Původ slova čau: z benátského otroka k českému pozdravu
Pozdrav čau přišel do češtiny z italštiny. Italské ciao vzniklo z benátského s-ciao, s-ciavo, tedy ze zdvořilostního obratu jsem váš otrok, a významem je to dvojník latinského servus. V české próze je čau doložené už z osmdesátých let 19. století. Rozšířené tvrzení, že ho k nám přinesl až italský film z roku 1957, proto neplatí.
Ve zkratce
- Čau je podle Slovníku spisovného jazyka českého přejaté z italštiny.
- Italské ciao je benátského původu a vzniklo z s-ciao, s-ciavo, tedy otrok.
- Latinské servus znamená totéž, oba pozdravy jsou zkrácená formule jsem váš služebník.
- V češtině je čau doložené z knihy Ignáta Herrmanna vydané roku 1889.
- Angličtina má ciao podle etymologického slovníku až od roku 1929.
- Základní podoba je čau, Internetová jazyková příručka připouští i čao.
- Čauky, čauec a čus kodifikační příručky neuvádějí, ciao je italský pravopis.
Co čau znamená a jak se používá
Čau je citoslovce a neformální pozdrav mezi lidmi, kteří si tykají: Čau, kde jsi byl tak dlouho? nebo Tak já letím, čau! Slovník spisovného jazyka českého ho vykládá jako slangový pozdrav, zpravidla při loučení. Akademický slovník cizích slov o něm píše jako o pozdravu rozšířeném zvláště mezi mládeží. Do úřední korespondence nepatří, tam platí zásady z textu o tom, jak napsat formální e-mail.
Při setkání i při loučení
Slovníkové zpravidla při loučení neznamená jen při loučení. František Štícha v časopise Naše řeč v roce 1998 posuzoval německou učebnici češtiny, která čau označila za pozdrav výhradně na rozloučenou. Štícha to nazval chybným tvrzením a vysvětlil ho vlivem německého tschüs, které se při setkání neužívá. Také italské ciao se podle slovníku Treccani říká při setkání i při rozchodu.
Odkud se čau vzalo: benátské s-ciao
České slovníky jsou stručné. Slovník spisovného jazyka českého má u hesla poznámku z it., Akademický slovník cizích slov značku italštiny. Podrobnosti dodávají slovníky italské a anglické a v původu se shodují.
Co říká slovník Treccani
Italský výkladový slovník Treccani označuje ciao za slovo benátského původu. Odvozuje ho z podob s-ciao, s-ciavo a doslovný význam vykládá jako jsem váš otrok. Podle téhož slovníku šlo o pozdrav kdysi častý hlavně v severní Itálii, který se později rozšířil do mezinárodního užívání. Encyklopedie italského jazyka téhož nakladatele dodává, že ciao vzešlo z obřadného pozdravu schiavo vostro a dlouho zůstávalo jen severoitalské.
Od otroka ke zdvořilosti
Benátské s-ciavo odpovídá spisovnému italskému schiavo, otrok. Byla to zdvořilostní formule stejného druhu jako české služebníček nebo má úcta. Lingvistka Ústavu pro jazyk český Barbora Martinkovičová to pro Českou televizi shrnula tak, že čau pochází z italského schiavo, které znamenalo služebník.
Sclavus: otrok i Slovan
Anglický etymologický slovník Etymonline vede italské schiavo ke středolatinskému sclavus, otrok. To slovo původně označovalo Slovana a druhý význam získalo proto, že mnoho Slovanů končilo v otroctví. Pozdrav čau tak má společný kořen s pojmenováním Slovanů. Odkud je jméno jednoho z nich, rozebírá samostatný článek o původu slova Čech.
Angličtina
Do angličtiny se ciao podle slovníku Etymonline dostalo jako pozdrav na rozloučenou a je v ní doložené od roku 1929. Čeština tedy slovo zapsala dřív než angličtina. Jinou cestou se světem šířil pozdrav, kterému se věnuje text o původu zkratky OK.
Kdy přišlo čau do češtiny
Doložit se dá, kdy už čau v češtině bylo. Kudy přišlo, slovníky nepopisují.
Ignát Herrmann a pražská ulice
Nejstarší doklad, který se podařilo dohledat, je z povídky Ignáta Herrmanna První výdělek. Vyšla v souboru Z pražských zákoutí, který podle katalogů českých knihoven vydal František Topič roku 1889, a obsah knihy ji datuje rokem 1886. Mladík v ní na pražské ulici volá na dívku Tondo, čau! a stejným slovem se s ní večer rozloučí. Už tehdy tedy čau sloužilo při setkání i při rozchodu.
Příruční slovník: čau, čao s křížkem
Příruční slovník jazyka českého, jehož první díl vycházel v letech 1935 až 1937, má heslo ve dvou podobách, čau, čao. Řadí ho mezi vulgární pozdravy a značí křížkem, kterým slovník označoval slova zastaralá. Dokládá ho dvěma větami z Herrmanna a jednou z prózy Václava Hladíka, kde se čao říká napodobeným hlasem pražského pepíka.
Návrat mezi mládež
Slovník spisovného jazyka českého, vydávaný od roku 1960, už křížek nemá a čau hodnotí jako slangové. Akademický slovník cizích slov ho popisuje jako pozdrav rozšířený zvláště mezi mládeží. Z hesel se dá vyčíst jen to, že slovo mezi třicátými a šedesátými lety znovu ožilo, ne proč.
| Verze původu | Kdo ji uvádí | Jak je doložená |
|---|---|---|
| Z italského ciao | Slovník spisovného jazyka českého, Akademický slovník cizích slov | Doložená, slovníky se shodují |
| Ciao z benátského s-ciao, s-ciavo, jsem váš otrok | slovník Treccani, Encyklopedie italského jazyka, Etymonline | Doložená, prameny se shodují |
| V češtině už v 19. století | Herrmannova kniha z roku 1889, Příruční slovník jazyka českého | Doložená dobovým textem |
| Do češtiny ho přinesl film Velká modrá cesta z roku 1957 | regionální tisk, česká Wikipedie | Neplatí, slovo je doložené o desítky let dřív |
Film z roku 1957 a další mýty
O českém čau se tradují dva příběhy, které se s doklady rozcházejí.
Velká modrá cesta
Podle tohoto výkladu se čau v Česku na začátku padesátých let vůbec neříkalo a naučil ho diváky až italský koprodukční film Velká modrá cesta z roku 1957, ve kterém pozdrav ciao často zaznívá. Tvrzení otiskl regionální tisk a převzala ho česká Wikipedie. Herrmannova povídka i heslo Příručního slovníku jsou starší, film tedy slovo přinést nemohl. Zda přispěl k jeho nové oblibě, se z dostupných pramenů potvrdit ani vyvrátit nedá.
Hemingway a rok 1929
Často se píše, že ciao uvedl do světa Ernest Hemingway románem Sbohem, armádo. Rok 1929, kdy román vyšel, je zároveň rokem, od kterého slovník Etymonline dokládá ciao v angličtině. Týká se to ale jen angličtiny, v Praze se čau říkalo desítky let předtím.
Servus, nazdar, čus a ahoj
Nejbližším příbuzným čau není žádné italské slovo, ale latinské servus. Ostatní běžné české pozdravy mají původ jiný.
Servus: stejná myšlenka latinsky
Slovník DWDS vykládá servus z latinského slova pro otroka, čeledína a sluhu a uvádí ho hlavně pro jihovýchod Německa a Rakousko. Slovník spisovného jazyka českého zná servus i řidší serbus jako zastaralý hovorový pozdrav, důvěrný nebo blahosklonný.
Nazdar, ahoj a čus
Nazdar je domácí slovo, spřežka ze spojení na zdar, a Příruční slovník ho popisuje jako pozdrav přátelský, vlastenecký, spolkový i vojenský. Ahoj přišlo z angličtiny, jak ukazuje článek o původu slova ahoj. Čus ve Slovníku spisovného jazyka českého ani v Internetové jazykové příručce není. Německé tschüs patří podle DWDS do rodiny slova adieu. Že z něj vzniklo české čus, se běžně uvádí, v použitých slovnících to ale doložené není.
| Pozdrav | Jazyk původu | Původní význam | Co uvádějí slovníky |
|---|---|---|---|
| čau | italština, z benátského s-ciao | jsem váš otrok | slangový pozdrav, zpravidla při loučení |
| servus | latina | otrok, sluha | zastaralý hovorový pozdrav, důvěrný nebo blahosklonný |
| nazdar | čeština | na zdar | přátelský, důvěrný pozdrav, také vojenský a sportovní |
| ahoj | angličtina | námořnické zvolání ahoy | pozdravné zvolání, původně námořnické |
| čus | v použitých slovnících neuveden | neuveden | Slovník spisovného jazyka českého heslo nemá |
Pravopis a tvary: čau, čao, čauky, ciao
Čau se neskloňuje, píše se s malým písmenem a na konci řádku se nedělí. Nejistota panuje hlavně v tom, která z psaných podob je česká a která cizí.
Čau a čao
Internetová jazyková příručka uvádí jako heslo podobu čau s poznámkou, že lze psát i čao, a ilustruje ji větou Tak tedy čau! Obě podoby má také Akademický slovník cizích slov. Čau je počeštěná výslovnost i pravopis, čao se drží blíž italskému znění. Slovník spisovného jazyka českého zná jen čau.
Ciao
Italský zápis ciao české slovníky jako heslo nemají a slovníková část Internetové jazykové příručky ho nenajde. V českém textu je to tedy citátové cizí slovo. Hodí se tam, kde pisatel záměrně sahá po italštině, v běžné české zprávě je namístě čau.
Čauky, čauec, čágo
Hravé obměny do spisovné češtiny nepatří. Internetová jazyková příručka čauky ani čauec nezná. Kniha o českém chatování, kterou Naše řeč recenzovala v roce 2011, napočítala u tohoto pozdravu 140 různých psaných podob, mezi nimi čauky a čágo.
Čárka před oslovením
Pro čau platí totéž co pro jiné jednoslovné pozdravy. Internetová jazyková příručka uvádí typ Ahoj(,) Vítku: pozdrav tvoří s oslovením těsný celek, a čárka mezi nimi proto není nutná. Správně je Čau, Petře, ozvi se i Čau Petře, ozvi se. Za oslovením se čárka píše vždy. Podrobnosti má článek o oslovení v e-mailu, další sporná místa shrnuje přehled pravopisných případů.
Šest omylů o slově čau
- Čau přinesl do češtiny film z roku 1957. Ignát Herrmann ho zapsal v knize vydané roku 1889.
- Čau je mladé slovo. Příruční slovník jazyka českého ho ve třicátých letech značil jako zastaralé.
- Čau se říká jen při loučení. V češtině i v italštině slouží také při setkání, opačné tvrzení odmítla Naše řeč.
- Čau je urážka, protože znamená otrok. Otrokem se ve formuli nazýval zdravící a vyjadřoval tím úctu. Slovník Treccani popisuje ciao jako přátelský pozdrav.
- Správně česky se píše ciao. Kodifikační příručky uvádějí čau a čao, ciao je italský pravopis.
- Čau a servus spolu nesouvisejí. Slova příbuzná nejsou, ale obě znamenají otrok nebo sluha a vznikla ze stejné zdvořilostní formule.
Další slova a rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.
Časté otázky
Odkud se vzalo slovo čau?
Čau je přejaté z italského ciao. Slovník spisovného jazyka českého u něj uvádí původ z italštiny a italský slovník Treccani vykládá ciao jako slovo benátského původu, vzniklé z s-ciao, s-ciavo, tedy z obratu jsem váš otrok.
Co znamená italské ciao doslova?
Doslova otrok. Benátské s-ciao odpovídá italskému schiavo a celý obrat zněl jsem váš otrok. Šlo o obřadnou zdvořilostní formuli, podobnou českému služebníček.
Kdy se čau začalo v češtině používat?
Nejpozději v osmdesátých letech 19. století. Ignát Herrmann ho vložil do úst pražskému mladíkovi v povídce První výdělek, která vyšla knižně roku 1889 v souboru Z pražských zákoutí. Příruční slovník jazyka českého ho ve třicátých letech zapsal jako čau, čao.
Přinesl čau do češtiny italský film Velká modrá cesta?
Nepřinesl. Film je z roku 1957, kdežto čau je v české próze doložené už z knihy vydané roku 1889 a ve slovníku ze třicátých let. Zda film přispěl k nové oblibě pozdravu, se z použitých pramenů doložit nedá.
Jak spolu souvisejí čau a servus?
Významem jsou to dvojníci. Latinské servus znamená otrok nebo sluha a benátské s-ciao také. Oba pozdravy vznikly zkrácením zdvořilostní formule, kterou se mluvčí prohlašoval za služebníka toho, koho zdraví.
Píše se čau, čao, nebo ciao?
V češtině je základní podoba čau. Internetová jazyková příručka připouští i čao a obě podoby uvádí také Akademický slovník cizích slov. Ciao je italský pravopis, který české slovníky jako heslo nemají.
Je čauky spisovné?
Není. Slovník spisovného jazyka českého ani Internetová jazyková příručka podobu čauky neuvádějí. Je doložená z internetového chatu, kde jazykovědci napočítali 140 psaných podob tohoto pozdravu.
Říká se čau jen při loučení?
Ne. Slovník spisovného jazyka českého sice píše, že jde o pozdrav zpravidla při loučení, ale v češtině se jím zdraví i při setkání. Časopis Naše řeč označil v roce 1998 tvrzení, že čau slouží jen k loučení, za chybné.
