské úmluvy z roku 1926, washingtonskou z roku 1943 i ženevskou z roku 1949. Smluvní strany uznávají národní doklady odpovídající jejímu vzoru nebo vydané v jejich jazyce a mezinárodní doklady podle přílohy 7. Mohou ale odmítnout průkazy držitelů mladších 18 let a pro kategorie C, D a E mladších 21 let.
| Kategorie | Vozidla podle Vídeňské úmluvy |
|---|---|
| A | motocykly |
| B | vozidla do 3 500 kg s nejvýše osmi místy navíc k řidiči |
| C | nákladní vozidla nad 3 500 kg |
| D | vozidla pro přepravu osob s více než osmi místy navíc k řidiči |
| E | soupravy, kde tažné vozidlo patří do B, C nebo D, ale souprava jako celek ne |
Vzor národního průkazu v příloze 6 počítá s růžovým listem formátu A7 a s francouzským titulem Permis de conduire. Jak vypadá výuka a zkouška dnes, shrnuje článek o dnešní autoškole.
Šest tvrzení o řidičském průkazu, která neplatí
- Benz měl první řidičský průkaz. Měl povolení k zkušebním jízdám se svým vozem, což je předchůdce, nikoli osobní doklad o zkoušce.
- První průkaz byl britský. Britský průkaz z roku 1904 vznikl bez zkoušky, jen pro identifikaci. Zkoušku Británie zavedla až v roce 1935, tedy po Paříži a rakouských zemích.
- Francouzský průkaz se od začátku jmenoval permis de conduire. Původní název byl certificat de capacité a nahradil ho až dekret z roku 1922.
- Úmluva z roku 1909 zavedla jednotný evropský průkaz. Řešila mezinárodní provoz, věk 18 let a roční cestovní doklady, domácí průkazy zůstaly národní.
- V Rakousku-Uhersku se jezdilo bez zkoušky až do první světové války. Povinná zkouška platila od ledna 1906, v Čechách u komisařů v Praze a Liberci.
- Vídeňská úmluva vytvořila jeden světový průkaz. Určuje vzory a vzájemné uznávání, vydávání ale zůstává věcí jednotlivých států.
Časté otázky
Kdo dostal první řidičský průkaz na světě?
Nejčastěji se uvádí Carl Benz, kterému badenský úřad v Mannheimu v roce 1888 povolil zkušební jízdy s jeho vozem. Nešlo o zkoušku řidiče a dokument tak tehdy nikdo nenazýval, takže jde spíš o předchůdce.
Kdy vznikla první zkouška řidiče?
Doložené je pařížské osvědčení způsobilosti z roku 1893 a francouzský dekret z roku 1899, který počítal s přezkoušením. Povinná zkouška v rakouských zemích platila od ledna 1906. Británie ji zavedla až v roce 1935, předtím vydávala průkaz bez zkoušky.
Kdy se v Česku začalo skládat řidičské zkoušky?
V českých zemích tehdejšího Rakouska platila od přelomu let 1905 a 1906 povinnost prokázat způsobilost zkouškou před úředním komisařem. Komisaři sídlili v Praze a v Liberci. Zkoušející Václav Klement měl osvědčení o zkoušce z dubna 1906, jak uvádí Škoda Auto.
Proč se ve Francii řidičský průkaz původně jmenoval jinak?
Od roku 1893 se v Paříži a od roku 1899 v celé Francii vydávalo osvědčení způsobilosti, francouzsky certificat de capacité. Název permis de conduire jej nahradil dekretem z 31. prosince 1922.
Co upravila pařížská úmluva z roku 1909?
Podepsalo ji šestnáct států a týkala se mezinárodního provozu aut. Řidič v cizině musel mít povolení od úřadu nebo oprávněného sdružení po prokázání způsobilosti a nesměl být mladší 18 let. Mezinárodní cestovní doklad platil jeden rok a ostatní státy ho uznávaly bez nové zkoušky.
Platí jeden řidičský průkaz po celém světě?
Ne. Každý stát vydává vlastní průkaz podle vlastních zákonů. Úmluvy z roku 1926, 1949 a 1968 určují jen vzor dokladů a vzájemné uznávání. Vídeňská úmluva z roku 1968 smluvním stranám například dovoluje odmítnout průkazy držitelů mladších 18 let.
Jaké skupiny řidičského oprávnění zná Vídeňská úmluva?
Pět kategorií označených písmeny A až E: motocykly, vozidla do 3 500 kg s nejvýše osmi místy navíc k řidiči, nákladní vozy nad 3 500 kg, vozidla pro osoby s více než osmi místy a soupravy.
Jak měl podle Vídeňské úmluvy vypadat vzor průkazu?
Příloha 6 popisuje list formátu A7 nebo jeho složenou podobu, růžové barvy, s francouzským titulem Permis de conduire. Odpovídá to papírovým průkazům, jaké mnoho států vydávalo po desetiletí.
