Předložky přehled: druhy, pády a cvičení
Předložka je neohebný slovní druh, který stojí před podstatným jménem nebo zájmenem a určuje, v jakém pádě bude. Přehled ukazuje dělení na vlastní a nevlastní, pády, vokalizaci v a ve, k a ke a rozdíl mezi předložkou a předponou. Najdete tu tabulky k vytištění, cvičení s řešením i odpovědi na časté otázky.
Ve zkratce
- Vlastní (primární) předložky jsou krátké a jinou funkci nemají: do, na, pod, v, z.
- Nevlastní (sekundární) předložky vznikly z jiných slov: během, kolem, místo, kvůli.
- Předložka se pojí s každým pádem kromě 5., s 1. pádem jen několik cizích (kontra, versus).
- Předložky na, o, po, v, nad, pod, před, mezi mají dva pády, s a za dokonce tři.
- V a k se mění na ve a ke hlavně před stejnou nebo podobnou souhláskou: ve vodě, ke kostelu.
- Předložka se píše zvlášť (na stole), předpona je součástí slova (nastoupit).
Co je předložka
Nový encyklopedický slovník češtiny definuje předložku jako neohebný slovní druh, jehož hlavní funkcí je udělit pád svému doplnění, nejčastěji podstatnému jménu. Předložka sama nic nepojmenovává, ukazuje vztah mezi dvěma věcmi. Ve větě Kniha leží pod stolem říká, kde kniha je vzhledem ke stolu. Podobně ji popisuje Slovník spisovného jazyka českého.
Proč na předložce záleží
Jiná předložka mění smysl věty: položit knihu na skříň, pod skříň. Předložka také rozhoduje o tvaru dalšího slova. Po předložce k musí následovat 3. pád, po předložce bez 2. pád, proto k babičce a bez babičky. Podle tradiční mluvnice tvoří předložka s podstatným jménem jeden větný člen, nejčastěji příslovečné určení nebo předmět.
Předložky vlastní a nevlastní
Tradiční mluvnice dělí předložky podle původu. Školní učebnice užívají názvy vlastní a nevlastní, odborná literatura primární a sekundární, případně původní a nepůvodní. Jde o totéž dělení pod jinými jmény. Rozhoduje, zda slovo vždy bylo předložkou, nebo vzniklo z jiného slovního druhu.
Vlastní předložky
Vlastní předložky jsou jednoslabičné nebo bez samohlásky: v, k, s, z, do, na, nad, o, od, po, pod, pro, před, přes, při, u, za, bez. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny jich Šmilauer napočítal devatenáct a tvoří uzavřenou skupinu, nová už nevznikají. Vlastní předložka funguje ve větě vždy jen jako předložka. Většina z nich se zároveň užívá jako předpona sloves: nad a nadhodit, pod a podepsat.
Nevlastní předložky
Nevlastní předložky vznikly z podstatných jmen (kolem, místo, během), z příslovcí (blízko, skrz), ze sloves (vyjma, počínaje) nebo z předložek (zpod, zpoza). Skupina je otevřená. Mnohé mají stejně znějícího dvojníka mezi příslovci: ve větě Stál blízko ohně je blízko předložka, ve větě Stál blízko příslovce. Více vysvětluje přehled druhů příslovcí.
Víceslovné předložky
Nevlastní předložka může mít i víc slov, nejčastěji vlastní předložku a podstatné jméno: na základě, na rozdíl od, vzhledem k. Taková spojení se píšou zvlášť, i když fungují jako jedna předložka. Internetová jazyková příručka výslovně uvádí, že na rozdíl od se píše jako tři slova.
Předložky a pády: přehledová tabulka
Pátý pád se s předložkou nepojí nikdy a 1. pád jen u několika předložek cizího původu, jako kontra nebo versus. Šestý pád naopak bez předložky v současné češtině nestojí vůbec, proto se mu někdy říká pád předložkový. Tvary jmen, která po předložce následují, ukazují vzory podstatných jmen.
| Pád | Otázka | Předložky | Příklad |
|---|---|---|---|
| 2. pád | koho, čeho | bez, do, od, z, u, kromě, během, kolem, podle, místo, vedle, blízko, uprostřed | bez kabátu, do lesa, kolem domu |
| 3. pád | komu, čemu | k, proti, kvůli, díky, naproti, vůči | k řece, kvůli zimě, proti větru |
| 4. pád | koho, co | pro, přes, skrz, mimo; dále na, o, po, v, nad, pod, před, mezi, za | pro sestru, přes most, na stůl |
| 6. pád | o kom, o čem | o, na, v, po, při | o prázdninách, na stole, při jídle |
| 7. pád | s kým, s čím | s, za, nad, pod, před, mezi | s bratrem, nad městem, mezi stromy |
Předložky se dvěma pády
Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny se předložky na, o, po, v pojí se 4. a 6. pádem a předložky nad, pod, před se 4. a 7. pádem. Stejně se chová mezi, jak uvádí Slovník spisovného jazyka českého. Čtvrtý pád obvykle odpovídá na otázku kam, šestý a sedmý na otázku kde. Proto dát hrnek na stůl, ale hrnek stojí na stole; zalézt pod postel, ale ležet pod postelí.
Předložky se třemi pády
Předložky s a za mají dokonce tři pády. Za má 2. pád ve významu času (za vlády krále), 4. pád ve významu směru nebo náhrady (schovat se za strom, zaplatit za oběd) a 7. pád ve významu místa (stát za stromem). Předložka s se běžně pojí jen se 7. pádem. Čtvrtý pád zůstal podle Internetové jazykové příručky ve spojeních být s to a kdo s koho, 2. pád (sundat se skříně) hodnotí jako silně zastaralý.
Vokalizace: v, ve, k, ke
Vokalizací se rozumí přidání samohlásky e k předložce: v se mění na ve, k na ke, pod na pode. Vokalizace není pevně dané pravidlo, o volbě často rozhoduje úzus, takže správně je ve třetí i v třetí. Nevlastní předložky jako kolem nebo uprostřed se nevokalizují nikdy.
Předložky k, s, v, z
Před samohláskou zůstávají beze změny: k ústavě, v okolí, z Asie. Před stejnou souhláskou se vokalizují vždy: ke kořenům, ve vejci, se sestrou. Silná tendence je i před podobnou souhláskou, tedy v před f a k před g: ve Francii, ke groši. Před jedinou souhláskou se nevokalizuje: k řece, v zimě. Volba mezi předložkou s a z je samostatné pravopisné téma, rozhoduje o ní pád.
Před skupinou souhlásek
Před dvěma souhláskami, z nichž druhá je r, ř nebo l, zůstává předložka většinou krátká: v trávě, k bráně, z Prahy. Před skupinami tř, dř, sl, zr, zl se spíš vokalizuje: ve třech, ke slibu, ze dřeva. Před třemi souhláskami se předložka vokalizuje většinou: ke středu, ze vzpomínek.
Slabičné předložky a tvar ku
Slabičné předložky se většinou nemění ani před stejnou souhláskou: před domem, od dětí. Vokalizují se před tvary zájmena všechen a já (přede všemi, beze mě, pode mnou) a v několika ustálených spojeních (ode dveří). Tvar ku přežívá jen ve spojeních ku příkladu, ku prospěchu a při vyjádření poměru: pět ku sedmi. Zda za nimi napsat mě, nebo mně, rozhoduje pád.
| Případ | Pravidlo | Příklad |
|---|---|---|
| před samohláskou | bez e | v okně, k oknu |
| před stejnou souhláskou | vždy s e (výjimka s sebou) | ve vodě, ke kamarádovi |
| před f, g (u v, k) | téměř vždy s e | ve Finsku, ke gauči |
| před jednou souhláskou | bez e | v lese, k domu |
| před souhláskou a r, ř, l | většinou bez e | v hlavě, k práci |
| před tř, dř, sl, zr, zl | spíše s e | ve třídě, ke zrcadlu |
| před třemi souhláskami | většinou s e | ve sklepě, ke stromu |
Předložka, nebo předpona
Mnohé předložky existují zároveň jako předpony: na, od, po, pod, před, při, za. Liší se zápisem i úlohou. Předložka je samostatné slovo a píše se zvlášť, předpona je část slova a píše se dohromady. Ve větě Pod stolem podepsal smlouvu je první pod předložka, druhé předpona. Jak se slovo skládá z předpony, kořene a přípony, vysvětluje článek o stavbě slova.
Jak je rozlišit
Zkouška: mezi předložku a jméno lze vložit jiné slovo (na velkém stole), slovo nastoupit rozdělit nejde. Předpona mění význam slova, předložka mění vztah mezi slovy. Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí, že k jako předpona nefunguje vůbec a bez nemůže být předponou slovesa, naopak předpony roz-, vy-, pra- žádnou předložku jako protějšek nemají.
Spřežky
Z předložky a jména někdy srůstá příslovce, kterému se říká spřežka: zpočátku, například, nahoru, potom. Internetová jazyková příručka připouští u řady z nich oba zápisy, například i na příklad. Výjimku tvoří spojení s předložkou na a 4. pádem typu na shledanou nebo na rozloučenou, která se píšou jen zvlášť.
Jak předložku poznat a co se plete
Předložka nestojí sama, vždy po ní následuje jméno nebo zájmeno v určitém pádě. Když za slovem žádné jméno není, nejde o předložku. Nejčastěji se plete s příslovcem, předponou a spojkou.
| Co se plete | Jak rozlišit | Příklad |
|---|---|---|
| předložka a příslovce | za předložkou následuje jméno | Bydlí blízko školy. × Bydlí blízko. |
| předložka a předpona | předložka se píše zvlášť | Šel na trh. × Nastoupil do vlaku. |
| předložka a spojka | spojka spojuje věty nebo členy, nepřiděluje pád | Kromě tebe přišli všichni. × Přišel, ale odešel. |
| víceslovná předložka a spřežka | předložka se píše zvlášť, spřežka je příslovce psané dohromady | na rozdíl od bratra × zpočátku |
| předložka s a z | rozhoduje pád: z má 2. pád, s má 7. pád | jít s kamarádem × vyjít z domu |
Vyzkoušejte se
Určete druh předložky nebo doplňte správný tvar. Řešení je hned pod seznamem.
- Během prázdnin jsme byli u moře. Které předložky jsou vlastní a které nevlastní?
- Doplňte v, nebo ve: ___ Vídni, ___ vlaku, ___ sklepě.
- Určete pád: Kočka skočila na stůl. Kočka sedí na stole.
- Předložka, nebo předpona? Podepsal se pod dopis.
- Předložka, nebo příslovce? Stál vedle. Stál vedle mě.
Řešení: 1. během nevlastní, u vlastní. 2. ve Vídni, ve vlaku (stejná souhláska), ve sklepě (tři souhlásky). 3. na stůl je 4. pád (kam), na stole je 6. pád (kde). 4. pod v podepsal je předpona, pod dopis je předložka se 4. pádem. 5. Stál vedle je příslovce, stál vedle mě je předložka s 2. pádem.
Šest omylů u předložek
Tučně je vždy uvedena chybná nebo nepřesná představa, správný výklad následuje.
- Narozdíl od. Víceslovná předložka se píše zvlášť: na rozdíl od sestry.
- Ke mě. Předložka k má 3. pád, proto ke mně, stejně jako k tobě.
- Vokalizace je chyba. Tvary ve, ke, se, ze jsou spisovné: ve vodě.
- Každá předložka má jen jeden pád. Na, v, pod a další mají dva, s a za tři.
- Nashledanou. Spojení s na a 4. pádem se píše zvlášť: na shledanou, na rozloučenou.
- K, s, v, z mohou stát na konci řádku. Jednopísmenné předložky k, s, v, z na konec řádku nepatří, tvary ke, se, ve, ze tam stát mohou.
Další témata od slovních druhů po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Co je předložka?
Předložka je neohebný slovní druh, který stojí před jménem nebo zájmenem a určuje jeho pád. Vyjadřuje vztah mezi věcmi, například místní nebo časový: do školy, po obědě, pod stolem.
Jaký je rozdíl mezi vlastní a nevlastní předložkou?
Vlastní předložky jsou krátké a fungují jen jako předložky: v, na, do, pod. Nevlastní vznikly z jiných slovních druhů, například během z podstatného jména nebo blízko z příslovce, a mohou mít i víc slov.
S kterými pády se pojí předložky?
Se všemi pády kromě 5. pádu. S 1. pádem jen několik cizích předložek jako versus. Nevlastní předložky se nejčastěji pojí s 2. pádem, 6. pád se bez předložky neužívá vůbec.
Které předložky mají dva pády?
Na, o, po a v se pojí se 4. a 6. pádem, nad, pod, před a mezi se 4. a 7. pádem. Čtvrtý pád obvykle odpovídá na otázku kam, šestý a sedmý na otázku kde.
Kdy se píše ve a kdy v?
Ve se píše před slovem, které začíná souhláskou v nebo f, tedy ve vodě a ve Finsku, a většinou před třemi souhláskami. Před samohláskou a jednou souhláskou se píše v: v okně, v lese.
Kdy se píše ke a kdy k?
Ke se píše před k a g, tedy ke kostelu a ke gauči, a obvykle před skupinami souhlásek jako ke středu. Před samohláskou a jednou souhláskou stačí k: k oknu, k domu.
Jak poznám předložku od předpony?
Předložka je samostatné slovo a píše se zvlášť, předpona je součástí slova. Mezi předložku a jméno lze vložit další slovo, na stole i na velkém stole, slovo nastoupit rozdělit nejde.
Píše se na rozdíl, nebo narozdíl?
Správně je jen na rozdíl. Internetová jazyková příručka upozorňuje, že jde o dvě slova a víceslovná předložka na rozdíl od se píše jako tři slova.
