Petrolejové lampy: rozbor díla k maturitě
Petrolejové lampy jsou psychologický román Jaroslava Havlíčka, který poprvé vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy a v přepracované podobě až posmrtně v roce 1944. Patří k meziválečné psychologické próze s naturalistickými prvky. Vypráví o Štěpce Kiliánové z Jilemnice na přelomu 19. a 20. století, která se z vypočítavosti provdá za bratrance, důstojníka nakaženého syfilidou, a promění se z měšťanské slečny v těžce pracující selku.
Ve zkratce
- Autor: Jaroslav Havlíček (1896 až 1943), bankovní úředník a prozaik z Jilemnice.
- První vydání 1935 pod názvem Vyprahlé touhy, přepracované vydání s názvem Petrolejové lampy 1944.
- Literární druh epika, forma próza, žánr psychologický román, směr meziválečná psychologická próza.
- Místo a čas: Jilemnice a statek na Vejrychovsku, přelom 19. a 20. století.
- Stavba: tři části, které sledují Štěpčin život od mládí po zhasínání lamp.
- Hlavní postavy: Štěpka Kiliánová, její bratranec a manžel Pavel Malina, druhý bratranec Jan Malina.
- Film Juraje Herze z roku 1971 je adaptace, ne údaj o knize.
Základní údaje o díle
U zkoušky je třeba rozlišit dvě verze textu: Vyprahlé touhy z roku 1935 a přepracované Petrolejové lampy z roku 1944. V katalozích českých knihoven je první verze zapsána s podtitulem Ulrychovsko a nakladatelem Sfinx, Bohumil Janda. Vydání z roku 1944 má na titulu nakladatelství Evropský literární klub (ELK).
| Údaj | Petrolejové lampy |
|---|---|
| Autor | Jaroslav Havlíček (1896 až 1943) |
| První vydání | 1935, Sfinx, Bohumil Janda, pod názvem Vyprahlé touhy |
| Přepracované vydání | 1944, Evropský literární klub, pod názvem Petrolejové lampy, posmrtně |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | psychologický román |
| Směr a období | meziválečná psychologická próza (1920 až 1939) s prvky realismu a naturalismu |
| Členění | tři části: Lampy svítí a prostírá se, Sytý u stolu, Lampy zhasínají |
| Vypravěč | vševědoucí, er-forma |
| Místo a čas děje | Jilemnice a okolí, přelom 19. a 20. století |
Vznik a návaznosti
Román měl být první částí většího cyklu o Štěpce a rodné Jilemnici. Cyklus Havlíček nedokončil, zůstalo po něm jen torzo Vlčí kůže. Film z roku 1971 a divadelní adaptace vznikly mnohem později.
O čem Petrolejové lampy jsou
Tématem je osud ženy, která nezapadá do maloměstských představ o ženské kráse a vdavkách, a rozpad starého světa, kde vedle sebe žijí měšťané a sedláci. Příběh ukazuje, že vypočítavý sňatek bez lásky vede k tragédii, kterou nese především žena. Důležité je také napětí mezi městem a venkovem a hospodářský úpadek statku.
Hlavní motivy
Opakuje se motiv nemoci a rozpadu osobnosti, nešťastného manželství, nenaplněných snů a rodinných vztahů. Dalším motivem je změna společenského postavení: Štěpka od dětství utíká z měšťanské domácnosti na statek strýce, kde se cítí volněji. Smrt, nemoc a stárnutí zde nejsou výjimkou, ale běžnou součástí života a autor je líčí bez příkras.
Děj po částech
Lampy svítí a prostírá se. První, nejrozsáhlejší část představuje Jilemnici a dvě rodiny. Stavitel Kilián se do města přistěhoval a oženil se s bohatou selkou Annou Malinovou. Jeho dcera Štěpka vyrůstá jako nehezká a hřmotná dívka a o její ruku nikdo nestojí. Nejraději tráví čas na Vejrychovsku u strýce a bratranců Jana a Pavla. Pavel se stane důstojníkem a mezi ním a Štěpkou vzplane krátká náklonnost.
Sytý u stolu. Pavel se vrací z armády, statek je zadlužený a vojenská kariéra rodinu vyčerpala. Bratři se na Pavla dívají jako na někoho, kdo je přivedl na mizinu. Pavel proto nabídne sňatek se zámožnou Štěpkou jako výhodný obchod pro všechny. Po svatbě se ukazuje, že si z vojny přivezl nemoc, kvůli které nemohou mít dítě. Štěpka se stává selkou a vztah se rozpadá.
Lampy zhasínají. Po smrti stavitele Kiliána se Štěpka stará o nemocnou matku v Jilemnici a ochrnující Pavel zůstává na statku téměř osamocený. Nemoc napadá mozek a mění jeho chování. Román končí Pavlovou smrtí a Štěpčinou ztrátou iluzí.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Děj je řazen chronologicky, občas doplněný vzpomínkami na dětství. Příběh postupně graduje od nenápadných nesrovnalostí k nemoci a smrti. Názvy tří částí tvoří symbolický oblouk od rozsvícených lamp přes sytý stůl k jejich zhasnutí. Úvod dlouho líčí prostředí a historii obou rodin, a teprve potom se příběh soustředí na Štěpku.
Čas a prostor
Děj zachycuje několik desetiletí na přelomu 19. a 20. století, kdy do městečka přicházejí nové věci, například železnice. Místem je Jilemnice a statek na Vejrychovsku v Podkrkonoší. Petrolejová lampa je symbolem doby před elektrifikací a zároveň starého, uzavřeného světa, který pomalu zaniká. Autor knihu napsal ve 30. letech, jde tedy o pohled zpět do doby jeho dětství.
Vypravěč
Vypráví vševědoucí vypravěč v er-formě, který zná myšlenky postav i souvislosti, o kterých postavy nevědí. Rozdíl mezi er-formou a ich-formou vysvětluje článek o tom, čím se liší ich-forma a er-forma. Vypravěčovo pásmo se často prolíná s vnitřními monology postav, takže čtenář vidí události i očima Štěpky nebo Pavla.
Postavy
Postavy nejsou černobílé: Štěpka je nehezká, ale silná, Pavel je krásný, ale vypočítavý. Většina z nich je určována původem, majetkem a rodinnými vazbami.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Štěpka Kiliánová | dcera stavitele Kiliána a Anny, rozené Malinové | nehezká, hřmotná, obětavá, pracovitá, trochu výstřední | hlavní hrdinka, žena, která z touhy po rodině přijme výhodný sňatek |
| Pavel Malina | Štěpčin bratranec, důstojník rakousko-uherské armády | vypočítavý, namyšlený, nezodpovědný, později nemocný a zlý | manžel Štěpky, jeho nemoc rozhoduje o jejím osudu |
| Jan Malina | Pavlův starší bratr, sedlák | pracovitý a dobrý hospodář | dřina pro statek, nakonec protipól Pavla a naděje pro Štěpku |
| Stavitel Kilián | Štěpčin otec, přistěhovalec do Jilemnice | pracovitý, šetrný, hrdý, uzavřený | zástupce zbohatlého měšťanstva |
| Anna Kiliánová | Štěpčina matka, sestra sedláka Maliny | zbožná, chladná, city neprojevuje | dcera venkova, která se vdala do města |
Štěpka Kiliánová
Štěpka neodpovídá dobovému ideálu ženy: je nehezká, hlučná a chová se spíše jako kluk. Její síla se ukáže až tehdy, když se musí postarat o statek i o nemocného muže. Nenaříká a nevzdává se, i když o lásce a štěstí nemá iluze. Autor ji zobrazuje se sympatií, ale bez sentimentu.
Pavel a Jan Malinovi
Dva bratři stojí proti sobě. Jan zůstal na statku a pracuje, Pavel odešel do armády a žil na dluh. Pavlův fyzický rozpad je v románu zároveň obrazem morálního rozpadu jeho vypočítavé povahy. Jan je při tom stálou oporou, která teprve v závěru přivede příběh ke smíření.
Jazyk a umělecké prostředky
Text je psán spisovnou češtinou, do které autor vkládá obecnou češtinu a nespisovné výrazy v promluvách postav. Dílo je autorsky chráněné, proto prostředky popisujeme vlastními slovy bez citací.
Vnitřní monolog a prolínání pásem
Nejdůležitějším postupem je prolínání vypravěčova pásma s myšlenkami postav. Čtenář tak nevidí jen vnější děj, ale i důvody, které postavy vedou k rozhodnutí, například proč Štěpka přistoupí na sňatek. Díky tomu je román psychologický, ne jen popisný.
Popis prostředí a detail
Autor pečlivě popisuje domy, zahrady, krajinu a zvyky městečka. Detail často slouží jako klíč k povaze postavy nebo k předtuše. Zde se projevuje realistický a naturalistický způsob psaní, který lpí na ověřitelné skutečnosti. Podrobnosti o naturalismu najdete v článku o naturalismu v literatuře.
Symbol petrolejové lampy
Název románu je jeho nejdůležitějším symbolem. Lampa vrhá světlo na stůl, kolem kterého se schází rodina, a zároveň patří době, která mizí. Zhasínání lamp znamená konec jednoho života a jednoho způsobu bydlení i soužití.
Kontrast a ironie
Humor a ironie jsou střídmé. Vznikají z kontrastu mezi tím, co se o postavě tvrdí, a tím, jaká skutečně je, například mezi Pavlovou důstojnickou elegancí a jeho vypočítavostí. Dialogy jsou živé a charakterizují postavy mluvou.
Autor a literárněhistorický kontext
Jaroslav Havlíček
Jaroslav Havlíček se narodil 3. února 1896 v Jilemnici v rodině učitele. Za první světové války bojoval v Rusku, v Itálii a na Slovensku a studia na technice nedokončil. Po válce pracoval jako úředník Živnostenské banky v Praze a psal po večerech. Zemřel 7. dubna 1943 v Praze. Jeho synem byl básník Zbyněk Havlíček.
Meziválečná psychologická próza
Ve 20. a 30. letech se próza soustředila na vnitřní život postav, na pudy a patologické jevy, a čerpala z poznatků psychologie a psychiatrie. K Havlíčkovi se řadí Marie Pujmanová s Předtuchou, Jarmila Glazarová s Vlčí jámou nebo Václav Řezáč. Ze světové literatury souvisí s touto vlnou Franz Kafka, jehož tvorbu představuje rozbor Procesu. Psychologický román v ruské klasice rozebírá rozbor Bratří Karamazových.
Příbuzná díla
Venkov, rodinu a svatbu z vypočítavosti najdete i v dramatu Maryša bratří Mrštíků. Rozdíl je v tom, že Havlíček sleduje psychologii postav, ne společenský problém jako takový. Další českou prózu z poloviny třicátých let představuje Sirena Marie Majerové. Z Havlíčkových dalších děl uveďte romány Neviditelný, Ta třetí a Helimadoe a soubor Neopatrné panny.
Jak o Petrolejových lampách mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Začněte úryvkem: zařaďte ho do jedné ze tří částí a řekněte, co se kolem něj děje. Pokračujte tématem, časem, prostorem a kompozicí, potom vypravěčem, postavami a jazykem. Zdůrazněte, že úryvek sleduje psychologii postavy, ne jen vnější děj. Autora, dva názvy díla a širší kontext nechte až na konec výkladu.
Sedm věcí, které se o Petrolejových lampách pletou
- Rok 1944 jako první vydání. Román poprvé vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy. Rok 1944 je rok přepracovaného posmrtného vydání.
- Dva různé romány. Vyprahlé touhy a Petrolejové lampy nejsou dvě knihy, druhý název patří přepracované verzi stejného příběhu.
- Děj ve 30. letech. Kniha je meziválečná, ale děj se odehrává na přelomu 19. a 20. století.
- Krásná hrdinka. Štěpka je nehezká a hřmotná, právě to ovlivňuje její osud.
- Pavel jako cizí muž. Pavel Malina je Štěpčin bratranec, syn strýce, k němuž chodila v dětství.
- Šťastný konec. Konec je smířlivý, ale cenou je Pavlova nemoc a smrt a Štěpčina ztráta iluzí.
- Film jako předloha. Film Juraje Herze z roku 1971 vznikl podle románu, nikoli naopak, a v detailech se od knihy liší.
Další díla zpracovaná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.
Časté otázky
Kdy vyšly Petrolejové lampy poprvé?
Román poprvé vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy, tedy za života Jaroslava Havlíčka. Přepracovaná podoba s názvem Petrolejové lampy vyšla až v roce 1944, rok po autorově smrti.
Jaký je žánr a literární směr Petrolejových lamp?
Jde o epiku, prózu, žánrově o psychologický román. Řadí se k meziválečné psychologické próze, v líčení prostředí a degenerace postav se objevují naturalistické prvky.
Kdo je hlavní hrdinkou Petrolejových lamp?
Hlavní hrdinkou je Štěpka Kiliánová, dcera jilemnického stavitele. Je nehezká, výstřední a pracovitá, nakonec se provdá za bratrance Pavla Malinu a stará se o něj, když onemocní.
Čím je Pavel Malina nemocný?
Pavel, bývalý důstojník rakousko-uherské armády, si z vojny přivezl syfilis. Nemoc postupně napadne mozek, mění jeho chování a nakonec ho zničí.
Kde a kdy se Petrolejové lampy odehrávají?
Děj se odehrává v podkrkonošské Jilemnici a na okolním statku na přelomu 19. a 20. století. Jilemnice byla také rodným městem autora, i když v knize vystupuje v umělecké podobě.
Co znamená název Petrolejové lampy?
Lampy připomínají dobu před elektrickým osvětlením a symbolizují starý svět, který zaniká. Názvy tří částí navíc sledují osud hrdinky od rozsvícených lamp po jejich zhasnutí.
Je Petrolejové lampy součástí cyklu?
Ano, Havlíček z nich zamýšlel první díl cyklu o Štěpce a Jilemnici. Dokončil jen torzo Vlčí kůže.
Natočil se podle Petrolejových lamp film?
Ano, v roce 1971 natočil film Petrolejové lampy režisér Juraj Herz. Štěpku hrála Iva Janžurová a Pavla Petr Čepek. Film je adaptací, ne součástí knihy.
