Cizinec: rozbor díla k maturitě

Cizinec je krátký román francouzského spisovatele Alberta Camuse, který poprvé vyšel v roce 1942 v pařížském nakladatelství Gallimard pod názvem L’Étranger. Patří k epice, je psán prózou v ich-formě a řadí se k francouzské literatuře čtyřicátých let, k filozofii absurdity a k dílům spojovaným s existencialismem. Úředník Meursault z Alžíru se netečně účastní pohřbu své matky, později na pláži zastřelí Araba a soud ho odsoudí k smrti spíš za to, že neplakal u rakve, než za samotný čin.

Ve zkratce

• Autor: Albert Camus (1913 až 1960), francouzský prozaik, dramatik a esejista narozený v Alžírsku, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1957.
• První vydání 1942, Paříž, Gallimard; první český překlad 1947, novější a běžně čtený překlad Miloslava Žiliny 1966.
• Literární druh epika, forma próza, žánr krátký psychologický a filozofický román, někdy označovaný jako novela.
• Zařazení: francouzská literatura za druhé světové války, takzvaný cyklus absurdity; Camus sám odmítal, aby ho někdo nazýval existencialistou.
• Stavba: dvě části, první končí vraždou na pláži, druhá vězením, soudem a čekáním na popravu.
• Vypravěč: Meursault v ich-formě, věcně, bez komentářů a bez vyjadřování citů.
• Téma: člověk, který odmítá předstírat city, a společnost, která ho za to vyloučí.

Základní údaje o díle

U zkoušky si pamatujte dvojici let 1942: v tom roce vyšel Cizinec i filozofický esej Mýtus o Sisyfovi, který stejné myšlenky vykládá teoreticky. Do češtiny ho poprvé převedl Svatopluk Kadlec, kniha vyšla v roce 1947 v nakladatelství Václav Petr, jak uvádějí katalogy českých knihoven.

Cyklus absurdity

Camus rozdělil své dílo do cyklů. K prvnímu, cyklu absurdity, patří román Cizinec, esej Mýtus o Sisyfovi a hra Caligula. Do druhého cyklu, cyklu revolty, patří román Mor z roku 1947, esej Člověk revoltující z roku 1951 a hra Spravedliví.

O čem Cizinec je

Tématem je střet jednotlivce se společností, která vyžaduje předepsané city. Britannica připomíná Camusovu poznámku z pozdější předmluvy, podle níž je Meursault odsouzen, protože odmítá hrát hru, kterou hrají ostatní. Anotace českého vydání v nakladatelství Garamond to shrnuje podobně: hrdina umírá, protože odmítá přetvářku.

Hlavní motivy

Knihou prochází motiv smrti, od matčina pohřbu po vlastní popravu. Silný je motiv slunce a horka, které Meursaulta oslepuje a vede až k výstřelu. Proti tomu stojí moře, koupání a tělesné potěšení, jediné, co hrdina prožívá naplno. Dalšími motivy jsou lhostejnost, náboženství a soud.

První část: pohřeb, léto a pláž

Román začíná zprávou o matčině smrti, u které si Meursault není jistý ani dnem. Odjede autobusem do domova důchodců v Marengu, kde matka žila, probdí noc u rakve a druhý den ji pohřbí, aniž by dal najevo smutek. Hned po návratu do Alžíru se Meursault jde koupat, potká bývalou kolegyni Marii Cardonovou, večer s ní jde na komedii s Fernandelem a začnou spolu chodit.

Soused Raymond Sintès, muž pochybné pověsti, požádá Meursaulta o pomoc s dopisem, kterým chce potrestat svou milenku. Meursault dopis napíše bez zaujetí. Když Raymond ženu zbije a zasáhne policie, Meursault mu ochotně dosvědčí, že ho žena podváděla. Starý soused Salamano bije svého psa, a když pes uteče, je zoufalý. Marie se Meursaulta zeptá, jestli si ji vezme, a on odpoví, že je mu to jedno, ale klidně ano.

O nedělním výletu do chaty Raymondova přítele Massona u moře narazí muži na skupinu Arabů, mezi nimi na bratra Raymondovy milenky. Při potyčce Arab Raymonda zraní nožem. Meursault se později vrátí na pláž sám, oslepený sluncem, které se odráží od čepele nože. Vystřelí jednou, a po chvíli ještě čtyřikrát do nehybného těla. Tím první část končí.

Druhá část: vězení, soud a kaplan

Meursault je zatčen. Vyšetřující soudce ho opakovaně vyslýchá, víc než o vraždu se zajímá o to, proč neplakal na pohřbu a zda věří v Boha. Když Meursault víru odmítne, soudce ho začne nazývat panem Antikristem. Ve vězení si hrdina postupně zvyká na nový způsob života. Před soudem svědčí kavárník Céleste, Salamano, Raymond, Masson i Pérez, ale jejich výpovědi Meursaultovi spíš uškodí, protože potvrzují jeho netečnost.

Prokurátor ho vylíčí jako člověka bez citu, který pohřbil matku bez slzy a druhý den se bavil. Když se Meursault pokusí vysvětlit, že střílel kvůli slunci, soudní síň se směje. Porota ho uzná vinným a soud ho odsoudí k veřejnému stětí gilotinou. V cele čeká na výsledek odvolání a proti své vůli přijme vězeňského kaplana, kterého nakonec v návalu vzteku vyžene. Po výbuchu se uklidní, smíří se se smrtí a lhostejností světa a pochopí, že byl šťastný.

Kompozice, čas, prostor a vypravěč

Kompozice

Román má dvě části, které stojí proti sobě jako dvě misky vah. Výstřel na konci první části je osa celé knihy: před ním žije Meursault volně a smyslově, po něm ho obklopují instituce, výslechy a soud. Druhá část přitom znovu prochází události první části, tentokrát očima žalobce, který z obyčejných drobností skládá obraz zrůdy. Vypráví se chronologicky.

Čas a prostor

První část sleduje krátké období mezi pohřbem a vraždou, druhá zabírá dlouhé měsíce ve vězení. Děj se odehrává v Alžíru a jeho okolí, tedy ve francouzském Alžírsku, ne ve Francii. Otevřený prostor pláže a moře se ve druhé části zúží na celu a soudní síň. Britannica připomíná, že zabitý Arab nemá v knize jméno, a část kritiky proto vraždu čte jako obraz koloniálních poměrů v Alžírsku.

Meursault jako vypravěč

Vypráví se v první osobě, ich-formou, a vypravěč je zároveň hlavním hrdinou. Rozdíl mezi způsoby vyprávění vysvětluje článek o tom, jak poznat ich-formu a er-formu. Meursault popisuje, co vidí a dělá, ale skoro nikdy neříká, co cítí, a čtenář se tak ocitá ve stejné pozici jako porota.

Postavy

Kromě Meursaulta jsou postavy jen načrtnuté, protože je vidíme očima vypravěče, který o lidech nepřemýšlí.

Meursault

Meursault není zlý člověk, jen odmítá hrát role, které od něj společnost čeká. Britannica ho popisuje jako člověka, který nikdy neřekne víc, než skutečně cítí, a právě to je jeho skutečný zločin v očích soudu.

Jazyk a umělecké prostředky

Camusův jazyk v Cizinci je úsporný, věcný a chladný, věty jsou krátké a málokdy spojené spojkami. Dílo je autorsky chráněné, a proto z něj necitujeme a prostředky popisujeme vlastními slovy.

Krátké věty a minulý čas

Meursault vypráví v řadě krátkých oznamovacích vět, které stojí vedle sebe jako záznamy v deníku. Ve francouzském originále používá minulý čas složený, tedy čas mluvené řeči, ne slavnostní čas literárního vyprávění. Každá událost tak působí izolovaně, bez příčiny a bez následku, a to odpovídá hrdinově zkušenosti světa bez smyslu. Pozornost kritiky na román brzy obrátil Jean-Paul Sartre rozsáhlým esejem, ve kterém Cizince vyložil jako obraz pocitu absurdity.

Ironie a kontrast

Nejsilnější ironie knihy spočívá v tom, že soud zabití skoro neřeší a soudí chování u matčiny rakve. Obě části stojí v kontrastu: smyslové léto proti šedi vězení, upřímnost hrdiny proti řečnictví prokurátora.

Slunce jako symbol

Slunce a horko provázejí pohřeb i scénu na pláži, kde světlo odražené od nože oslepí hrdinu těsně před výstřelem. Slunce v románu nepředstavuje život a radost, ale lhostejnou přírodní sílu, která člověka přemůže.

Autor a literárněhistorický kontext

Albert Camus

Albert Camus se narodil 7. listopadu 1913 v Mondovi ve francouzském Alžírsku a zemřel 4. ledna 1960 při automobilové nehodě nedaleko Sens ve Francii. Otec padl v první světové válce a chlapec vyrůstal s matkou v chudé dělnické čtvrti Alžíru. Studoval filozofii na univerzitě v Alžíru, za okupace redigoval odbojový deník Combat a v roce 1957 dostal ve 44 letech Nobelovu cenu za literaturu.

Absurdita a existencialismus

Absurdita je pro Camuse střet mezi světem, který žádný smysl nenabízí, a lidskou touhou po jasném smyslu. V Mýtu o Sisyfovi ji vykládá filozoficky, v Cizinci ukazuje na osudu jednoho člověka. Ačkoli bývá Camus řazen k existencialistům vedle Jeana-Paula Sartra, sám toto označení podle Britanniky odmítal a se Sartrem se později rozešel.

K Cizinci se nabízí srovnání s Franzem Kafkou: i jeho Josef K. stojí před soudem, jehož logice nerozumí, jak ukazuje rozbor románu Proces. Odcizení člověka od rodiny a okolí zpracoval Kafka už dříve, jak popisuje rozbor povídky Proměna. Jedinec rozdrcený systémem, který po něm žádá přizpůsobení, je také tématem antiutopie, jak připomíná rozbor románu 1984.

Další díla autora

Kromě Cizince uveďte romány Mor (1947) a Pád (1956), esej Mýtus o Sisyfovi (1942), esej Člověk revoltující (1951) a hry Nedorozumění a Caligula, uvedené poprvé v letech 1944 a 1945. Nedokončený román První člověk vyšel až v roce 1994, více než třicet let po autorově smrti.

Jak o Cizinci mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle paragrafu 14b maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Způsob a kritéria hodnocení navrhuje ředitel školy, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

Začněte úryvkem: určete, do které části patří, co se děje před ním a po něm a jak se v něm projevuje Meursaultův odstup. Pokračujte tématem a motivy, časem a prostorem, kompozicí, druhem a žánrem. Potom vypravěč, postavy a jazyk. U Cizince se skoro vždy dá ukázat krátká věcná věta bez citu, kontrast obou částí a pojem absurdity.

Sedm věcí, které se o Cizinci pletou

1. Camus byl existencialista. Bývá k nim řazen, ale sám to označení odmítal. Jeho klíčovým pojmem je absurdita.
2. Meursault je odsouzen za vraždu. Formálně ano, ale soud se víc zabývá tím, že neplakal na pohřbu matky. Právě to rozhoduje o trestu smrti.
3. Česky vyšel Cizinec poprvé v roce 1966. Žilinův překlad z roku 1966 je nejčtenější, ale první český překlad Svatopluka Kadlece vyšel už v roce 1947.
4. Děj se odehrává ve Francii. Odehrává se v Alžíru a okolí, ve francouzském Alžírsku. Marengo, kde zemřela matka, leží nedaleko Alžíru.
5. Arab je náhodný kolemjdoucí. Je to bratr Raymondovy milenky, který se chce za sestru pomstít. V knize nemá jméno.
6. Kaplan Meursaulta obrátí na víru. Stane se opak: hrdina víru odmítne, kaplana vyžene a teprve pak najde klid.
7. Cizinec je povídka. Je to krátký román o dvou částech, některé katalogy ho kvůli rozsahu řadí k novelám. Povídka to není.

Další díla zpracovaná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

Kdy vyšel Cizinec?

Román Alberta Camuse vyšel poprvé v roce 1942 v Paříži v nakladatelství Gallimard pod názvem L’Étranger. První český překlad vyšel v roce 1947, překlad Miloslava Žiliny v roce 1966.

Jaký je literární druh a žánr Cizince?

Literární druh je epika, forma próza a žánr krátký psychologický a filozofický román. Kvůli malému rozsahu ho někteří označují jako novelu.

Do jakého směru Cizinec patří?

Patří do francouzské literatury čtyřicátých let 20. století a do Camusova cyklu absurdity. Bývá řazen k existencialismu, Camus sám ale toto označení odmítal.

Kdo je vypravěčem Cizince?

Vypravěčem je hlavní hrdina Meursault. Vypráví v ich-formě, krátkými věcnými větami a téměř bez vyjádření citů.

Proč je Meursault odsouzen k smrti?

Formálně za zabití Araba na pláži. Soud a prokurátor se však soustředí hlavně na to, že neplakal na matčině pohřbu a neprojevil lítost.

Co znamená absurdita v Cizinci?

Absurdita je podle Camuse střet mezi světem, který nemá žádný daný smysl, a lidskou touhou po smyslu. Meursault žije, jako by smysl nehledal, a společnost, která smysl vyžaduje, ho za to vyloučí.

Kolik částí má Cizinec?

Román má dvě části. První končí výstřelem na pláži, druhá popisuje vyšetřování, soud a poslední dny v cele před popravou.

Jak Cizinec končí?

Meursault čeká v cele na popravu gilotinou. Odmítne útěchu vězeňského kaplana, v návalu vzteku ho vyžene, pak se uklidní, přijme lhostejnost světa a uvědomí si, že byl šťastný.