Lití olova: odkud je zvyk a proč se lije vosk
Lití olova je věštba, při které se roztavený kov vlije do studené vody a ze ztuhlého tvaru se čte budoucnost. Odborně se jí říká molybdomantie. České prameny ji spojují se svatým Ondřejem i se Štědrým dnem, v Německu se z ní stal silvestrovský zvyk. Sady s olovem se v Evropské unii od roku 2018 nesmějí prodávat, proto se dnes lije hlavně vosk nebo cín.
Ve zkratce
- Postup se nemění: kov se roztaví na lžíci nad plamenem, vlije do studené vody a tvar se vykládá.
- Název molybdomantie je řecký, německé lexikony z let 1857 a 1905 zvyk popisují jako rozšířený po celém Německu.
- České prameny uvádějí různá data: večer 30. listopadu před svatým Ondřejem a Štědrý den či večer.
- Nařízení Komise (EU) 2017/1510 zařadilo olovo mezi látky omezené pro veřejnost, uplatňuje se od 1. března 2018.
- Podle Stiftung Warentest je od roku 2018 zakázán prodej sad s čistým olovem i s olovnatými směsmi.
- Úřady a spotřebitelské organizace zdůvodňují omezení toxicitou olova a parami, které vznikají při zahřívání.
- Náhradou je vosk nebo cín, tvary se vykládají stejně jako dřív.
Jak lití olova vypadá
Postup je jednoduchý. Kousek kovu se roztaví na lžíci nad plamenem a vlije se do mísy se studenou vodou, kde během okamžiku ztuhne do nepravidelného tvaru. Ten se pak vykládá jako předpověď. Stejný princip popisují sbírky z 19. století i dnešní testovací organizace. Jak se při tom chová plamen, vysvětluje článek o tom, proč svíčky čadí a jak funguje knot.
Podle Zíbrta
Kulturní historik Čeněk Zíbrt ve sbírce Veselé chvíle v životě lidu českého, jejíž text zpřístupnil Národní ústav lidové kultury, popisuje, že děvčata olovo sbírala ze starých oken nebo ho kupovala. Roztavila ho na plechové lžíci nad plamenem a lila přes křížový klíč do mísy nebo škopku se studenou vodou.
Dnešní sady
Stiftung Warentest, německá organizace pro testování zboží, popisuje stejný postup: materiál se roztaví na lžíci nad svíčkou, vlije do studené vody a ze ztuhlých figur se v kruhu rodiny nebo přátel čte budoucnost.
Odborný název
Meyersův slovník z roku 1905 vede heslo Bleigießen s řeckým názvem Molybdomantie, tedy věštba z odlitku olova. Název je řecký, o stáří samotného zvyku ale nic neříká. Doložené jsou spíše popisy z 19. a počátku 20. století než zpráva o prvním provedení zvyku.
Odkud zvyk je: co je doložené
Německé popisy
Pierer’s Universal-Lexikon z roku 1857 označuje lití olova za starý, po celém Německu rozšířený pověrečný zvyk. Olovo se podle něj lilo v noci vánoční nebo novoroční přes zděděný klíč do mísy s vodou a z tvarů se věštil osud toho, kdo lil, na příští rok. Meyersův slovník z roku 1905 už mluví o postupu, který je v silvestrovské noci dosud obvyklý a slouží hlavně ke společenské zábavě.
Mezi oběma lexikony se tedy zvyk v popisu posouvá od vánoční či novoroční noci k silvestrovské zábavě. Dnešní německé zdroje, třeba Stiftung Warentest, mluví o silvestrovském zvyku.
České popisy
Zíbrt píše, že se olovo v československých krajích lilo večer před svatým Ondřejem, tedy 30. listopadu. Totéž převypráví zpravodajský portál Národního muzea, podle kterého byl svatý Ondřej vedle 24. prosince nejdůležitějším dnem pro předvídání budoucnosti. Ve Slezsku se podle Zíbrta lily kuličky zvané ondřejky a házely se přes střechu: kam kulička dopadla, odtud měl přijít ženich.
Muzeum regionu Valašsko naproti tomu řadí lití olova či vosku do vody mezi časté způsoby hádání osudů o Štědrém dnu a večeru. České prameny tedy neznají jediné datum, zvyk se podle kraje a doby lil na svatého Ondřeje i na Štědrý den. O dalších zimních zvycích píše článek o tom, odkud je Mikuláš, čert a anděl.
Kdy se lilo, přehledně
| Kdy | Kde | Pramen |
|---|---|---|
| Večer 30. listopadu před svatým Ondřejem | československé kraje, Slezsko | Čeněk Zíbrt, Národní muzeum |
| Štědrý den a večer | Valašsko | Muzeum regionu Valašsko |
| Noc vánoční nebo novoroční | Německo, popis z roku 1857 | Pierer’s Universal-Lexikon |
| Silvestrovská noc | Německo, popis z roku 1905 | Meyersův slovník |
Jak se výtvory čtou
Výklad nikdy neměl pevný slovník. Zíbrt píše, že k rozpoznání tvarů je potřeba živé obraznosti, a děvčata si podle něj výlitky brala družkám z ruky, aby dobře viděla, co se komu ulilo. Totéž lití tak mohlo znamenat řemeslo ženicha, svatbu i smrt, podle kraje a podle toho, kdo se díval.
| Tvar | Výklad | Kde je doložen |
|---|---|---|
| Šídlo nebo ševcovské kopyto | ženich bude švec | Zíbrt, Národní muzeum |
| Tkalcovský člunek | ženich bude tkadlec | Zíbrt, Národní muzeum |
| Špičák | voják | Zíbrt, Slezsko |
| Kůň | sedlák | Zíbrt, Slezsko |
| Věnec | svatba | Muzeum regionu Valašsko |
| Kříž | smrt | Muzeum regionu Valašsko |
Dnešní sady mívají výklad na obalu, princip zůstal: tvar se přirovná k věci.
Proč se olovo přestalo prodávat
Co stanoví nařízení
Položky 28 až 30 přílohy XVII nařízení REACH zakazují uvádět na trh pro veřejnost látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci a směsi, které je obsahují v určité koncentraci. Seznamy takových látek jsou v dodatcích přílohy. Nařízení Komise (EU) 2017/1510 z 30. srpna 2017 do dodatku 5 doplnilo olovo v práškové i kompaktní podobě.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Právní předpis | nařízení Komise (EU) 2017/1510 z 30. srpna 2017 |
| Co mění | dodatky přílohy XVII nařízení REACH, tedy seznamy látek CMR |
| Olovo prášek | částice menší než 1 mm |
| Olovo kompaktní | částice od 1 mm výše |
| Uplatňuje se od | 1. března 2018 |
| Platnost | přímo ve všech členských státech EU |
Nařízení se sadám na lití olova výslovně nevěnuje, mění seznam látek. Stiftung Warentest ovšem uvádí, že prodej sad s čistým olovem či olovnatými směsmi, například olovnatým cínem, je od roku 2018 zakázán.
Co o olovu uvádějí úřady
Důvody popisují stejně německé úřady i spotřebitelské organizace. Spolkový institut pro hodnocení rizik (BfR) podle Stiftung Warentest nepovažuje za možné stanovit bezpečnou mez pro působení olova na nervovou soustavu. Spolkový úřad pro životní prostředí podle německých médií upozorňuje zejména na děti. Stiftung Warentest i t-online zmiňují také páry olova či jeho oxidů, které při zahřívání vznikají.
Omezení se týká prodeje veřejnosti, o samotném věštění nařízení nic nestanoví. Proto zvyk nezanikl, jen změnil materiál.
Vosk a cín místo olova
Německý Spolkový úřad pro životní prostředí podle deníku Abendzeitung doporučoval lití vosku už před zákazem, protože vosk funguje stejným způsobem a ve vodě ztuhne do tvarů. Stejné alternativy, tedy vosk a cín, uvádí i t-online a Stiftung Warentest. Vosk přitom není vynález po zákazu, zmiňuje ho už valašský text o věštbách.
Cínové sady mají odlitky z cínu místo olova a jsou podobně vybavené jako původní sady. K tradičnímu štědrovečernímu stolu patří i pečivo, o kterém píše článek o tom, proč vánočka praská, i text o původu lineckého cukroví.
Další štědrovečerní věštby
Lití olova nebylo jediné. Muzeum regionu Valašsko a Radio Prague International popisují věštby, kterými si dívky chtěly zjistit budoucího muže. Většina z nich byla jednoduchá hra s předměty, které byly po ruce. Do předvánočního období patří také adventní věnec a jeho původ.
- Polínka. Dívka přinesla náruč dříví a spočítala ho. Sudý počet znamenal vdavky. Podle Radia Prague se také táhlo polínko z hromádky a jaké bylo, takový měl být manžel.
- Třesení bezem. Zahradní keř se třásl s průpovídkou a z které strany se ozval pes, odtud měl přijít ženich.
- Kurník. Zaklepalo se na něj a ozval-li se kohout, čekala dívku svatba, ozvala-li se slepice, neměla na vdavky myslet. Zíbrt popisuje totéž o svatém Ondřeji.
- Led na potoce. Dívky sekaly led. Uviděly-li ve vodě obraz nebo stín, čekala je svatba.
Šest tvrzení o lití olova, která neplatí
- Že se olovo lilo vždycky na Štědrý den. Zíbrt uvádí večer před svatým Ondřejem, Valašsko Štědrý den, německé lexikony vánoční, novoroční a silvestrovskou noc.
- Že jde o keltský rituál s atlantským původem. Takové tvrzení se opakuje na populárních webech, lexikony a muzejní texty, z nichž vycházíme, ho neuvádějí.
- Že zákaz zakázal samo věštění. Nařízení se týká uvádění látek na trh pro veřejnost, ne zvyku.
- Že omezení je jen německé. Nařízení Komise (EU) 2017/1510 je přímo použitelné ve všech členských státech.
- Že vosk se začal lít až po zákazu. Valašský text zná lití olova i vosku, německý úřad doporučoval vosk už před zákazem.
- Že existuje jeden správný výklad tvarů. Zíbrt píše o živé obraznosti, výklad se lišil podle kraje: kříž znamenal smrt, věnec svatbu, šídlo ševce.
Časté otázky
Odkud je zvyk lití olova?
Místo vzniku se doložit nedá. Popisy máme z německých lexikonů z let 1857 a 1905 a z českých sbírek Čeňka Zíbrta. Název molybdomantie je řecký, o stáří zvyku ale nic neříká.
Lije se olovo na Štědrý den, nebo na Silvestra?
Obojí. Německé lexikony uvádějí noc vánoční či novoroční a později silvestrovskou. České prameny znají večer 30. listopadu před svatým Ondřejem i Štědrý den a večer.
Proč se olovo přestalo prodávat?
Nařízení Komise (EU) 2017/1510 zařadilo olovo mezi látky toxické pro reprodukci, jejichž prodej veřejnosti omezuje příloha XVII nařízení REACH. Podle Stiftung Warentest je od roku 2018 zakázán prodej sad s olovem.
Od kdy platí omezení olova pro veřejnost?
Příslušná část nařízení Komise (EU) 2017/1510 se uplatňuje od 1. března 2018 a platí přímo ve všech členských státech. Německé weby uvádějí duben 2018, text nařízení určuje první březen.
Čím se dnes olovo nahrazuje?
Nejčastěji voskem a cínem. Vosk se používá stejně jako olovo: roztaví se nad svíčkou a vlije do studené vody.
Jak se vykládají tvary z lití olova?
Podle fantazie. Zíbrt píše o živé obraznosti: šídlo znamenalo ševce, člunek tkadlece, na Valašsku věnec svatbu a kříž smrt. Dnešní sady mívají výklad na obalu.
Co je molybdomantie?
Odborný název věštění z roztaveného kovu, hlavně olova, vlitého do vody. Slovo je řecké a Meyersův slovník z roku 1905 jím vysvětluje německé Bleigießen.
Jaké další věštby se o Štědrém dnu provozovaly?
Podle Muzea regionu Valašsko a Českého rozhlasu například počítání polínek, třesení bezem, klepání na kurník nebo sekání ledu na potoce. Většinou šlo o věštby lásky a svatby.
