Achillova pata: význam, původ rčení a pravopis
Achillova pata je jediné zranitelné místo někoho nebo něčeho, co jinak působí silně. Rčení vychází z řecké báje o hrdinovi Achillovi, jenže Homér o zranitelné patě ani o koupeli v řece Styx nic neříká. Příběh o ponoření do Stygu je doložen až u římského básníka Statia v 1. století našeho letopočtu a přenesené užití je teprve novověké.
Ve zkratce
- Význam: zranitelné, slabé místo. Tak rčení vykládá Slovník spisovného jazyka českého i Slovník spisovné češtiny.
- V Homérově Iliadě Achilles nezranitelný není, v 21. zpěvu ho protivník zraní na předloktí a teče mu krev.
- Koupel ve Stygu zmiňuje poprvé Statius v eposu Achilleis. Že zůstalo nechráněné místo, za které matka dítě držela, výslovně píší až pozdně antičtí autoři Servius a Fulgentius.
- Latinské prameny mluví o kotníku (talus), ne o patě.
- Přenesené užití klade etymologický slovník Etymonline v angličtině k roku 1810, v českém tisku se rčení objevuje roku 1851.
- Achillova šlacha dostala jméno v anatomii 17. století, odborně se jmenuje tendo calcaneus.
- Píše se Achillova pata: velké A, ch, dvě l, malé p.
Co Achillova pata znamená
Slovník spisovného jazyka českého uvádí u hesla Achilles spojení Achillova pata s poznámkou, že jde o přenesené označení zranitelného místa. Příruční slovník jazyka českého podává stejný výklad a dokládá ho větou Viktora Dyka o tom, že svou Achillovu patu má i tvor zdánlivě bezúhonný. Rčení tedy neoznačuje jakoukoli slabost, ale jednu slabinu u někoho, kdo je jinak odolný.
Jak se rčení používá
Obrat se hodí na lidi, týmy, firmy, stroje i plány. Nejčastěji stojí ve vazbě být něčí Achillovou patou nebo mít svou Achillovu patu. Příklady: Obrana je Achillovou patou jinak výborného mužstva. Každý člověk má svou Achillovu patu. Achillovou patou nového zákona je vymahatelnost.
Čím se liší od podobných rčení
Achillova pata pojmenovává slabé místo, ne nebezpečí zvenčí ani špatný výsledek. V tom se liší od dalších antických obratů, se kterými se v textech potkává. Trvalou hrozbu, která nad někým visí, vystihuje rčení Damoklův meč, úspěch zaplacený příliš draze zase Pyrrhovo vítězství.
Co o Achillově patě říká a neříká Homér
Iliada končí Hektorovým pohřbem a Achillova smrt v ní popsána není. O zranitelné patě, o nezranitelném těle ani o řece Styx v souvislosti s Achillem Homér nemluví. Encyklopedie Britannica řadí koupel ve Stygu výslovně mezi nehomérské epizody a dodává, že Achillův pohřeb se zmiňuje až v Odysseji.
Homérův Achilles krvácí
V 21. zpěvu Iliady bojuje Achilles s Asteropaiem, který vrhá dvě kopí najednou. Jedno se zastaví o štít, druhé škrábne Achilla na pravém předloktí a vytryskne tmavá krev. Homérův hrdina je tedy smrtelník, kterého chrání zbroj a vlastní rychlost, ne kouzlo.
Co Homér o jeho smrti ví
Ve 22. zpěvu umírající Hektor Achillovi předpovídá, že ho u Skajské brány zabijí Paris a bůh Apollón. Kam ho zasáhnou, neříká. Jméno střelce i místo u brány tedy pocházejí z Iliady, zásah do nohy až z pozdějších textů.
Odkud je příběh o řece Styx
Statius a epos Achilleis
Římský básník Publius Papinius Statius psal v 1. století našeho letopočtu epos o Achillově mládí. V jeho první knize se koupel ve stygských vodách připomíná třikrát a Thetis si při jedné zmínce povzdechne, kéž by syna obrnila celého. Je to nejstarší dochovaný text, který koupel ve Stygu zná, a Etymonline potvrzuje, že příběh není doložen před 1. stoletím našeho letopočtu. Patu ani kotník Statius výslovně nejmenuje.
Hyginus, Servius, Fulgentius
Sbírka bájí dochovaná pod Hyginovým jménem vypráví, že Apollón v podobě Parida zasáhl Achilla šípem do kotníku, o kterém se říká, že ho měl smrtelný. Komentátor Vergilia Servius už píše celou verzi: matka ho ponořila do stygské bažiny a nezranitelný byl všude kromě místa, za které ho držela. Mytograf Fulgentius pak výslovně uvádí, že Thetis neponořila jen kotník.
Starší verze: oheň a ambrozie
Řecká mytologická příručka připisovaná Apollodórovi zná jiný postup. Thetis podle ní dítě v noci tajně vkládala do ohně, aby v něm spálila smrtelnou část zděděnou po otci, a ve dne ho potírala ambrozií. Péleus ji přistihl a bohyně odešla. O vodě a o noze tu nepadne ani slovo. Tatáž příručka přitom na jiném místě uvádí, že Achilla u Skajské brány zasáhli Paris a Apollón šípem do kotníku.
Kotník, nebo pata
Hyginus i Fulgentius používají latinské slovo talus, tedy kotník, a kotník má i anglický překlad Apollodórovy příručky. Pata se do příběhu dostala až v pozdějším podání a v novověkých jazycích zvítězila. Posun mezi antickým textem a dnešním obratem ukazuje i rčení Pandořina skříňka.
| Verze | Kdo ji uvádí | Jak je doložená |
|---|---|---|
| Achilles je smrtelný bojovník, v boji krvácí, zabijí ho Paris a Apollón | Homér, Iliada, 21. a 22. zpěv | Nejstarší pramen. Pata ani Styx v něm nejsou. |
| Thetis dítě zoceluje ohněm a ambrozií, Péleus ji vyruší | příručka připisovaná Apollodórovi | Doloženo v řeckém textu, bez vody a bez paty. |
| Šíp do kotníku, který byl prý smrtelný | Hyginus, Apollodórova příručka | Doloženo, bez vysvětlení, proč právě kotník. |
| Thetis nese syna ke stygským vodám | Statius, Achilleis | Nejstarší doklad koupele, 1. století našeho letopočtu. |
| Ponoření do Stygu kromě místa, za které matka dítě držela | Servius, Fulgentius | Pozdně antické texty. Teprve zde je příběh celý. |
Odkdy je doloženo přenesené užití
Antičtí autoři vyprávějí o Achillově těle. Obrat ve významu slabina člověka, státu nebo díla u nich doložen není. Rčení jako takové je novověké, antické je jen vyprávění, o které se opírá.
Angličtina
Etymologický slovník Etymonline klade přenesené užití spojení o Achillově patě ve významu zranitelné místo k roku 1810. Dokladem je věta básníka Samuela Taylora Coleridge, který v časopise The Friend nazval Irsko zranitelnou patou britského Achilla.
Čeština
Při plnotextovém hledání v Digitální knihovně Moravské zemské knihovny se jako nejstarší doklady ukázala čísla časopisu Lumír z roku 1851. V prosincovém čísle se o loutkáři Kopeckém píše, že jeho Achillova pata vězí v kapse, tedy že se dá přemluvit penězi. Roku 1858 už Lumír vytýká německému romanopisci, že jeho realismus má svou Achillovu patu, a nic k tomu nevysvětluje. Starší doklad může existovat v tisku, který digitalizován není. Stejně pozdě, až v 19. století, se v češtině objevuje rčení Potěmkinova vesnice.
Achillova šlacha v anatomii
Slovník spisovné češtiny popisuje Achillovu šlachu jako šlachu lýtkového svalu, která se upíná na patní kost. Odborný latinský název je tendo calcaneus, tedy patní šlacha, a jméno hrdiny je v něm nahrazeno popisem.
Kdo ji tak pojmenoval
Nejstarší známý tištěný doklad je v učebnici Corporis humani anatomia, kterou roku 1693 vydal v Lovani vlámský anatom Philip Verheyen. Píše v ní, že se šlacha obecně nazývá chorda Achillis a že ji Hippokratés jmenoval velkou šlachou. Verheyen tedy název nevymyslel, zapsal pojmenování, které už mezi lékaři kolovalo. Podobu tendo Achillis podle Etymonline poprvé použil německý chirurg Lorenz Heister.
Šlacha není rčení
Věta o přetržené Achillově šlaše mluví o zranění, věta o Achillově patě o slabině. Zaměnit se nedají: Sprinter si přetrhl Achillovu šlachu. Starty jsou jeho Achillovou patou.
Pravopis a tvary
Velké A, malé p
Internetová jazyková příručka řadí tvar Achillův mezi přídavná jména individuálně přivlastňovací, tedy odvozená od osobního jména příponami -ův, -ova, -ovo. Ta se píšou s velkým počátečním písmenem. Správně je proto Achillova pata i Achillova šlacha, a to i v přeneseném významu. Slova pata a šlacha jsou obecná jména a píšou se s malým písmenem. Kdy je slovo vlastním jménem a kdy ne, řeší také velká písmena u svátků.
Achilles, nebo Achilleus
Příručka uvádí obě podoby jména a u každé odkazuje na druhou. Při skloňování obě koncovky odpadají: Achilles, bez Achilla, Achilleus, bez Achillea. Tvary Achillese nebo Achilleuse příručka neuvádí. Přivlastňovací tvary jsou Achillův a Achilleův, slovníky ale u rčení uvádějí jen podobu Achillova pata.
| Pád | Achilles | Achilleus | Achillova pata |
|---|---|---|---|
| 1. pád | Achilles | Achilleus | Achillova pata |
| 2. pád | Achilla | Achillea | Achillovy paty |
| 3. pád | Achillovi, Achillu | Achilleovi, Achilleu | Achillově patě |
| 4. pád | Achilla | Achillea | Achillovu patu |
| 5. pád | Achille | Achillee | Achillova pato |
| 6. pád | o Achillovi, Achillu | o Achilleovi, Achilleu | o Achillově patě |
| 7. pád | Achillem | Achilleem | Achillovou patou |
Časté chyby
Jméno se píše s ch a se dvěma l. Podoby Achilova pata, Achylova pata a Ahilova pata jsou chybné, stejně jako achillova pata s malým a. Malé písmeno patří jen přídavným jménům achillovský a achilleovský, která Slovník spisovného jazyka českého uvádí ve spojení mít achillovský osud, tedy zemřít mladý a slavný.
Obdoby v jiných jazycích
Rčení je mezinárodní a všude stojí na stejném jménu. Angličtina má Achilles heel, němčina složeninu Achillesferse, kterou slovník DWDS vykládá jako zranitelné místo, francouzština talon d’Achille a polština pięta Achillesa.
Šest omylů o Achillově patě
- O Achillově patě vypráví Homér. Iliada patu ani Styx nezná a Achilles v ní krvácí z rány na předloktí.
- Koupel ve Stygu je prastará řecká báje. Nejstarší dochovaný doklad je u římského básníka Statia v 1. století našeho letopočtu.
- Antické texty mluví o patě. Hyginus i Fulgentius píší o kotníku, latinsky talus.
- Rčení používali už staří Řekové. Přenesené užití je doloženo až v novověku, v angličtině roku 1810, v českém tisku roku 1851.
- Achillova šlacha a Achillova pata jsou totéž. Šlacha je anatomický pojem doložený roku 1693, pata je rčení.
- Píše se achillova pata nebo Achilova pata. Správně je velké A, ch a dvě l, protože jde o přivlastňovací přídavné jméno od osobního jména.
Další sporná místa českého pravopisu shrnuje přehled pravopisných případů.
Další slova a rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.
Časté otázky
Co znamená Achillova pata?
Achillova pata je zranitelné, slabé místo někoho nebo něčeho, co je jinak silné a odolné. Slovník spisovného jazyka českého uvádí spojení jako přenesené a dokládá ho větou, že každý člověk má svou Achillovu patu.
Jaký je původ rčení Achillova pata?
Rčení vychází z báje, podle které bohyně Thetis ponořila malého Achilla do řeky Styx, aby byl nezranitelný, a voda se nedotkla jen místa, za které ho držela. Koupel ve Stygu zmiňuje poprvé římský básník Statius v 1. století našeho letopočtu, celou verzi podávají pozdně antičtí autoři Servius a Fulgentius.
Píše o Achillově patě Homér?
Ne. Iliada o zranitelné patě ani o řece Styx nemluví a Achillovu smrt nepopisuje. V 21. zpěvu je Achilles zraněn na předloktí a krvácí, ve 22. zpěvu mu umírající Hektor předpovídá, že ho u Skajské brány zabijí Paris a Apollón.
Jak Achilles podle bájí zemřel?
Podle Homéra ho měli u Skajské brány zabít Paris a bůh Apollón. Mytologická příručka připisovaná Apollodórovi a sbírka bájí pod Hyginovým jménem upřesňují, že ho zasáhl šíp do kotníku. Teprve pozdější podání mluví o patě.
Od kdy se Achillova pata používá v přeneseném významu?
Přenesené užití je novověké. Etymologický slovník Etymonline ho v angličtině klade k roku 1810, kdy básník Coleridge nazval Irsko zranitelnou patou britského Achilla. V českém tisku se rčení při hledání v Digitální knihovně Moravské zemské knihovny ukázalo v časopise Lumír roku 1851.
Píše se Achillova pata s velkým A?
Ano. Achillův je přivlastňovací přídavné jméno odvozené od osobního jména a taková jména se podle Internetové jazykové příručky píšou s velkým počátečním písmenem, i když jde o přenesený význam. Slovo pata se píše s malým p. Jméno má ch a dvě l.
Je správně Achilles, nebo Achilleus?
Správné jsou obě podoby. Internetová jazyková příručka uvádí Achilles s 2. pádem Achilla a Achilleus s 2. pádem Achillea. Přivlastňovací tvary jsou Achillův a Achilleův, rčení se ale ve slovnících uvádí jen v podobě Achillova pata.
Proč se šlaše nad patou říká Achillova?
Název odkazuje k báji o Achillově zranitelném místě. Nejstarší známý tištěný doklad je v anatomické učebnici Philipa Verheyena z roku 1693, kde se uvádí, že se šlacha obecně nazývá chorda Achillis. Odborný název je tendo calcaneus, česky patní šlacha.
