Lakomec: rozbor díla k maturitě

Lakomec (v originále L’Avare) je komedie francouzského dramatika Molièra o pěti dějstvích psaná prózou, poprvé uvedená 9. září 1668 v pařížském divadle Palais-Royal. Patří k dramatu klasicismu a řadí se mezi charakterové komedie. Rozbor díla stojí na postavě Harpagona, bohatého vdovce a lichváře, kterému peníze nahradily rodinu, lásku i zdravý rozum.

Ve zkratce

• Autor: Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin (1622 až 1673).
• Premiéra 9. září 1668 v Paříži, knižně hra vyšla v roce 1669.
• Literární druh drama, žánr komedie (charakterová), směr klasicismus.
• Pět dějství, próza, děj se odehraje během jednoho dne v Harpagonově domě v Paříži.
• Námět převzal Molière z Plautovy Komedie o hrnci (Aulularia).
• Harpagon se nepolepší: na konci odchází za svou truhlicí s penězi.
• Truhlici ukradl sluha La Flèche, ne správce Valér, i když ho z toho obviní.

Základní údaje o díle

U zkoušky se vyplatí začít tím, co se dá říct jednou větou a bez váhání. Lakomec je drama, komedie, klasicismus, 17. století, Francie, a je psaný prózou. Poslední údaj se plete často, protože Tartuffe i Misantrop jsou veršované.

Rok premiéry a rok vydání

V tahácích se střídají letopočty 1668 a 1669. Hra se poprvé hrála v září 1668, tiskem ji pařížský knihkupec Jean Ribou vydal až v roce 1669, jak dokládá záznam prvního vydání v katalogu Francouzské národní knihovny. U maturity proto říkejte: premiéra 1668, knižně 1669.

O čem Lakomec je: téma, motivy a děj

Tématem hry je lakota, která člověka zbaví lidskosti. Harpagon nevnímá děti jako blízké, ale jako výdaj a hrozbu pro své jmění. Molière ukazuje, že posedlost penězi ničí rodinu, protože otec v ní přestává být otcem. Vedlejšími tématy jsou střet generací a sňatek z rozumu proti sňatku z lásky.

Hlavní motivy

Celou hrou prochází motiv truhlice s deseti tisíci zlatých (v originále dix mille écus), kterou Harpagon zakopal na zahradě. Přidává se motiv věna, lichvy, šetření na jídle, tajného zasnoubení a znovu nalezené rodiny. Motiv dětí, které si prosazují lásku proti vůli otce, zná čtenář i z tragédie, jak ukazuje rozbor Romea a Julie. Molière ho ale vede ke smíchu, ne ke smrti.

Děj po dějstvích

První dějství představí dva tajné milostné vztahy. Harpagonova dcera Eliška je zasnoubená s Valérem, který ji kdysi zachránil před utonutím a kvůli ní se nechal najmout jako správce domu. Syn Kleant miluje chudou Marianu. Harpagon oznámí dětem své plány: Marianu si vezme on sám, Kleantovi určil vdovu a Elišku ještě ten večer provdá za bohatého pana Anselma, protože si ji vezme bez věna.

Druhé dějství přináší první velké odhalení. Kleant shání půjčku patnácti tisíc franků a přistoupí na lichvářské podmínky, podle nichž má část peněz dostat ve starém haraburdí. Při setkání vyjde najevo, že lichvářem je jeho vlastní otec. Dohazovačka Frosina pak Harpagonovi namluví, že Mariana dává přednost starším mužům.

Třetí dějství se točí kolem večeře pro Marianu. Harpagon nařizuje služebnictvu šetřit, mistr Jakub je u něj kuchařem i kočím zároveň a za upřímnost dostane holí. Mariana se Harpagona zděsí a v jeho synovi pozná mladíka, kterého miluje. Kleant jí otcovým jménem daruje diamantový prsten, který otci stáhne z prstu.

Čtvrté dějství je vrcholem konfliktu. Harpagon zahlédne, jak Kleant líbá Marianě ruku, lstí z něj vyláká přiznání a pak ho vydědí a prokleje. Mezitím La Flèche vykope truhlici a přinese ji Kleantovi. Dějství končí slavným Harpagonovým monologem, ve kterém okradený lakomec zmateně chytí za ruku sám sebe.

Páté dějství přivádí komisaře a rozuzlení. Mistr Jakub ze msty obviní Valéra. Ten se přiznává k „provinění“, myslí tím ale zasnoubení s Eliškou, zatímco Harpagon slyší doznání ke krádeži. Přichází Anselm a ukáže se, že je to neapolský šlechtic don Thomas d’Alburcy, otec Valéra i Mariany, kteří se před šestnácti lety ztratili při ztroskotání lodi. Kleant slíbí vrátit truhlici výměnou za souhlas se sňatkem. Harpagon svolí, když Anselm zaplatí obě svatby, a odchází za svými penězi.

Kompozice, čas a prostor

Hra má pět dějství a drží se stavby, kterou klasicismus od dramatu čekal: expozice, kolize, krize, peripetie a rozuzlení. Děj je chronologický a splétá tři linie: Harpagonovu starost o truhlici, lásku Kleanta a Mariany a lásku Elišky a Valéra. Všechny tři se potkají v pátém dějství při výslechu.

Tři jednoty

Lakomec je školní příklad pravidla tří jednot. Jednota místa: vše se odehrává v Harpagonově domě v Paříži. Jednota času: děj se vejde do jednoho dne, svatební smlouva má být podepsána ještě téhož večera. Jednota děje je volnější, protože milostné zápletky jsou dvě, obě je ale spojuje jediná překážka, totiž Harpagon.

Rozuzlení a vypravěč

Drama nemá vypravěče, děj nesou dialogy, monology a scénické poznámky. Konec nevychází z jednání postav, přináší ho nečekaný příchod Anselma a poznání ztracených příbuzných. Takové rozuzlení zvenčí se označuje jako deus ex machina. Šťastný konec se týká jen mladých párů, Harpagon se nezmění.

Postavy

Postavy klasicistní komedie jsou typy s jednou převládající vlastností a nevyvíjejí se. Harpagon je lakomec od první do poslední scény, a proto se jeho jméno stalo obecným označením lakomého člověka. Jména se v českých překladech liší: Kleant bývá i Kleantes, Eliška i Elisa a sluha La Flèche se objevuje pod počeštěným jménem, například Čipera.

Harpagon: směšný, nebo děsivý?

Harpagon je komická postava s tragickým rozměrem. Směšný je tím, jak prohledává sluhovi ruce, děsivý tím, že je ochoten dát vlastní dceru muži, kterého nezná, jen aby ušetřil věno. Jak takovou postavu popsat písemně, od vnějších znaků po povahu a jednání, shrnuje návod, jak napsat charakteristiku.

Jazyk a umělecké prostředky

Lakomec je psán prózou, což bylo u velké komedie o pěti dějstvích v Molièrově době nezvyklé. Voltaire později napsal, že právě próza hře zpočátku uškodila u publika. Jazyk je hovorový, živý a liší se podle postavy: mladí milenci mluví vzletně a zdvořile, sluhové přímo a lidově. České překlady jsou autorsky chráněné, proto prostředky uvádíme popisem a krátkým odkazem na francouzský originál.

Opakování a slovní komika

Nejznámější ukázkou je scéna, ve které Valér vypočítává důvody proti sňatku Elišky s Anselmem a Harpagon mu na každý z nich odpoví stejnými dvěma slovy o věnu, v originále „sans dot“. Opakování tu funguje jako charakteristika: postava není schopna přemýšlet o ničem jiném než o penězích.

Monolog, apostrofa a hyperbola

Monolog po krádeži truhlice je postavený na řečnických otázkách, zvoláních a stupňování. Harpagon oslovuje peníze jako ztraceného přítele, což je apostrofa spojená s personifikací, a vyhrožuje, že dá pověsit celý dům a nakonec sám sebe, což je hyperbola. V jednu chvíli se obrátí přímo k divákům a hledá zloděje mezi nimi. Tento postup Molière převzal od Plauta.

Nedorozumění, řeč stranou a mluvící jména

Páté dějství stojí na nedorozumění, kterému se říká quiproquo: Valér mluví o Elišce, Harpagon o truhlici a oba si myslí, že mluví o tomtéž. Situační komiku podporují řeči stranou, tedy repliky určené jen divákům. Mluvící je jméno Harpagon, odvozené od latinského harpago, slova řeckého původu spojeného s uchvacováním. La Flèche znamená francouzsky šíp.

Autor a literárněhistorický kontext

Molière se narodil v Paříži, pokřtěn byl 15. ledna 1622 jako Jean Poquelin. S herečkou Madeleine Béjartovou založil soubor Illustre Théâtre a potom hrál řadu let s kočovnou společností na venkově. Do Paříže se vrátil v roce 1658 a získal přízeň Ludvíka XIV. Byl autorem, režisérem i hlavním hercem svého souboru, takže hry psal s přesnou představou, jak budou působit na jevišti.

Další Molièrova díla

K nejhranějším patří Tartuffe (první verze 1664), Don Juan (1665), Misantrop (1666), Měšťák šlechticem (1670) a Zdravý nemocný (1673). Spojuje je postava ovládaná jednou vášní nebo vadou. Molière zemřel 17. února 1673 doma, večer po čtvrtém představení Zdravého nemocného, v němž hrál hlavní roli.

Klasicismus

Klasicismus vznikl ve Francii 17. století a opírá se o antické vzory, rozum, řád a pevná pravidla. Žánry dělí na vysoké (tragédie, epos, óda) a nízké (komedie, bajka, satira). Vedle Molièra k němu patří autoři tragédií Pierre Corneille (Cid) a Jean Racine (Faidra), bajkář Jean de La Fontaine a teoretik Nicolas Boileau. V české literatuře je stejné období dobou baroka a díla Jana Amose Komenského.

Komedie před Molièrem a po něm

Komedii jako zrcadlo společenských vad rozvíjeli i pozdější autoři. V Rusku 19. století na ni navázal Gogol, který místo jednoho lakomce zesměšnil celé úplatné městečko, jak popisuje rozbor Gogolova Revizora. Chcete-li u zkoušky ukázat, jak se drama změnilo ve 20. století, nabízí srovnání rozbor Čapkovy hry R.U.R., kde místo lidské vady stojí v centru ohrožení lidstva.

Jak o Lakomci mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky (č. 177/2009 Sb.) má podobu řízeného rozhovoru nad pracovním listem s úryvkem z díla, který si žák vylosuje. Příprava trvá 15 až 20 minut, zkouška nejdéle 15 minut. Součástí pracovního listu je i zadání z jazyka a slohu, takže samotný rozbor díla nestačí. Kritéria hodnocení stanovuje každá škola, proto si je ověřte u svého vyučujícího.

Doporučené pořadí výkladu

Osvědčuje se postupovat od úryvku k celku. Nejdřív zařaďte úryvek do děje: kdo mluví, ve kterém dějství a co předcházelo. Pak pojmenujte téma a motivy, literární druh a žánr, kompozici a tři jednoty. Následují postavy a jejich vztahy, poté jazyk úryvku s konkrétními prostředky. Nakonec přijde autor, klasicismus a další autoři období.

Co mít připravené k Lakomci

Úryvkem bývá Harpagonův monolog, rozhovor o věnu nebo příprava večeře. U každého z nich si připravte jednu větu o tom, co scéna říká o Harpagonovi, a dva jazykové prostředky, které dokážete ukázat přímo v textu. Hodí se i vlastní názor na to, zda je lakota směšná, nebo nebezpečná. Jak ho podložit argumenty, ukazuje návod, jak napsat úvahu.

Sedm věcí, které se o Lakomci pletou

1. Rok 1669 jako rok premiéry. Hra se poprvé hrála 9. září 1668, rok 1669 patří prvnímu knižnímu vydání.
2. Veršovaná hra. Lakomec je psaný prózou, na rozdíl od Tartuffa nebo Misantropa.
3. Renesance nebo realismus. Molière je autor klasicismu 17. století. Renesanční je Shakespeare, realismus přichází až v 19. století.
4. Truhlici ukradl Valér. Ukradl ji Kleantův sluha La Flèche. Valéra křivě obvinil mistr Jakub a Valér se přiznal k něčemu jinému, k tajnému zasnoubení.
5. Harpagon se na konci napraví. Nenapraví. Se sňatky souhlasí jen proto, že dostane zpět peníze a nic nezaplatí.
6. Anselm je záporná postava. Starší ženich bez nároku na věno se ukáže jako velkorysý otec Valéra a Mariany a svatby mladým zaplatí.
7. Molière zemřel na jevišti. Čtvrté představení Zdravého nemocného dohrál a zemřel téhož večera doma.

Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

Kdy byl Lakomec napsán a poprvé uveden?

Lakomec měl premiéru 9. září 1668 v pařížském divadle Palais-Royal, hlavní roli hrál sám Molière. Knižně hra vyšla v Paříži v roce 1669.

Jaký je literární druh a žánr Lakomce?

Literární druh je drama, žánr komedie. Podle typu jde o charakterovou komedii, protože komika vychází z jedné dominantní vlastnosti hlavní postavy, z lakoty. Hra obsahuje i prvky frašky, například bití holí, a satiru na lichvu a sňatky pro peníze.

Do jakého literárního směru Lakomec patří?

Lakomec patří do klasicismu, který vznikl ve Francii 17. století za vlády Ludvíka XIV. Hra dodržuje jednotu místa a času, má pět dějství a postavy jsou neměnné typy.

Je Lakomec psán ve verších, nebo v próze?

Lakomec je psán prózou. Odlišuje se tím od jiných velkých Molièrových komedií o pěti dějstvích, jako jsou Tartuffe a Misantrop, které jsou veršované.

Kdo ukradl Harpagonovu truhlici?

Truhlici s deseti tisíci zlatých vykopal na zahradě La Flèche, sluha Harpagonova syna Kleanta, a předal ji svému pánovi. Kuchař a kočí mistr Jakub z krádeže křivě obvinil správce Valéra. Kleant truhlici vrátí, až když otec svolí k jeho sňatku s Marianou.

Jak Lakomec končí?

Ukáže se, že Anselm je otcem Valéra i Mariany, o které přišel před šestnácti lety při ztroskotání lodi. Eliška si vezme Valéra a Kleant Marianu, obě svatby zaplatí Anselm. Harpagon dostane zpět truhlici a odchází se na ni podívat. Nepolepší se.

Z jaké předlohy Molière při psaní Lakomce vycházel?

Hlavní předlohou byla Komedie o hrnci (Aulularia) římského dramatika Plauta, jejíž hrdina úzkostlivě střeží hrnec zlata. Molière z ní převzal mimo jiné nářek okradeného lakomce a prohlídku sluhových rukou. Milostné zápletky a postavu lichváře ale rozvinul po svém.

Jaká je hlavní myšlenka Lakomce?

Hra ukazuje, že lakota není neškodná podivnost, ale vášeň, která člověka izoluje a rozvrací rodinu. Harpagon kvůli penězům ztrácí úctu dětí i služebnictva a na konci mu zůstane jen truhlice.