Podzemní města v Kappadokii: kdo je vykopal

Podzemní města v Kappadokii vykopali místní obyvatelé do měkkého sopečného tufu, nejspíš hlavně v byzantské době jako úkryt před arabskými nájezdy. Přesný rok ani konkrétní stavitele nikdo nedoložil: Frygové, Chetité i Asyřané jsou hypotézy. Derinkuyu, objevené v roce 1963 při úpravě sklepa, je asi 85 metrů hluboké a vešlo se do něj podle odhadů až 20 000 lidí.

Ve zkratce

• V Kappadokii je podle turecké památkové péče 150 až 200 podzemních sídel různé velikosti.
• Kopalo se do tufu, zpevněného sopečného popela, který je měkký a snadno opracovatelný.
• UNESCO spojuje vznik podzemních měst s odporem proti arabským vpádům a s byzantskou dobou.
• Frygové jako stavitelé jsou hypotéza z turistických textů, ne doložený fakt.
• Derinkuyu se objevilo v roce 1963, otevřeno bylo v roce 1965 a návštěvníkům je přístupných zhruba deset procent.
• Číslo 20 000 lidí je odhad kapacity dočasného úkrytu, ne trvalé obyvatelstvo.
• Státní i odborné zdroje popisují podzemní města jako dílo místních obyvatel.

Co jsou podzemní města Kappadokie

Kappadokie je oblast ve středním Turecku, kterou Britannica popisuje jako krajinu měkké sopečné horniny, vyvětrané do věží, kuželů, údolí a jeskyní. Podzemní města jsou víceúrovňové systémy chodeb a místností vyhloubených pod zemí, které sloužily jako úkryt. Britannica řadí podzemní tunelové komplexy k památkám byzantské a islámské éry.

Derinkuyu a Kaymaklı

Derinkuyu leží v okrese stejného jména v provincii Nevşehir a jeho jméno znamená „hluboká studna“. Kaymaklı leží podle obecního webu zhruba o devět kilometrů blíž k městu Nevşehir. Obě města jsou nejznámější, ale ne jediná.

Proč šla hornina kopat

Odpověď je v geologii. Střední Anatolie je sopečná oblast, kde činnost pokračovala ve středním miocénu, před 16 až 11,6 miliony let. Turecký badatel Ali Yamaç z jeskyňářské skupiny OBRUK píše v časopise Opera Ipogea, že sopky vyvrhly tuf v místech do výšky 200 metrů a že tuto snadno opracovatelnou horninu hloubí místní lidé od starověku.

Chladno v létě, teplo v zimě

Ministerstvo kultury uvádí, že většina skalních sídel vznikla hloubením měkkého tufu a že podzemí je v létě chladné a v zimě teplé. Hlavním důvodem ale byla potřeba bezpečného úkrytu při hrozbě nebo útoku.

Kdo je vykopal a kdy

Na tuto otázku neexistuje jedna doložená odpověď. Zdroje kladou začátky do různých dob a rozcházejí se i v tom, kdo za nimi stál.

Frygové, Chetité a Asyřané

Turistické a populárně naučné texty často přisuzují první chodby Frygům v 8. až 7. století před naším letopočtem. Jiné texty zmiňují Chetity. Portál ministerstva kultury zmiňuje, že prvními obyvateli byly asyrské kolonie. Dohromady jde o tři rozporné hypotézy, žádná není pevně podložená.

Křesťané a arabské nájezdy

UNESCO tuto fázi dokládá nejjasněji. V popisu lokality se píše, že první stopy mnišské činnosti v Kappadokii sahají do 4. století a že se později obyvatelé kvůli arabským vpádům sdružovali do jeskynních vesnic nebo podzemních měst, jako jsou Kaymaklı a Derinkuyu. Skalní obydlí podle kritéria (iii) uchovávají obraz byzantské provincie mezi 4. stoletím a příchodem Seldžuků v roce 1071.

Ali Yamaç uvažuje takto: pokud místní lidé před nájezdy nepotřebovali úkryt za byzantské vlády, musely být podzemní úkryty vykopány po 7. století, kdy začaly arabské nájezdy, a většina z nich vznikla mezi 7. a 13. stoletím. Jde o úvahu pro oblast Kayseri, ne o přímé datování.

K čemu podzemní města sloužila

Byla to dočasná útočiště před nebezpečím, ne běžná města. Obecní web uvádí, že Kaymaklı poskytovalo podmínky pro dočasné pobývání velkého počtu lidí. Portál ministerstva kultury jmenuje zásobní sklady, větrací šachty, lisovny vína, kostely, studny a toalety, tedy vybavení pro delší pobyt.

Stáje, kuchyně a sklady

Ministerstvo kultury popisuje, že první vyhloubená podlaží byla zároveň vstupní a většinou sloužila jako stáje, protože dostat zvířata do hloubky bylo obtížné. Kuchyně a lisovny (tureckým slovem şırahane), kde se ze zdejších hroznů vyrábělo víno nebo melasa, ležely v horních patrech kvůli snadnému přenosu hroznů a potravin. Podle ministerstva neměla kuchyň každá rodina, takže je používali společně. V nich stály tandíry, které se v kappadockých vesnicích používají dodnes.

Větrání a studna

V Derinkuyu je podle ministerstva kultury větrací šachta hluboká 55 metrů, spojená s povrchem, a slouží zároveň jako studna. Bez větrání a vody by delší pobyt pod zemí nebyl možný.

Kamenné dveře

Portál ministerstva kultury uvádí, že u vstupů a výstupů z tunelů stály velké kamenné válce, kterými šlo průchod zavřít. Chodby byly místy tak úzké, že jimi prošel jen jeden člověk.

Objev Derinkuyu v roce 1963

Příběh objevu se vypráví skoro ve stejné podobě. V roce 1963 si majitel domu v Derinkuyu při úpravě sklepa vybourával zeď a objevil řadu místností, uvádí History.com. Jméno muže zdroje neuvádějí.

Podle ministerstva kultury bylo Derinkuyu otevřeno veřejnosti v roce 1965 a dnes lze navštívit jen asi desetinu města.

Hloubka a počet lidí

Čísla o Derinkuyu se v textech liší. Hloubku uvádí ministerstvo kultury na přibližně 85 metrů, obecní web u nejhlubšího přístupného osmého podlaží zmiňuje 55 metrů. Podlaží je podle portálu ministerstva kultury osm, populárně naučné weby píší o osmnácti.

Počet lidí je odhad. Obecní web Derinkuyu uvádí, že se odhaduje asi 20 000 obyvatel, a National Geographic používá stejné číslo jako kapacitu.

Šest tvrzení o podzemních městech, která neplatí

1. Postavili je mimozemšťané nebo ztracená civilizace. Státní i mezinárodní zdroje popisují lidské obydlí vykopané místními. Stejné tvrzení se opakuje u staveb jako pyramidy v Gíze a obecní web Derinkuyu ho zmiňuje jen jako tvrzení některých lidí, motivované údivem nad větráním.
2. Vykopali je Frygové. Je to jedna z hypotéz z turistických textů. Odborná práce Aliho Yamaçe naopak odvozuje vznik většiny úkrytů z nájezdů po 7. století.
3. Derinkuyu má osmnáct pater. Portál ministerstva kultury mluví o osmi podlažích. Osmnáct se objevuje v populárně naučných textech jako History.com.
4. Žilo tu natrvalo dvacet tisíc lidí. Jde o odhad kapacity dočasného úkrytu. Obecní web píše o odhadu, ministerstvo o útočišti při hrozbě.
5. Xenofón popsal podzemní domy v Kappadokii. V Anabasi (kniha 4, kapitola 5) popisuje podzemní domy s vchodem jako ústí studny, ale vesnický náčelník Řekům na otázku, jaká je to země, odpověděl, že Arménie. Text se tedy netýká Kappadokie.
6. Derinkuyu a Kaymaklı spojuje devítikilometrový tunel. V textech ministerstva ani obce se takový tunel nepopisuje. Obecní web uvádí jen, že obě města leží zhruba devět kilometrů od sebe.

Podobné otázky, kdo místo postavil a co je z jeho historie doloženo, řešíme i u jihoamerického města, které nikdy nebylo ztracené, a u skalního města Petra v Jordánsku.

K byzantské době, v níž podzemní úkryty vznikaly, patří i chrám Hagia Sofia a k dalším místům Anatolie Trója a místo jejího nálezu.

Časté otázky

Kdo vykopal podzemní města v Kappadokii?

Vykopali je místní obyvatelé, nejspíš křesťanské obce v byzantské době. UNESCO uvádí, že se obyvatelé kvůli odporu proti arabským vpádům sdružovali do jeskynních vesnic a podzemních měst, jako jsou Kaymaklı a Derinkuyu. Konkrétní rok ani jméno stavitele nejsou doloženy a starší hypotézy o Frygech nebo Chetitech zůstávají nepotvrzené.

Postavili podzemní města Frygové?

Doloženo to není. Přisouzení Frygům k 8. až 7. století před naším letopočtem se opakuje v turistických a populárně naučných textech, ale odborné práce o podzemních úkrytech kladou jejich vznik hlavně do doby arabských nájezdů, tedy po 7. století. Frygové proto zůstávají jednou z hypotéz, ne zjištěným faktem.

Jak hluboko sahá Derinkuyu?

Turecké ministerstvo kultury uvádí hloubku přibližně 85 metrů. Obecní web Derinkuyu zase píše, že nejhlubší přístupné, osmé podlaží leží v 55 metrech. Otevřeno je jen zhruba deset procent města.

Kolik lidí se do Derinkuyu vešlo?

Odhaduje se až 20 000 lidí. Číslo uvádí obecní web Derinkuyu i National Geographic, ale jde o odhad kapacity dočasného úkrytu, ne o sčítání.

Kdy byl Derinkuyu objeven?

V roce 1963, kdy majitel domu při bourání sklepní zdi narazil na řadu místností. Pro turisty bylo město otevřeno v roce 1965, uvádí turecké ministerstvo kultury.

Proč se v Kappadokii dalo kopat do skály?

Hornina je vulkanický tuf, tedy zpevněný sopečný popel. Podle ministerstva kultury je měkký a většina skalních sídel vznikla jeho vykopáváním. Ve vykopaných prostorech je navíc v létě chladno a v zimě teplo, což zvyšovalo jejich užitečnost jako úkrytů i skladů.

Jsou podzemní města na seznamu UNESCO?

Ano. Kaymaklı a Derinkuyu jsou uvedena v popisu lokality Národní park Göreme a skalní památky Kappadokie, zapsané v roce 1985. UNESCO ji zapsalo podle kritérií (i), (iii), (v) a (vii), tedy jako kulturní i přírodní hodnotu.

Kolik podzemních měst v Kappadokii je?

Turecké ministerstvo kultury odhaduje počet podzemních sídel různé velikosti na 150 až 200. Mezi největší patří Kaymaklı a Derinkuyu.