Benátky: na čem město stojí a jak funguje MOSE

Benátky nestojí na dřevěných pilotách zaražených do skály. Stojí na vrstvě ztvrdlého jílu čtyři až osm metrů pod hladinou, která je tenká a sama o sobě velkou stavbu neunese. A laguna kolem není přírodní útvar ponechaný sám sobě, ale dílo, které se udržuje odkláněním řek už od středověku.

Ve zkratce

• Piloty míří do vrstvy zvané caranto, ne do skalního podloží.
• Dřevo nehnije proto, že v bahně není kyslík.
• Nad pilotami leží rošt, pak istrijský kámen a teprve pak cihla.
• Město se propadalo a zároveň stoupalo moře, jsou to dvě různé věci.
• Čerpání spodní vody v Margheře se zastavilo po povodni roku 1966.
• Acqua alta vzniká souhrou přílivu, siroccu a kývání celého Jadranu.
• MOSE zvedá klapky ze dna vztlakem stlačeného vzduchu.
• Adresa v Benátkách nepotřebuje název ulice.

Co je pod městem

Nejrozšířenější představa mluví o kůlech zaražených do pevného dna. Skutečnost je jiná a zajímavější.

Pod lagunou leží vrstva zvaná caranto, silně překonsolidovaný prachovitý jíl, který vznikl vysycháním během zhruba deseti tisíc let, kdy byla oblast na konci ledové doby souší. Leží průměrně čtyři až osm metrů pod střední hladinou moře a je mocná jen dva až tři metry. Směrem od pevniny k pobřeží se zanořuje hlouběji, až k šestnácti metrům.

To je podstatné: caranto je tenká vrstva, která velké zatížení sama neunese. Pod ní pokračuje heterogenní souvrství jílů, hlín a prachovců až do hloubky kolem šedesáti metrů. Piloty proto nefungují jako sloupy dosedající na pevnou desku, ale spíš jako zhutnění a rozložení zatížení do měkkého podloží.

Proč dřevo nehnije

Odpověď je jednoduchá a nemá nic společného se zázračnými vlastnostmi konkrétního dřeva. Piloty jsou trvale ponořené v bahně, kam se nedostane kyslík, a houby ani bakterie, které dřevo rozkládají, bez kyslíku nepracují.

Populární verze tenhle mechanismus posouvá do tvrzení, že dřevo v laguně zkamenělo vlivem rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Odborné práce o chování benátských základů ale naopak řeší, jak dřevo degraduje a co to dělá se sedáním staveb. Přesnější je mluvit o mineralizaci a o zastavené hnilobě, ne o zkamenění.

Používalo se několik dřevin: olše, dub, modřín, borovice a jilm. Olše se uvádí kvůli chování pod vodou, dub kvůli únosnosti pod kostely a paláci, modřín kvůli pryskyřici.

Vrstvy nad pilotami

Nad hlavami pilot leží dřevěný rošt, benátsky zatterone. Na něm jsou vrstvy istrijského kamene a teprve nad hladinou začíná cihelné zdivo.

Ten sled není náhodný. Istrijský vápenec je natolik hutný, že prakticky nesaje vodu, takže tvoří bariéru proti vzlínající slané vodě. Kdyby cihla začínala hned nad dřevem, sůl by se do ní tahala a rozrušovala ji zevnitř. O tom, jak dlouho se dá stavět na složitém podloží, vypovídá i chrám Sagrada Família a jeho stoletá stavba.

Město klesá, moře stoupá

Tohle se plete nejčastěji. Jsou to dva nezávislé jevy a každý má vlastní číslo.

Za dvacáté století stoupla hladina vůči městu zhruba o pětadvacet centimetrů. Z toho je asi dvanáct centimetrů propadání pevniny a asi třináct centimetrů skutečné stoupání hladiny moře. Průměrný relativní vzestup mezi lety 1872 a 2019 vychází zhruba na dva a půl milimetru za rok, po odečtení pohybu pevniny na hodnotu kolem 1,2 milimetru ročně.

Margherský případ

Část propadání si město způsobilo samo. Od třicátých let dvacátého století se z podloží intenzivně čerpala spodní voda pro průmysl a čerpání vrcholilo po druhé světové válce.

Výsledek je dobře změřený: mezi lety 1950 a 1970 klesla Marghera zhruba o čtrnáct centimetrů a historické centrum ve stejném období průměrně asi o deset. V Mestre se špičková rychlost blížila sedmnácti milimetrům za rok.

Po katastrofální povodni roku 1966 se přijala tvrdá opatření a čerpání se po roce 1970 zastavilo. Odběr klesl z pěti set litrů za sekundu na sto sedmdesát během několika let a hladina podzemní vody se do konce sedmdesátých let zotavila. Antropogenní část propadání tím prakticky skončila.

Jak vzniká acqua alta

Vysoká voda není jedna příčina, ale souběh několika.

Základ tvoří astronomický příliv s periodou dvanácti hodin a pětadvaceti minut, který má v Jadranu amplitudu kolem metru a je nejsilnější za novu a úplňku. K němu se přidává meteorologická složka: tlaková níže, která hladinu nadzvedne, a hlavně sirocco, jižní až jihovýchodní vítr, který nahání vodu do severního cípu Jadranu, odkud nemá kam uniknout.

Třetí složkou je seiche, tedy volné kývání celé vodní masy Jadranu s periodou kolem jednadvaceti hodin. Když se vrchol tohoto kývání potká s přílivem a siroccem, sečtou se všechny tři.

Od kolika centimetrů se počítá

Nulou je hodnota zvaná ZMPS, tedy střední hladina moře roku 1897 spočtená z pětadvaceti let pozorování. Dnešní střední hladina je nad touhle nulou o víc než třicet centimetrů, což samo o sobě říká hodně.

O acqua alta se mluví nad osmdesáti centimetry. Při sto centimetrech je zaplaveno asi pět procent plochy historického centra, při sto deseti asi čtrnáct procent a spouštějí se sirény se třemi až čtyřmi hodinami předstihu. Bazilika svatého Marka stojí jen zhruba čtvrt metru nad hladinou moře, proto je zaplavena mezi prvními.

Frekvence se za sto let změnila. Zhruba do poloviny dvacátého století byl počet přílivů nad sto deset centimetrů stálý, dvě až osm událostí za desetiletí. V devadesátých letech jich bylo čtyřiačtyřicet. Rekord drží 4. listopad 1966 s hodnotou 194 centimetrů, druhá nejvyšší hodnota padla v listopadu 2019.

Jak funguje MOSE

Systém tvoří osmasedmdesát pohyblivých klapek ve čtyřech bariérách na třech průlivech, kterými laguna komunikuje s mořem. Klapky mají shodnou šířku dvacet metrů, ale liší se délkou, tloušťkou a hmotností podle hloubky kanálu, od sto osmašedesáti tun u mělkého severního Lida po tři sta třicet tun u Malamocca.

Princip je pozoruhodně jednoduchý. Klapky leží v betonových kesonech na dně a jsou zaplněné vodou. Do dutin se vhání stlačený vzduch, ten vodu vytlačí a vztlak klapku vyzvedne otáčením kolem pantů na dně. Každá klapka se pohybuje samostatně a ve vlnách osciluje, takže bariéra není tuhá stěna.

Aktivace je navržena pro příliv nad sto třicet centimetrů. Celý systém byl počítán na příliv do tří metrů a na vzestup hladiny moře o šedesát centimetrů. Aby se laguna neuzavřela lodní dopravě, jsou u průlivů plavební komory, největší u Malamocca pro velké lodě.

Co se systému vytýká

Odborná kritika míří na výměnu vody. Hydraulik Luigi D’Alpaos varuje, že časté uzavírání omezí výměnu mezi lagunou a Jadranem, tedy přesně to, co lagunu udržuje živou. K tomu se přidávají výhrady k zásahu do dna průlivů.

Provozní realita přinesla ještě jednu věc: počet nasazení výrazně převýšil původní předpoklad zhruba pěti uzavření ročně. Stavbu navíc provázel korupční skandál, který roku 2014 skončil pětatřiceti zatčenými včetně tehdejšího starosty města.

Vedlejším důsledkem provozu je statistický zlom. Od zprovoznění systému se hladina v laguně a hladina ve městě rozcházejí, takže řady frekvence záplav před rokem 2020 a po něm nejdou přímo srovnávat.

Laguna je umělé dílo

Benátská laguna má zhruba pět set padesát kilometrů čtverečních a je největší ve Středomoří. Vznikla asi před šesti tisíci lety, když se po konci zalednění ustálila hladina moře.

Sama by ale dlouho nevydržela. Řeky ji zanášely sedimenty a hrozilo, že se spojí s pevninou, což by znamenalo konec města jako námořní mocnosti. Republika proto po staletí řeky odkláněla: Brentu postupně mezi čtrnáctým a sedmnáctým stoletím, s vyhloubením umělého kanálu Taglio Novissimo roku 1610, Piavu v letech 1642 až 1664 a Sile do roku 1683 kanálem Taglio del Sile.

Dnešní problém je opačný. Po prohloubení plavebních kanálů laguna spíš eroduje směrem k otevřené mořské zátoce. Laguna se tak nebo tak musí spravovat, jen se za pět set let obrátilo znaménko.

Šest věcí, které se o Benátkách vědí špatně

1. Že piloty stojí na skále. Míří do tenké vrstvy ztvrdlého jílu.
2. Že dřevo zkamenělo. Jen v bahně bez kyslíku nehnije.
3. Že město prostě klesá. Klesání a stoupání moře jsou dvě věci.
4. Že propadání pokračuje jako dřív. Čerpání vody se zastavilo po roce 1970.
5. Že za vysokou vodu může jen příliv. Rozhoduje souběh s větrem a kýváním Jadranu.
6. Že laguna je čistě přírodní. Drží ji staletí odkláněných řek.

Proč se v Benátkách nedá orientovat podle ulic

Čísla popisná jsou v Benátkách průběžná v rámci celé městské čtvrti, tedy sestiere, ne v rámci ulice. Číslování začíná jedničkou na jednom konci čtvrti a klikatě pokračuje až k nejvyššímu číslu na opačném konci, přičemž se nerozlišuje sudá a lichá strana.

Praktický důsledek je zvláštní: adresa nepotřebuje název ulice. Dopis nadepsaný jménem čtvrti a číslem dorazí. Nejvyšší číslo ve městě je 6828 v sestiere Castello, což je zároveň největší z šesti čtvrtí. Zbylé jsou Cannaregio, Dorsoduro, San Marco, San Polo a Santa Croce.

Systém zavedla rakouská správa roku 1801, po pádu republiky. Motivem byla pošta a hlavně daň z nemovitostí, kterou republika nevybírala, protože žila z cel a obchodu. A čísla se od té doby nikdy neruší: když se dveře zazdí nebo změní na okno, číslo zůstává, a když se dům rozdělí, přidávají se písmena.

Kanály a rii

Ještě jedna terminologická past. Skutečné kanály jsou v Benátkách jen ty velké, tedy Canal Grande, Canale della Giudecca a Canale di Cannaregio. Ostatní vodní cesty se jmenují rii. Počty ostrůvků, mostů a rii se přitom mezi zdroji rozcházejí a samy italské zdroje upozorňují, že se čísla v čase mění.

Vylidněné centrum

Počet obyvatel historického jádra vrcholil kolem roku 1951, kdy se blížil sto pětasedmdesáti tisícům. Od té doby soustavně klesá a dnes žije v historickém centru méně než třetina tehdejšího počtu.

Uváděné příčiny jsou dvě a souvisejí spolu: tlak turistického ubytování na bytový fond a stěhování na pevninu do Mestre a na Lido. Jak se s tím dá zacházet regulací, ukazuje třeba rakouský Hallstatt a jeho omezení návštěvnosti. Další destinace najdete v průvodci cestováním.

Časté otázky

Na čem Benátky vlastně stojí?

Na dřevěných pilotách zaražených do měkkého podloží laguny, které míří k vrstvě zvané caranto, silně překonsolidovanému jílu ležícímu průměrně čtyři až osm metrů pod hladinou. Ta vrstva je mocná jen dva až tři metry, takže sama velké zatížení neunese a piloty spíš rozkládají zatížení do měkkého podloží, než aby dosedaly na pevnou desku.

Proč dřevěné piloty nehnijí?

Protože jsou trvale ponořené v bahně, kam se nedostane kyslík, a houby ani bakterie rozkládající dřevo bez kyslíku nepracují. Rozšířená verze o zkamenění dřeva je zjednodušení, odborné práce naopak řeší, jak dřevo v základech postupně degraduje. Přesnější je mluvit o mineralizaci a o zastavené hnilobě.

Propadají se Benátky pořád?

Přirozené pohyby pevniny pokračují, ale ta část propadání, kterou způsobovalo čerpání spodní vody pro průmysl, skončila. Po povodni roku 1966 se přijala tvrdá opatření, odběr klesl z pěti set litrů za sekundu na sto sedmdesát a hladina podzemní vody se do konce sedmdesátých let zotavila.

Co přesně způsobuje acqua alta?

Souběh tří věcí. Astronomického přílivu, který má v Jadranu amplitudu kolem metru a je nejsilnější za novu a úplňku, meteorologické složky, tedy tlakové níže a jižního větru sirocco, který nahání vodu do severního cípu Jadranu, a takzvané seiche, volného kývání celé vodní masy Jadranu s periodou kolem jednadvaceti hodin.

Jak funguje systém MOSE?

Osmasedmdesát klapek leží v betonových kesonech na dně tří průlivů a jsou zaplněné vodou. Do jejich dutin se vhání stlačený vzduch, ten vodu vytlačí a vztlak klapku vyzvedne otáčením kolem pantů. Každá klapka se pohybuje samostatně a ve vlnách osciluje, takže bariéra netvoří tuhou stěnu. Aktivace je navržena pro příliv nad sto třicet centimetrů.

Co MOSE neumí?

Systém byl počítán na příliv do tří metrů a na vzestup hladiny moře o šedesát centimetrů, což jsou jeho návrhové meze. Hlavní odborná výhrada se ale týká něčeho jiného: časté uzavírání omezuje výměnu vody mezi lagunou a Jadranem, tedy přesně to, co lagunu udržuje živou. Počet nasazení navíc výrazně převýšil původní předpoklad zhruba pěti uzavření ročně.

Je benátská laguna přírodní?

Vznikla přirozeně asi před šesti tisíci lety, ale sama by nevydržela. Republika po staletí odkláněla řeky, aby lagunu nezanesly sedimenty: Brentu mezi čtrnáctým a sedmnáctým stoletím, Piavu v letech 1642 až 1664 a Sile do roku 1683. Dnešní problém je opačný, po prohloubení plavebních kanálů laguna spíš eroduje směrem k moři.

Proč mají benátské domy tak vysoká čísla?

Protože se nečísluje po ulicích, ale průběžně v rámci celé čtvrti, tedy sestiere, bez rozlišení sudé a liché strany. Nejvyšší číslo ve městě je 6828 v Castellu. Systém zavedla rakouská správa roku 1801 kvůli poště a hlavně kvůli dani z nemovitostí, a čísla se od té doby nikdy neruší.