Vánoční ozdoby z Poniklé jsou zapsané v UNESCO
Perličkové vánoční ozdoby z Poniklé jsou zapsané na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO od 17. prosince 2020. Zapsala se ale dovednost a způsob práce, ne značka: z trubiček se foukají dutinky, zevnitř se stříbří, namáčejí se do laku, řežou se a na drátcích se z nich skládají hvězdy, andílci a pavouci. Počátky řemesla vedou z Jablonecka a ozdoby ze zbytků perlí byly zprvu vedlejší výdělek.
Ve zkratce
- Zápis UNESCO je z 17. prosince 2020 a schválil ho výbor na 15. zasedání.
- Zapsaná je dovednost a organizace práce, nositelem je dílna Rautis a její venkovští spolupracovníci.
- Perlička se vyfoukne z trubičky, stříbří se zevnitř, barví a řeže.
- Řemeslo přišlo z Jablonecka, firma Rautis uvádí vznik první ponikelské firmy roku 1902.
- Ozdoby vznikly z perlí, které se přestaly prodávat do Indie, a z módy vánočního stromku.
- Katalog firmy zahrnuje na dvacet tisíc ozdob.
- Největší veřejnou sbírku skleněných ozdob má muzeum v Jablonci.
Co UNESCO skutečně zapsalo
Oficiální český název zní „Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek“. Podle Národního ústavu lidové kultury byla nominace zapsána 17. prosince 2020 a zápis schválil mezivládní Výbor pro zachování nehmotného kulturního dědictví na svém 15. zasedání.
Druhý pokus s opraveným textem
Cesta k zápisu nebyla přímá. Výbor vznesl k nominaci připomínky už v roce 2018 a Česko ji podle Národního ústavu lidové kultury předložilo v revidovaném znění znovu.
Kdo je nositelem tradice
Nominace vznikla v gesci Muzea Českého ráje v Turnově za podpory České komise pro UNESCO, Národního ústavu lidové kultury, ministerstva kultury a Libereckého kraje. Nositelem je rodinná dílna Rautis v Poniklé a venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s ní spolupracují. Rautis uvádí, že rozhodovala nejen technologie, ale i zachovaný faktorský způsob práce s centrální dílnou a domácími pracovníky. Zápisu na UNESCO předcházelo zařazení na národní seznam nemateriálního kulturního dědictví České republiky roku 2015.
Jak vzniká perlička a z ní ozdoba
Postup popisují shodně Národní ústav lidové kultury, firma Rautis i reportáž Českého rozhlasu. Všechny kroky se dělají ručně a podle firmy se od začátku 20. století příliš nezměnily. Podle Národního ústavu lidové kultury projde každá ozdoba několikrát lidskýma rukama, než je kompletní.
Foukání a stříbření
Trubička se nahřeje nad hořákem, horké sklo se vloží do podlouhlé formy a foukne se do něj vzduch. Sklo se do formy roztáhne a vznikne řádka perliček, které se jmenují klaučata. Pak následuje stříbření: do čirých klaučat se natahuje roztok se stříbrem a stříbro se z něj vyredukuje zevnitř na stěny skla. Perlička je proto stříbrná uvnitř a stříbro se z ní podle Národního ústavu lidové kultury nedá ani odřít, ani poškrábat.
Barvení, řezání a montáž
Stříbrná klaučata se mohou namočit do barevného laku. Některé perličky se navíc malují. Teprve poté se klaučata řežou na jednotlivé perličky nebo na delší dílky, které se navlékají na drátky. Větší perle se podle Českého rozhlasu dělí na strojku s dvěma kulatými noži, malé se řežou ručním nožíkem.
| Krok | Co se děje | Výsledek |
|---|---|---|
| Foukání | trubička nad hořákem, vfouknutí do podlouhlé formy | řádka dutých perliček (klaučata) |
| Stříbření | roztok se stříbrem se natáhne dovnitř a vyredukuje na stěnu | perlička stříbrná zevnitř |
| Barvení | namáčení do barevného laku, u některých malování | barevná klaučata |
| Řezání | strojek s noži nebo ruční nožík | jednotlivé perličky a delší dílky |
| Montáž | navlékání na drátky podle vzoru | hotová ozdoba |
Cesta z Jablonecka do Poniklé
Foukané perle nejsou vynález Poniklé. Český rozhlas i firma Rautis se shodují, že řemeslo se do ní dostalo z Jablonecka, a Národní ústav lidové kultury dodává, že z Jizerských hor se výroba skleněných perlí postupně rozšířila do Krkonoš. Souvislosti s jabloneckým oborem rozebírá text o tom, jak vznikla jablonecká bižuterie.
Proč se z perlí staly ozdoby
Hlavní vysvětlení dává Muzeum skla a bižuterie v Jablonci. Foukané perle se z Jizerských hor od osmdesátých let 19. století odbývaly v nesmírném množství do Indie. Před první světovou válkou odtud české zboží vytlačili Japonci, a exportéři proto zkusili módu skleněných ozdob v USA. Z neprodejných perlí vznikly specifické vánoční ozdoby, které si rychle získaly zákazníky.
Národní ústav lidové kultury přidává druhý příběh: chudí skláři si přivydělávali montováním ozdobiček ze zbytků nafoukaných perlí.
Rok 1902 a faktorský způsob
Podle firmy Rautis se v Poniklé roku 1902 usadil Stanislav Horna s rodinou a založil první firmu na výrobu skleněných perlí. Český rozhlas k témuž roku píše, že se tehdy uchytil faktorský způsob práce, tedy domácí práce pro někoho, kdo zajišťuje materiál i odbyt. Poniklá se tak stala střediskem výroby perličkových ozdob.
| Údaj | Hodnota | Kdo ho uvádí |
|---|---|---|
| Zápis na UNESCO | 17. prosince 2020 | Národní ústav lidové kultury |
| První ponikelská firma | 1902, Stanislav Horna | Rautis, Český rozhlas |
| Počet ozdob v katalogu | na dvacet tisíc | Český rozhlas, tisk |
| Největší sbírka skleněných ozdob | více než patnáct tisíc předmětů | Muzeum skla a bižuterie |
Domácí práce a rodinná dílna
Foukání probíhá podle Českého rozhlasu u foukařských stolů domácích pracovníků a pracovnic, dílna připravuje polotovary a vzory a v chalupách okolních vesnic domácí dělníci ozdoby montují.
Český sklářský obor měl i jiné cesty ke světovému jménu, jak ukazuje text o tom, jak vznikla značka Moser, nebo příběh jiného regionálního výrobku, o tom, proč jsou tužky Koh-i-noor žluté. V Poniklé zůstala malá rodinná dílna a síť domácích pracovníků.
Vzory od hvězdy po letadlo
Katalog má podle Českého rozhlasu na dvacet tisíc ozdob a vedou v něm hvězdy a andílci. Liberecká Drbna jmenuje i kočárky, lokomotivy, pavoučky, autíčka, letadla a panenky. V socialismu se podle Rautisu i muzea v Jablonci objevily figurky z textilu a fólií.
Export a návštěva řemesla
Ozdoby se vyvážely brzy. Podle Liberecké Drbny je ve třicátých letech 20. století firmy vyvážely do celého světa a Rautis totéž uvádí o období, kdy firmu vedl Otto Horna. Muzeum v Jablonci doplňuje, že Spojené státy byly největším odbytištěm jabloneckých ozdob.
Rautis nabízí exkurze do výroby i kreativní dílnu, muzeum v Jablonci vystavuje sbírku v expozici Svět zázraků. Podle webu muzea jde o největší veřejnou sbírku skleněných vánočních ozdob na světě a většinu z ní tvoří dar firmy Jablonex.
K českým Vánocům patří ozdoby podobně jako pečivo, o kterém píše text o tom, proč vánočka praská, a na stromku je doplňují světelné řetězy, jejichž poruchy vysvětluje text o tom, proč zhasne celý řetěz vánočního osvětlení.
Šest tvrzení o perličkových ozdobách, která neplatí
- „Zapsala se firma Rautis.“ Zapsán je způsob výroby a dovednost. Rautis je podle Národního ústavu lidové kultury nositelem společně s venkovskými foukači a navlékači, ne jediným vlastníkem zápisu.
- „Perličková ozdoba je skleněná koule.“ Perličková ozdoba se skládá z řezaných kousků dutých perlí navlečených na drátku. Muzeum v Jablonci rozlišuje ozdoby z foukaných perlí, z rokajlu a z balotiny jako tři různé druhy.
- „Stříbro se časem oloupe.“ Stříbro se vyredukuje uvnitř skla, a podle Národního ústavu lidové kultury ho proto nelze odřít ani poškrábat.
- „Řemeslo vzniklo v Poniklé.“ Do Poniklé přišlo z Jablonecka. Poniklá se stala střediskem výroby ozdob, ne původním domovem foukaných perlí.
- „Ozdoby vznikly od začátku jako dekorace.“ Původně šlo o perle pro bižuterii. Ozdoby přišly na přelomu 19. a 20. století jako způsob využít perle, které se nedaly prodat.
- „Všechno je pořád po starém.“ Postup foukání se podle firmy příliš nezměnil, ale vzory ano. Za socialismu přibyly figurky z fólií a dnes firma spolupracuje s designéry a vznikají nové kolekce.
Časté otázky
Co přesně UNESCO zapsalo?
Ruční výrobu ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek, tedy řemeslný postup, ne značku. Zápis proběhl 17. prosince 2020. Nositelem je rodinná dílna Rautis v Poniklé a venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s ní spolupracují.
Kde se perličkové ozdoby vyrábějí?
Podle nominace i firmy Rautis zůstala jediným místem s tradiční výrobou Poniklá v Krkonoších. Perle se foukají u stolů domácích pracovníků a ozdoby se v chalupách okolních vesnic montují. Řemeslo ale přišlo z Jablonecka.
Jak se vyrábí perlička na vánoční ozdobu?
Trubička se nahřeje nad hořákem a vfoukne se do podlouhlé formy, takže vznikne řádka perliček zvaná klaučata. Do čirých klaučat se natáhne stříbrný roztok, mohou se namočit do barevného laku a pak se řežou. Z kousků se na drátky montují ozdoby.
Dá se stříbro z perličky otřít?
Ne. Stříbro se vyredukuje uvnitř skla, takže se podle Národního ústavu lidové kultury nedá ani odřít, ani poškrábat. Venku je jen případná vrstva barevného laku.
Kdo v Poniklé začal s perlařstvím?
Řemeslo přišlo z Jablonecka v 19. století. Firma Rautis uvádí, že první perlařská firma vznikla v Poniklé roku 1902, když se tam usadil Stanislav Horna. Český rozhlas k témuž roku píše o uchycení faktorského způsobu práce.
Proč se z foukaných perlí začaly dělat vánoční ozdoby?
Perle pro bižuterii se vyvážely hlavně do Indie, kde je vytlačila japonská konkurence. Muzeum v Jablonci uvádí, že exportéři neprodejné perle využili pro módu skleněných ozdob v USA. Národní ústav lidové kultury popisuje i druhou cestu: skláři si ozdobičky montovali ze zbytků sami.
Kde se dá vidět největší sbírka skleněných vánočních ozdob?
V Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Podle jeho webu jde o největší veřejnou sbírku skleněných vánočních ozdob na světě s více než patnácti tisíci předměty. Výrobu lze sledovat i v Poniklé, kde exkurze trvá asi čtyřicet minut.
Čím se liší perličkové ozdoby od ozdob z rokajlu a z balotiny?
Muzeum v Jablonci mezi jabloneckými ozdobami rozlišuje tři druhy: z foukaných perlí, z rokajlu a z balotiny. Perličková ozdoba vzniká z řádek dutých perlí, které se stříbří, barví, řežou a montují na drátky.
