Elegie: znaky, druhy a příklady

Elegie je lyrická báseň zádumčivého, truchlivého nebo rozjímavého rázu, původně žalozpěv, v antice však i báseň o válce a lásce. V článku najdete její znaky v tabulce, vývoj od Řeků po romantiky, přehled autorů a děl, rozdíl od ódy a idyly, ukázku rozboru Havlíčkových Tyrolských elegií a pět úloh s řešením.

Ve zkratce

• Elegie je lyrický žánr: převládá cit, rozjímání a smutek, děj je vedlejší.
• Slovo pochází z řeckého elegeia, které se obvykle vykládá jako smutná nebo pohřební píseň.
• Antická elegie ale nebyla jen smutná: nejstarší řecké elegie opěvují válku a lásku.
• Klasická forma je elegické distichon, dvojverší hexametru a pentametru.
• Typické náměty jsou smrt blízkého člověka, pomíjivost, ztracená láska a stesk po domově.
• Havlíčkovy Tyrolské elegie jsou satira, název je ironický, ne žánrový.

Co je elegie

Podle hesla Edmunda Gosse v Encyclopaedia Britannica z roku 1911 je elegie krátká báseň nářku nebo stesku, vyvolaná smrtí milované či ctěné osoby nebo obecným pocitem pomíjivosti života. Česky se jí říká také žalozpěv. Mezi ostatní druhy poezie ji řadí přehled literárních druhů a žánrů: patří k lyrice, protože nevypráví příběh, ale vyjadřuje prožitek.

Odkud se vzal název

Řecké slovo elegeia se obvykle překládá jako smutná nebo pohřební píseň, jeho původní význam je ale nejistý. Nejstarší dochované řecké elegie pohřební nejsou. Britannica dokládá, že je tvořili básníci vyzývající k boji nebo opěvující lásku. Spojení elegie a smutku se pevně usadilo až v novějších jazycích.

Elegie a elegické ladění

Slovem elegický dnes označujeme i nálady a hudbu, ne jen básně. Rozlišujte tři významy: žánr (báseň), verš (elegické distichon) a nálada (zádumčivost). Vlastní příklad: Večerní zpěv o domě, který už nikdo neobývá, je elegický, i když žádnou elegií není.

Znaky elegie

Ne každá elegie má všechny znaky a antická elegie se od novověké liší. Společný je tón rozjímání a osobní hlas básníka. Tabulku si můžete vytisknout jako tahák.

Elegické distichon

Antická elegie se psala dvojverším, v němž po šestistopém verši (hexametru) následuje pětistopý (pentametr). Britannica uvádí, že němečtí básníci tento verš pro elegie běžně přijali, zatímco angličtí nikdy. V angličtině a češtině proto elegie může mít libovolný verš. O veršových soustavách pojednává článek o veršových systémech.

Vývoj a podoby elegie

Význam slova se během staletí posunul od politické a milostné básně k básni truchlivé. Kdo zná tři zlomy, antiku, renesanci a romantismus, pochopí, proč se pod jedním názvem skrývají tak různé básně.

Antické Řecko

Nejstarším elegikem, od něhož se zachovaly zlomky, je Kallinos z Efesu (7. století př. n. l.). Jeho současník Tyrtaios psal ve Spartě elegie válečné a vlastenecké, Mimnermos naopak milostné. Z Théognida z Megary se dochovalo víc veršů než od kteréhokoli jiného archaického elegika. V Alexandrii ve 3. století př. n. l. žánr obnovil Filétás a k dokonalosti jej dovedl Kallimachos. Zajímavé je, že antika nazývala pohřební nářky Theokrita, Bióna a Moscha idylami, ne elegiemi.

Řím

Římští básníci napodobovali alexandrijské vzory. Elegie byla v Římě převážně milostná: první latinské milostné elegie psal Gallus, ale jeho dílo se ztratilo, a zachovala se až tvorba Propertia, Tibulla a Ovidia. Ovidius napsal elegie rozmanitých námětů, ale v téže formě, a jeho lehký verš uzavřel tradici antické elegie.

Evropa od renesance

V angličtině se slovo elegy od 16. století užívá pro pohřební píseň. Podle Gosse je Spenserova Daphnaida z roku 1591 elegií v přísném moderním smyslu, tedy básní nářku nad konkrétním zemřelým. Za dva nedostižné typy osobní elegie angličtiny označuje Miltonův Lycidas a Shelleyho Adonais. Nejslavnější anglickou elegií je Grayova báseň napsaná na vesnickém hřbitově, která je výjimečná tím, že neoplakává konkrétního člověka. Ve francouzské literatuře patří k typickým elegikům Millevoye a Lamartine s básní Le Lac. Německá tradice je zvláštní: Goethovy Římské elegie napodobují formou i námětem Ovidia a nejsou ani truchlivé.

Elegie v češtině a v hudbě

V češtině se pojem užívá volně a básníci s ním hráli. Havlíček Borovský dal satiře název Tyrolské elegie, o čemž je ukázka níže. Elegie je také hudební název: Josef Suk napsal Elegii pro klavír, housle a violoncello, Leoš Janáček Elegii na smrt dcery Olgy. V hudbě ale jde o skladbu zádumčivého rázu, ne o literární žánr.

Slavní autoři a díla elegií

Tabulka ukazuje díla, která se nejčastěji uvádějí jako příklady. Jsou řazena chronologicky a rok uvádíme jen tam, kde se zdroje shodují.

Jak elegii poznat a čím se liší od příbuzných žánrů

Rychlý test: pokud je báseň krátká, osobní a soustředí se na smutek, ztrátu nebo pomíjivost, je to nejspíš elegie. Pokud text spíše velebí hrdinu nebo událost, jde o ódu. Pokud líčí klidný venkovský život, jde o idylu. Nejčastější záměny shrnuje tabulka.

S ódou má elegie společné to, že jsou obě lyrické a osobní, a přesně ji popisuje článek o ódě. Zatímco óda zdůrazňuje chválu, elegie bolest a stesk.

Ukázka rozboru: Tyrolské elegie

Havlíčkovy Tyrolské elegie ukazují, jak může být žánrový název ironický. Báseň začíná oslovením měsíce: „Sviť, měsíčku, polehoučku“, ale není to nářek, nýbrž hravé vyprávění. Verš je opsán z textu na Wikizdrojích.

Co je v textu elegické

Lyrický subjekt je sám v cizině, v Brixenu, a oslovuje měsíc jako jediného posluchače. Tím se blíží stesku po domově, což je klasický elegický motiv. Tón je ale lehký, hovorový.

Co je v textu satirické

Báseň vypráví, jak v noci přišla k básníkovi komise se žandarmem a pozdravem od pana Bacha. Autor se tomu vysmívá a mluví o sobě s nadsázkou. Jde tedy o satiru, která si půjčila elegické prostředí. Podrobný rozbor nabízí rozbor Tyrolských elegií, a satirou jako samostatným žánrem se zabývá článek o satiře.

Vyzkoušejte se

U každé úlohy odpovězte. Řešení je hned pod seznamem.

1. Co původně řecké slovo elegeia znamenalo a čím se antická elegie lišila od dnešní představy?
2. Do kterého literárního druhu elegie patří?
3. Z jakých dvou veršů se skládá elegické distichon?
4. Která anglická báseň je považována za nejslavnější elegii a čím je zvláštní?
5. Rozhodněte: Jsou Havlíčkovy Tyrolské elegie elegie, nebo satira?

Řešení: 1. smutná nebo pohřební píseň, antická elegie ale často opěvovala válku a lásku, 2. k lyrice, 3. z hexametru a pentametru, 4. Grayova Elegie psaná na vesnickém hřbitově, neoplakává konkrétního člověka, 5. satira s elegickým názvem.

Šest omylů o elegii

Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.

1. Elegie je vždy smutná báseň o smrti. Smutek je dnes typický, ale nejstarší řecké elegie opěvují válku a lásku.
2. Elegie musí být psaná v distichonu. Distichon je antická a německá tradice, angličtí básníci ho nepoužívali.
3. Elegie je vyprávění. Je to lyrika, vyjadřuje cit a rozjímání, ne děj.
4. Každá báseň s názvem elegie je elegie. Tyrolské elegie jsou satira a Goethovy Římské elegie jsou milostné.
5. Elegie je totéž co óda. Óda velebí, elegie naříká a rozjímá.
6. Každá elegie oplakává konkrétního člověka. Grayova elegie je výjimka: rozjímá o obyčejných lidech na hřbitově.

Další pojmy potřebné k rozboru básní shrnuje přehled literárních pojmů.

Časté otázky

Co je elegie v literatuře?

Je to krátká lyrická báseň zádumčivého, truchlivého nebo rozjímavého rázu, vyvolaná smrtí blízkého člověka nebo pocitem pomíjivosti. Česky se jí říká také žalozpěv.

Jaké jsou znaky elegie?

Lyrický ráz, osobní hlas básníka, smutek nebo stesk, rozjímavý tón, mírná délka a v antice elegické distichon, tedy dvojverší hexametru a pentametru.

Co znamená slovo elegie?

Pochází z řeckého elegeia, které se obvykle vykládá jako smutná nebo pohřební píseň. Původní význam je ale nejistý a nejstarší řecké elegie smutné nebyly.

Jaký je rozdíl mezi elegií a ódou?

Óda velebí a oslavuje osobu, událost nebo ideu, elegie naříká a rozjímá. Obě jsou lyrické, ale liší se tónem.

Jsou Tyrolské elegie elegie?

Jsou to satirická báseň Karla Havlíčka Borovského, která vznikla roku 1852 v Brixenu. Název je ironický, báseň se vysmívá úředníkům, ne truchlí.

Co je elegické distichon?

Je to dvojverší, v němž po šestistopém hexametru následuje pětistopý pentametr. Používali ho antičtí básníci, v němčině se běžně přejímá, v angličtině ne.

Která elegie je nejslavnější?

V anglické literatuře se za nejslavnější považuje Grayova Elegie psaná na vesnickém hřbitově z roku 1751, která neoplakává jednoho člověka, ale obecnou pomíjivost.

Do jakého literárního druhu elegie patří?

Patří k lyrice, tedy k útvarům vyjadřujícím cit a prožitek básníka, ne k vyprávění děje.