Babička: rozbor díla k maturitě
Babička Boženy Němcové je próza s podtitulem Obrazy venkovského života, která poprvé vyšla v roce 1855. Patří k epice, žánrově stojí mezi povídkovým obrazem, idylou a románem a směrem na pomezí romantismu a realismu. Vypráví o staré ženě, která se přistěhuje k rodině své dcery na Staré bělidlo, vychovává vnoučata a svou moudrostí si získá celé údolí včetně paní kněžny.
Ve zkratce
- Autorka: Božena Němcová, první vydání 1855 ve čtyřech sešitech.
- Literární druh epika, forma próza, podtitul Obrazy venkovského života.
- Žánr není jednoznačný: obrazy ze života, idyla, podle některých badatelů román.
- Směr: pomezí romantismu a realismu, konec národního obrození.
- Stavba: krátký úvod a 18 kapitol, děj sleduje koloběh roku na venkově.
- Hlavní postavy: babička, Barunka, paní kněžna, komtesa Hortensie, Viktorka, Kristla.
- Kniha je idealizovaná vzpomínka na dětství v Ratibořicích, ne přesný životopis.
Základní údaje o díle
Jisté jsou tři věci: autorka, rok prvního vydání 1855 a to, že jde o epickou prózu.
| Údaj | Babička |
|---|---|
| Autorka | Božena Němcová (1820 až 1862) |
| Celý název | Babička, podtitul Obrazy venkovského života |
| Vznik | psáno na přelomu let 1853 a 1854, dokončeno v létě 1854 |
| První vydání | 1855, Praha, nakladatel Jaroslav Pospíšil, čtyři sešity |
| Literární druh | epika |
| Forma | próza |
| Žánr | nejednoznačný: obrazy ze života, povídkový obraz, idyla, podle části literární vědy román |
| Literární směr | pomezí romantismu a realismu, rysy biedermeieru |
| Období | česká literatura 50. let 19. století, konec národního obrození |
| Členění | krátký úvod bez nadpisu a 18 číslovaných kapitol |
| Místo děje | Staré bělidlo a ratibořické údolí na řece Úpě |
Kdy Babička vznikla a kdy vyšla
Němcová knihu psala v Praze od konce roku 1853 a dokončila ji v létě 1854. Tiskem vyšla až v roce 1855, postupně ve čtyřech sešitech od května do srpna, u pražského nakladatele Jaroslava Pospíšila. Rok 1855 nesou i záznamy prvního vydání v katalozích českých knihoven.
Proč se žánr uvádí různě
Sama autorka dala knize podtitul Obrazy venkovského života. Lexikon české literatury ji označuje za volně koncipovaný povídkový obraz, Arne Novák mluvil o volné řadě výjevů, Václav Černý ji četl jako román a často se píše o idyle. Správná odpověď u zkoušky proto zní: žánrově nejednoznačná próza složená z obrazů, s rysy idyly.
O čem Babička je
Tématem je život prosté venkovské ženy a řád, který kolem sebe vytváří. Babička není hrdinkou jedné zápletky, je středem, kolem kterého se řadí obrazy všedních dnů, svátků a cizích osudů.
Hlavní motivy
Opakují se motivy práce, víry, úcty k chlebu, lásky k rodné zemi, lidových zvyků a přírody. Proti nim stojí motivy stinné: vojna, nešťastná láska, šílenství, povodeň, bouře a smrt. Idyla tu tedy není bez stínů, jen je všechno zlé nakonec vřazeno do řádu, kterému babička věří.
Děj po částech
Kapitoly 1 až 4: příjezd a všední dny. Babička dostane dopis od dcery Terezky a přestěhuje se z pohorské vesnice na Staré bělidlo k Proškovým. Seznámí se s vnoučaty Barunkou, Janem, Vilémem a Adélkou a ujme se hospodářství. Kniha popisuje její den, stavení u Úpy a nedělní návštěvy ve mlýně.
Kapitoly 5 až 8: myslivna, Viktorka a zámek. Cestou do myslivny potká babička s dětmi paní kněžnu a dostane pozvání na zámek. Myslivec pak vypráví příběh Viktorky, selské dcery ze Žernova, kterou svedl voják s uhrančivýma očima, takzvaný černý myslivec. Viktorka se pomátla a žije v lese. Na zámku se děti spřátelí s komtesou Hortensií.
Kapitoly 9 až 13: rok ve zvycích. Následuje svatojánský večer, pouť do Svatoňovic, podzim, draní peří a přástky, Vánoce, jaro, povodeň, pálení čarodějnic a první cesta dětí do školy. Do toho vstupuje starost Kristly o Jakuba Mílu, kterého kvůli sporu se zámeckým Italem čeká odvod.
Kapitoly 14 až 17: vojna, léto a bouře. Babička vypráví Kristle o svém muži Jiřím, kterého naverbovali Prusové. Míla odchází na vojnu, Hortensie maluje babičku i vnoučata a babička se u kněžny přimlouvá za Kristlu a Mílu. Při letní bouři zabije blesk Viktorku.
Kapitola 18: svatba a smrt babičky. Kněžna Mílu z vojny vykoupí a kniha líčí jeho svatbu s Kristlou. Vyprávění pak rychle přeskočí léta: vnoučata odcházejí do světa, Hortensie umírá, babička stárne spolu se starou jabloní a umírá při modlitbě s Barunkou. Kněžna za pohřebním průvodem zašeptá: „Šťastná to žena!“
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Knihu tvoří krátký úvod, v němž autorka oslovuje zemřelou babičku, a 18 kapitol. Základní stavba je chronologická a cyklická: kapitoly postupují podle ročních dob a svátků od jednoho léta k dalšímu. Do této osy jsou vloženy retrospektivy, hlavně příběh Viktorky v šesté kapitole a babiččiny vzpomínky. Stejnou stavbu z jednotlivých obrazů sjednocených motivem má i Erbenova sbírka, kterou přibližuje rozbor Erbenovy Kytice.
Důležitý je i rámec. Věta „Šťastná to žena!“ zazní dvakrát: poprvé v sedmé kapitole po babiččině návštěvě zámku, podruhé jako poslední věta knihy. Opakování ukazuje hlavní myšlenku: štěstí nezávisí na bohatství, ale na vyrovnaném životě.
Čas a prostor
Děj se odehrává na Starém bělidle a v okolí: ve mlýně, v myslivně, na zámku a na pouti ve Svatoňovicích. Jde o skutečnou krajinu ratibořického údolí u České Skalice, kde autorka vyrůstala. Letopočty text neuvádí, čas se měří svátky a polními pracemi. Poslední kapitola pak shrne několik let až do babiččiny smrti.
Vypravěč
Vypráví se ve třetí osobě, vypravěč je vševědoucí a stojí nad příběhem. Jen v úvodu promlouvá autorka v první osobě a přiznává, že píše vzpomínku. Uvnitř knihy dostávají slovo postavy jako vedlejší vypravěči: myslivec vypráví o Viktorce, babička o svém mládí.
Postavy
Babička mezi nimi prochází jako jediná, která je doma všude a s každým mluví stejně. Při výkladu pomůže držet se osnovy, jakou popisuje návod, jak napsat charakteristiku: vnější popis, povaha, jednání a vztahy.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Babička (Madlena Novotná) | vdova po vojákovi, matka paní Proškové | pracovitá, zbožná, šetrná, laskavá, s přirozenou autoritou | spojuje všechny epizody, vychovává vnoučata a radí celému údolí |
| Barunka | nejstarší vnučka | vnímavá, zvídavá, babičce nejbližší | její očima se čtenář často dívá, na konci babičce předříkává modlitbu |
| Terezka a pan Prošek | babiččina dcera a zeť ve službách kněžny | ona přísnější a uvyklá Vídni, on dobrosrdečný, v zimě pryč s panstvem | protiklad babiččiny prostoty |
| Paní kněžna | majitelka panství | vlídná, osamělá, babičky si váží | vyslechne babiččiny přímluvy a pronese větu, která knihu uzavírá |
| Komtesa Hortensie | kněžnina schovanka | jemná, nadaná malířka, churavá | maluje babičku a vnoučata, její láska k malíři je jednou z dějových linek |
| Viktorka | dcera sedláka ze Žernova | krásná, po nešťastné lásce pomatená, mlčí a žije v lese | romantický protipól klidného údolí, umírá zasažena bleskem |
| Kristla a Jakub Míla | dcera hostinského a její milý | veselá, upřímná dívka a statečný chasník | milostný příběh se šťastným koncem, svatba v poslední kapitole |
| Pan otec (mlynář), panímáma a Mančinka | sousedé ze mlýna | žertovný mlynář, pohostinná rodina | nedělní návštěvy, obraz sousedského soužití |
| Riesenburský myslivec a pan Beyer | myslivci, přátelé rodiny | rozvážní vypravěči | myslivec vypráví příběh Viktorky, Beyer přináší zprávy z hor |
Babička a Viktorka jako protiklady
Babička ztělesňuje řád a pokoru, Viktorka vášeň, která řád rozbila. Viktorčin příběh vnáší do knihy romantickou baladickou linku: tajemného svůdce, noc, les, šílenství a smrt bleskem. Podobné napětí mezi vinou, vášní a trestem nese Máchova skladba, k níž se hodí rozbor Máje k maturitě.
Jazyk a umělecké prostředky
Babička je psána spisovnou češtinou poloviny 19. století, kterou oživují prvky mluvené řeči a nářečí severovýchodních Čech. Styl je klidný a uměřený, působí hromaděním přesných detailů, ne nápadnými metaforami.
Přísloví a rčení
Babička mluví v příslovích a kniha jich obsahuje desítky. Při draní peří poučí Barunku: „Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit.“ Jinde říká: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odslouží.“ Přísloví tu nejsou ozdoba, jsou to pravidla, podle nichž babička jedná, a zároveň prostředek její charakteristiky.
Řečová charakteristika postav
Postavy se poznají podle řeči. Babička říká „nic platno“, mlynář, kterému všichni říkají pan otec, opakuje „proti gustu žádný dišputát“. Pan Prošek odpovídá dětem německy, babička mluví česky i před kněžnou. Jazyk tak odlišuje nejen povahy, ale i společenské vrstvy.
Přirovnání, zdrobněliny a archaismy
Přirovnání jsou prostá: Viktorce oči „svítily jako dva uhly“, babiččin život zhasne jako dohořívající kahánek. Časté jsou zdrobněliny (chaloupka, sednička, údolíčko, včeličky). Dnešnímu čtenáři znějí zastarale přechodníky a jmenné tvary přídavných jmen, například v úvodu: obraz babičky je „odtisknut“ v duši.
Autorka a literárněhistorický kontext
Božena Němcová
Božena Němcová (1820 až 1862), rodným jménem Barbora Panklová, vyrůstala v Ratibořicích, kde její otec sloužil na panství vévodkyně Zaháňské. V sedmnácti letech se provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Babičku psala v nejtěžším období života: po smrti syna Hynka v roce 1853, v nouzi a pod policejním dohledem.
Skutečnost a literární obraz
Předobrazem hlavní postavy byla autorčina babička Magdaléna Novotná, předobrazem kněžny Kateřina Vilemína Zaháňská, Barunka má rysy autorky. Kniha ale skutečnost přetváří. Podle literárních historiků skutečná babička nezemřela na Starém bělidle, dožila ve Vídni u dcery. Babička je tedy umělecké dílo s autobiografickými prvky, ne dokument.
Směr a období
Kniha vyšla v době Bachova absolutismu, na konci národního obrození. Romantické jsou idealizace hlavní postavy a příběh Viktorky, realistické přesné popisy práce, zvyků a krajiny. Felix Vodička proto četl Babičku jako dílo realistické, Václav Černý jako romantické, a novější práce mluví také o biedermeieru. Bezpečná formulace je pomezí romantismu a realismu.
Současníci a další díla
Z českých autorů patří do téhož období Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský a Josef Kajetán Tyl. Ve světové literatuře psali v téže době Charles Dickens a Honoré de Balzac, v Rusku Nikolaj Vasiljevič Gogol, jehož komedii představuje rozbor Gogolova Revizora, a v Americe Edgar Allan Poe, autor básně, kterou vykládá rozbor básně Havran. Z dalších děl Němcové se u zkoušky uvádějí povídky Divá Bára, V zámku a v podzámčí, Pohorská vesnice, Karla a Dobrý člověk a sbírky Národní báchorky a pověsti a Slovenské pohádky a pověsti.
Jak o Babičce mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky je to řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z vylosovaného díla, příprava trvá 15 až 20 minut a samotná zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si strukturu ověřte u svého vyučujícího. Školy obvykle vycházejí z osnovy, která má tři části: analýzu uměleckého textu, literárněhistorický kontext a analýzu neuměleckého textu.
Doporučené pořadí výkladu
Začněte úryvkem: určete, ze které části knihy je a kdo v něm mluví. Pokračujte tématem a motivy, časem a prostorem, kompozicí, druhem a žánrem. Potom vypravěč, postavy a typy promluv, nakonec jazykové prostředky doložené přímo z úryvku. Každé tvrzení opřete o konkrétní místo v textu, to se u analýzy hodnotí. Kontext, tedy autorku, období a směr, nechte až po rozboru, pokud škola nestanoví jiné pořadí. U Babičky se zkoušející rádi ptají na žánr a směr, kde je třeba argumentovat. Stavbu argumentu a protiargumentu ukazuje návod, jak napsat úvahu.
Sedm věcí, které se o Babičce pletou
- Rok 1854 jako rok vydání. V roce 1854 byla kniha dopsána, vyšla až roku 1855.
- Žánr novela bez výhrady. Knize chybí sevřená zápletka. Přesnější je mluvit o obrazech ze života s rysy idyly, případně o románu.
- Čistý realismus. Idealizovaná hlavní postava a příběh Viktorky jsou romantické. Správně je pomezí romantismu a realismu.
- Babička jako věrný životopis. Autorka vzpomínky přetvořila, skutečná babička podle badatelů na Starém bělidle nezemřela.
- Vypravěčkou je Barunka. Vypravěč je ve třetí osobě a vševědoucí. V první osobě mluví jen autorka v krátkém úvodu.
- Viktorka se utopila. Do vody podle myslivcova vyprávění hodila své dítě, ne sebe. Sama zemřela při bouři, když blesk udeřil do stromu, pod nímž stála.
- Rčení „proti gustu žádný dišputát“ říká pan Prošek. Říká je mlynář. Oslovení pan otec, kterým ho kniha nazývá, znamená mlynáře, ne otce dětí.
Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.
Časté otázky
Kdy vyšla Babička Boženy Němcové?
Poprvé vyšla v roce 1855 v Praze u nakladatele Jaroslava Pospíšila, postupně ve čtyřech sešitech. Autorka ji dokončila v létě 1854, proto se rok vzniku a rok vydání v tahácích často zaměňují.
Jaký je literární druh a žánr Babičky?
Literární druh je epika, forma próza. Žánr není jednoznačný. Autorka zvolila podtitul Obrazy venkovského života, Lexikon české literatury mluví o volně koncipovaném povídkovém obrazu, část literární vědy o idyle a část o románu.
Do jakého literárního směru Babička patří?
Stojí na pomezí romantismu a realismu. Romantická je idealizace babičky a příběh Viktorky, realistické jsou přesné popisy práce, zvyků a krajiny. Felix Vodička ji řadil k realismu, Václav Černý k romantismu.
Kolik kapitol má Babička?
Babička má 18 číslovaných kapitol. Před první kapitolou stojí krátký úvod bez nadpisu, ve kterém autorka v první osobě oslovuje zemřelou babičku. Kapitoly postupují podle ročních dob a svátků.
Kdo je vypravěčem Babičky?
Vypravěč je vševědoucí a vypráví ve třetí osobě. Pouze v úvodu promlouvá autorka v první osobě. Uvnitř knihy se vyprávění ujímají i postavy, například myslivec, který vypráví příběh Viktorky.
Jak zemřela Viktorka?
Viktorku zabil blesk při letní bouři, když stála pod stromem v lese. Do vody se nevrhla, podle vyprávění myslivce do ní hodila své dítě.
Co znamená věta Šťastná to žena?
Pronáší ji paní kněžna, poprvé po babiččině návštěvě na zámku a podruhé na konci knihy, když se dívá za pohřebním průvodem. Vyjadřuje hlavní myšlenku díla: bohatá, ale osamělá šlechtična závidí chudé ženě její vyrovnanost, víru a lásku lidí kolem ní.
Je Babička autobiografická?
Částečně. Němcová vyšla ze vzpomínek na dětství v Ratibořicích, předobrazem hlavní postavy byla její babička Magdaléna Novotná a Barunka má rysy autorky. Postavy i události ale idealizovala a pozměnila, takže knihu nelze číst jako dokument.
