Otevřená stará kniha vedle brýlí a cestovního budíku na dřevěném stole
|

Fabule a syžet: rozdíl, příklady a jak je rozlišit

Fabule a syžet jsou dva pohledy na tentýž příběh: fabule je sled událostí tak, jak se staly po sobě, syžet je pořadí a způsob, v jakém je autor čtenáři skutečně podává. Rozdíl se hodí při rozboru knihy k maturitě, při psaní čtenářského deníku i při vlastním psaní, protože právě v posunu mezi oběma rovinami vzniká napětí. V článku najdete, odkud pojmy pocházejí, jak je od sebe spolehlivě odlišit, ukázku na konkrétním díle a postup, jak fabuli z knihy poskládat.

Ve zkratce

  • Fabule je souhrn událostí díla seřazený podle času a příčiny, tedy co se stalo a v jakém pořadí.
  • Syžet jsou tytéž události v pořadí a souvislostech, ve kterých je dílo opravdu vypráví.
  • Fabuli si čtenář skládá až dodatečně, v textu ji nikde nenajde vcelku.
  • Pojmy zavedli na začátku 20. století ruští formalisté, hlavně Viktor Šklovskij a Vladimir Propp.
  • Soustavně je vyložil Boris Tomaševskij v Teorii literatury z roku 1925.
  • Nejmenší jednotkou obou rovin je motiv, který bývá vázaný, nebo volný.
  • Když se fabule a syžet kryjí, jde o chronologické vyprávění; když se rozcházejí, vzniká návrat do minulosti, rámec nebo začátek uprostřed děje.

Co je fabule

Slovo fabule pochází z latinského fabula, které znamenalo vyprávění nebo bajku. V literární teorii označuje příhodu vyprávěnou v díle, tedy souhrn událostí, kterému se někdy říká dějový půdorys. Fabule odpovídá na otázku, co se v příběhu stalo a v jakém skutečném pořadí. Nezajímá ji, kdy se to čtenář dozví ani kdo mu to řekne. Je to holá kostra příběhu, jakou byste převyprávěli kamarádovi, který knihu nečetl a chce vědět jen děj.

Fabule jednoduchá a rozvětvená

Teorie rozlišuje fabuli jednoduchou a rozvětvenou. Jednoduchá má jednu dějovou linii a je typická pro folklorní žánry, jako je pověst, pohádka, balada nebo anekdota. Rozvětvená sleduje víc linií a postav najednou a objevuje se ve velkých epických útvarech, například v románové kronice, v eposu nebo v rodinné sáze. Čím je fabule rozvětvenější, tím víc práce dá ji při rozboru poskládat a tím víc možností má autor, jak s pořadím událostí zacházet.

Fabule a fabulace

Od fabule je odvozený pojem fabulace. Označuje vymýšlení a vyprávění smyšlených příběhů, někdy spojené s přesvědčením, že se skutečně staly, a používá se i v psychiatrii. S literární teorií souvisí jen volně. Při rozboru díla proto mluvte o fabuli, pokud myslíte sled událostí, a slovo fabulace si nechte pro situaci, kdy někdo příběhy vymýšlí nebo přikrášluje.

Co je syžet

Syžet tvoří tytéž události jako fabule, ale v pořadí a v souvislostech, ve kterých je dílo opravdu podává. Patří k němu to, čím autor začne, co zamlčí a prozradí až později, kde zpomalí a co přeskočí. Anglická teorie pro dvojici fabula a syuzhet používá vysvětlení, že fabule je surový materiál příběhu a syžet je způsob, jakým je příběh uspořádaný. Syžet tedy není jiný děj, je to tentýž děj v podobě, jakou dostal od autora.

Syžet a kompozice

Syžet úzce souvisí s tím, jak je dílo postavené. Když rozebíráte, proč kniha začíná zrovna touto scénou nebo proč se uprostřed vrací do dětství hrdiny, mluvíte o syžetu i o vnitřní stavbě textu zároveň. Podrobný přehled typů, od chronologické po řetězovou, najdete v článku kompozice literárního díla a její typy. Kompozice je širší pojem, zahrnuje i členění na kapitoly a části, syžet se týká hlavně pořadí a podání událostí.

Kdo pojmy zavedl

Dvojice fabule a syžet vznikla na počátku 20. století v okruhu ruského formalismu. Za jejího původce se považují Viktor Šklovskij a Vladimir Propp. Formalisté chtěli zkoumat literaturu jako způsob zpracování, ne jen jako obsah, a rozdělení na materiál a jeho uspořádání jim k tomu dalo přesný nástroj. Šklovskij v raných pracích chápal fabuli jako materiál, který stojí mimo dílo, a samotné dílo ztotožňoval se syžetem.

Tomaševskij a jeho definice

Nejsoustavněji pojmy vyložil Boris Tomaševskij v knize Teorie literatury, která vyšla v roce 1925 a považuje se za první systematický výklad formalistické teorie. Fabuli popsal jako souhrn navzájem spojených událostí, o kterých dílo vypráví, v jejich příčinném a časovém sledu. Syžet podle něj tvoří tytéž motivy, ale v pořadí a s významem, jaký mají v díle. Tomaševskij také upozornil, že fabulí může být i skutečná událost, kdežto syžet je vždy výsledkem umělecké práce.

Motiv vázaný a volný

Nejmenší jednotkou fabule i syžetu je u Tomaševského motiv, tedy jednoduchá tematická jednotka, kterou lze vyjádřit jednou větou. Vázané motivy z příběhu vynechat nejde, aniž by se narušil příčinný a časový sled; tvoří jádro díla. Volné motivy, například odbočky a úvahy vypravěče, vynechat jdou a fabule se tím nezmění. Pro syžet ale můžou být rozhodující, protože právě ony určují tempo a ráz vyprávění.

Jak fabuli a syžet rozlišit

Nejjednodušší test je otázka, kterou si položíte u každé události: kdy se stala a kdy se o ní dozvím. První odpověď patří fabuli, druhá syžetu. Pokud se obě pořadí shodují, kniha vypráví chronologicky a rozdíl mezi rovinami je skoro neviditelný. Pokud se rozcházejí, autor s časem pracuje záměrně a rozbor by to měl zachytit. Pomůže i to, kdo příběh podává; jak volba vypravěče v ich-formě nebo er-formě ovlivní, co čtenář ví, rozebírá samostatný článek.

Ukázka na smyšleném příběhu

Představte si detektivku. Fabule zní: muž se pohádá s bratrem kvůli dědictví, v noci ho otráví, ráno najde hospodyně tělo, přijede policie, vyšetřovatel sbírá stopy a nakonec vraha usvědčí. Syžet může začít až nálezem těla a hádku s otravou odhalit v poslední kapitole. Čtenář tak celou knihu skládá fabuli sám, a právě v tom je napětí žánru. Stejné události, jiné pořadí, úplně jiný zážitek.

Ukázka na skutečném díle

Často uváděným příkladem je film Občan Kane. Začíná smrtí hlavní postavy a její život skládá z návratů do minulosti, které se střídají s pátráním novináře v přítomnosti. Fabule je Kaneův život seřazený od dětství po smrt, syžet je to, jak film tento život podává, včetně všech skoků v čase. Stejný princip platí v literatuře, kdykoli kniha otevře koncem a teprve pak se vrací k příčinám.

Kde se fabule a syžet rozcházejí

Rozpor mezi oběma rovinami má několik typických podob. U retrospektivy se děj vrací do minulosti, u začátku uprostřed děje čtenář vstupuje do příběhu v jeho půlce a začátek se dozví dodatečně. Rámcové vyprávění vkládá jeden příběh do druhého, jak ukazuje článek o rámcovém vyprávění a příběhu v příběhu. Paralelní linie střídají dvě časové roviny nebo dvě skupiny postav, které se postupně sbíhají.

Když vypravěč zamlčuje

Syžet nevzniká jen přeházením pořadí. Patří k němu i to, co vypravěč čtenáři neřekne, nebo co řekne zkresleně. Fabule zůstává stejná, ale čtenář ji dlouho skládá chybně a teprve na konci zjistí, co se doopravdy stalo. Na tomhle principu stojí knihy s klamavým vypravěčem, jejichž mechanismus vysvětluje článek nespolehlivý vypravěč a jak funguje. Rozbor takového díla by měl obě vrstvy pojmenovat zvlášť.

Fabule a syžet při rozboru k maturitě

V ústní části maturity se po vás obvykle chce, abyste popsali kompozici díla a jeho časovou stavbu. Pojmy fabule a syžet k tomu dávají přesný jazyk: místo věty děj je trochu přeházený řeknete, že syžet začíná koncem fabule a k počátku se vrací v retrospektivě. Hodí se i u děl, kde se obě roviny kryjí, protože i to je zjištění. Postup u konkrétních knih ukazuje přehled rozborů děl k maturitě.

Fabule v čtenářském deníku

Obsah knihy v deníku je ve skutečnosti převyprávěná fabule. Pokud kniha vypráví chronologicky, stačí ji shrnout. Pokud ne, napište obsah v pořadí, jak se události staly, a zvlášť poznamenejte, jak je kniha podává. Učitel tak uvidí, že dílu rozumíte i po stránce stavby. Celou osnovu zápisu najdete v článku jak napsat čtenářský deník.

Jak poskládat fabuli z knihy

Při čtení nelineárního textu se snadno ztratíte. Následující postup funguje u románu, povídky i filmu a zabere jen chvíli navíc.

  1. Při čtení si u každé důležité události poznamenejte, ve které kapitole se o ní dozvíte.
  2. U každé události zkuste určit, kdy se v příběhu skutečně stala, třeba vzhledem k jiné události.
  3. Události přepište na kartičky nebo do řádků a seřaďte je podle času jejich vzniku. To je fabule.
  4. Vedle napište původní pořadí z knihy. To je syžet.
  5. Porovnejte oba sloupce a pojmenujte, kde se rozcházejí: retrospektiva, rámec, začátek uprostřed děje.
  6. Odlište vázané motivy od volných a zkuste říct, co autorovi volné motivy přinášejí.
  7. Zeptejte se, proč autor pořadí změnil: kvůli napětí, kvůli překvapení na konci, nebo aby ukázal pohled jedné postavy.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi fabulí a syžetem?

Fabule je sled událostí příběhu v tom pořadí, jak se skutečně staly, a s jejich příčinami. Syžet jsou tytéž události v pořadí a podobě, jak je dílo podává čtenáři. Fabule říká, co se stalo, syžet ukazuje, jak se to dozvídáme.

Kdo zavedl pojmy fabule a syžet?

Pojmy vznikly na počátku 20. století v ruském formalismu a spojují se hlavně se jmény Viktor Šklovskij a Vladimir Propp. Soustavně je vyložil Boris Tomaševskij v Teorii literatury, která vyšla v roce 1925.

Může být fabule stejná jako syžet?

Ano, když dílo vypráví přísně chronologicky a nic podstatného nezamlčuje. Obě roviny se pak kryjí a rozdíl mezi nimi téměř nevidíte. I to je ovšem při rozboru užitečné zjištění, protože říká, že autor s časem nepracuje jako s prostředkem napětí.

Je fabule totéž co děj?

Ve školní praxi se slova často zaměňují, ale fabule je přesnější pojem. Znamená děj seřazený podle času a příčin, nezávisle na tom, jak ho kniha podává. Když v rozboru popisujete obsah, píšete vlastně fabuli, když popisujete stavbu, mluvíte o syžetu.

Co je motiv ve fabuli?

Motiv je podle Tomaševského nejmenší tematická jednotka příběhu, kterou jde vyjádřit jednou větou. Vázané motivy nelze vynechat bez narušení děje, volné motivy, jako jsou odbočky nebo popisy, vynechat jde. Pro tempo a ráz vyprávění ale bývají důležité.

Proč autoři mění pořadí událostí?

Nejčastěji kvůli napětí, protože čtenář chce zjistit, jak se postavy do dané situace dostaly. Změna pořadí také umožní překvapení na konci nebo ukáže příběh očima jedné postavy, která ví jen část pravdy. Detektivky na tomhle principu stojí celé.

Zdroje

Související články

Napsat komentář