Pyrrhovo vítězství: význam, původ rčení a pravopis

Pyrrhovo vítězství je úspěch získaný za tak vysokou cenu, že se vítězi nevyplatí. Rčení připomíná epirského krále Pyrrha, který v letech 280 a 279 př. n. l. porazil Římany u Herakleie a u Auscula, ale přišel o velkou část vojska i velitelů. Výrok o dalším takovém vítězství zapsali až pozdější autoři a každý trochu jinak, samo spojení Pyrrhovo vítězství v antických pramenech není a v evropských jazycích je doložené až od 19. století.

Ve zkratce

• Význam: vítězství získané příliš draho, přeneseně problematický úspěch.
• Pyrrhos byl král Epiru v severozápadním Řecku, do Itálie ho proti Římu povolali Tarenťané.
• Plútarchos klade výrok za bitvu u Auscula, křesťanský historik Orosius už za bitvu u Herakleie.
• Antika pro totéž užívala obrat kadmejské vítězství, který zná Diodóros Sicilský.
• V češtině se spojení při hledání v digitalizovaném tisku poprvé ukázalo v Národních listech roku 1865.
• Píše se Pyrrhovo vítězství: velké P, ypsilon, dvě r a h. Podoby Pyrhovo a Pyrovo jsou chybné.

Co Pyrrhovo vítězství znamená

Slovník spisovného jazyka českého vykládá ustálené spojení Pyrrhovo vítězství jako vítězství získané příliš draho, s velkými oběťmi, a v přeneseném smyslu jako problematický úspěch. Podstatné je, že vítěz opravdu vyhrál, jen za cenu, která výhru znehodnocuje. Rčení tedy neoznačuje prohru ani remízu.

Jak se rčení používá

Nejčastěji stojí ve vazbě být Pyrrhovým vítězstvím, ukázat se jako Pyrrhovo vítězství nebo dosáhnout Pyrrhova vítězství. Příklady: Soud firma vyhrála, ale po pěti letech sporu to bylo Pyrrhovo vítězství. Postup do finále se ukázal jako Pyrrhovo vítězství, tři hráči se zranili.

Kdy se obrat nehodí

Pro jakýkoli těsný nebo dlouho vybojovaný výsledek se rčení nehodí. O Pyrrhově vítězství má smysl mluvit jen tam, kde ztráty vítěze oslabí natolik, že mu výhra do budoucna spíš uškodí. Podobně úzký význam má Achillova pata jako slabé místo někoho jinak silného.

Král Pyrrhos a válka s Římem

Pyrrhos vládl Epiru, kraji v severozápadním Řecku. Podle Plútarchova životopisu ho do Itálie pozvali obyvatelé Tarentu, řeckého města na jihu poloostrova, které válčilo s Římem a hledalo zkušeného vojevůdce. Encyklopedie Britannica řadí jeho dvě vítězství do let 280 a 279 př. n. l. a dodává, že roku 275 př. n. l. podlehl Římanům u Beneventa.

Bitva u Herakleie

První střetnutí se odehrálo u řeky Siris mezi městy Pandosia a Herakleia, Římanům velel konzul Laevinus. Podle Plútarcha rozhodli váleční sloni, kterých se římští koně lekli, a po nich thessalská jízda. Už tady Plútarchos poznamenává, že padli nejlepší Pyrrhovi vojáci a také přátelé a velitelé, kterým král nejvíc věřil.

Bitva u Auscula

Druhá bitva se svedla u města Ausculum v Apulii. Plútarchos ji popisuje jako dvoudenní: první den se bojovalo v zalesněném terénu u řeky, druhý den na rovině, kde římské řady prolomili sloni. Dionýsios z Halikarnassu, kterého Plútarchos cituje, naproti tomu zná jen jednu bitvu trvající do západu slunce a o přiznané římské porážce nemluví. Podle něj byl Pyrrhos zraněn oštěpem do paže.

Kolik mužů padlo

Plútarchos klade vedle sebe dva starší autory. Hieronymos z Kardie byl Pyrrhův současník, Dionýsios psal o více než dvě století později. Rozdíl mezi nimi je tak velký, že žádný počet padlých nelze brát jako jistý.

Co přesně uvádí Plútarchos

Nejznámější podoba příběhu stojí v 21. kapitole Plútarchova životopisu Pyrrha. Vojska se po Ausculu rozešla a kdosi králi blahopřál k vítězství. Pyrrhos podle Plútarcha odpověděl, že zvítězí-li nad Římany ještě v jedné bitvě, bude úplně zničen. Plútarchos větu uvádí slovy, že se to vypráví.

Proč se král obával další výhry

Plútarchos hned připojuje vysvětlení. Pyrrhos ztratil velkou část vojska, se kterým připlul, a až na pár výjimek všechny přátele a velitele. Z domova už neměl koho povolat a italští spojenci ochabovali. Římské vojsko se naproti tomu doplňovalo rychle a snadno, jako by vytékalo z pramene, a porážky jeho odhodlání jen posilovaly.

Odstup čtyř století

Plútarchos psal na přelomu 1. a 2. století n. l., tedy téměř čtyři sta let po bitvě. Stejně opatrně je třeba číst i příběh o Damoklově meči.

Čtyři verze Pyrrhova výroku

Výrok se dochoval u tří antických autorů ve čtyřech podobách. Plútarchos sám ho v jiném spise, ve sbírce výroků králů a vojevůdců, podává bez určení bitvy: Pyrrhos Římany porazil dvakrát a ztratil při tom mnoho přátel a velitelů. Orosius, který psal latinsky na počátku 5. století n. l., klade větu už za první bitvu.

Zkrácená podoba, kterou zná každý

V češtině se výrok nejčastěji cituje jako Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni. Je to volné shrnutí, které smyslu odpovídá, ale doslova tak nezní žádný z antických textů.

Odkdy je doložené samo spojení

Antika říkala kadmejské vítězství

Žádný z uvedených autorů neužívá obrat Pyrrhovo vítězství. Diodóros na stejném místě vykládá jiné přísloví, kadmejské vítězství: vítěze stihne pohroma, kdežto poražený díky velikosti své říše ohrožen není. Starověk tedy měl pro tutéž myšlenku vlastní rčení a s Pyrrhovým jménem ji spojil až novověk.

Angličtina a němčina

Britannica uvádí, že přídavné jméno Pyrrhic se pro podobná vítězství objevuje koncem 16. století a že se se slovem victory začalo pojit počátkem 19. století. Etymologický slovník Online Etymology Dictionary dává k přídavnému jménu v tomto smyslu až rok 1885. Zdroje se tedy v roce neshodují, shodují se jen ve století. Němčina má složeninu Pyrrhussieg, kterou slovník DWDS vykládá jako vítězství vykoupené příliš velkými oběťmi.

Čeština

Při plnotextovém hledání v Digitální knihovně Moravské zemské knihovny se jako nejstarší doklad ukázaly Národní listy z 15. prosince 1865. Otiskly překlad komentáře vídeňského listu Neue Freie Presse k adrese českého sněmu se slovy, že české annály by nebyly tentokráte ani Pyrrhovo vítězství zaznamenaly. Obrat tu stojí bez vysvětlení a v politickém, nikoli vojenském smyslu. Starší doklad může být v tisku, který digitalizován není.

Slovníky a kolísání podoby

Příruční slovník jazyka českého dokládá vedle Pyrrhova vítězství i přídavné jméno pyrrhusovský, a to z Jana Nerudy: Pyrhusovské vítězství. Ustálila se podoba s přivlastňovacím přídavným jménem, stejně jako u spojení Potěmkinova vesnice.

Obdoby v jiných jazycích

Rčení je mezinárodní a všude stojí na Pyrrhově jménu.

Pravopis a tvary

Pyrrhos, nebo Pyrrhus

Oba slovníky uvádějí řeckou podobu Pyrrhos i latinskou Pyrrhus a u obou druhý pád Pyrrha. Koncovka se při skloňování odsouvá. Přivlastňovací přídavné jméno se tvoří od základu Pyrrh-, tedy Pyrrhův, Pyrrhova, Pyrrhovo.

Velké P, malé v

Internetová jazyková příručka řadí přídavná jména odvozená od osobních jmen příponami -ův, -ova, -ovo mezi výrazy s velkým počátečním písmenem. Píše se proto Pyrrhovo vítězství s velkým P i v přeneseném významu, slovo vítězství má malé v. Tutéž úvahu o vlastním a obecném jménu vyžadují velká písmena u svátků.

Časté chyby: Pyrhovo, Pyrovo, Pyrrovo

Skupina rrh je v češtině neobvyklá, protože přepisuje řecké zdvojené ró. Odtud chyby: Pyrhovo s jedním r, Pyrrovo bez h, Pyrovo bez obojího, případně Pirhovo s měkkým i. Správně je jen podoba s ypsilonem, dvěma r a h: Pyrrhovo.

Šest omylů o Pyrrhově vítězství

1. Pyrrhos bitvu prohrál. U Herakleie i u Auscula podle Plútarcha zvítězil. Rčení mluví o ceně výhry, ne o porážce.
2. Výrok zní Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni. To je novodobá zkratka. Antičtí autoři větu podávají čtyřmi různými způsoby.
3. Větu zapsal očitý svědek. Nejstarší dochované znění je Diodórovo z 1. století př. n. l., Plútarchovo je ještě o více než sto let mladší.
4. Výrok jistě padl po Ausculu. Tak to má Plútarchos v životopise. Orosius ho klade už za první bitvu a Plútarchova sbírka výroků bitvu neurčuje.
5. Rčení je antické. Antický je příběh. Spojení s Pyrrhovým jménem je novověké, starověk říkal kadmejské vítězství.
6. Píše se Pyrhovo nebo pyrrhovo vítězství. Správně je Pyrrhovo: dvě r, h a velké počáteční písmeno.

Z řeckého prostředí pochází i rčení Pandořina skříňka. Další sporná místa psaní shrnuje přehled pravopisných případů.

Další slova a rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.

Časté otázky

Co znamená Pyrrhovo vítězství?

Pyrrhovo vítězství je úspěch získaný za tak vysokou cenu, že se vítězi nevyplatí. Slovník spisovného jazyka českého ho vykládá jako vítězství získané příliš draho a přeneseně jako problematický úspěch.

Kdo byl Pyrrhos?

Pyrrhos byl král Epiru v severozápadním Řecku. Římany porazil v letech 280 a 279 př. n. l. u Herakleie a u Auscula, pokaždé s velkými ztrátami.

Po které bitvě Pyrrhos svůj výrok pronesl?

Prameny se neshodují. Plútarchos v životopise Pyrrha klade výrok za bitvu u Auscula, Orosius už za první bitvu, tedy u Herakleie.

Jak přesně zněl Pyrrhův výrok?

Přesné znění není známé. Podle Plútarcha Pyrrhos řekl, že zvítězí-li nad Římany ještě v jedné bitvě, bude úplně zničen. Podle Diodóra a Orosia řekl, že mu po další takové výhře nezbude jediný voják. Podoba Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni je novodobé shrnutí.

Je rčení Pyrrhovo vítězství už antické?

Ne. Antické prameny vyprávějí příběh a uvádějí výrok, spojení Pyrrhovo vítězství v nich ale není. Diodóros Sicilský užívá přísloví kadmejské vítězství. Anglické zdroje kladou spojení s Pyrrhovým jménem do 19. století.

Od kdy se Pyrrhovo vítězství používá v češtině?

Při plnotextovém hledání v Digitální knihovně Moravské zemské knihovny se jako nejstarší doklad ukázaly Národní listy z 15. prosince 1865, které spojení užily v politickém komentáři přeloženém z vídeňského tisku.

Píše se Pyrrhovo, nebo Pyrhovo vítězství?

Správně je Pyrrhovo vítězství se dvěma r a h. Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého uvádějí jméno v podobě Pyrrhos. Podoby Pyrhovo, Pyrrovo a Pyrovo jsou chybné.

Píše se Pyrrhovo vítězství s velkým P?

Ano. Podle Internetové jazykové příručky se přídavná jména odvozená od osobních jmen příponami -ův, -ova, -ovo píšou s velkým počátečním písmenem. Slovo vítězství se píše s malým v.