Povídky malostranské: rozbor díla k maturitě
Povídky malostranské Jana Nerudy jsou soubor třinácti próz, který poprvé knižně vyšel v roce 1878. Patří k epice, žánrem jde o povídky a směrem o realismus. Neruda v nich vypráví o měšťanech, úřednících, žebrácích a podivínech z pražské Malé Strany první poloviny 19. století a pod úsměvným povrchem ukazuje předsudky, pomluvy a lhostejnost, které dokážou člověka zničit.
Ve zkratce
- Autor: Jan Neruda, první knižní vydání 1878, časopisecky od roku 1867.
- Literární druh epika, forma próza, žánr soubor povídek.
- Směr realismus, autor patří ke generaci májovců.
- Soubor má 13 próz, první je Týden v tichém domě, poslední Figurky.
- Místo děje je Malá Strana, doba hlavně 30. a 40. léta 19. století.
- Nejznámější povídky: Přivedla žebráka na mizinu, Hastrman, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Pan Ryšánek a pan Schlegl.
- Hlavní myšlenka: uzavřený svět je laskavý k vlastním a krutý k těm, kdo vybočí.
Základní údaje o díle
U zkoušky stačí pět jistých údajů: Neruda, rok 1878, epika, povídky, realismus.
| Údaj | Povídky malostranské |
|---|---|
| Autor | Jan Neruda (1834 až 1891) |
| První knižní vydání | 1878, Praha, nakladatelství Grégr a Ferd. Dattel |
| Časopisecky | od roku 1867, většina próz od roku 1875 |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | soubor povídek, dvě nejdelší prózy mají rozsah novely |
| Počet próz | 13 |
| Literární směr | realismus |
| Období a generace | česká literatura 2. poloviny 19. století, májovci |
| Místo děje | pražská Malá Strana |
| Doba děje | hlavně 30. a 40. léta 19. století |
Kdy povídky vznikly a kdy vyšly
Neruda prózy nejprve tiskl v časopisech. Nejstarší je Týden v tichém domě z roku 1867, další následovaly od roku 1875. Jako kniha vyšel soubor poprvé v roce 1878 v Praze u nakladatelů Grégr a Ferd. Dattel. Stejný rok nese záznam prvního vydání v katalozích českých knihoven a uvádí ho i encyklopedie Britannica.
Povídka, nebo novela
Jedenáct textů jsou krátké povídky s jednou zápletkou a pointou. Týden v tichém domě a Figurky jsou výrazně delší, proto se o nich mluví také jako o novelách. Pro celek je správné označení soubor povídek, ne román.
O čem Povídky malostranské jsou
Tématem je všední život jedné pražské čtvrti a lidí, kteří v ní žijí celý život. Neruda nepíše o velkých dějinách, píše o tom, co s člověkem udělá mínění sousedů.
Hlavní motivy
Vracejí se motivy pomluvy, nedůvěry k cizímu, osamění, zmarněné lásky, pohřbů, hospod a dýmek. Proti nim stojí smíření a rodinná soudržnost. Malá Strana tu není kulisa, je to společenství s vlastními pravidly.
Přehled všech třinácti povídek
| Povídka | O čem je | Vypravěč a ladění |
|---|---|---|
| Týden v tichém domě | sedm dní v jednom domě: smrt, pohřeb, výhra v loterii a svatba | er-forma, ironie |
| Pan Ryšánek a pan Schlegl | dva hosté hostince U Štajniců spolu jedenáct let nepromluví | ich-forma, smírné |
| Přivedla žebráka na mizinu | oblíbeného žebráka Vojtíška zničí pomluva | ich-forma, dětský pohled, tragické |
| O měkkém srdci paní Rusky | vdova chodí na cizí pohřby a pomlouvá zemřelé | ich-forma, satira |
| Večerní šplechty | studenti si na střeše domu vyprávějí nejstarší vzpomínky | er-forma, humor |
| Doktor Kazisvět | lékař, který neléčí, vzkřísí při pohřbu zdánlivě mrtvého | ich-forma, ironie |
| Hastrman | starý pan Rybář zjistí, že jeho sbírka kamenů nemá cenu | ich-forma, dojemné |
| Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku | přistěhovalý krupař zkrachuje, protože k němu nikdo nechodí | er-forma, tragické |
| U tří lilií | bouřlivá noc v hostinci a dívka, které právě zemřela matka | ich-forma, temné |
| Svatováclavská mše | devítiletý ministrant se nechá na noc zavřít v chrámu svatého Víta | ich-forma, dětský pohled |
| Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno | čtyři chlapci chystají povstání, plán ztroskotá na hokynáři | ich-forma, humor |
| Psáno o letošních Dušičkách | slečna Máry nosí věnce na hroby dvou mužů, z nichž si ji žádný nevzal | ich-forma, melancholie |
| Figurky | koncipient Krumlovský se na Malé Straně marně učí na zkoušku | deník, humor a satira |
Přivedla žebráka na mizinu
Pan Vojtíšek je žebrák, kterého má Malá Strana ráda: je čistý, zdvořilý a v domech mu nechávají hrnek od oběda. Žebračka zvaná baba miliónová mu navrhne společný život a on odmítne. Brzy se čtvrtí roznese, že má za vodou dva domy. Lidé, kteří mu roky dávali, se cítí podvedeni a přestanou. Vojtíšek odchází žebrat za řeku a jednoho mrazivého února ho najdou umrzlého na Újezdě, jen v kabátě a kalhotách.
Hastrman
Starému panu Rybářovi se říká hastrman kvůli zelenému kabátu. Všichni věří, že jeho sbírka kamenů má velkou cenu, a věří tomu i on. Když se od gymnazijního profesora dozví, že jde o bezcenné kameny, chce je vyházet oknem. Zastaví ho příbuzný, pan Šajvl, slovy, že bohatstvím rodiny není sbírka, ale on sám.
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Pan Vorel přijde z venkova a otevře krupařský krám v domě, kde nikdy žádný obchod nebyl. První a jediná zákaznice, slečna Poldýnka, pak vypráví, že je v krámě všechno jako uzené od kouře z dýmky. Od té doby je to uzený krupař a nikdo k němu nepřijde. Vorel zkrachuje a v den, kdy se má vystěhovat, ho najdou v krámě oběšeného.
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Dva starší páni sedávají jedenáct let denně u téhož stolku v hostinci U Štajniců a nepromluví spolu. Kdysi milovali stejnou ženu, ta si vzala Schlegla. Když se Ryšánek vrátí po těžké nemoci a zapomene tabák, přisune mu Schlegl svůj váček. Smíření se odehraje několika úsečnými slovy, bez omluvy a bez vysvětlování.
Týden v tichém domě a Figurky
Týden v tichém domě sleduje sedm dní v jednom domě: zemře stará slečna Žanýnka, na pohřeb se sjedou příbuzní kvůli dědictví a hokynářka Bavorová vyhraje v loterii. Figurky jsou deník koncipienta Krumlovského, který hledá na Malé Straně klid ke studiu a je vtažen do života sousedů. Obě prózy rámují soubor a ukazují dům jako zmenšený obraz společnosti.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Soubor tvoří samostatné příběhy, které nespojuje děj, ale místo. Některá jména se vracejí, například setníkova dcera Poldýnka nebo rodina rady Kdojeka. Kratší povídky mají obvykle tři kroky: představení figurky, jedna rozhodující událost a krátká pointa. Týden v tichém domě je naopak složen z patnácti kapitol, které střídají scény z různých bytů.
Čas a prostor
Děj se odehrává hlavně ve 30. a 40. letech 19. století, jedna povídka má datum přímo v názvu: 20. srpna 1849. Prostor je popsán přesně: Ostruhová ulice, kostel svatého Mikuláše, Újezd, Mostecká ulice. Čtenář se pohybuje po skutečné mapě a hranicí světa je řeka. Stejně pevně je s jedním místem spjat starší obraz venkova, který přibližuje rozbor Babičky Boženy Němcové.
Vypravěč
Většinu povídek vypráví v ich-formě pamětník, který vzpomíná, co viděl jako chlapec nebo student. Týden v tichém domě a povídka o panu Vorlovi jsou psány v er-formě. Figurky mají podobu deníku a jejich pisatel Krumlovský není totožný s autorem, na Nerudu si v posledním zápisu dokonce stěžuje.
Postavy
Neruda staví postavu z několika detailů: z kabátu, dýmky, způsobu chůze a jedné opakované věty. Říká se jim figurky, tedy svérázné typy, směšné i dojemné zároveň.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Pan Vojtíšek | malostranský žebrák | čistotný, vlídný, všemi oblíbený | oběť pomluvy, umrzne v bídě |
| Baba miliónová | žebračka od kostela svatého Mikuláše | závistivá, vypočítavá | po odmítnutí rozšíří pomluvu o dvou domech |
| Pan Rybář, zvaný hastrman | starý pán v zeleném kabátě | drobný, hrdý na sbírku kamenů, touží po moři | ztratí iluzi o bohatství a najde oporu v rodině |
| Pan Vorel | krupař, který přišel z venkova | pracovitý, ale cizí a osamělý | zkrachuje a oběsí se v krámě |
| Pan Ryšánek a pan Schlegl | měšťané, hosté hostince U Štajniců | tvrdohlaví, mlčenliví | sokové v lásce, které smíří nabídnutý tabák |
| Pan Heribert, doktor Kazisvět | lékař bez praxe | samotář, lidem se vyhýbá | zachrání zdánlivě mrtvého a dostane posměšnou přezdívku |
| Doktor Krumlovský | advokátní koncipient z Figurek | sebevědomý, snadno se nechá rozptýlit | pisatel deníku, pozorovatel i terč posměchu |
Jednotlivec a kolektiv
Vojtíška ani Vorla nezabije jeden člověk, zničí je mínění, které se šíří od úst k ústům. Viníkem je kolektiv, a proto se v povídkách nikdo necítí vinen.
Jazyk a umělecké prostředky
Základem je spisovná čeština druhé poloviny 19. století, do které Neruda vkládá hovorové tvary a germanismy. Vypráví úsporně, s odstupem a ironií, city nepopisuje, nechává je vyplynout ze situace.
Ironie a pointa
Ironický je už název povídky o paní Rusce, jejíž měkké srdce znamená zálibu v cizích pohřbech. Nejtvrdší pointu má příběh krupaře Vorla. Nad mrtvým řekne komisař: „Tak krásně nakouřenou pěnovku jsem ještě neviděl.“ Lhostejná věta o dýmce říká o Malé Straně víc než jakýkoli komentář vypravěče.
Řečová charakteristika
Postavy se poznají podle řeči. Pan Rybář začíná věty hvízdnutím a slovem ďjó a opakuje: „Proč nebydlíme u moře!“ Malířova žena ve Figurkách šišlá jen tehdy, když má rodina peníze. Jazyk tu charakterizuje povahu i společenské postavení.
Hovorové tvary a germanismy
V textu jsou tvary jako Oujezd, mlíko nebo policajt a slova z němčiny, například funus nebo pudl ve významu prodejní pult. U úryvku tyto prostředky pojmenujte a řekněte, že vytvářejí dobový a místní kolorit.
Autor a literárněhistorický kontext
Jan Neruda
Jan Neruda (1834 až 1891) se narodil na Malé Straně a vyrůstal v Ostruhové ulici, která se dnes jmenuje Nerudova. Jeho otec tam měl v domě U Dvou slunců trafiku. Povídky čerpají z vlastních vzpomínek, většinu z nich ale psal po čtyřicítce, kdy už bydlel na Starém Městě a díval se na rodnou čtvrť s odstupem. Od roku 1865 až do smrti psal fejetony pro Národní listy.
Májovci a realismus
Neruda byl vůdčí osobností generace, která se v roce 1858 představila almanachem Máj. Jménem almanachu se přihlásila k odkazu básníka, jehož skladbu vykládá rozbor Máchova Máje. K májovcům patřili Vítězslav Hálek, Karolina Světlá a Adolf Heyduk. Chtěli literaturu o současném životě a Povídky malostranské jsou vrcholem tohoto programu v próze.
Světový kontext
Ve světové literatuře psali v duchu realismu Honoré de Balzac, Charles Dickens a Lev Nikolajevič Tolstoj. Nerudovi je smyslem pro směšné figurky blízký Nikolaj Vasiljevič Gogol, jak ukazuje rozbor komedie Revizor. Nerudův realismus je ale komornější: místo velkého románu volí krátký útvar blízký fejetonu.
Další díla a pokračovatelé
Z Nerudovy prózy se uvádějí Arabesky (1864) a Trhani, z poezie Hřbitovní kvítí, Písně kosmické (1878), Balady a romance a Zpěvy páteční. Svérázné figurky a směs komiky s tragikou se v české próze vracejí i ve 20. století. Najdete je u Hrabala, jak ukazuje rozbor Ostře sledovaných vlaků, laskavější humor nabízí rozbor Jirotkova Saturnina.
Jak o Povídkách malostranských mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky je to řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a samotná zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si strukturu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Nejdřív určete, ze které povídky úryvek je, a zasaďte ji do souboru. Pokračujte tématem a motivy, časem a prostorem, kompozicí, druhem a žánrem. Potom vypravěč, postavy a jazykové prostředky doložené přímo z úryvku. U povídkového souboru je třeba znát aspoň tři nebo čtyři povídky podrobně, protože úryvek může být z kterékoli. Autora, májovce a realismus nechte na druhou část, pokud škola nestanoví jiné pořadí.
Osm věcí, které se o Povídkách malostranských pletou
- Rok vydání 1877. V tahácích se objevuje často, první knižní vydání má ale rok 1878. Časopisecky vycházely povídky od roku 1867.
- Román nebo jedna dlouhá povídka. Jde o soubor třinácti samostatných próz. Spojuje je místo, ne děj.
- Idyla staré Prahy. Dvě z nejznámějších povídek končí smrtí člověka, kterého sousedé odepsali.
- Vojtíšek byl podvodník. Dva domy za vodou jsou pomluva odmítnuté žebračky.
- Hastrman je vodník. Je to přezdívka pana Rybáře, povídka nemá s pohádkou nic společného.
- Doktor Kazisvět byl špatný lékař. Přezdívku dostal za to, že zachránil život: pokazil dědicům pohřeb i dědictví.
- Vypravěčem je vždy Neruda. Vypravěč se mění. Figurky píše koncipient Krumlovský, Týden v tichém domě má vypravěče ve třetí osobě.
- Název povídky o panu Vorlovi má jen jednu podobu. V knize stojí Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, učebnice píší i Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Cermat označil obě podoby za přijatelné.
Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.
Časté otázky
Kdy vyšly Povídky malostranské?
Knižně vyšly poprvé v roce 1878 v Praze v nakladatelství Grégr a Ferd. Dattel. Jednotlivé prózy otiskoval Neruda v časopisech už dřív, nejstarší Týden v tichém domě v roce 1867.
Kolik povídek mají Povídky malostranské?
Soubor má 13 próz. Začíná Týdnem v tichém domě a končí Figurkami, mezi nimi je jedenáct kratších povídek.
Jaký je literární druh a žánr Povídek malostranských?
Literární druh je epika, forma próza a žánr povídka, přesněji soubor povídek. Dvě nejdelší prózy, Týden v tichém domě a Figurky, mají rozsah novely.
Do jakého literárního směru Povídky malostranské patří?
Patří k realismu. Neruda zobrazuje obyčejné lidi v přesně popsaném prostředí a kriticky ukazuje jejich předsudky. Generačně se řadí k májovcům.
Kdo je vypravěčem Povídek malostranských?
Vypravěč se mění. Většinu povídek vypráví v první osobě pamětník, který vzpomíná na dětství na Malé Straně. Týden v tichém domě je psán ve třetí osobě a Figurky jsou deníkem koncipienta Krumlovského.
Proč zemřel pan Vojtíšek?
Žebračka, které říkali baba miliónová, o něm po odmítnutí rozšířila pomluvu, že má za vodou dva domy. Sousedé mu přestali dávat almužnu a jídlo a pan Vojtíšek jedné únorové noci umrzl na Újezdě.
Kdo je hastrman v Povídkách malostranských?
Hastrman je přezdívka starého pana Rybáře. Vysloužil si ji zeleným kabátem a drobnou postavou. Povídka vypráví o jeho sbírce kamenů, kterou považoval za poklad.
Co znamená název Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku?
Nakouřit pěnovku znamená kouřením dát dýmce z mořské pěny hnědé zbarvení. Krupař Vorel na to měl dost času, protože do jeho krámu nikdo nechodil. Název je tedy ironický.
