Ermitáž: proč v muzeu žijí kočky a co je pravda
V Ermitáži žije kolem 50 koček, které dnes myši nelovou, ale v suterénech Zimního paláce jim muzeum dělá domov. Tradice sahá ke carevně Alžbětě, jenže nejznámější příběh o dekretu z roku 1745 muzeum samo označuje za legendu. Doložené jsou jiné věci: kočky tu žijí odedávna, vymizely za obléhání Leningradu a o dnešní stádo pečují zaměstnanci i dárci.
Ve zkratce
- Muzeum uvádí zhruba 50 koček, které trvale žijí v Kočičím domě v suterénu Zimního paláce.
- Tradice se opírá o dobu carevny Alžběty, muzeum však příběh o kočkách z Kazaně označuje za legendu.
- Samotná sbírka vznikla až roku 1764, kdy Kateřina II. získala obrazy od berlínského obchodníka Gotzkowského.
- Za obléhání Leningradu kočky ve městě vymizely a později se vracely z jiných částí Ruska.
- Dnešní kočky myši nelovou, hlodavce odpuzuje už jejich přítomnost.
- Den ermitážní kočky se koná na konci května, původně byl Dnem březnové kočky.
- Muzeum kočky rozdává jen v Petrohradě a okolí a toulavé nepřijímá.
Muzeum, které je starší než jeho sbírky
Podle oficiálního webu muzea vzniklo Ermitáž roku 1764, kdy carevna Kateřina Veliká získala sbírku obrazů od berlínského obchodníka Johanna Ernsta Gotzkowského. Výročí se slaví každý rok 7. prosince, na svátek svaté Kateřiny. Právě tenhle rok je zásadní pro každý příběh o kočkách. Kdo tvrdí, že v Ermitáži žijí kočky od jejího vzniku, musí je tedy posunout až do druhé poloviny 18. století.
Dnes sbírka čítá přes tři miliony předmětů. Jako u jiných slavných míst se vyplatí oddělit vyprávění od dat, jak ukazují články o pyramidě před Louvrem a krádeži Mony Lisy.
Jak do toho zapadá Zimní palác
Podle muzea byl dnešní Zimní palác stavěn v letech 1754 až 1762 podle plánů Francesca Bartolomea Rastrelliho a po požáru roku 1837 jej přestavěl Vasilij Stasov. Hlavní muzejní komplex tvoří šest budov postavených v několika vlnách.
| Budova | Roky výstavby | Architekt |
|---|---|---|
| Zimní palác | 1754 až 1762 | Francesco Bartolomeo Rastrelli, po požáru 1837 Vasilij Stasov |
| Malý Ermitáž | 1764 až 1769 | Jurij Velten a Jean-Baptiste Vallin de la Mothe |
| Velký (Starý) Ermitáž | 1771 až 1787 | Jurij Velten |
| Ermitážní divadlo | 1783 až 1787 | Giacomo Quarenghi |
| Nový Ermitáž | 1842 až 1851 | Leo von Klenze, stavbu vedli Vasilij Stasov a Nikolaj Jefimov |
| Zásobní dům Zimního paláce | 1726 až 1742, úpravy 1830 a 1878 | Domenico Trezzini (?), Trezzini mladší, N. Bekker |
Z tabulky plyne zásadní věc: v roce 1745 žádný Zimní palác v dnešní podobě nestál a o muzeu nemohla být řeč. Jakékoli kočky, které by v té době sloužily ve dvorních prostorách, patřily jinému paláci, ne dnešnímu muzeu.
Legenda o kočkách z Kazaně
Nejrozšířenější příběh říká, že carevna Alžběta roku 1745 nařídila přivézt z Kazaně 30 největších koček. Tuto verzi uvádí encyklopedie Britannica, kterou přebírá i ruská popularizační literatura. Kazaň měla mít pověst města s mimořádně schopnými lovci myší.
Samo muzeum je opatrnější. V oznámení z roku 2007 píše, že lovci hlodavců se v Zimním paláci prvně objevili za Petra Velikého, který je podle známé tradice přivezl z Holandska. Podle jedné legendy pak carevna Alžběta objednala v Kazani dodávku koček, které se vyznaly v lovu myší. Později je Kateřina Veliká nechala přivést ke střežení obrazových galerií poté, co si stěžovala na množství hlodavců ve svých pokojích.
Co je doložené a co ne
| Tvrzení | Stav |
|---|---|
| Kočky chránily palác za Alžbětiny vlády (1741 až 1761 či 1762) | muzeum to uvádí samo |
| Carevna Alžběta nařídila roku 1745 dovoz 30 koček z Kazaně | uvádí Britannica a další texty, muzeum mluví o legendě |
| Petr Veliký přivezl kočky z Holandska | muzeum uvádí jako tradici |
| Kateřina II. nechala přivést kočky ke střežení galerií | uvádí muzeum, nezávisle potvrzuje Britannica |
| Sbírka vznikla roku 1764 | doloženo, uvádí muzeum i Britannica |
Doslovné znění dekretu muzeum nezveřejňuje a samo mluví o legendě, proto je správné mluvit o tradici. Podobné rozdíly mezi tradicí a prameny najdete i u moskevského Kremlu nebo u athénské Akropole.
Kočky za obléhání Leningradu
Za obléhání Leningradu v letech 1941 až 1944 kočky ve městě vymizely. Britannica uvádí, že potomci původních koček přežili napoleonský vpád i revoluci roku 1917, ale obléhání jim nepřežili. Ruská publicistika k tomu přidává důvod: kočky podlehly hladu a hlodavci se ve městě zmnožili.
Po obléhání se do města kočky dovážely z jiných částí Ruska. Britannica mluví o dovozu z celé země, ruské texty vyzdvihují jaroslavské a sibiřské kočky. Roky dovozu, počty (zmiňují se tisíce) i tvrzení, že hlodavci v Ermitáži vymizeli úplně, se ale v různých textech liší, takže je nejde brát jako jistá fakta.
Jak o kočky pečují dnes
Kočičí dům a péče
Muzeum uvádí, že kolem 50 koček žije v Kočičím domě v suterénu Zimního paláce, jehož sklepení se táhnou přibližně 20 kilometrů. Dnešní kočky myši nelovou: mají zajištěno krmivo i péči a hlodavce odpuzuje už jejich přítomnost. Některé se dožívají třetí desítky let, tedy podle muzea na lidské poměry přes sto.
Provoz se financuje ze sbírek. V roce 2007 muzeum psalo, že zaměstnanci přispívají dvakrát měsíčně dle svých možností, a že existuje nadace přátel ermitážních koček, která vybírá peníze na krmivo a léčbu. V roce 2023 uzavřelo muzeum partnerství s obchodní firmou, která dodává krmivo a veterinární potřeby.
Adopce a pravidla
Muzeum kočky rozdává, ale nové nepřijímá, a zatoulané zvíře do sklepení nepatří. Kočky předává jen v Petrohradě a Leningradské oblasti, aby se mohly v případě nouze vrátit. Zájemce musí být starší osmnácti let, kotě musí mít aspoň tři měsíce a před předáním proběhne pohovor.
Muzeum také vede rejstřík majitelů, takže ví, kde která kočka žije. Organizacím kočky nedává, ani jako kancelářský talisman.
Den ermitážní kočky
Tradice začala jako Den březnové kočky. V roce 2007 jej muzeum slavilo 30. března a při té příležitosti představilo knížku pro předškoláky o Aně a kočkách. Dnes se oslava koná na konci května, například 27. května 2023, a patří k ní soutěž dětských kreseb.
V roce 2023 měla soutěž téma Portrét ermitážní kočky a porota vybrala 55 nejlepších prací. Součástí programu byly hry, dílny, kvíz v sálech a skupinové prohlídky Kočičího domu, kde se pořádá i výstava dětských prací.
Šest tvrzení o ermitážních kočkách, která neplatí
- Že kočky v Ermitáži žijí od roku 1745. Ermitáž vznikla až roku 1764 a dnešní Zimní palác se stavěl v letech 1754 až 1762.
- Že existuje doložený dekret carevny Alžběty. Muzeum samo mluví o legendě, ne o doloženém dokumentu.
- Že dnešní kočky loví myši. Podle muzea o všechno mají postaráno a hlodavce odpuzuje samotná jejich přítomnost.
- Že dnešní kočky pocházejí z původního stáda z roku 1745. Britannica uvádí, že původní linie vymřela za obléhání Leningradu.
- Že muzeum přijímá toulavé kočky. Kočky rozdává, ale nepřijímá je.
- Že kočku může odvézt kdokoli odkudkoli. Muzeum je předává jen v Petrohradě a okolí dospělým osobám a po pohovoru.
Časté otázky
Proč v Ermitáži žijí kočky?
Protože je ve sklepích rozsáhlého muzea odedávna chránily před hlodavci. Muzeum samo uvádí, že kočky chránily Zimní palác před hlodavci už za vlády carevny Alžběty (1741 až 1761 či 1762). Dnešní kočky myši nelovou, o všechno je postaráno a hlodavce odpuzuje už jejich přítomnost.
Kolik koček v Ermitáži žije?
Muzeum v roce 2023 uvádělo kolem 50 koček, které trvale bydlí v takzvaném Kočičím domě v suterénu Zimního paláce. Stejné číslo uvádělo už v roce 2007. Jde o přibližnou hodnotu.
Je pravda, že kočky přivezla carevna Alžběta z Kazaně?
Je to rozšířená verze, kterou přebírá i Britannica: roku 1745 měla carevna nařídit dovoz 30 velkých koček z Kazaně. Samo muzeum ji ale označuje za legendu. Jde tedy o tradici, ne o doložený dokument.
Co se s kočkami stalo za obléhání Leningradu?
Britannica i ruská popularizační literatura se shodují, že původní kočky za obléhání v letech 1941 až 1944 ve městě vymizely a krysy se silně rozmnožily. Kočky pak byly do města dovezeny z jiných částí Ruska. Roky dovozu a udávané počty se ale v zdrojích liší, proto je neuvádíme.
Kdy se slaví Den ermitážní kočky?
Muzeum jej pořádá každoročně, v posledních letech koncem května, například 27. května 2023. Program tvoří soutěž dětských kreseb, hry a prohlídky Kočičího domu. Původně se slavil jako Den březnové kočky, v roce 2007 to bylo 30. března.
Mohou návštěvníci kočky v muzeu potkat?
Kočky žijí v suterénech paláce, ne v expozičních sálech, takže je běžný návštěvník nepotká. Dlouholeté obyvatele je možné vidět právě na Dni ermitážní kočky, kdy muzeum organizuje skupinové prohlídky jejich domova. Mimo tuto akci se jednotlivé kočky ukazují jen po domluvě se zaměstnanci.
Dá se kočka z Ermitáže adoptovat?
Ano, ale s podmínkami. Muzeum kočky rozdává jen v Petrohradě a Leningradské oblasti, nové majitele hledá mezi dospělými osobami, nikoli firmami, a před předáním vede pohovor. Kotě musí mít aspoň tři měsíce. Muzeum vede rejstřík majitelů a ví, kde která kočka bydlí.
Přijímá muzeum toulavé kočky?
Nepřijímá. Muzeum výslovně uvádí, že kočky rozdává, ale nové nepřijímá, protože palácové sklepy nejsou domovem pro zatoulané zvíře. Kočky se do suterénu občas dostanou po vlastní ose, například březí samice hledající teplé místo, jde však o výjimky.
