Óda: znaky, druhy a příklady
Óda je vznešená lyrická báseň, která slavnostním tónem oslavuje osobu, událost, vlast, přírodu nebo myšlenku. V článku najdete její znaky, pindarskou, horatiovskou a nepravidelnou podobu, tabulku autorů a děl, rozdíl mezi ódou, elegií a hymnem, ukázku rozboru a pět úloh k vyzkoušení.
Ve zkratce
- Óda je lyrický žánr vysokého stylu. Oslavuje, neoplakává a nevypráví.
- Název pochází z řeckého ódé, tedy zpěv. Původně šlo o píseň za doprovodu hudby.
- Typické znaky: slavnostní tón, oslovení a zvolání, vznešená slovní zásoba a promyšlená stavba slok.
- Tři podoby: pindarská (strofa, antistrofa, epoda), horatiovská (stejné sloky) a nepravidelná.
- Autoři: Pindaros, Horatius, Ronsard, Cowley, Keats, Shelley, Schiller. Česká ukázka: Otakar Theer.
- Elegie je opak ódy (smutek), hymnus je její příbuzný druh (velebení).
Co je óda
Encyclopaedia Britannica v hesle z roku 1911, které napsal Edmund Gosse, popisuje ódu jako formu vznešené a promyšlené lyrické poezie. Původní význam slova byl zpěv, báseň určená k přednesu za doprovodu nástroje. Óda je tedy slavnostní báseň, která se obrací k oslavovanému předmětu a vyjadřuje obdiv. V soustavě literárních druhů patří k lyrice, jak ukazuje přehled literárních druhů a žánrů.
Odkud se vzal název
Slovo óda pochází z řeckého ódé, což je zpěv. Gosse uvádí, že řecká sborová píseň vyrostla ze zpěvu a tance vycvičeného sboru a že právě z ní se vyvinula óda v užším smyslu. Řecká lyrika se tak dělila na sborovou, slavnostní, a osobní, intimnější.
Co óda není
Óda nevypráví příběh, a proto není epická. Neoplakává ztrátu, a proto není elegií. Je to lyrika, v níž básník mluví k někomu nebo k něčemu, co obdivuje. Tím se liší od balady i od eposu, které mají děj a postavy.
Znaky ódy
Znaky ódy se dají poznat z krátké ukázky, i když autora neznáte. Rozhoduje kombinace oslavného obsahu, vznešeného jazyka a oslovení.
| Znak | Co znamená | Příklad z díla |
|---|---|---|
| oslavné téma | báseň velebí osobu, vítězství, vlast, přírodu nebo ideu | Pindarovy epiniky, Schillerova báseň An die Freude |
| oslovení a zvolání | básník se obrací k předmětu, často zvolá Ó | Theerova Óda na jaro |
| vysoký styl | slavnostní slova, vzletné obrazy, patos | Hugovy Ódy z let 1817 až 1824 |
| promyšlená stavba | sloky mají určený řád, ne volný proud | strofa, antistrofa a epoda u Pindara |
| osobní prožitek | básník vyjadřuje vlastní vzrušení, ne děj | Keatsova Óda na slavíka |
| zpěvnost | původ v písni, rytmus a ladnost | řecké sborové ódy |
Oslovení a básnické prostředky
Základním prostředkem ódy je apostrofa, tedy oslovení neosobního předmětu nebo nepřítomného. Báseň se obrací k jaru, větru, slavíkovi nebo radosti, jako by mohly odpovědět. Apostrofa a zvolání dělají z ódy rozhovor se světem. Další výrazové prostředky shrnují básnické prostředky. Vlastní příklad: Ó vlasti, tobě zpívám, než zhasne den!
Vývoj a podoby ódy
Žánr se za více než dvě tisíciletí hodně změnil. Z veřejné písně se stala báseň k tichému čtení. Rozlišují se tři hlavní podoby: pindarská, horatiovská a nepravidelná.
Pindarská óda
Pindaros, řecký básník 5. století př. n. l., psal sborové písně na počest vítězů panhelénských her. Z jeho díla se dochovaly čtyři knihy tzv. epiniků, tedy vítězných písní. Gosse uvádí, že jeho ódy mají přesně promyšlené míry a že strofa se stala pro ódu podstatná. Pindarská óda má tři části: strofu, antistrofu a epodu. Strofa a antistrofa mají stejnou stavbu, epoda je odlišná.
Horatiovská óda
Římský básník Horatius sestavil sbírku Carmina, česky Ódy, o čtyřech knihách. Tři knihy vyšly roku 23 př. n. l., čtvrtá roku 13 př. n. l. Vzorem mu byli řečtí básníci Alkaios a Anakreón. Témata byla osobní: přátelství, láska, víno, pomíjivost života a střídmost. Horatiovská óda se skládá ze stejně stavěných slok a je klidnější než pindarská. Gosse ji spojuje s osobní lyrikou.
Nepravidelná óda
Anglický básník Abraham Cowley vydal roku 1656 Pindarické ódy, které řeckou stavbu nedodržovaly. Gosse upozorňuje, že Cowley Pindara nepochopil a vydával nepravidelnost za vlastnost vzoru. Jeho pojetí přesto zlidovělo. Nepravidelná óda nemá pevné sloky, ale drží vznešený tón a oslavné téma. Podle Gosseho jsou nepravidelné i ódy Wordswortha, Coleridge a Tennysona.
Renesance a klasicismus
Francouzský básník Pierre de Ronsard hledal ve svých ódách z let 1550 až 1552 oheň Pindarových písní. Podle Gosseho však ód ve Francii brzy ubylo a ožila až v 19. století. Renesance tak objevila antickou ódu pro novověk.
Romantismus a dál
V 19. století se óda vrátila. Victor Hugo vydal Ódy z let 1817 až 1824 a Théodore de Banville sbírku Odes funambulesques roku 1857. V Anglii psal Keats roku 1819 Ódu na slavíka a Shelley Ódu větru západnímu. Romantikům vyhovovala óda proto, že dovolovala vyjádřit osobní vzrušení vznešeně. Směr zařazuje literární směr romantismus.
Óda v hudbě
Slovo óda žije i v hudbě. Beethoven dokončil roku 1824 devátou symfonii, v jejímž finále zazní část Schillerovy básně An die Freude z roku 1785. Beethovenova melodie se roku 1972 stala hymnou Rady Evropy a později ji převzala Evropská unie. Hraje se jen melodie, text ne.
Slavní autoři a díla
Tabulka řadí autory chronologicky. U každého je uvedeno dílo a rok prvního vzniku nebo vydání. Další žánry a pojmy k rozboru shrnuje přehled literárních pojmů na jednom místě.
| Autor | Dílo | Rok | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Pindaros | epiniky (vítězné ódy) | 5. století př. n. l. | sborové písně, strofa, antistrofa, epoda |
| Horatius | Carmina (Ódy) | 23 př. n. l. a 13 př. n. l. | knihy 1 až 3 a kniha 4, osobní lyrika |
| Pierre de Ronsard | Ódy (pokusy) | 1550 až 1552 | návrat k Pindarovi ve francouzské poezii |
| Abraham Cowley | Pindarické ódy | 1656 | nepravidelná óda |
| William Wordsworth | Ode: Intimations of Immortality | 1807 | nepravidelná óda |
| Friedrich Schiller | An die Freude (Óda na radost) | 1785, vyšla 1786 | Beethoven použil část textu roku 1824 |
| John Keats | Óda na slavíka (Ode to a Nightingale) | 1819 | jedna z jeho ód z roku 1819 |
| Percy Bysshe Shelley | Óda větru západnímu (Ode to the West Wind) | 1819, vyšla 1820 | politický a osobní motiv |
| Victor Hugo | Ódy | 1817 až 1824 | francouzský romantismus |
| Otakar Theer | Óda na jaro | autor zemřel 1917 | česká ukázka, volné dílo |
Co se s ódou plete
Óda je nejčastěji zaměňována s elegií a hymnem. Rozlišuje je tón a to, co báseň dělá: oslavuje, oplakává, velebí.
| Žánr | Čím se liší od ódy | Příklad |
|---|---|---|
| elegie | zádumčivá, smutná báseň, žalozpěv; óda naopak oslavuje | Tyrolské elegie (pozor na název) |
| hymnus (chvalozpěv) | druh ódy, který velebí bohy nebo vznešené hodnoty, bývá kratší a méně osobní | hymny ve starověkém Řecku |
| epos | vypráví dlouhý příběh o hrdinech; óda nevypráví | Epos o Gilgamešovi |
| sonet | má pevně 14 veršů; óda ne | sbírky sonetů |
| balada | lyrickoepická, má děj a postavy; óda je čistá lyrika | Erbenova Kytice |
Óda a elegie
Elegie je zádumčivá a truchlivá báseň, proto ji často označujeme jako žalozpěv. Óda stojí na opačné straně: chválí, povznáší a nadchne. Pozor na názvy: elegií se jmenuje i báseň, která smutná není. Havlíčkovy Tyrolské elegie jsou satira, jak ukazuje rozbor Tyrolských elegií. Žánr tedy poznáte podle obsahu, ne podle titulu.
Óda a hymnus
Slovo hymnus je řecké a znamená chvalozpěv. V klasickém pojetí se jím velebili bohové a později hrdinové. Podle běžného výkladu je hymnus druh ódy. Hymnus se zaměřuje na velebení nadosobních hodnot, óda může oslavit i konkrétního člověka nebo jaro.
Óda, sonet a balada
Ódu nepoznáte podle počtu veršů, protože její stavba je proměnlivá. To odlišuje ódu od sonetu s pevnou stavbou. A zatímco lyrickoepická balada vypráví příběh, óda vyjadřuje obdiv. Pomůže jednoduchá otázka: děje se tu něco, nebo básník něco oslavuje?
Ukázka rozboru: Theerova Óda na jaro
Otakar Theer (1880 až 1917) napsal báseň Óda na jaro, jejíž text je volně dostupný na Wikizdrojích. Začíná zvoláním Ó jara polnice se vichří triumfální. Rozbor začíná otázkou, kdo mluví a komu.
Oslovení a zvolání
Báseň začíná citoslovcem Ó, které patří k oslavné apostrofě. Mluvčí neřeší děj, ale oslavuje příchod jara. Jaro má polnice, tedy slavnostní signály, a ty se vichří triumfálně. Obraz polnic dává jaru vítěznou slávu a ukazuje vznešený tón.
Jazyk a nálada
Slova jako triumfální a polnice patří k vysokému stylu. Mluvčí mluví v množném čísle, jako by zpíval za všechny. Právě kolektivní oslava a patos z textu dělají ódu, ne obyčejnou báseň o přírodě.
Vyzkoušejte se
Odpovězte na pět úloh a pak si ověřte odpovědi. Řešení je hned pod seznamem.
- Báseň oslovuje jaro zvoláním Ó a oslavuje jeho příchod. Který žánr to je?
- Z jakých tří částí se skládá pindarská óda?
- Kdo sestavil sbírku Carmina a v kolika knihách?
- Jak se liší óda a elegie?
- Kdo napsal text Ódy na radost a kdo použil její část v symfonii?
Řešení: 1. Óda. 2. Strofa, antistrofa, epoda. 3. Horatius, ve čtyřech knihách. 4. Óda oslavuje a povznáší, elegie je smutná a zádumčivá. 5. Text napsal Friedrich Schiller roku 1785, část použil Ludwig van Beethoven ve finále deváté symfonie.
Šest věcí, které se pletou
- Óda oslavuje jen vládce. Oslavovat může i vítěze, vlast, přírodu, ptáka nebo radost.
- Každá óda má pevnou formu. Pevnou stavbu má pindarská a horatiovská, nepravidelná ne.
- Óda a elegie jsou totéž. Jedna chválí, druhá oplakává.
- Elegie je vždy smutná báseň. Havlíčkovy Tyrolské elegie jsou satira.
- Óda na radost je dílo Beethovena. Báseň napsal Schiller, Beethoven k ní přidal hudbu ve finále deváté symfonie.
- Óda patří jen do antiky. Psali ji Keats, Shelley, Hugo i Theer.
Časté otázky
Co je óda?
Óda je vznešená lyrická báseň, která oslavuje osobu, událost, vlast, přírodu nebo myšlenku. Název pochází z řeckého ódé, tedy zpěv, protože první ódy se zpívaly za doprovodu hudby.
Jaké jsou znaky ódy?
Slavnostní a vznešený tón, oslavné téma, zvolání a oslovení, vysoký básnický jazyk a sloky promyšlené stavby.
Jaký je rozdíl mezi pindarskou a horatiovskou ódou?
Pindarská óda je slavnostní a má tři části: strofu, antistrofu a epodu. Horatiovská je klidnější, osobnější a skládá se ze stejně stavěných slok, obvykle čtyřverší.
Jaký je rozdíl mezi ódou a elegií?
Óda oslavuje a povznáší, elegie je zádumčivá a smutná báseň, žalozpěv. Liší se tedy hlavně tónem a tím, co básník vyjadřuje: chválu, nebo žal.
Jaký je rozdíl mezi ódou a hymnem?
Hymnus je podle běžného výkladu druh ódy, který velebí bohy nebo vznešené hodnoty. Bývá kratší a méně osobní, zatímco óda může oslavovat i konkrétního člověka nebo událost.
Kdo napsal Ódu na radost?
Báseň An die Freude napsal Friedrich Schiller v roce 1785. Beethoven její část použil ve finále deváté symfonie dokončené roku 1824 a jeho melodie se stala hymnou Evropy.
Kdo jsou nejznámější autoři ód?
Ve starověku Pindaros a Horatius, v novověku Ronsard, Cowley, Wordsworth, Keats, Shelley, Victor Hugo a Friedrich Schiller. Česká ukázka je Óda na jaro Otakara Theera.
Je óda lyrický, nebo epický žánr?
Je to lyrický žánr. Nevypráví děj, ale vyjadřuje obdiv, chválu a city básníka, který se obrací k oslavovanému předmětu.
