Olympijský oheň: odkud je a jak se zapaluje
Olympijský oheň se zapaluje v řecké Olympii slunečními paprsky v parabolickém zrcadle a do hostitelského města putuje štafetou, kterou poprvé vyslali před hrami v Berlíně v roce 1936. Do starověké Olympie tedy sahá místo i způsob zapálení, ale samotná štafeta není antická tradice, vymysleli ji organizátoři moderních her. Když pochodeň cestou zhasne, zapálí se znovu od záložního plamene z Olympie.
Ve zkratce
- Ve starověké Olympii hořel plamen na oltáři bohyně Hestie v budově zvané prytaneion.
- Na olympijských hrách v Amsterdamu 1928 hořel oheň poprvé v moderní době, ale byl zapálený přímo na místě.
- Štafeta z Olympie do pořadatelského města se poprvé běžela v roce 1936 před hrami v Berlíně.
- Podle Mezinárodního olympijského výboru starověké hry žádné štafety neznaly.
- Dnes se oheň zapaluje jen slunečním paprskem v parabolickém zrcadle.
- Pro zataženou oblohu se při zkoušce obřadu uschová záložní plamen.
- Zhasnutou pochodeň zapalují od záložního ohně z Olympie, ne od zapalovače.
Co hořelo ve starověké Olympii
Oheň měl v antickém Řecku posvátný význam. Mýtus o Prométheovi vysvětloval jeho původ tím, že ho bohům ukradl a dal lidem. Před hlavními chrámy podle olympijských dokumentů hořely stálé ohně a jejich čistotu zajišťovalo zapalování slunečními paprsky.
Hestiin oltář v prytaneionu
V olympijské svatyni hořel podle Mezinárodního olympijského výboru stálý plamen na oltáři bohyně Hestie, bohyně krbu. Stál v prytaneionu, tedy v budově, kde se po skončení her pořádaly hostiny na počest vítězů. Podobný popis uvádí i muzejní materiály ke starověké Olympii, které mluví o ohnisku Hestie v hlavní místnosti stavby.
Tímto ohněm se zapalovaly další ohně v celé svatyni. Hořely na oltářích Dia a Héry před jejich chrámy, kde se zároveň obětovala zvířata. Z oltářů se dnes nic nedochovalo, takže ceremoniál před ruinami Héřina chrámu je spíš připomínkou.
Štafety, které Olympie neznala
Právě tady se rozchází pověst s doloženým stavem. Podle Mezinárodního olympijského výboru se na starověkých olympijských hrách ani na dalších panhelénských hrách žádné štafety nekonaly. Staří Řekové ale znali v Athénách takzvanou lampadodromii, závod s pochodněmi na počest některých bohů včetně Prométhea. Vítězil ten, kdo první doběhl k oltáři a mohl znovu zapálit oheň.
Athénské pochodňové běhy byly součástí náboženských obřadů, ne olympijských soutěží. Na hrách v Olympii se místo toho vysílali poslové z města Élidy, aby oznámili datum a vyhlásili svatý mír zvaný ekecheiria. Šlo o jeden měsíc před hrami a po dobu jejich konání, kdy se přerušovaly boje.
Od věže v Amsterdamu ke štafetě z Olympie
V moderní době se plamen u olympijských her objevil až v roce 1928. V Amsterdamu hořel v nádobě na vrcholu vysoké věže u stadionu, kterou navrhl architekt Jan Wils. Tehdejší oheň nikam neputoval, zapálil se přímo na místě. Teprve v roce 1936 se přidala štafeta z Olympie. K dalším olympijským věcem, které mají své vysvětlení, patří i maratonská trať, o jejíž délce píšeme v textu proč má maraton 42,195 kilometru.
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1928 Amsterdam | plamen poprvé hoří na věži nad stadionem, zapálený na místě |
| 1934 | Mezinárodní olympijský výbor schvaluje myšlenku přenést oheň z Řecka do Berlína |
| 1936 Berlín | první štafeta z Olympie, 20. července až 1. srpna |
| 1952 Oslo | první štafeta před zimními hrami, začíná v Norsku |
| 1964 Innsbruck | štafeta k zimním hrám poprvé začíná v Olympii |
Rok 1936: nápad Carla Dieme
Štafetu navrhl Carl Diem, generální sekretář organizačního výboru berlínských her. Mezinárodní olympijský výbor ji schválil v květnu 1934. Plamen zapálili 20. července 1936 v Olympii a první řecký běžec Konstantinos Kondylis ho vyzvedl od velekněžky. Do Berlína ho pak v poslední etapě donesl Fritz Schilgen.
Trasa vedla přes sedm zemí: Řecko, Bulharsko, Jugoslávii, Maďarsko, Rakousko, Československo a Německo. Podle německého Olympijského muzea ji každý běžec zdolával po úseku zhruba tisíce metrů a trvala dvanáct dní. Muzeum uvádí 3 331 běžců a 3 187 kilometrů, přičemž součet v jeho vlastní tabulce vychází o něco níž. Přesné číslo se tedy v pramenech liší.
Proč je to politicky ožehavé
Berlínské hry z roku 1936 pořádalo nacistické Německo a štafeta se stala součástí propagandy. Podle Muzea holokaustu ve Washingtonu nacističtí propagandisté využívali pochodňová shromáždění a běhy k získávání mladých Němců pro režim a vytvářeli vazbu mezi nacistickým Německem a antickým Řeckem. Že byl nápad přenášet oheň sám o sobě sportovní, na tom nic nemění.
V Berlíně se oheň zapálil při zahájení her a hořel ve stadionu a na dalších místech až do závěrečného ceremoniálu. K moderním olympijským symbolům patří i kruhy, o jejichž významu píšeme v textu co znamenají olympijské kruhy.
Jak se oheň zapaluje dnes
Několik měsíců před zahájením her se v Olympii koná obřad před zříceninou Héřina chrámu. Herečky v rolích kněžek zapálí pochodeň slunečním paprskem v parabolickém zrcadle. Podle Mezinárodního olympijského výboru je to jediný způsob, jak olympijský plamen zapálit. Oheň se pak uloží do urny a v antickém stadionu ho velekněžka předá prvnímu běžci.
Starověk a dnešek vedle sebe
| Prvek | Starověká Olympie | Dnešní podoba |
|---|---|---|
| Místo ohně | oltář Hestie v prytaneionu | před ruinami Héřina chrámu |
| Zdroj plamene | sluneční paprsky | sluneční paprsky v parabolickém zrcadle |
| Přenos ohně | nebyl, plamen sloužil k zapalování ohňů ve svatyni | štafeta do pořadatelského města |
| Doba trvání | podle olympijských pramenů stálý plamen | pro každé hry nový plamen z Olympie |
Slunce jako zdroj ohně znali už staří Řekové, zatímco dnešní obřad se ustálil až ve 30. letech minulého století a od té doby se podle dostupných popisů nemění. Obřad tedy odkazuje na starověk, i když jeho podoba je moderní. Stejně tak u zlaté medaile platí, že se z ní nevyklube to, co by název napovídal, jak vysvětluje text proč olympijská zlatá medaile není ze zlata.
Kdo to organizuje
Zapálení v Olympii má na starosti Řecký olympijský výbor, který zajišťuje také přenos plamene do Athén na Panathénajský stadion, kde se konaly hry v roce 1896. Odtud přebírá štafetu organizační výbor hostitelské země. Do roku 2008 plamen obvykle procházel několika zeměmi, od roku 2010 se štafeta odehrává hlavně v Řecku a v zemi pořadatele.
Zimní hry: oheň z Norska a z Říma
U zimních her to nešlo jednoduše podle letního vzoru. První zimní štafeta se konala před hrami v Oslu v roce 1952, ale nezačala v Olympii. Vyšla z norského údolí Morgedal, které je považováno za kolébku lyžování, a plamen se zapálil v krbu domu legendárního lyžaře Sondreho Norheima.
Do roku 1964 přitom zimní hry plamen z Olympie nedostávaly. V Cortině d’Ampezzo v roce 1956 se zapálil v Římě před Kapitolem, protože Řím byl právě zvolen pořadatelem letních her. Stativ pro obřad však poslali z Olympie. Před hrami v Squaw Valley 1960 se oheň opět zapálil v Norsku. Teprve od Innsbrucku 1964 začíná štafeta i k zimním hrám v Olympii.
Co když oheň zhasne
Zataženo v Olympii
Slunce se na obřad vždy nedá objednat. Proto se na zkoušce, za slunečného dne, oheň zapálí zrcadlem tradičním způsobem a uchová v bezpečnostní lucerně. Když je v den obřadu zataženo, pochodeň se zapálí z tohoto ohně. Tak postupovali pořadatelé i před hrami v Paříži: obřad se konal 16. dubna 2024 a kněžka šla rovnou k záložnímu plamenu zapálenému při zkoušce o den dřív.
Zhasnutí při štafetě
Pochodeň musí podle olympijských pokynů vydržet vítr, déšť i sníh a hořet déle, než trvá úsek běžce. Přesto občas zhasne. Při štafetě před hrami v Londýně v roce 2012 plamen zhasl při jízdě na kánoi po divoké vodě a znovu ho zapálili od lucerny s takzvaným mateřským plamenem. Pořadatelé uvedli, že to není nic neobvyklého.
Plamen se znovu zapaluje od zdroje, ne od zapalovače. Vzduchem se přepravuje v bezpečnostní lucerně podobné hornické lampě a v noci se uchovává ve zvláštním kotli. Před zimními hrami v Soči pak bezpečnostní pracovník v Kremlu zapálil zhaslou pochodeň zapalovačem, což zdroje označují za porušení postupu.
Kotel na stadionu
Plamen v kotli hoří po celou dobu her a hasí se až při závěrečném ceremoniálu. Totožnost posledního nositele pochodně se do poslední chvíle tají. Nositele dnes vybírá organizační výbor her, dříve to dělaly sportovní organizace, například před hrami v Helsinkách 1952, kde zazářil Emil Zátopek (tři zlata z Helsinek a mýty kolem nich). Mezi nejznámější patřila Cathy Freemanová v Sydney 2000 a Jošinori Sakai v Tokiu 1964, který se narodil v Hirošimě v den výbuchu atomové bomby.
Šest tvrzení o olympijském ohni, která neplatí
- Štafeta je starověký zvyk. Není. Podle Mezinárodního olympijského výboru starověké hry štafety neznaly, první se běžela v roce 1936.
- Jeden oheň hoří od roku 1936. Ne, pro každé hry se zapaluje znovu v Olympii a po jejich skončení se zhasíná.
- Oheň může zapálit cokoli. Podle Mezinárodního olympijského výboru se olympijský plamen zapaluje jen slunečním paprskem v zrcadle.
- V Olympii zapaluje oheň skutečná kněžka. Zapaluje ho herečka v roli kněžky, choreografie vychází z antických vzorů.
- Zimní štafety vždy začínaly v Olympii. Ne, před rokem 1964 vycházely z Norska nebo z Říma.
- Zhasnutá pochodeň znamená konec štafety. Ne, zapálí se znovu od záložního plamene z Olympie a štafeta pokračuje.
Časté otázky
Odkud je olympijský oheň?
Vždy z Olympie v Řecku. Několik měsíců před zahájením her ho před ruinami Héřina chrámu zapálí herečky v rolích kněžek slunečním paprskem v parabolickém zrcadle. Plamen pak putuje přes Atény do hostitelské země. Štafeta s ním vznikla až v roce 1936.
Kdy se poprvé běžela olympijská štafeta s ohněm?
V roce 1936 před hrami v Berlíně. Začala 20. července v Olympii a po dvanácti dnech dorazila do Berlína. Vedla přes sedm zemí, včetně Československa.
Proč olympijská štafeta není antická tradice?
Mezinárodní olympijský výbor sám uvádí, že na starověkých olympijských hrách ani na jiných panhelénských hrách žádné štafety nebyly. Starověk znal soutěže s pochodněmi v Athénách na počest bohů, ale ty se nekonaly v Olympii. Štafetu v roce 1936 navrhl Carl Diem, který se podle olympijských materiálů inspiroval antickými závody s pochodněmi.
Jak se oheň zapaluje, když je zataženo?
Používá se záložní plamen. V den zkoušky obřadu, kdy svítí slunce, se oheň zapálí zrcadlem stejně jako při ostrém obřadu a uchová se v lucerně. Když je při obřadu zataženo, zapálí se pochodeň z tohoto uschovaného plamene. Tak to bylo i před hrami v Paříži v dubnu 2024.
Co se stane, když olympijská pochodeň zhasne?
Znovu se zapálí od záložního ohně, který se vozí v lucernách podobných hornickým lampám. Jde o plamen z Olympie, ne o cokoli jiného. Zapalovač pořadatelé za správný postup nepovažují. Před zimními hrami v Soči jej přesto použil bezpečnostní pracovník na Kremlu.
Hoří olympijský oheň od roku 1936 nepřetržitě?
Ne. Pro každé hry se zapaluje znovu v Olympii a hoří jen po dobu štafety a her. Při slavnostním zakončení se plamen v kotli zhasíná. Představa jednoho ohně, který by se předával osmdesát let, je nepravdivá.
Kdo zapaluje olympijský oheň v Olympii?
Herečka v roli velekněžky. Choreografie a kostýmy vycházejí z antických podob. Velekněžka pak předá plamen prvnímu běžci. Pořádá ho Řecký olympijský výbor, který zajišťuje i přenos ohně do Athén na Panathénajský stadion.
Odkud putoval oheň na zimní hry?
Ne vždy z Olympie. Před hrami v Oslu v roce 1952 v Oslu štafeta začala v norském Morgedalu u krbu v domě lyžaře Sondreho Norheima. Před hrami v Cortině d’Ampezzo 1956 se zapálil v Římě před Kapitolem. Od her v Innsbrucku 1964 začíná štafeta k zimním hrám také v Olympii.
