Tyrolské elegie: rozbor díla k maturitě
Tyrolské elegie jsou satirická básnická skladba Karla Havlíčka Borovského, která vznikla roku 1852 v tyrolském Brixenu a tiskem vyšla až po autorově smrti, na přelomu let 1860 a 1861. V devíti zpěvech autor vypráví měsíci, jak ho v prosinci 1851 v noci zatkla policie a odvezla do vyhnanství. Z vlastního neštěstí přitom dělá výsměch rakouské vládě, policii i církvi.
Ve zkratce
- Autor: Karel Havlíček Borovský (1821 až 1856), novinář a satirik.
- Tři údaje, které se nesmějí splést: vznik 1852, šíření v opisech od téhož roku, první tisk 1860 až 1861.
- Druh a žánr: lyrickoepická poezie, satirická skladba s autobiografickým základem.
- Stavba: devět zpěvů ve čtyřveršových slokách, rytmus lidové písně, vyprávění v první osobě.
- Téma: zatčení v Německém Brodě a cesta do Brixenu jako obraz zvůle absolutistického státu.
- Název je ironický. Elegie znamená žalozpěv, skladba je ale útočná a vtipná.
- S Králem Lávrou a Křtem svatého Vladimíra tvoří trojici Havlíčkových satir spojených s Brixenem.
Základní údaje o díle
U Tyrolských elegií nestačí jeden letopočet, protože mezi napsáním a vytištěním leží skoro deset let a autorova smrt.
| Údaj | Tyrolské elegie |
|---|---|
| Autor | Karel Havlíček Borovský (1821 až 1856) |
| Vznik | Brixen v Tyrolsku, 1852, krátce po příjezdu do internace |
| Šíření před tiskem | rukopisné opisy, v Praze už na začátku roku 1852 |
| První tisk | posmrtně, list Čas (prosinec 1860 až únor 1861) a časopis Obrazy života (červen 1861) |
| První knižní vydání | 1870, první svazek Havlíčkových spisů nákladem spolku Svatobor |
| Literární druh | lyrickoepická poezie |
| Žánr | satirická básnická skladba s autobiografickým základem, parodie elegie |
| Literární směr a období | pozdní národní obrození, počátky realismu |
| Stavba | devět zpěvů, čtyřveršové sloky |
| Verš | trochej s rytmem lidové písně, rýmuje se druhý verš se čtvrtým |
Vznik, opisy a první tisk
Havlíček byl zatčen 16. prosince 1851. Podle Slovníku básnických knih, kde heslo o skladbě napsal Vladimír Macura, psal už 23. prosince 1851 Františku Palackému, že chce cestu do vyhnanství „humoristicky popsati“. Na začátku roku 1852 už báseň kolovala v Praze v opisech.
Tiskem v Čechách vyšla až po uvolnění poměrů: v listu Čas od prosince 1860 do února 1861 a v červnu 1861 v časopise Obrazy života. Knižně skladba vyšla roku 1870 v prvním svazku jeho spisů, které vydal spolek Svatobor.
Proč lyrickoepická satira
Skladba má děj, to je složka epická. Vypravěč ale celou dobu oslovuje měsíc, komentuje a vzpomíná, to je lyrika. Všechno navíc podřizuje výsměchu, proto je nejpřesnější označení satirická lyrickoepická skladba.
O čem Tyrolské elegie jsou: téma, motivy a děj
Tématem je střet jednotlivce s mocí. Novinář, kterého se úřadům nepodařilo umlčet jinak, je v noci bez soudu odvezen z domova. Havlíček tu křivdu nelíčí jako nářek, ale jako frašku, ve které směšně vypadá stát, ne vězeň.
Hlavní motivy
Skladbou procházejí motivy měsíce jako důvěrníka, cesty do neznáma, domova a loučení. Proti nim stojí motiv převráceného světa: stráž leží ve škarpě a vězeň jede dál sám. Splašený kočár bez kočího je obraz vlády, která chce řídit národy, a neuřídí čtyři koně.
Děj po zpěvech
První zpěv. Vypravěč v Brixenu oslovuje měsíc a prosí ho, aby se zastavil na kus řeči.
Druhý zpěv. Představí se jako muzikant, který hrou na pozoun burcoval vídeňské pány ze sna. Ve dvě hodiny po půlnoci stojí u jeho postele žandarm a komise s psaním od Bacha.
Třetí zpěv. Vypravěč čte úřední psaní. Bach mu v něm „jako doktor“ doporučuje změnu povětří.
Čtvrtý zpěv. Komisař Dedera pobízí ke spěchu, aby se neprobudilo město.
Pátý zpěv. Loučení s matkou, ženou, sestrou a dcerkou Zdenčinkou. Vypravěč si stáhne čepici do čela, aby policisté neviděli slzu.
Šestý zpěv. Kočár jede k Jihlavě. Kostelíček v Borové, kde se autor narodil, se ho ptá, jaké obludy to s ním jedou.
Sedmý zpěv. Cesta přes Jihlavu, Budějovice a Linec. Vypravěč se bojí vězení na Špilberku a v Kufsteinu.
Osmý zpěv. Na horské silnici z Reichenhallu se splaší koně a kozlík je prázdný. Vypravěč připomene Jonáše a navrhne losovat, kdo je hříšník. Policisté vyskáčou z vozu, on dojede k poště sám a v klidu povečeří.
Devátý zpěv. Příjezd do Brixenu. Dedera dostane potvrzení o předání a do Čech se místo člověka vrátí kus papíru.
Kompozice, čas a prostor, vypravěč
Skladba má rámec. První a devátý zpěv se odehrávají v Brixenu a mají po třech slokách, mezi nimi leží vyprávění o cestě. Děj jde chronologicky, od nočního zatčení po předání úřadům, a je podán zpětně jako vzpomínka. Vrcholem je osmý zpěv, s osmnácti slokami nejdelší.
Čas a prostor
Čas vyprávění je jedna noc v Brixenu. Čas děje je několik dní cesty v prosinci 1851, text sám říká jen „bylo to v prosinci“. Prostor se mění jako v cestopise: Německý Brod, Borová, Jihlava, Budějovice, Linec, Alpy a nakonec Brixen. Všechna místa jsou skutečná a dají se najít na mapě.
Vypravěč a adresát
Vypráví se v první osobě a vypravěč je totožný s autorem: je redaktor, pochází z Borové a kostelíček ho zná třicet let. Adresátem je měsíček, který mlčí. Oslovení měsíce si Havlíček bere z lidové písně a z romantické poezie o vězních, ale obrací je v posměch.
Verš a sloka
Verš je trochejský a zní jako lidový popěvek. Sloka má čtyři verše, obvykle o osmi, pěti, deseti a pěti slabikách, a rýmuje se jen druhý verš se čtvrtým, například mrak a tak. V osmém zpěvu se první dva verše prodlužují na devět až deset slabik a vypravěč změnu tónu sám ohlásí.
Postavy Tyrolských elegií
Postavy nejsou vymyšlené: vypravěč je autor, Dedera byl skutečný policejní komisař a Bach skutečný ministr.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Vypravěč | sám autor, redaktor odvážený do vyhnanství | klidný, ironický, zdvořilý až k výsměchu, ve chvíli loučení dojatý | vypráví svou cestu a komentuje ji |
| Měsíček | mlčící posluchač nad Brixenem | důvěrný společník, svědek loučení i cesty | adresát celé řeči, drží skladbu pohromadě |
| Dedera | policejní komisař, který zatčení a převoz vede | úslužný, opatrný, plný „moudrých rad“ | zosobňuje moc, která se tváří laskavě |
| Bach | ministr ve Vídni, pisatel úředního psaní | v básni starostlivý „doktor“, ve skutečnosti původce vyhnanství | sám nevystupuje, spouští děj |
| Žandarmi a policajti | ozbrojený doprovod | nadutí v parádě, v nebezpečí zbabělí | v osmém zpěvu vyskáčou z vozu a jsou zesměšněni |
| Rodina | matka, žena, sestra a dcerka Zdenčinka | tiché, plačící | scéna loučení, jediné vážné místo skladby |
| Džok | vypravěčův černý buldog | „grobián“, na úřad zavrčí | vtip o říšském zákoníku hozeném pod postel |
| Borovský kostelíček | kostel v autorově rodišti | zosobněný, mluví jako starý známý | připomíná dětství a ptá se, s kým to vypravěč jede |
Jazyk a umělecké prostředky
Havlíček míchá lidovou mluvu, úřední němčinu a vznešená slova tak, aby se navzájem shazovaly. Citace jsou opsané z vydání Kniha veršů z roku 1934, jak je přepisují Wikizdroje.
Tropy a figury s příklady
- Apostrofa: „Sviť, měsíčku, polehoučku“. Oslovení měsíce otevírá skladbu a vrací se v pátém i osmém zpěvu.
- Ironie: „Bach mi píše jako doktor“. Rozkaz k vyhnanství je podán jako lékařská rada, opak toho, co se děje.
- Personifikace: „Jsi to, můj hošku?“ Tak se ptá kostelíček v Borové, krajina se s vypravěčem loučí jako člověk.
- Přirovnání: „Temná noc jak naše svatá církev“. Jediný verš, který jako by jen popisoval počasí, zasáhne církev.
- Alegorie: „národy na šňůrce vodit chceš“. Splašené spřežení zastupuje stát a neschopnou vládu.
Slovní zásoba
Text je plný hovorových a z němčiny přejatých slov: ouřad, policajti, krágl, diškutýrovat. Slovní hříčky přeoktrojovat a internýrovat narážejí na oktrojovanou ústavu a na vlastní internaci.
Parodie vysokého stylu
Od elegie se tehdy čekal vážný tón a náročný verš podle antických vzorů. Havlíček píše veršem písničky a „heroický tón“ ohlásí ve chvíli, kdy se policie třese strachy. Podle Vladimíra Macury název nepřímo odkazuje na Ovidiovy básně z vyhnanství. Vysoký žánr tu slouží jako pozadí, na kterém vynikne nízká skutečnost.
Autor a literárněhistorický kontext
Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 v Borové, podle které si zvolil přídomek Borovský, a zemřel 29. července 1856 v Praze. Byl především novinář: redigoval Pražské noviny, roku 1848 založil Národní noviny a po jejich zákazu vydával v Kutné Hoře časopis Slovan. Kritikou vlády si vysloužil internaci v Brixenu v letech 1851 až 1855.
Mezi obrozením a realismem
Havlíček patří k pozdnímu národnímu obrození a jeho dílo stojí u počátků českého realismu. V Tyrolských elegiích to znamená skutečnou událost, skutečná jména a hrdinu bez romantické pózy. Stačí srovnat s vězněm, jakého ukazuje rozbor Máchova Máje: Vilém se v noci před popravou ptá po smyslu bytí, Havlíčkův vypravěč si obouvá punčochy.
Další Havlíčkova díla a tři brixenské satiry
Před vyhnanstvím vydal Havlíček cestopisné Obrazy z Rus a roku 1845 Epigramy. S Brixenem jsou spojeny tři větší skladby, které se všechny šířily v opisech a vyšly až po jeho smrti. Liší se způsobem, jakým na moc útočí.
- Tyrolské elegie: přímá autobiografie, jmenovitě Bach a rakouská policie.
- Král Lávra: vznikl roku 1854, tiskem vyšel roku 1870. Alegorie na motivy irské pověsti o králi s oslíma ušima a holiči, který musí mlčet o pravdě.
- Křest svatého Vladimíra: látka z ruského Nestorova letopisu, car dá soudit a utopit boha Peruna. Má deset zpěvů a zůstal nedokončený. První úryvky vyšly roku 1861, celek až v sedmdesátých letech 19. století.
Souvislosti v české a světové literatuře
Havlíčkovými současníky byli Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben a Božena Němcová, jejíž obraz venkova přibližuje rozbor Babičky. Ze světových autorů se k němu přirovnává Heinrich Heine se satirickou skladbou Německo. Zimní pohádka z roku 1844. Sám překládal prózy Nikolaje Vasiljeviče Gogola, jehož výsměch úředníkům přibližuje rozbor komedie Revizor.
Realismus se naplno prosadil až ve druhé polovině století. V ruské próze ho zastupuje román, kterému se věnuje rozbor Zločinu a trestu, v českém dramatu pak hra, kterou přibližuje rozbor Maryši bratří Mrštíků.
Jak o Tyrolských elegiích mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Začněte úryvkem: určete, ze kterého zpěvu pochází a kde na cestě se vypravěč právě nachází. Pokračujte tématem a motivy, časem a prostorem, kompozicí, druhem a žánrem. Potom vypravěč, adresát a postavy, nakonec jazykové prostředky doložené přímo z úryvku. U Tyrolských elegií se nabízí ukázat ironii, slova z němčiny a rozpor mezi názvem a tónem. Havlíčkův život a letopočty skladby nechte na část o kontextu, pokud škola neurčí jiné pořadí.
Sedm věcí, které se o Tyrolských elegiích pletou
- Jediný rok u díla. Rok 1852 je vznik, roky 1860 až 1861 první tisk, rok 1870 první knižní vydání. Za Havlíčkova života skladba tiskem nevyšla.
- Že jde o žalozpěv. Název je ironický. Vážná je jen scéna loučení v pátém zpěvu, zbytek je satira.
- Že skladba líčí život v Brixenu. Líčí zatčení a cestu. V Brixenu se odehrává jen rámec, první a devátý zpěv.
- Že byl Havlíček v Brixenu ve vězení. Byl internován: žil ve městě pod policejním dozorem a nesměl je opustit.
- Že je vše doslova podle skutečnosti. Vypravěč tvrdí, že nepřibásnil „ani chlup“, a Dedera i trasa jsou skutečné. Jde ale o satiru s nadsázkou, ne o protokol.
- Zaměněné brixenské skladby. Oslí uši má král Lávra, utopený Perun patří do Křtu svatého Vladimíra. V Tyrolských elegiích žádná pohádková ani historická látka není.
- Že je to romantická báseň. Měsíc a osamělý vyhnanec jsou romantické rekvizity, Havlíček je však používá k parodii.
Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.
Časté otázky
Kdy Tyrolské elegie vznikly a kdy vyšly?
Havlíček je napsal v Brixenu roku 1852, krátce po příjezdu do internace. Skladba se nejprve šířila v rukopisných opisech. Tiskem vyšla až po autorově smrti: v listu Čas od prosince 1860 do února 1861 a v červnu 1861 v časopise Obrazy života. Knižně poprvé roku 1870.
Jaký je literární druh a žánr Tyrolských elegií?
Literárním druhem je lyrickoepická poezie. Žánrem jde o satirickou básnickou skladbu s autobiografickým základem, která paroduje elegii, tedy žalozpěv.
Proč se skladba jmenuje elegie, když je satirická?
Název je ironický. Elegie je vážný žalozpěv a čtenář čeká nářek vyhnance. Havlíček místo toho nabízí výsměch policii a vládě, psaný veršem lidové písně.
Kolik zpěvů mají Tyrolské elegie?
Skladba má devět zpěvů psaných ve čtyřveršových slokách. První a devátý zpěv mají po třech slokách a tvoří rámec v Brixenu. Nejdelší je osmý zpěv s osmnácti slokami, který líčí splašení koní na horské silnici.
O čem jsou Tyrolské elegie stručně?
Vypravěč, sám autor, vypráví měsíci, jak ho v prosinci v noci zatkla policie v Německém Brodě a jak ho komisař Dedera vezl přes Jihlavu, Budějovice a Alpy do Brixenu. Cestou se splaší koně, policisté vyskáčou z vozu a vězeň dojede k poště sám.
Kdo je Dedera v Tyrolských elegiích?
Dedera je policejní komisař, který vede zatčení i převoz do Brixenu. V básni vystupuje jako úslužný úředník plný rad. Jde o skutečnou osobu, jejíž jméno Havlíček počeštil.
Do jakého směru a období Tyrolské elegie patří?
Skladba patří do pozdního národního obrození a ukazuje nástup realismu: popisuje skutečnou událost, jmenuje skutečné osoby a kritizuje soudobou politiku.
Jaký je rozdíl mezi Tyrolskými elegiemi, Králem Lávrou a Křtem svatého Vladimíra?
Všechny tři satiry souvisejí s brixenským vyhnanstvím a vyšly až po Havlíčkově smrti. Tyrolské elegie jsou autobiografické a míří přímo na rakouskou vládu. Král Lávra je alegorie na motivy irské pověsti. Křest svatého Vladimíra zpracovává látku z ruského letopisu a zůstal nedokončený.
