Revizor: rozbor díla k maturitě, děj a postavy

Revizor je satirická komedie o pěti dějstvích, kterou napsal ruský prozaik a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol. Poprvé se hrála roku 1836 v Petrohradě a téhož roku vyšla tiskem, konečnou podobu dostala v roce 1842. Patří k počátkům ruského realismu. Úředníci zapadlého městečka v ní ze strachu z kontroly pokládají bezvýznamného mladíka Chlestakova za tajného revizora a zahrnou ho penězi i poctami.

Ve zkratce

• Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 až 1852), ruský spisovatel ukrajinského původu.
• Premiéra a první vydání 1836, přepracovaná konečná verze 1842.
• Literární druh drama, žánr komedie (satirická, situační i charakterová), psaná prózou.
• Směr: realismus s výraznou groteskní nadsázkou, v ruském prostředí se mluví o kritickém realismu.
• Téma: úplatnost, strach a hloupost úředníků, kteří si falešného revizora vytvoří sami.
• Stavba: pět dějství, děj začíná zprávou o revizorovi a končí zprávou o revizorovi skutečném.
• Ve hře není jediná kladná postava. Gogol sám napsal, že jedinou poctivou postavou je smích.

Základní údaje o díle

U Revizora se v tahácích nejčastěji pletou letopočty, protože hra má dvě podoby. Rok 1836 je rokem premiéry i prvního knižního vydání, rok 1842 rokem druhé, přepracované verze, která se dnes čte a hraje.

Proč dva kalendáře

Rusko se v 19. století řídilo juliánským kalendářem, který se tehdy za gregoriánským opožďoval o dvanáct dní. Proto se u premiéry objevuje 19. duben i 1. květen 1836 a obojí je správně. U zkoušky stačí rok.

O čem Revizor je: téma, motivy a děj

Tématem hry je zkaženost úřadů v ruské provincii: braní úplatků, zpronevěra, lhostejnost k lidem a strach z nadřízených. Hlavní myšlenka je, že podvodníka si město vyrobilo samo, protože každý úředník má špatné svědomí.

Hlavní motivy

Hrou prochází motiv záměny osob, motiv strachu, úplatku (vždy nazvaného půjčka), lži a vychloubání, pomluvy a dopisu. Dopis děj otevírá i rozuzluje. Důležitý je motiv zrcadla: hra má jako motto lidové přísloví o tom, že nemá cenu zlobit se na zrcadlo, když je křivá tvář.

Děj po dějstvích

První dějství. Hejtman svolá úředníky a oznámí jim, že do města jede inkognito revizor z Petrohradu. Radí, jak narychlo zakrýt nepořádek ve špitále, u soudu i ve škole. Statkáři Bobčinskij a Dobčinskij přiběhnou se zprávou, že v hostinci už dva týdny bydlí mladý muž, který neplatí a všechno si prohlíží. Všichni usoudí, že je to revizor.

Druhé dějství. V hostinském pokoji hladoví Chlestakov se sluhou Osipem. Peníze prohrál v kartách cestou z Petrohradu na otcův statek. Když vstoupí hejtman, oba se bojí: Chlestakov vězení pro dluhy, hejtman revize. Hejtman mu vnutí peníze jako půjčku a pozve ho k sobě domů.

Třetí dějství. Po prohlídce města a vydatné snídani se podnapilý Chlestakov před hejtmanovou ženou a dcerou vychloubá. Tvrdí, že se přátelí s Puškinem, že píše slavné knihy a že řídí celý úřad. Úředníci se třesou strachy a každé slovo mu věří.

Čtvrté dějství. Druhý den za ním úředníci chodí jeden po druhém a každý mu podstrčí peníze. Chlestakov pochopí, že ho mají za někoho jiného, a začne si o půjčky říkat sám. Kupci a měšťané si u něj stěžují na hejtmana. Chlestakov o všem napíše posměšný dopis příteli Trjapičkinovi, dvoří se matce i dceři, požádá o ruku Marji Antonovny a na Osipovu radu rychle odjede.

Páté dějství. Hejtman se vidí jako generál v Petrohradě a přijímá gratulace. Poštmistr ale přinese rozlepený Chlestakovův dopis, který se čte nahlas a každého zesměšní. Vzápětí četník ohlásí, že přijel úředník z Petrohradu a zve si všechny do hostince. Následuje němá scéna.

Kompozice, čas a prostor

Stavba hry je sevřená a chronologická, bez vedlejších dějových linií. Kompozice je kruhová: první replika oznamuje příjezd revizora, poslední replika příjezd revizora skutečného. Děj se tak vrací na začátek.

Pět dějství a dramatická stavba

Gogol vynechal dlouhou expozici. Zápletka přichází první větou a poměry ve městě se divák dozvídá až z hejtmanových pokynů. Kolizí je záměna v hostinci, napětí stoupá scénou lhaní a řadou úplatků, obrat přinese přečtený dopis a katastrofou je zpráva četníka. Stejné pětidílné členění má i alžbětinská tragédie, jak ukazuje rozbor Romea a Julie.

Němá scéna

Po poslední replice předepisuje scénická poznámka, aby všechny postavy zkameněly v přesně popsaných pózách a vydržely tak téměř půldruhé minuty. Němá scéna je vrchol hry beze slov: smích se v ní láme v úlek. Trest ani skutečného revizora divák neuvidí.

Čas a prostor

Děj se odehrává v nejmenovaném újezdním, tedy okresním městě ruské provincie, v autorově současnosti. Scéna se mění jen jednou: pokoj v hejtmanově domě vystřídá ve druhém dějství pokojík v hostinci. Děj zabere dva po sobě jdoucí dny, ve čtvrtém dějství se Chlestakov probouzí a mluví o včerejší snídani.

Vypravěč v dramatu chybí

Drama nemá vypravěče, příběh nesou promluvy postav. Jejich pásmo tvoří dialogy, monology (Osip na začátku druhého dějství, Chlestakov při psaní dopisu) a repliky pronášené stranou, které slyší jen divák. Autorův hlas zaznívá jen ve scénických poznámkách a v úvodních pokynech pro herce.

Postavy

Postavy jsou typy: každá zastupuje jeden úřad a jednu neřest. Hlavní postavou není jedinec, ale celé město. Jak takový popis vystavět, radí návod, jak napsat charakteristiku postavy. Názvy úřadů se v českých překladech mírně liší.

Chlestakov není podvodník

Nejčastější omyl ve výkladu postavy: Chlestakov nic neplánuje. Gogol v pokynech pro herce žádá, aby ho hráli s upřímností a prostotou. Je to hlupák, který se nechá unést, ne lstivý dobrodruh.

Jazyk a umělecké prostředky

Hra je psaná prózou, hovorovou ruštinou své doby. Každá postava mluví jinak a řeč ji prozrazuje dřív než činy. U zkoušky se vyplatí jmenovat prostředek, ukázat ho na místě z děje a říct, co v textu dělá.

Řečová charakteristika

Hejtman mluví rozvážně a mění tón podle toho, s kým jedná: na kupce křičí, před hostem se uklání. Chlestakov mluví úsečně a přeskakuje od myšlenky k myšlence. Osip užívá lidový jazyk a rád moralizuje. Hejtmanova žena se ozdobnými slovy snaží působit světácky.

Hyperbola a gradace

Scéna lhaní ve třetím dějství je postavená na stupňování. Chlestakov začne tím, že ho v úřadě mají rádi, a skončí u pětatřiceti tisíc kurýrů, kteří ho prý běhali prosit, aby převzal vedení úřadu. Nadsázka roste s každou větou a ukazuje, že mluvčí už neví, co říká.

Mluvící jména

Příjmení postav něco říkají. Chlestakov připomíná ruské sloveso chlestať, tedy šlehat a přeneseně žvanit. Soudce Ljapkin-Ťapkin má jméno podle rčení o odbyté práci. Zemljanika znamená jahoda, strážník Děržimorda má v příjmení příkaz držet hubu. Podobně pojmenoval lakomce Molière, jak připomíná rozbor komedie Lakomec.

Ironie, zdvojení a řeč k divákům

Komika stojí na dramatické ironii: divák ví od druhého dějství, kdo Chlestakov je, postavy ne. Gogol rád zdvojuje, například dvojicí statkářů se stejným křestním jménem nebo dvěma dopisy. V pátém dějství se hejtman obrátí přímo do hlediště a vyčte divákům, že se smějí sami sobě.

Autor a literárněhistorický kontext

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Gogol se narodil roku 1809 v Soročincích v tehdejší Poltavské gubernii na Ukrajině a zemřel roku 1852 v Moskvě. Po gymnáziu odešel do Petrohradu a krátce pracoval jako úředník. Úřední svět, jeho hodnosti a strach z vyšších tedy znal zblízka. Námět Revizora mu podle literární tradice dal Puškin, kterého Gogol na podzim 1835 dopisem požádal o ryze ruskou anekdotu pro komedii.

Hra se směla hrát díky svolení cara Mikuláše I., který přišel i na premiéru. Brzy po premiéře odjel Gogol na několik let do ciziny. Na výtku, že ve hře chybí kladná postava, odpověděl později v dramatickém textu o divácích odcházejících z divadla: jedinou poctivou postavou je podle něj smích.

Další díla

K maturitě se uvádějí hlavně povídkový cyklus Večery na samotě u Dikaňky, povídky Nos a Plášť, historická novela Taras Bulba, komedie Ženitba a román Mrtvé duše, jehož první díl vyšel roku 1842. Rukopis druhého dílu Gogol krátce před smrtí spálil.

Směr a současníci

Gogol stojí na přechodu od romantismu k realismu. Kritik Bělinskij ho označil za hlavu naturální školy, z níž vyšel ruský realismus 40. let. Revizor je realistický typizací postav a prostředí, groteskní nadsázkou ale běžný realismus přesahuje. V roce jeho premiéry vyšel v Čechách vrcholný text romantismu, o němž píše rozbor Máchova Máje.

Z ruských autorů na Gogola navázali Turgeněv, Dostojevskij a Tolstoj, ve světě psali realisticky Balzac, Dickens a Flaubert. V české literatuře se k realismu řadí Havlíček Borovský svou satirou, Neruda a zčásti Němcová, jejíž obraz venkova je proti Gogolovi laskavý, jak ukazuje rozbor Babičky.

Jak o Revizorovi mluvit u ústní maturity

Ústní zkouška z češtiny patří do profilové části maturity, kritéria hodnocení proto vyhlašuje každá škola sama. Školy, jejichž zveřejněná pravidla jsme četli, dávají patnáct minut na přípravu a patnáct minut na zkoušku a pracují s pracovním listem s úryvkem z díla. Hodnotí se obvykle čtyři oblasti: analýza uměleckého textu, literárněhistorický kontext, analýza neuměleckého textu a kultura projevu. Přesné znění si ověřte v kritériích své školy.

Doporučené pořadí výkladu

Začněte úryvkem: určete, ze kterého dějství je, kdo mluví a co se stalo předtím a potom. Pak řekněte téma a hlavní motivy, literární druh a žánr a popište kompozici včetně kruhové stavby a němé scény. Následují postavy a typy promluv, tedy dialog, monolog, replika stranou a scénická poznámka.

Třetí krok jsou jazykové prostředky přímo z úryvku: hovorová slova, nadsázka, ironie, mluvící jména. Teprve potom přijde autor, doba a směr. Život autora zmiňte jen tam, kde vysvětluje dílo, třeba úřednickou zkušenost nebo Puškinův námět.

Sedm věcí, které se o Revizorovi pletou

1. Rok 1842 jako rok vzniku nebo premiéry. Hra se poprvé hrála a vyšla roku 1836, rok 1842 patří přepracované verzi.
2. Chlestakov jako vypočítavý podvodník. Do role ho vtlačí město, sám ji pochopí až ve čtvrtém dějství a plán nemá žádný.
3. Děj během jediného dne. Mezi třetím a čtvrtým dějstvím uplyne noc, děj tedy zabere dva dny.
4. Hra končí potrestáním viníků. Končí ohlášením skutečného revizora a němou scénou, trest ani revizora divák neuvidí.
5. Revizor je psaný ve verších. Je psaný prózou, o verši a rýmu se u něj nemluví.
6. Bobčinskij a Dobčinskij jako úředníci. Jsou to statkáři a klepaři, úřad nemají žádný. Úplatek přesto přinesou také.
7. Čistý romantismus, nebo čistý realismus. Gogol stojí na rozhraní: prostředí a typy jsou realistické, míra nadsázky je groteskní.

Další díla rozebraná stejným způsobem shrnuje přehled rozborů děl k maturitě.

Časté otázky

O čem je Revizor ve stručnosti?

Úředníci malého ruského města se dozvědí, že k nim tajně jede revizor z Petrohradu. Ze strachu za něj pokládají mladého Chlestakova, který bez peněz uvázl v hostinci. Hostí ho, dávají mu úplatky a hejtman mu slíbí dceru. Když Chlestakov odjede, vyjde z jeho dopisu najevo pravda a vzápětí je ohlášen skutečný revizor.

Kdy Revizor vznikl a kdy měl premiéru?

Gogol na hře pracoval od podzimu 1835. Premiéra byla roku 1836 v Alexandrinském divadle v Petrohradě, podle tehdejšího ruského kalendáře 19. dubna, podle našeho 1. května. Téhož roku hra vyšla tiskem. Konečná, přepracovaná verze je z roku 1842.

Jaký je literární druh a žánr Revizora?

Literární druh je drama, žánr komedie. Podle zaměření jde o satirickou komedii, která spojuje komiku situační, založenou na záměně osob, s komikou charakterovou a slovní. Hra je psaná prózou a má pět dějství členěných na výstupy.

Do jakého literárního směru Revizor patří?

Revizor se řadí k realismu, v ruském prostředí ke kritickému realismu, na jehož počátku stojí. Gogol sám tvořil na přechodu od romantismu k realismu. Realistické jsou typické postavy a prostředí, výrazná nadsázka dává hře groteskní ráz.

Kdo jsou hlavní postavy Revizora?

Chlestakov, drobný petrohradský úředník pokládaný za revizora, a hejtman Skvoznik-Dmuchanovskij, hlava města. Dále hejtmanova žena Anna Andrejevna a dcera Marja Antonovna, sluha Osip, soudce Ljapkin-Ťapkin, správce ústavů Zemljanika, školní inspektor Chlopov, poštmistr Špekin a statkáři Bobčinskij a Dobčinskij.

Jak Revizor končí?

Poštmistr přinese rozlepený dopis, ve kterém se Chlestakov posmívá celému městu, a úředníci pochopí svůj omyl. Vtom vstoupí četník a oznámí, že přijel úředník z Petrohradu a zve si je do hostince. Všechny postavy zkamení v němé scéně a opona padá.

Kdo dal Gogolovi námět na Revizora?

Podle literární tradice Alexandr Sergejevič Puškin. Gogol ho na podzim 1835 v dopise požádal o ruskou anekdotu, ze které by napsal komedii o pěti dějstvích. Sám pak z krátké anekdoty vystavěl celou hru.

Proč v Revizorovi není kladná postava?

Gogol chtěl podle vlastních slov shromáždit na jedno místo všechno špatné, co v Rusku znal, a jedním rázem se tomu vysmát. Na výtky autor odpověděl, že jedinou poctivou postavou hry je smích.