Damoklův meč: význam, původ rčení a pravopis
Damoklův meč je stálé nebezpečí, které nad někým visí a může kdykoli dopadnout. Rčení vychází z příběhu, který zapsal Cicero v páté knize Tuskulských hovorů: syrakuský tyran Dionýsios dal nad pochlebníkem Damoklem zavěsit meč na koňské žíni. Trůn, koruna ani výměna rolí na jeden den, o kterých se dnes vypráví, v Ciceronově textu nejsou, a meč v něm nespadne.
Ve zkratce
- Význam: stálé, hrozivé nebezpečí, které je blízko a nedá se pustit z hlavy.
- Pramen: Cicero, Tuskulské hovory, kniha pátá, oddíly 61 a 62.
- Tyranem je Dionýsios I. ze Syrakus, zvaný Starší, ne jeho syn Dionýsios II.
- Damoklés u Cicerona neleží na trůně, ale na zlatém lehátku u hostiny, a meč mu visí nad šíjí.
- Cicero příběhem dokládá, že tyran šťastný není. Dnešní význam obecné hrozby je širší.
- V češtině je obrat doložen v Národních novinách roku 1848, tehdy v podobě Damoklesův meč.
- Píše se Damoklův meč, s velkým D a malým m. Jméno zní ve slovnících Damokles, druhý pád Damokla.
Co Damoklův meč znamená
Slovník spisovného jazyka českého vykládá spojení v přeneseném smyslu jako stálé, hrozivé nebezpečí, které je blízko. Příruční slovník jazyka českého píše o nebezpečí stále hrozícím člověku. Podstatná jsou obě slova výkladu: nebezpečí je trvalé a ještě nedopadlo.
Jak se rčení používá
Nejběžnější je vazba se slovesem viset a s předložkou nad. Slovník spisovného jazyka českého uvádí u hesla meč přímo větu nad hlavou mu visí Damoklův meč. Příklady: Nad firmou visí Damoklův meč exekuce. Hrozba výpovědi byla pro celé oddělení Damoklovým mečem. Žili pod Damoklovým mečem další povodně. Příruční slovník dokládá obrat veršem Viktora Dyka, kde meč visí nad vším, co člověku patří.
K čemu se rčení nehodí
Rčení se plete ve dvou směrech. Damoklův meč není trest, který už přišel, ani jednorázové riziko, které pomine samo. Věta, že na někoho Damoklův meč dopadl, stojí proti smyslu příběhu, ve kterém meč nedopadne. A nejde ani o slabinu: zranitelné místo jinak silného člověka vystihuje rčení Achillova pata, které se s Damoklovým mečem občas zaměňuje.
Příběh u Cicerona: co v prameni je
Marcus Tullius Cicero vypráví příběh v páté knize Tuskulských hovorů, filozofického spisu o tom, zda ke šťastnému životu stačí ctnost. Damoklés tu slouží jako příklad v pasáži o tyranovi Dionýsiovi. Vyprávění zabírá dva oddíly, v běžném číslování 61 a 62, a v latině má zhruba sto padesát slov. Následující shrnutí se drží latinského textu, jak ho zpřístupňuje knihovna The Latin Library.
Pochlebník a jeho řeč
Damoklés je uveden jako jeden z tyranových pochlebníků. V rozhovoru vypočítává Dionýsiovo vojsko, bohatství, majestát vlády, hojnost všeho a nádheru paláce a tvrdí, že nikdo nikdy nebyl šťastnější. Tyran se ho zeptá, zda chce takový život sám okusit a vyzkoušet jeho štěstí. Damoklés přisvědčí.
Hostina a meč
Dionýsios dá Damokla uložit na zlaté lehátko s nádherně vyšívanou pokrývkou. Stoly zdobí stříbro a tepané zlato, obsluhují vybraní krásní chlapci, hoří vonné látky, jsou tu masti, věnce a vybraná jídla. Uprostřed toho dá tyran spustit ze stropu lesklý meč upevněný na koňské žíni tak, aby visel nad šíjí hosta. Damoklés pak nevidí sloužící ani stříbro, nesahá na stůl, věnce mu sklouzávají.
Jak příběh končí
Damoklés si na tyranovi vyprosí, aby směl odejít, protože už šťastný být nechce. Tím vyprávění končí. Cicero připojuje jedinou větu ponaučení: Dionýsios podle něj dost jasně ukázal, že nic není šťastné pro toho, nad kým stále visí nějaká hrůza. O dalším Damoklově osudu text mlčí.
Který Dionýsios
Cicero pasáž otevírá údajem, že Dionýsios byl tyranem Syrakus osmatřicet let a moci se chopil v pětadvaceti. To odpovídá Dionýsiovi I., zvanému Starší. Dionýsia I. jmenuje i etymologický slovník němčiny Wolfganga Pfeifera, který je součástí slovníku DWDS. Tvrzení, že šlo o jeho syna Dionýsia II., se objevuje v popularizačních textech, ale s Ciceronem se neshoduje.
Co se k příběhu přidalo později
Dnešní převyprávění bývají barvitější než pramen. Většina přidaných podrobností děj zjednodušuje do obrazu poddaného, který si na den sedne na královské místo. Cicero nic takového nepíše: Damoklés hoduje jako host, vládu nepřebírá a o délce pokusu se nemluví. Podobně narostla i pověst, ze které vzešla Potěmkinova vesnice, jen tam se přidávalo k události novověké.
| Verze | Kdo ji uvádí | Jak je doložená |
|---|---|---|
| Meč na koňské žíni spuštěný ze stropu nad šíji hodujícího pochlebníka | Cicero, Tuskulské hovory, kniha pátá | Doloženo latinským textem. |
| Tyranem je Dionýsios I. Starší | Cicero údajem o délce vlády, Pfeiferův etymologický slovník | Doloženo. |
| Tyranem je Dionýsios II. Mladší | popularizační weby | S Ciceronovým textem se neshoduje. |
| Damoklés usedne na trůn a na jeden den si s tyranem vymění místo | pozdější převyprávění | V Ciceronově textu není, tam jde o lehátko u hostiny. |
| Meč spadne a Damokla zabije nebo zraní | rozšířená představa | V prameni není, Damoklés odejde živ. |
| Meč nad bezbožnou šíjí, kterému nechutnají sicilské hody | Horatius, Ódy, kniha třetí, první báseň | Doloženo, ale beze jména Damokla i Dionýsia. |
Ohlasy u římských básníků
Obraz převzali římští básníci po Ciceronovi. Horatius v první básni třetí knihy Ód píše o taseném meči, který visí nad bezbožnou šíjí, a o sicilských hodech, které takovému člověku nechutnají. Persius ve třetí satiře zmiňuje meč visící ze zlaceného kazetového stropu nad šíjemi v purpuru. Ani jeden z nich Damokla nejmenuje.
Od antického příběhu k rčení
V Ciceronově textu ustálené spojení Damoklův meč není. Stojí tam jen slovo meč a jméno Damoklés o několik řádků výš. Antika tedy dodala příběh a obraz, samo rčení je mladší. Stejně je tomu u dalších obratů z antiky, jako je Pyrrhovo vítězství.
Posun významu
Cicero vypráví o tyranovi. Meč má Damoklovi ukázat, jak vypadá život člověka, který má moc a bohatství, ale bojí se o krk. Původní pointa tedy zní: strach kazí i největší blahobyt. Dnešní rčení tuto vazbu na moc ztratilo.
Němčina
Němčina má pro rčení jednoslovné Damoklesschwert. Pfeiferův etymologický slovník ho vykládá jako stále hrozící nebezpečí a klade ho do 19. století. Slovník výslovně uvádí, že obrazný výraz spočívá na legendě dochované u Cicerona.
Čeština
Při plnotextovém hledání v Digitální knihovně Moravské zemské knihovny se jako nejstarší doklad ukázaly Národní noviny z 12. října 1848, kde se osudná otázka vznáší jako Damoklesůw meč nad hlawami našemi. Roku 1851 má stejnou podobu tragédie Záhuba rodu Přemyslovského. Dnešní tvar Damoklův meč je v téže knihovně doložen v časopise Lumír z 18. ledna 1855 a roku 1857 v přírodovědném časopise Živa. Starší doklad může existovat v tisku, který digitalizován není.
Obdoby v jiných jazycích
Rčení je mezinárodní a všude stojí na stejném jménu. Jazyky se liší jen stavbou: čeština užívá přivlastňovací přídavné jméno, němčina složeninu, angličtina a francouzština předložkovou vazbu, polština druhý pád.
| Jazyk | Podoba | Kde je ověřena |
|---|---|---|
| čeština | Damoklův meč | Slovník spisovného jazyka českého |
| němčina | Damoklesschwert | slovník DWDS |
| angličtina | sword of Damocles | slovník Cambridge Dictionary |
| francouzština | épée de Damoclès | slovník Larousse |
| polština | miecz Damoklesa | slovník synonym PWN |
Z antických jmen vzešla v češtině řada dalších ustálených spojení, mezi nimi Pandořina skříňka, u které se pramen a dnešní podoba rozcházejí ještě víc.
Pravopis a tvary
Velké D, malé m
Internetová jazyková příručka řadí přídavná jména odvozená od osobních jmen příponami -ův, -ova, -ovo mezi výrazy s velkým počátečním písmenem. Píše se proto Damoklův meč, a to i tehdy, když o žádného Damokla nejde. Slovo meč je obecné jméno a velké písmeno nemá. Stejnou úvahu, co je vlastní jméno a co ne, vyžadují velká písmena u svátků.
Damokles, Damoklés a druhý pád
Slovník spisovného jazyka českého, Příruční slovník i Internetová jazyková příručka mají heslo Damokles s krátkým e. Podoba Damoklés s dlouhým é se drží řecké podoby jména. Při skloňování koncovka -es odpadá: druhý a čtvrtý pád zní Damokla, sedmý Damoklem, pátý Damokle. Příručka připouští i tvary se zachovaným e, tedy Damoklea a Damokleovi, a ve třetím a šestém pádě uvádí Damoklovi i Damokleovi.
Damoklův, nebo Damokleův
Od obou kmenů se tvoří i přivlastňovací přídavné jméno a příručka uvádí Damoklův i Damokleův. Jako příklad rčení ale dává jen Damoklův meč a stejně ho mají oba výkladové slovníky. Podoba Damoklesův, běžná v tisku kolem poloviny 19. století, mezi tvary v příručce není.
| Pád | Tvar |
|---|---|
| 1. pád | Damoklův meč |
| 2. pád | Damoklova meče |
| 3. pád | Damoklovu meči |
| 4. pád | Damoklův meč |
| 6. pád | o Damoklově meči |
| 7. pád | Damoklovým mečem |
Šest omylů o Damoklově meči
- Damoklés byl král nebo tyran. U Cicerona je to pochlebník z tyranova okolí. Vládcem je Dionýsios.
- Meč nakonec spadl. V prameni jen visí a Damoklés odejde živ.
- Damoklés seděl na trůně a na den vládl. Cicero popisuje zlaté lehátko u hostiny. O převzetí vlády ani o jednom dni nepíše.
- Šlo o Dionýsia II. Osmatřicet let vlády, které Cicero zmiňuje, patří Dionýsiovi I. Staršímu.
- Rčení Damoklův meč je antické. Antický je příběh. Ustálené spojení je doloženo až v novověkých jazycích.
- Píše se damoklův meč nebo Damoklův Meč. Velké písmeno má jen přivlastňovací přídavné jméno, slovo meč nikoli.
Další sporná místa českého pravopisu shrnuje přehled pravopisných případů.
Další slova a rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.
Časté otázky
Co znamená Damoklův meč?
Damoklův meč je stálé, hrozivé nebezpečí, které nad někým visí a může kdykoli dopadnout. Takto rčení vykládá Slovník spisovného jazyka českého. Příruční slovník jazyka českého mluví o nebezpečí stále hrozícím člověku.
Odkud rčení Damoklův meč pochází?
Z příběhu, který zapsal římský řečník a filozof Cicero v páté knize Tuskulských hovorů. Syrakuský tyran Dionýsios v něm nechá pochlebníka Damokla hodovat na zlatém lehátku a nad jeho šíji dá spustit ze stropu meč zavěšený na koňské žíni.
Kdo byl Damoklés?
Podle Cicerona jeden z pochlebníků syrakuského tyrana Dionýsia. České slovníky ho uvádějí jako dvořana. Nic dalšího o něm Ciceronův text neříká a z příběhu není znám ani jeho původ, ani další osud.
Spadl Damoklův meč Damoklovi na hlavu?
Ne. V Ciceronově vyprávění meč jen visí. Damoklés přestane jíst, nevnímá sloužící ani stříbrné nádobí a nakonec si na tyranovi vyprosí, aby směl odejít. Příběh tím končí.
Který Dionýsios v příběhu vystupuje?
Dionýsios I., zvaný Starší. Cicero o něm v téže pasáži píše, že se moci chopil v pětadvaceti letech a v Syrakusách vládl osmatřicet let, což odpovídá právě jemu. Dionýsia I. jmenuje i německý etymologický slovník Wolfganga Pfeifera.
Píše se Damoklův meč s velkým D?
Ano. Přídavná jména odvozená od osobních jmen příponami -ův, -ova, -ovo se podle Internetové jazykové příručky píšou s velkým počátečním písmenem, a to i v přeneseném významu. Slovo meč je obecné jméno a píše se s malým m.
Je správně Damoklův, nebo Damokleův meč?
Internetová jazyková příručka uvádí obě přivlastňovací podoby, Damoklův i Damokleův. Jako příklad rčení ale dává jen Damoklův meč a stejnou podobu mají Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého. V běžném textu je proto na místě Damoklův meč.
Od kdy se Damoklův meč používá v češtině?
Při plnotextovém hledání v Digitální knihovně Moravské zemské knihovny se jako nejstarší doklad ukázaly Národní noviny z 12. října 1848, které píší o otázce vznášející se jako Damoklesův meč nad hlavami. Podoba Damoklův meč je tam doložena v časopise Lumír z ledna 1855.
