Bajka: znaky, autoři a příklady
Bajka je krátké mravoučné vyprávění ve verších nebo próze, v němž zvířata, rostliny nebo věci jednají jako lidé a příběh končí poučením. Patří k drobné epice a k didaktické literatuře. V článku najdete znaky bajky v tabulce, vývoj od Ezopa po Orwella, slavné autory, záměny s pohádkou a ukázku rozboru.
Ve zkratce
- Bajka je krátký příběh se zvířecími postavami, který ponaučuje o lidském chování.
- Zvířata představují lidské vlastnosti: liška lstivost, lev sílu, osel hloupost.
- Typické jsou stručnost, jednoduchý děj, pointa a poučení.
- Za zakladatele se pokládá Ezop, latinsky psal Faidros, k vrcholům patří La Fontaine, Lessing a Krylov.
- V české literatuře ji zastupuje Nová rada Smila Flašky z Pardubic a překlady v obrození.
- S pohádkou se bajka plete, liší se délkou, fantastičností a výrazným ponaučením.
Co je bajka
Slovník spisovného jazyka českého definuje bajku jako mravoučné, satirické nebo ironické vyprávění, v němž zvířata nebo věci jednají jako lidé. Bajka tedy není příběh o zvířatech, ale příběh o lidech převlečených do zvířecí podoby. Jde o drobnou epiku, tedy krátký vyprávěcí útvar; druhy a žánry shrnuje náš přehled literárních druhů a žánrů.
Význam slova a původ názvu
Ottův slovník naučný odvozuje slovo od slovesa bajati, podobně jako latinské fabula vzniklo od fari, tedy mluvit. V širším smyslu znamenalo vymyšlenou a nepravdivou věc. Proto se dnes slovem bajka označuje i nepravdivá historka, například ve větě To je bajka. SSJČ tento význam uvádí zvlášť a doplňuje další, dnes řídký: fabule, tedy dějový základ díla.
Bajka mezi příbuznými útvary
Ottův slovník řadí bajku k alegorii: myšlenka, obvykle pravidlo života, je vyjádřena příběhem. Alegorie musí být v bajce prostá a průhledná. Čtenář má poučení poznat buď z děje samotného, nebo z připojené věty před příběhem či za ním. Takové větě se odborně říká promythion a epimythion. Alegorii a personifikaci blíž vysvětluje text o metafoře a metonymii.
Znaky bajky
Bajku poznáte podle několika opakujících se rysů. Pokud text splňuje čtyři z nich, jde skoro jistě o bajku. Tabulka je shrnuje a každý znak ukazuje na vlastní příklad.
| Znak | Co znamená | Příklad |
|---|---|---|
| stručnost | krátký příběh, často jen jeden děj, veršovaný nebo prozaický | Ottův slovník: forma je vždy stručná |
| zvířecí postavy | zvířata (též rostliny a věci) jednají a mluví jako lidé | liška, vlk, osel, lev |
| typická vlastnost | každá postava ztělesňuje jednu lidskou vlastnost | liška lstivost, lev majestát |
| alegorie | děj o zvířatech vypovídá o lidech | liška chválí vránu a chce její sýr |
| pointa | příběh vrcholí překvapivým nebo trefným závěrem děje | lstivý je přelstěn |
| ponaučení | obecná mravní nebo praktická myšlenka, výslovná nebo odvoditelná | pýcha předchází pád |
Zvířata jako ztělesnění vlastností
Encyklopedie CoJeCo uvádí jako příklady lišku jako lstivost a lva jako sílu a majestát. Postavy jsou záměrně ploché, protože mají nést jednu vlastnost, ne složitou povahu. Ottův slovník vysvětluje, že lidé se do bajky nehodí pro svou svobodnou vůli, zatímco zvířata jsou jednotvárná a zároveň se člověku podobají. Vlastní příklad: Liška slíbila vráně pochvalu a vrána pustila sýr.
Poučení: ve větě, nebo v ději
Starší bajky poučení často vyslovují. Novější ho nechávají na čtenáři a z poučení se může stát satira. CoJeCo uvádí, že novější bajky mají často spíše satirické než didaktické zaměření a že v nich místo zvířat někdy vystupují rostliny nebo věci. Bajka tedy poučuje, ale nemusí to říkat nahlas.
Vývoj a podoby bajky
Starověk: Ezop a Faidros
Nejstarší bajky se tradičně spojují s řeckým otrokem Ezopem ze 6. století před naším letopočtem. Jeho skutečná existence se historicky neprokázala, ezopská bajka je spíš název tradice než jméno jednoho autora. V 1. století našeho letopočtu bajky latinsky přebásnil Faidros. Odtud pochází označení ezopská bajka pro zvířecí bajku evropského typu.
Východ: Indie a Orient
Druhým domovem bajky byla podle Ottova slovníku Indie. Indické sbírky Hitopadéša a Pančatantra vkládají jednu bajku do druhé, takzvaně rámcově. CoJeCo zmiňuje i bohatou arabskou tradici. Indické příběhy se přes perštinu, arabštinu a latinu dostaly i do češtiny. Pravidla lidského života Mikuláše Konáče z roku 1528 jsou překladem takové sbírky.
Středověk a novověk: La Fontaine a Lessing
Ottův slovník označuje za zlomové dva autory. Francouz Jean de La Fontaine v 17. století dal postavám pevnější povahy, bohatší děj a veršovanou formu. Němec Lessing v 18. století naopak zdůraznil filozoficky poučnou stránku, omezil děj a vrátil se k próze. Podle nich se bajkáři řídili po další století. V osvícenství se k nim řadí i ruský bajkař Ivan Krylov.
Česká bajka
Podle Ottova slovníku se u nás ezopská bajka šířila už kolem roku 1300 a v tištěných sbírkách od roku 1487. Z původních bajek jmenuje staročeskou O lišce a džbánu. Zvířecí alegorií je také Nová rada Smila Flašky z Pardubic, kde zvířata radí králi, jak vládnout. V době obrození překládali La Fontaina Antonín Jaroslav Puchmajer a Lessinga Vincenc Zahradník.
Moderní bajka
Ve 20. století se bajka často mění v politickou satiru. Nejznámějším příkladem je Orwellova Farma zvířat z roku 1945, kterou náš rozbor Farmy zvířat označuje za alegorickou novelu s rysy bajky. Od bajky se liší délkou a tím, že poučení výslovně nezazní. Orwell dal knize podtitul „pohádka“, což ukazuje, jak blízko jsou si oba útvary.
Slavní autoři a díla
Tabulka uvádí autory, jejichž jména se v učebnicích opakují. U nejstarších autorů jde o tradici, ne o doložené životopisy. Kde jsem nenašel ověřený rok, uvádím jen století.
| Autor | Země | Dílo nebo sbírka | Doba | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Ezop | Řecko | ezopské bajky | asi 6. století před n. l. | existence nedoložena, zakladatel tradice |
| Faidros | Řím | latinské bajky | 1. století | přebásnil ezopské bajky latinsky |
| neznámý | Indie | Pančatantra, Hitopadéša | starověk až raný středověk | rámcové bajky, šíření do Evropy |
| Mikuláš Konáč | Čechy | Pravidla lidského života | 1528 | překlad staré sbírky indického původu |
| Smil Flaška z Pardubic | Čechy | Nová rada | středověk | zvířecí rada králi, alegorie |
| Jean de La Fontaine | Francie | Bajky | 17. století | veršovaná forma, živé postavy |
| Gotthold Ephraim Lessing | Německo | Bajky, pojednání o bajce | 18. století | próza, důraz na poučení |
| Ivan Andrejevič Krylov | Rusko | Bajky | osvícenství | satirické bajky |
| Antonín Jaroslav Puchmajer | Čechy | překlady La Fontaina | obrození | české napodobení francouzského vzoru |
| George Orwell | Anglie | Farma zvířat | 1945 | alegorická novela s rysy bajky |
Jak bajku poznat a čím se liší od příbuzných
Postup je jednoduchý: zeptejte se, zda příběh o zvířatech skutečně vypovídá o lidech a zda z něj plyne obecné ponaučení. Pokud ano, jde o bajku. Pokud zvířata jen kouzlí a čeká se šťastný konec, jde spíš o pohádku. Příbuzný, ale jiný útvar je i balada nebo pověst.
| Co se plete | S čím | Jak je rozlišit |
|---|---|---|
| bajka | pohádka | bajka je krátká a poučná, pohádka fantastičtější a delší; SSJČ uvádí řídký význam bajky jako smyšleného vyprávění, třeba pohádky |
| bajka | báchorka | Ottův slovník: bajka působí důtklivěji, není tak fantastická jako báchorka |
| bajka | povídka o zvířatech | v bajce zvíře představuje lidskou vlastnost, v povídce o zvířatech jen sebe |
| bajka | alegorická novela | novela je delší a poučení si čtenář vyvozuje sám, jako ve Farmě zvířat |
| bajka (žánr) | bajka (nepravda) | druhý význam slova: To jsou bajky znamená, že to není pravda |
| bajka | fabule | SSJČ uvádí i význam dějový podklad díla, tedy děj |
Ukázka rozboru krátké bajky
Pro rozbor jsem napsal vlastní krátkou bajku, aby byl text volný. Vlastní bajka: Páv se celé ráno vystavoval na dvoře a čekal obdiv. Vrabec mezitím poletoval kolem a sbíral zrní. Když přišla bouřka, vrabec se schoval pod střechu. Páv se s těžkým ocasem nedostal ani na plot a zmokl. Vzhlédl a uslyšel: „Kdo se příliš stará o parádu, nemá čas myslet na sebe.“
Postavy a alegorie
Páv je ztělesněním marnivosti, vrabec praktické prostoty. Nejde o skutečné ptáky, ale o dva lidské typy. Zvířata zde mají jediný rys, stejně jako v ezopské tradici. Jinotajem je, že marný člověk prohrává tam, kde je potřeba obyčejné prozíravosti.
Děj, pointa a poučení
Děj má tři kroky: parádění, bouřka, trest. Pointou je okamžik, kdy páv nemůže vzlétnout. Poučení stojí na konci jako epimythion v podobě krátké věty. Kdyby věta chyběla, čtenář by pointu pochopil stejně, takže jde o bajku s výslovným, ale nepovinným poučením.
Vyzkoušejte se
Odpovězte nejdřív sami. Řešení je hned pod seznamem.
- Jak se jmenuje věta s poučením, která stojí za bajkou?
- Který autor je tradičně považován za zakladatele bajky?
- Co v bajce představuje liška?
- Který francouzský autor bajku zveršoval a oživil její postavy?
- Je bajka dlouhý epický žánr, nebo krátký?
Řešení: 1. epimythion, 2. Ezop, 3. lstivost, 4. Jean de La Fontaine, 5. krátký.
Šest omylů o bajce
Všech šest tvrzení uvedených tučně je chybných, oprava následuje za nimi.
- Bajka je totéž co pohádka. Bajka je krátká, poučná a vypráví alegoricky o lidech.
- Zvířata v bajce jsou jen zvířata. Představují lidské vlastnosti, doslovně se nečtou.
- Bajka musí mít vždy vyslovené poučení. Poučení může být skryté v ději.
- Bajka je psaná jen ve verších. Je veršovaná i prozaická, La Fontaine psal verši, Lessing prózou.
- Ezop je jistě doložená osoba. Historická existence se neprokázala.
- V bajce vystupují vždy zvířata. Mohou v ní jednat i rostliny či věci.
Další pojmy potřebné k rozboru shrnuje přehled literárních pojmů.
Časté otázky
Co je bajka?
Je to krátké mravoučné vyprávění ve verších nebo próze, v němž zvířata, rostliny nebo věci jednají jako lidé. Končí pointou a poučením o chování lidí.
Jaké jsou znaky bajky?
Krátký děj, zvířecí postavy s typickou vlastností, jednoduchá zápletka, pointa, ponaučení a alegorický smysl. Bajka vypráví o zvířatech, ale myslí tím lidi.
Kdo napsal první bajky?
Tradice je připisuje řeckému otroku Ezopovi ze 6. století před naším letopočtem. Jeho existence není historicky doložena. Latinsky je kolem roku 50 přebásnil Faidros.
Jaký je rozdíl mezi bajkou a pohádkou?
Bajka je krátká, zvířata v ní představují lidské vlastnosti a směřuje k výslovnému nebo nepřímému ponaučení. Pohádka je fantastičtější, delší a poučení nemusí mít.
Co je alegorie v bajce?
Alegorie je jinotaj: děj o zvířatech vypovídá o lidech. Liška znamená lstivost, vlk násilí, ovce bezmocnost. Čtenář má za příběhem vyčíst obecné pravidlo života.
Kdo je největší bajkař světové literatury?
Nejčastěji se uvádějí Ezop, Faidros, La Fontaine, Lessing a Krylov. Každý z nich bajku přetvořil: La Fontaine ji zbásnil, Lessing ji zkrátil do prózy a zdůraznil ponaučení.
Je Farma zvířat bajka?
Nikoli v přísném smyslu. Je to alegorická novela s rysy bajky: mluvící zvířata zastupují lidské vlastnosti, ale děj je delší a poučení si čtenář vyvozuje sám.
Jaké české bajky známe?
Ze středověku staročeská bajka O lišce a džbánu a Nová rada Smila Flašky z Pardubic, v obrození překlady La Fontaina od Antonína Jaroslava Puchmajera. Z novější doby uvádí encyklopedie Karla Čapka.
