Pálení čarodějnic: odkud je zvyk a co je doložené

Pálení čarodějnic 30. dubna je doložený zvyk, ale mnohem mladší, než se obvykle tvrdí. Podle etnografa Čeňka Zíbrta se pálení ohňů v předvečer 1. května v Čechách začalo šířit až v polovině 19. století, starší byly ohně o svatojánské noci. Keltský původ a souvislost s čarodějnickými procesy jsou výklady, které se v pramenech nedají prokázat.

Ve zkratce

• Noc z 30. dubna na 1. května se česky nazývá Filipojakubská a v německém prostředí Valpuržina.
• Svátek apoštolů Filipa a Jakuba se do roku 1955 slavil 1. května, dnes připadá na 3. května.
• Lidová tradice noc spojovala s ochranou dobytka před čarodějnicemi, ne s upalováním.
• Zvyk pálit ohně právě v tento večer se v Čechách šířil od poloviny 19. století.
• Starší české ohně patřily ke svatojánské noci, tedy k 24. červnu.
• Keltská Beltaine je doložená v Irsku, kontinuita s českým zvykem se prokázat nedá.
• Přímá souvislost ohňů s čarodějnickými procesy se nedokládá.

Jedna noc, několik jmen

Filipojakubská noc

Český název vychází z kalendáře. Filipojakubská je noc před svátkem apoštolů Filipa a Jakuba, tedy noc z 30. dubna na 1. května. Podle katolického kalendáře se jejich společný svátek slavil 1. května, dokud papež Pius XII. v roce 1955 na tento den neurčil svátek svatého Josefa Dělníka. Svátek apoštolů se přesunul na 3. května, takže původ názvu dnes málokdo zná.

Valpuržina noc

Německé jméno nese svatá Valburga, anglická rodačka a abatyše kláštera v Heidenheimu v dnešním Německu. S 1. květnem ji spojuje středověký záznam o přenesení jejích ostatků kolem roku 870. Britannica k tomu poznamenává, že shoda s datem pohanských jarních oslav je zřejmě náhodná, ale církev mohla slavit obojí bez obav z postihu. Valburga byla světice, ne čarodějnice, a její jméno se k noci připojilo až druhotně.

Co lidé v tu noc dělali a proč

Noc přechodu k létu

Podle Národopisné encyklopedie měla noc před 1. květnem vysoký význam jako přechod k fakticky letnímu půlroku. Začínala sezona zelené píce a pastvy, dobytek často churavěl po zimě a při přechodu na mladou trávu, a nemoc se přičítala čarodějnicím. Většina obyčejů této noci proto sledovala ochranu dobytka a chlévů, menší část ochranu obydlí a polí.

Úklid, trávy a svěcená voda

Před západem slunce se uklízel dvůr a chlévy, zametalo se a vymetaly se saze, protože s nečistotou se podle představ vymetaly i nečisté síly. Na prahy se kladla čerstvá tráva a trní, jejichž stébla či ostny prý musely čarodějnice nejdřív spočítat nebo se o ně popíchaly. Domy a chlévy se kropily svěcenou vodou a dveře se značily svěcenou křídou.

Kdy se ohně v Čechách doložit dají

Svatojánské ohně byly starší

Národopisec Čeněk Zíbrt upozornil, že starší obyčej v Čechách byl zapalovat ohně až na svatého Jana Křtitele. Svatojánská noc 24. června je tedy v pramenech starší než předvečer 1. května. Zvyk se podle Zíbrta nejdřív rozšířil v českých a německých oblastech jihozápadních a severních Čech a koncem 19. století už ho znala většina Čech i západní a střední Morava. Na východě se dál pálilo spíše o svatojánské noci. Podobně se světlo a oheň pojí i s svíčkami na dušičky, ale jde o jiný svátek s jinou tradicí.

Proč jsou doklady řídké

Etnoložka Večerková upozorňuje, že údajů o starší historii pálení ohňů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je málo. Národopisná encyklopedie dodává, že Zíbrt pro české země nenašel pramenné doklady, takže historickou tradici zvyku zpochybňoval. Chybějící doklad ale neznamená, že se dříve nepálilo, a stejná encyklopedie označuje pálení hranic po jarním úklidu za pravděpodobné i v minulosti, i když se nemusí odrážet v pramenech.

Košťata a oharky

Rekvizitou byla ometená košťata, která se zapalovala a vyhazovala do výšky. Deník cituje Václava Krolmuse z 19. století, podle něhož se právě hození oharků košťat do nebe původně říkalo pálení čarodějnic.

Tvrdé údaje na jednom místě

Beltaine a Keltové

Nejčastěji opakovaný výklad zní, že pálení čarodějnic je pozůstatek keltského svátku. Je v něm jádro, ale ne důkaz. Beltaine je doložená v Irsku: podle Britannicy ji poprvé zmiňuje glosář připisovaný biskupu Cormacovi, který zahynul roku 908. Popisuje, jak se dobytek hnal mezi dva ohně, aby byl před výhonem na letní pastviny chráněn před nemocemi.

Národopisná encyklopedie tuto podobnost uznává: společné ohně v předvečer 1. května s očistou dobytka ohněm a vítáním slunečního tepla odpovídají hlavní činnosti keltského svátku. Zároveň ale dodává, že kontinuitu s keltským zvykem nelze prokázat. Podobný smysl nemusí znamenat společný původ. Že se u jarních zvyků snadno pletou líbivé výklady s doloženými, ukazuje i příběh pomlázky a jejího původu.

Čarodějnice, procesy a hranice

Dvě různé věci

Mezi pálením ohňů a pálením lidí odsouzených za čarodějnictví je ostrý rozdíl. Procesy byly soudní řízení, ohně byly obyčej. V českých zemích začaly procesy sílit po buli Summis desiderantes affectibus z roku 1484 a po vydání spisu Kladivo na čarodějnice, o jehož obsahu píšeme v rozboru Kladiva na čarodějnice. Rekatolizace v 17. století je rozšířila do českých a moravských oblastí a vedla k hrdelním trestům upálením i oběšením.

Velké Losiny a Šumpersko

Nejznámější jsou losinské procesy na Šumpersku, které začaly roku 1678 a podle Národopisné encyklopedie trvaly do roku 1696. Zemřelo při nich několik desítek lidí, Česká televize uvádí 56 obětí.

Co říká etnologie

Etnoložka Večerková podle Deníku uvádí, že představy o čarodějnicích jsou součástí širší západoevropské tradice a rozvíjely je nepřímo i procesy 17. století. To je něco jiného než tvrzení, že ohně vznikly jako připomínka procesů. Přímá návaznost ohňů na procesy se nedokládá, zvyk sleduje spíše ochranu dobytka a přechod k létu. Jiným příkladem obyčeje s vlastní logikou je masopust a jeho masky.

Šest tvrzení o pálení čarodějnic, která neplatí

1. Že jde o prastarý keltský zvyk s doloženou návazností. Beltaine je doložená v Irsku, ale kontinuitu s českým zvykem nelze prokázat.
2. Že ohně připomínají oběti čarodějnických procesů. Přímá návaznost se nedokládá. Ohně patří k jarnímu obyčeji a ochraně dobytka.
3. Že se v Čechách pálilo vždy 30. dubna. Starší byly ohně o svatojánské noci. Zvyk z předvečera 1. května se šířil od poloviny 19. století.
4. Že Valburga byla čarodějnice. Byla to světice a abatyše, její jméno se k noci připojilo druhotně.
5. Že Filipojakubská noc je dnešní církevní svátek. Svátek apoštolů se do roku 1955 slavil 1. května, dnes připadá na 3. května. Název noci je zbytek starého kalendáře.
6. Že původní smysl zvyku byla zábava. Podle encyklopedie šlo především o ochranu dobytka a chlévů, zábava a soutěže přišly až kolem ohně.

Časté otázky

Proč se pálí čarodějnice 30. dubna?

Podle lidové víry měly čarodějnice v noci před 1. květnem největší moc a oheň patřil k obraně před nimi. Společné ohně právě v tento večer se v Čechách podle Čeňka Zíbrta začaly šířit až v polovině 19. století. Starší byly ohně o svatojánské noci.

Co je to Filipojakubská noc?

Je to noc z 30. dubna na 1. května, pojmenovaná podle apoštolů Filipa a Jakuba, jejichž svátek se do roku 1955 slavil 1. května. Dnes připadá na 3. května. Valpuržina noc je jiné jméno téže noci.

Je pálení čarodějnic keltský zvyk?

Keltská Beltaine je doložená v Irsku, kde se mezi dva ohně hnal dobytek před výhonem na pastvu. Národopisná encyklopedie ale uvádí, že kontinuitu českého zvyku s keltským nelze prokázat. Smysl je podobný, přímá linie se nedoloží.

Souvisí pálení čarodějnic s čarodějnickými procesy?

Přímá návaznost ohňů na procesy se nedokládá. Ohně patřily k jarním obyčejům a ochraně dobytka, procesy byly soudní řízení. Podle etnoložky Večerkové procesy nepřímo ovlivnily jen rozvíjení představ o čarodějnicích.

Odkud je název Valpuržina noc?

Podle svaté Valburgy, anglické rodačky a abatyše kláštera v Heidenheimu. S 1. květnem ji spojuje záznam o přenesení jejích ostatků kolem roku 870. Britannica uvádí, že shoda s datem pohanských jarních oslav je zřejmě náhodná.

Proč se při pálení čarodějnic používají košťata?

Podle lidových představ čarodějnice létaly na sabat na košťatech, proto se košťata stala typickou rekvizitou. Národopisná encyklopedie uvádí ometená košťata mezi předměty, které se pálily a vyhazovaly do výšky.

Pálily se ohně v Čechách vždycky 30. dubna?

Ne. Podle Čeňka Zíbrta se starší obyčej zapalovat ohně vázal na svatého Jana Křtitele, tedy 24. června. Zvyk z předvečera 1. května se šířil od poloviny 19. století. Na východě Moravy se dál pálilo spíše o svatojánské noci.

Slaví se Valpuržina noc i v jiných zemích?

Ano. Britannica popisuje oslavy 30. dubna v severní Evropě. Ve Švédsku se zpívá a zapalují se ohně, v Německu se lidé převlékají a dělají hluk proti zlu a ve Finsku se Valpuržina noc slévá s prvním květnem ve svátek Vappu.