Lakros: původ, jméno a pravidla ve zkratce

Lakros vymysleli domorodé národy Severní Ameriky, ne Kanaďané ani Angličané, a Haudenosaunee ho dodnes považují za dar Stvořitele. Jméno je francouzské: misionáři v 17. století použili slovo crosse, tedy hůl. Moderní pravidla sepsal v roce 1867 Kanaďan William George Beers, ale hra už tehdy stála na staletých tradicích.

Ve zkratce

• Hra vznikla u domorodých národů Severní Ameriky, přesné datum její první hry se doložit nedá.
• Haudenosaunee ji považují za dar Stvořitele a součást léčebných a společenských obřadů.
• Jméno pochází z francouzského slova crosse (hůl), první zmínky jsou z třicátých let 17. století.
• Montrealský klub vznikl v roce 1856, Beersova pravidla v roce 1867.
• Mezinárodně se hraje po deseti hráčích, olympijská varianta sixes po šesti.
• Na olympiádě byl lakros jako soutěž v letech 1904 a 1908, do programu se vrací v roce 2028.
• Tým Haudenosaunee Nationals je plným členem World Lacrosse a hraje pod vlastním jménem.

Hra, která byla víc než sport

Lakros hráli Šest národů irokézské konfederace, tedy Mohawkové, Oneidové, Onondagové, Cayugové, Senekové a Tuscarorové, na území dnešního severu státu New York a jižního Ontaria. Britannica uvádí, že se hrál dlouho před Kolumbovým příchodem. Přesné stáří hry ale žádný zdroj nedokládá, protože domorodé tradice se předávaly ústně.

Dar Stvořitele a léčivá hra

Podle Smithsonova Národního muzea amerických indiánů Haudenosaunee věří, že lakros byl darem Stvořitele. Rick Hill, spoluzakladatel týmu Iroquois Nationals, popisuje hru jako sociální, duchovní i metafyzickou, protože podle něj představovala formu léčivé síly. Hůl, pohyb míče i chování hráčů patřily k tomu, jak hra bavila nebo uzdravovala.

Muzeum zároveň připomíná příběhy o Nebeské ženě a dvojčatech Sapling a Flint, kteří měli podle vyprávění své spory řešit hrou místo boje. Jde o ústní tradici, ne o historický záznam, a tak ji také čteme. Pro příběh hry je ale podstatná: lakros nevznikl jako zábava, ale jako způsob, jak zvládat napětí bez násilí.

Jiné národy, jiné názvy

Hrály ho i další národy a každý měl vlastní pojmenování. Britannica uvádí domorodé názvy baggataway a tewaraathon. Společné je jim to, že hra patřila k obřadnímu i společenskému životu.

Jak lakros dostal jméno

Slovo lakros pochází z francouzského la crosse. Francouzští misionáři a osadníci hru poprvé popsali ve třicátých letech 17. století. Smithsonovo muzeum uvádí, že jezuité ji tehdy odsuzovali jako násilnou a spojenou se sázením. Jméno tedy nedala hře domorodá kultura, ale evropský pozorovatel.

Berla, nebo jen hůl?

Nejčastější výklad, který uvádí i Britannica, říká, že lopatka na konci hole připomínala biskupskou berlu, francouzsky la crosse. Jenže crosse znamenalo v tehdejší francouzštině obecně hůl a existovalo i označení hry s holí, jeu de la crosse. Rozbory původních textů nenašly přímý doklad, že autor berlu opravdu měl na mysli. Který výklad platí, se dnes spolehlivě rozhodnout nedá.

Často se jako autor prvního popisu jmenuje jezuita Jean de Brébeuf. Prameny se ale rozcházejí v roce, uvádí se 1636 i 1637, a proto tu datum pozorování neuvádíme přesněji než jako třicátá léta 17. století.

Od domorodých her ke klubům a pravidlům

Evropané v Kanadě začali hrát kolem roku 1840. Montreal Lacrosse Club vznikl v roce 1856. Podle Britannicy a Smithsonova muzea z něj vyšla pravidla, která mají hru zkrátit a upravit pro kluby.

Beersova pravidla z roku 1867

William George Beers z Montrealu, kterého Britannica nazývá otcem lakrosu, pravidla v roce 1867 zformalizoval a podle World Lacrosse tím položil základ moderní hry. Ve stejném roce vznikla Kanadská národní asociace lakrosu. Beers hru nevymyslel, ale přizpůsobil ji klubovému sportu.

Vytlačení domorodých hráčů

Paradox příběhu je v tom, že domorodí hráči byli z organizovaného lakrosu postupně vytlačeni. Smithsonovo muzeum i kanadské zdroje uvádějí rok 1880, kdy asociace přešla na amatérský model a domorodým hráčům zakázala startovat v mistrovských soutěžích. Vlastní národní tým domorodých hráčů vznikl až o sto let později.

Pravidla mužského a ženského lakrosu

Základ je stejný: dva týmy se snaží dostat gumový míč do branky pomocí hole se síťkou. Rozdíl je v kontaktu a výbavě. Podle World Lacrosse se mužský field lacrosse hraje s deseti hráči na tým a jde o hru s plným kontaktem. Ženský lakros se podle téže federace hraje také s deseti hráčkami, ale body check zakazuje a hůl smí soupeřka kontrolovat jen na hlavě a v rukavici.

Údaje odpovídají mezinárodním pravidlům. V jednotlivých zemích, ligách a u mládeže se mohou lišit, hlavně v počtu hráček a délce zápasu, která na rozdíl od hokeje, kde se hrají tři třetiny, bývá dělená na čtvrtiny nebo poločasy. Podobně jako u florbalu, o kterém píšeme v textu o tom, kde florbal vznikl, se i tady pravidla vyvíjela vedle sebe v různých zemích.

Sixes pro olympiádu

Na hřišti je šest hráčů, tedy pět v poli a brankář, soupiska má až dvanáct hráčů, hřiště měří 70 krát 36 metrů a družstvo má na střelu 30 sekund. Po gólu může brankář hned rozehrát.

Haudenosaunee Nationals

Tým vznikl v roce 1983 pod jménem Iroquois Nationals. Hrají v něm domorodí hráči z konfederace Haudenosaunee a mezinárodně nastupuje jako samostatný národní tým.

Pasy a přejmenování

Haudenosaunee cestují na vlastní pasy, které jsou projevem jejich suverenity. Státy je ne vždy uznávají. V roce 2010 Velká Británie pasy nepřijala, a tým tak nemohl nastoupit na mistrovství světa v Manchesteru. Na mistrovství světa v Izraeli v roce 2018 už nastoupil a obsadil třetí místo.

V roce 2022 tým změnil jméno z Iroquois Nationals na Haudenosaunee Nationals. Slovo Iroquois používali hlavně lidé zvenčí, nové jméno je označení, kterým se konfederace nazývá sama. World Lacrosse dnes týmu přiznává plné členství a stejně jako ostatní národní týmy se zúčastňuje jeho soutěží.

Olympijská minulost a návrat

Na olympiádě měl lakros dvě kapitoly. Podle databáze Olympedia se hrál jako soutěž o medaile v St. Louis v roce 1904 a v Londýně v roce 1908. Jako ukázkový sport se objevil v Amsterdamu 1928, v Los Angeles 1932 a v Londýně 1948. O počátcích her píšeme v textu o antických olympijských hrách, lakrosový příběh je ale novodobý a nesouvislý.

Tým Mohawk Indians podle Olympedie pocházel z jižního Ontaria a pravděpodobně zahrnoval i domorodé hráče ze severozápadu státu New York. Návrat do programu schválil Mezinárodní olympijský výbor v říjnu 2023 na zasedání v Bombaji. Symbolika pěti kruhů a jejich význam je téma, které rozebíráme v textu co znamenají olympijské kruhy.

Otevřená zůstává otázka účasti Haudenosaunee. Olympijský tým se tvoří v rámci národních olympijských výborů a konfederace vlastní nemá. World Lacrosse uvádí, že s Mezinárodním olympijským výborem hledá pro ně cestu, jak by se účast mohla uskutečnit.

Šest tvrzení o lakrosu, která neplatí

1. Že lakros vymysleli Kanaďané. Beers hru v roce 1867 jen upravil pro kluby. Vznikla u domorodých národů dávno předtím.
2. Že jméno je domorodé nebo anglické. Je francouzské, od slova crosse, tedy hůl.
3. Že berla je prokázaný původ jména. Je to častý výklad, ale přímý doklad v původních textech se nenašel.
4. Že byl lakros pravidelným olympijským sportem. Soutěž o medaile se konala jen dvakrát, v letech 1904 a 1908, a ve třech dalších letech šlo o ukázku.
5. Že muži a ženy hrají stejnou hru. Základ je společný, ale ženský lakros zakazuje body check a hůl se kontroluje jen na hlavě a v rukavici.
6. Že Haudenosaunee Nationals jsou součástí amerického nebo kanadského výběru. Jsou samostatným členem World Lacrosse a nastupují pod vlastním jménem. Podobné legendy kolem vzniku sportů známe třeba z příběhu o Webbu Ellisovi v ragby.

Časté otázky

Kdo vymyslel lakros?

Nikdo konkrétní, hra vznikla u domorodých národů Severní Ameriky dávno před příchodem Evropanů. Haudenosaunee ji považují za dar Stvořitele a Britannica ji spojuje s Šesti národy irokézské konfederace. Moderní pravidla sepsal v roce 1867 Kanaďan William George Beers, ale hru nevymyslel, jen ji upravil pro kluby.

Odkud pochází slovo lakros?

Je francouzské. Slovo crosse znamená hůl a první Evropané, kteří hru popsali, byli francouzští misionáři v 17. století. Častý výklad říká, že hůl připomínala biskupskou berlu, ale přímý doklad v původních textech chybí. Jako alternativa se uvádí francouzské označení hry s holí, jeu de la crosse.

Kolik hráčů hraje lakros?

V mezinárodním poli hraje za každý tým deset hráčů, a to v mužské i ženské variantě podle World Lacrosse. Olympijská varianta sixes má na hřišti šest hráčů, tedy pět v poli a brankáře, a soupiska může mít až dvanáct jmen.

Čím se liší mužský a ženský lakros?

Hlavně kontaktem. Muži smějí za určitých podmínek bodyčekovat, hra je označována jako plný kontakt a hráči nosí helmu a ochranu těla. Ženský lakros bodyček zakazuje, hůl se smí kontrolovat jen na hlavě a v rukavici a povinná je ochrana zubů a očí. Počet hráčů a velikost hřiště jsou v mezinárodních pravidlech stejné.

Je lakros olympijský sport?

Byl, ale jen dvakrát jako soutěž o medaile, v letech 1904 a 1908. V letech 1928, 1932 a 1948 se hrál jako ukázkový sport. Mezinárodní olympijský výbor v říjnu 2023 schválil návrat lakrosu na hry v Los Angeles 2028 ve formátu sixes, a to pro muže i ženy.

Mohou Haudenosaunee hrát na olympiádě pod vlastní vlajkou?

Podle zdrojů je to otevřená otázka. Haudenosaunee Nationals jsou plným členem World Lacrosse, ale olympijský tým se tvoří v rámci národních olympijských výborů, které konfederace nemá. World Lacrosse uvádí, že s Mezinárodním olympijským výborem hledá cestu k jejich účasti.

Proč se tým dřív jmenoval Iroquois Nationals?

Slovo Iroquois, česky irokézský, je označení, které používali hlavně lidé zvenčí. Tým vznikl v roce 1983 jako Iroquois Nationals a v roce 2022 přešel na jméno, jakým se národy nazývají samy, tedy Haudenosaunee Nationals. Změnil se název, web i dresy, ne tým jako takový.

Kdy vznikl první lakrosový klub?

Podle Britannicy a Smithsonova muzea vznikl Montreal Lacrosse Club v roce 1856. Evropané v Kanadě začali hrát kolem roku 1840. Pravidla zformalizoval William George Beers v roce 1867, kdy vznikla i národní asociace. Domorodí hráči byli v roce 1880 vyloučeni z mistrovských soutěží.