Lochnesská příšera: co je doložené a co ne
Lochnesská příšera je doložená jako příběh, ne jako zvíře. Nejznámější fotografie z roku 1934 je zinscenovaný podvod, sonarová pátrání nenašla žádné velké zvíře a studie environmentální DNA z roku 2019 neodhalila stopu po plesiosaurovi, jen hodně DNA úhoře. Samo jezero je ale skutečně obří: zhruba 37 kilometrů dlouhé a hluboké asi 230 metrů.
Ve zkratce
- Loch Ness má největší objem vody ze všech britských jezer, asi 7,5 kubického kilometru.
- Svatý Kolumba podle Adomnánova životopisu zastavil bestii v řece Ness, ne v jezeře.
- Moderní vlna zpráv začala 2. května 1933 článkem v deníku Inverness Courier.
- Chirurgova fotografie, zveřejněná 21. dubna 1934, zobrazuje model na hračce ponorky.
- Operace Deepscan v roce 1987 a pátrání BBC v roce 2003 nenašly velké zvíře.
- Studie Neila Gemmella z roku 2019 odebrala 250 vzorků vody a našla hodně DNA úhoře.
- Žádný z výzkumů neprokázal, že v jezeře žije neznámý tvor.
Jezero, v němž se dá ztratit
Proč se právě o Loch Nessu vyprávějí příběhy, vysvětluje především jeho tvar. Je to úzký a hluboký příkop v údolí Great Glen, ne široká hladina. Voda je zahnědlá rašelinou z okolních půd, takže viditelnost pod hladinou je minimální a do hloubky nikdo nedohlédne.
Čísla, která se uvádějí
Údaje se v pramenech mírně liší, proto uvádíme rozpětí. Podle databáze jezer ILEC i podle zeměpisných přehledů se maximální hloubka pohybuje kolem 230 metrů a objem kolem 7,5 kubického kilometru.
| Údaj | Hodnota | Poznámka |
|---|---|---|
| Délka | asi 36 až 39 km | nejčastěji se uvádí zhruba 37 km |
| Plocha hladiny | 56 km2 | plochou je menší než Loch Lomond |
| Největší hloubka | asi 230 m | druhé nejhlubší jezero Skotska po Loch Morar |
| Průměrná hloubka | 132 m | shodně ILEC i přehledy jezer |
| Objem vody | 7,45 až 7,5 km3 | největší ze všech britských jezer |
Proč je to důležité pro příběh
Tmavá voda, velká plocha a očekávání pozorovatele vysvětlují velkou část zpráv o neznámých vlnách a obrysech. Podobný mechanismus, kdy místo samo svádí k výkladu, popisujeme i u Bermudského trojúhelníku.
Svatý Kolumba a bestie z řeky Ness
Nejstarší text, na který se příznivci příšery odvolávají, je Adomnánův životopis svatého Kolumby, sepsaný koncem sedmého století, tedy zhruba sto let po světcově smrti. Děj se odehrává v řece Ness, ne v jezeře. Piktové pohřbívají muže, kterého měla zabít vodní bestie, a Kolumba pošle jednoho ze svých druhů přes vodu. Když se zvíře vynoří, světec ho zastaví znamením kříže.
Příběh patří do žánru životopisů svatých, kde jsou vodní nestvůry běžným motivem, kterým se dokládá světcova moc. Neříká nic o tom, jak tvor vypadal.
Rok 1933: jak vznikla vlna zpráv
Moderní příběh se datuje od 2. května 1933. Toho dne uveřejnil deník Inverness Courier článek Alexe Campbella o manželích Mackayových, kteří v jezeře viděli cosi jako velrybu. Campbell, vodní správce a příležitostný novinář, tak podle většiny zdrojů poprvé použil pro tvora slovo „monstrum“. Podle části pramenů ho však vymyslel šéfredaktor Evan Barron.
Zhruba o tři měsíce později, začátkem srpna 1933, Courier otiskl popis George Spicera, který tvrdil, že přes silnici u jezera přešlo velké zvíře. Zpráv rychle přibývalo a o jezero se začala zajímat celostátní média.
Stopy z hroší nohy
Daily Mail si v roce 1933 najal lovce Marmadukea Wetherella. Ten koncem roku nalezl na břehu stopy, které se ukázaly jako otisky vycpané hroší nohy. Tento trapas se stal motivem pro podvod z následujícího roku. Wetherell se podle později zveřejněného svědectví chtěl novinám pomstít.
Chirurgova fotografie z roku 1934
Nejslavnější obrázek, na kterém krk a hlava vystupují z vody, zveřejnil Daily Mail 21. dubna 1934. Jako autora uvedl londýnského chirurga Roberta Kennetha Wilsona, který snímek údajně pořídil na severním břehu jezera. Fotografie byla desítky let hlavním důkazem příšery. Wilson ale odmítal, aby se jeho jméno s fotografií spojovalo, proto se jí říká „chirurgova“.
Přiznání a rozbor
V roce 1994 obletěla svět zpráva, že snímek je podvrh. Christian Spurling, příbuzný Wetherellův, přiznal, že na hračku ponorky připevnil hlavu a krk z modelu. Fotografii pak zinscenovali Wetherell a jeho syn Ian a respektovaný lékař Wilson ji poskytl novinám jako svou. Rozbor celého snímku ukázal, že předmět měřil jen asi 60 až 90 centimetrů.
Oříznutá verze, kterou noviny zveřejnily, vyvolala dojem velkého zvířete, protože v ní chybělo okolí. Na celém záběru je vidět drobný předmět.
Sonary a velká pátrání
Nejznámější technické pátrání je operace Deepscan z října 1987, kterou vedl Adrian Shine z Loch Ness Project. Čtyřiadvacet lodí s echolokátory zamířilo společně po jezeře a vytvořilo sonarovou „oponu“ po celé jeho délce. Zaznamenala tři neidentifikované kontakty v hluboké vodě, které se při pozdějším ověřování nepodařilo znovu najít.
Jako vysvětlení se uvádějí trosky, teplotní jevy nebo tuleň, ale nic z toho nelze potvrdit. Podle autorů přehledu se od té doby žádný sonarový průzkum nesetkal s ničím, co by se dalo s jistotou označit za velké zvíře. Také pátrání BBC z července 2003, které použilo asi 600 sonarových paprsků a satelitní navigaci, neodhalilo žádné velké živé zvíře.
| Kdy | Co | Co z toho plyne |
|---|---|---|
| 2. května 1933 | článek v Inverness Courier o tvoru podobném velrybě | začátek moderní vlny zpráv |
| 21. dubna 1934 | chirurgova fotografie v Daily Mail | zinscenovaný podvod, předmět 60 až 90 cm |
| říjen 1987 | operace Deepscan, 24 lodí se sonary | tři nevysvětlené kontakty, žádné velké zvíře |
| červenec 2003 | pátrání BBC, asi 600 sonarových paprsků | žádné velké živé zvíře |
| září 2019 | výsledky studie eDNA, 250 vzorků vody | žádná DNA plesiosaura, mnoho DNA úhoře |
Studie eDNA Neila Gemmella
Environmentální DNA je genetický materiál, který organismy zanechávají ve vodě, například v kůži, slizu a exkrementech. Tým Neila Gemmella z Univerzity v Otagu na Novém Zélandu odebral 250 vzorků vody z různých míst a hloubek jezera a porovnal je s databázemi známých druhů. Výsledky oznámil v září 2019.
Co se našlo a co ne
Studie nenašla DNA plesiosaura ani žádného jiného plaza, žraloka, sumce nebo jesetera. Naopak našla velké množství DNA úhoře, téměř na každém místě odběru. Gemmell řekl, že hypotéza o plesiosaurovi se ze získaných dat potvrdit nedá, a že přítomnost obřích úhořů se vyloučit nedá.
Co z toho vyplývá
Úhoř evropský je v jezeře běžný, takže nález sám o sobě nic nepřekvapuje. Metoda neukazuje velikost zvířat, takže z množství DNA nelze vyčíst, zda jde o mnoho malých úhořů, nebo o pár velkých. Studie tedy rozhodně nedokázala, že v jezeře žijí obří úhoři. Jen ukázala, že otevřená otázka se týká právě jich. Na podobném principu, kdy se starý příběh nese bez pevného důkazu, stojí i vyprávění o Atlantidě.
Proč lidé příšeru vidí
Zprávy se dají vysvětlit běžnými jevy: vlnami od lodí, plovoucími kmeny, ptáky a hrou světla na vlnách. Kdo příšeru očekává, najde ji i v obyčejném předmětu.
Kde chybí ověřitelný důkaz, nastupuje vyprávění. Stejně se pletou fakta a pozdější výklady u linií v Nazce nebo u britské legendy o havranech v Tower of London.
Šest tvrzení o Loch Nessu, která neplatí
- Že svatý Kolumba potkal příšeru v jezeře. Adomnán popisuje řeku Ness a bestii, která zabila plavce, a nijak ji nespojuje s jezerem.
- Že chirurgova fotografie je důkaz. Je to model na hračce ponorky, velký asi 60 až 90 centimetrů, a podvod potvrdilo svědectví z roku 1994.
- Že stopy z roku 1933 patřily příšeře. Daily Mail se spolehl na lovce, jehož stopy pocházely z hroší nohy.
- Že eDNA prokázala obří úhoře. Prokázala hodně DNA úhoře, ale metoda velikost nezjistí.
- Že sonary dokázaly, že v jezeře nic není. Nenašly nic, co by šlo označit za velké zvíře, ale tři kontakty z roku 1987 zůstaly nevysvětlené.
- Že jezero je bezedné. Největší hloubka je asi 230 metrů, objem asi 7,5 kubického kilometru.
Časté otázky
Jak je hluboký Loch Ness a kolik vody obsahuje?
Největší hloubka je asi 230 metrů, průměrná 132 metrů. Objem činí 7,45 až 7,5 kubického kilometru, což je nejvíc ze všech britských jezer. Údaje se podle zdroje mírně liší, protože se měřilo různými metodami.
Kde se poprvé píše o příšeře?
Za nejstarší zmínku se považuje Adomnánův životopis svatého Kolumby ze sedmého století. Popisuje bestii v řece Ness, ne v jezeře, a líčí ji jako součást světcova zázraku. Moderní příběh začíná až článkem v Inverness Courier z 2. května 1933.
Co se stalo v roce 1933?
Inverness Courier otiskl zprávu o tvoru podobném velrybě a později popis George Spicera. Pozornost médií vzrostla a pátrat začal i Daily Mail. Najatý lovec Marmaduke Wetherell tehdy nalezl stopy, které se ukázaly jako otisky hroší nohy.
Co je chirurgova fotografie?
Je to snímek se zakřiveným krkem a hlavou nad vodou, který Daily Mail zveřejnil 21. dubna 1934 pod jménem chirurga Roberta Kennetha Wilsona. Šlo o zinscenovaný podvod s modelem na hračce ponorky.
Kdo se k podvodu přiznal?
V roce 1994 zveřejnila média přiznání Christiana Spurlinga, který model sestrojil. Fotografii zinscenovali Wetherell a jeho syn Ian. Rozbor celého snímku ukázal, že předmět měřil jen asi 60 až 90 centimetrů.
Našly sonary příšeru?
Ne. Operace Deepscan v říjnu 1987 s 24 loděmi zaznamenala tři neidentifikované kontakty, které se nepodařilo znovu najít. Pátrání BBC z roku 2003 s asi 600 sonarovými paprsky nenašlo žádné velké živé zvíře.
Co zjistila studie eDNA?
Tým Neila Gemmella odebral 250 vzorků vody a výsledky oznámil v září 2019. Nenašel DNA plesiosaura, žraloka, sumce ani jesetera, ale našel hodně DNA úhoře téměř na každém místě odběru.
Mohou v jezeře žít obří úhoři?
Gemmell uvedl, že tuto možnost data nevylučují. Metoda ale neukazuje velikost zvířat, takže jde o hypotézu, ne o důkaz. Nález ukazuje spíš to, že úhoři jsou v jezeře běžní.
