Emil Škoda: jak z jedné strojírny vznikl koncern

Plzeňská Škodovka a mladoboleslavská automobilka jsou dvě různé firmy. Spojily se až v roce 1925 a jedno číslo to vystihuje líp než dlouhé vysvětlování: Laurin a Klement měla tehdy 1 125 zaměstnanců, plzeňská Škoda přes třicet tisíc.

Ve zkratce

• Emil Škoda nastoupil do Valdštejnovy strojírny v roce 1866 ve 27 letech.
• Strojírnu koupil v roce 1869 za 167 642 zlatých.
• V srpnu 1867 měl podnik 94 zaměstnanců, na konci století přes 3 400.
• Akciovou společností se Škodovka stala v roce 1899.
• Okřídlený šíp byl zaregistrován v roce 1923 v Plzni, ne v Mladé Boleslavi.
• S automobilkou Laurin a Klement se koncern spojil v roce 1925.
• Automobilka se osamostatnila už v roce 1930.

Kdo byl Emil Škoda

Narodil se 18. listopadu 1839 v Plzni. Otec František byl lékař, stejně jako strýc Josef Škoda, známý vídeňský internista. Emil rodinnou tradici nenásledoval a šel na techniku: německá reálka v Chebu, pak technické studium v Praze a v Karlsruhe, praxe ve strojírnách v Sasku a v Brémách.

Zemřel 8. srpna 1900 při cestě vlakem z lázní Gastein, na následky chronické žaludeční choroby, kterou trpěl celý život. V té době byl prezidentem a generálním ředitelem akciové společnosti.

Jak se dostal do Plzně

Strojírna, ze které Škodovka vznikla, patřila hraběti Valdštejnovi. Postavena byla v Sedlci u Plzně v roce 1856 a v květnu 1859 se přesunula do Plzně na bývalé Říšské předměstí. Provoz zahájila 15. září 1860. Vyráběla, rekonstruovala a opravovala strojní zařízení, mezi největší odběratele patřily oba plzeňské pivovary, plzeňská plynárna a městská rada v Karlových Varech.

V roce 1866 se majitel rozešel s dosavadním vedením a jmenoval novým vrchním inženýrem Emila Škodu. Bylo mu sedmadvacet a dostal neomezené dispoziční právo nad všemi pracovními silami strojírny. Dochovaný dokument z prosince 1866 uvádí podmínky: plat 1 500 zlatých ročně v měsíčních splátkách a k tomu třicetiprocentní podíl na čistém výtěžku továrny.

Vzpoura, kterou přečkal

Hned po nástupu se dostal do sporu s dosavadními vedoucími úředníky. Ti písemně žádali jeho odvolání a v příloze podrobně vylíčili jeho neznalosti a chyby. Škoda si autoritu udržel a všichni stěžovatelé z ledna 1867 v továrně zůstali. V únoru téhož roku pak vypracoval první písemné organizační směrnice pro řízení strojírny, které majitel schválil bez připomínek.

Koupě a růst

Podle prodejní a kupní smlouvy z 12. června 1869 přešla strojírna do Škodova majetku. Kupní cena činila 167 642 zlatých a koupi financoval z rodinného majetku. Předmětem smlouvy byl celý závod se všemi pozemky, příslušenstvím a inventářem, přičemž rozdíl mezi aktivy a pasivy byl v neprospěch aktiv o 31 321 zlatých, což bylo nutné k ceně připočíst.

Za třicet let se tedy podnik zvětšil zhruba čtyřicetkrát. Ocelárna z roku 1885 je v tom příběhu zlom: teprve vlastní ocel otevřela cestu k výrobě, kterou si dnes se Škodovkou spojujeme.

Proč z ní byla akciová společnost

Přeměna v roce 1899 nebyla známkou úspěchu, ale řešením tísně. Nepodařilo se zajistit plnou zaměstnanost zbrojovky a ocelárny, protože rakousko-uherský stát neměl ujasněný zbrojní program. Z jednání s financujícími bankami vzešlo řešení: akciová společnost s kapitálem 25 milionů korun, rozděleným na 125 tisíc plně splacených akcií po dvou stech korunách.

Emil Škoda si zajistil majoritu, tedy 65 tisíc akcií v nominální hodnotě 13 milionů korun, a stal se předsedou správní rady a generálním ředitelem. Zbytek si rozdělily vídeňský úvěrový ústav a Česká eskomptní banka. Ustavující valná hromada se konala 14. prosince 1899, tedy necelý rok před jeho smrtí.

Zbrojovka

Zbrojní výroba se budovala v osmdesátých a devadesátých letech a zakázky přicházely postupně po roce 1886, kdy začala fungovat nová ocelárna. Cesta vedla od kvalitních pancéřových desek pro rakousko-uherské válečné loďstvo k projektování děl.

Před první světovou válkou byly Škodovy závody největší zbrojovkou Rakouska-Uherska a za války patřily mezi největší zbrojovky centrálních mocností, do trojice s Kruppem a Rheinmetallem. Zisk stoupl z 5,6 milionu korun před vypuknutím války na 11,3 milionu za první tři válečné roky a v roce 1917 měl podnik 35 tisíc zaměstnanců.

Monopol na těžká děla

Postavení firmy nejlíp ukazuje jedno rozhodnutí. S platností od 1. ledna 1917 poskytla vídeňská vláda Škodovce výsadní právo vyrábět všechna děla ráže větší než 10,4 centimetru. U kanonů do ráže deseti centimetrů jí byl v objednávkách rakouské armády zajištěn sedmdesátiprocentní podíl a monopol byl přislíben na deset let dopředu.

Štíhlá Ema

Nejznámějším produktem je supertěžký 30,5centimetrový moždíř vzor 11, zavedený do výzbroje v roce 1912. Německá přezdívka zněla Schlanke Emma, tedy štíhlá Ema. Zbraň se dala rozebrat na tři části, což umožnilo dopravit ji do vysoko položených pozic na italské frontě. Nasazena byla při obléhání pevností Osowiec a Přemyšl a kusy se zapůjčovaly i německé armádě, která je použila proti betonovým pevnostem v Belgii a u Verdunu.

Terminologická poznámka: v české literatuře se zbraň označuje jako moždíř, slovo houfnice pro ni používají jen některé populární texty.

Okřídlený šíp patří Plzni

Tohle je detail, který skoro nikdo neví. Ochranná známka okřídleného šípu v kruhu byla registrována 15. prosince 1923, a to Akciovou společností Škodovy závody v Plzni, tedy strojírnou a zbrojovkou, ne automobilkou. Vzniku předcházela veřejná soutěž, do níž se přihlásilo přibližně tři sta návrhů.

Původně byly registrovány dvě podoby, s pěti pery a se třemi pery. Varianta s pěti pery měla uvnitř kruhu nápis Škoda, ale kvůli čitelnosti při zmenšení se od nápisu upustilo a ustálila se podoba se třemi pery. Na automobilech z Mladé Boleslavi se znak začal objevovat až necelé dva roky po registraci, tedy po začlenění Laurina a Klementa do koncernu.

Autorství je sporné. Uvádí se jméno Františka Michla, v populárních textech i sochař Vojtěch Šíp, a jeden ze zdrojů uzavírá, že jméno autora zřejmě zůstane zahalené tajemstvím a že může jít o kolektivní dílo. Historka o tom, že předlohou byla hlava indiánského náčelníka s čelenkou, je legenda, kterou takto označuje i zdroj, který ji uvádí. A rozšířený výklad, podle kterého šíp znamená rychlost a křídlo pokrok, je pozdější interpretace značky, ne doložený záměr z roku 1923.

Kde se ty dvě Škodovky potkaly

Spojení s automobilkou Laurin a Klement proběhlo v roce 1925 v jasně doložitelném sledu: valné hromady obou společností je schválily 20. července, ministerstvo vnitra 12. září a 29. prosince byla firma Laurin a Klement vymazána z obchodního rejstříku. Akcie se vyměňovaly v poměru dvě za jednu.

Nešlo o spojení rovných. Automobilka měla poválečné hospodářské potíže, ztratila tradiční trhy a v roce 1924 jí rozsáhlý požár těžce poškodil mladoboleslavský závod. Poměr velikostí mluví sám za sebe.

Fúze přinesla do Mladé Boleslavi transfer technologií, pásovou výrobu a investiční program. Ale trvala krátce: už v roce 1930 byla automobilová výroba vyčleněna do samostatného podniku, dceřiné společnosti plzeňských závodů. Definitivní rozdělení pak přineslo poválečné znárodnění, kdy z plzeňského podniku vznikly nové samostatné firmy, mimo jiné automobilové závody v Mladé Boleslavi. To, co dnes známe jako automobilku, která vyráběla Felicii, je tedy potomek té mladoboleslavské větve, ne plzeňské.

Šest věcí, které se o Škodovce říkají špatně

1. Že Emil Škoda založil automobilku. Zemřel v roce 1900, první spojení s automobilkou přišlo o čtvrt století později.
2. Že plzeňská a mladoboleslavská Škodovka jsou jedna firma. Byly spojené jen v letech 1925 až 1930, pak se automobilka osamostatnila.
3. Že okřídlený šíp je znak automobilky. Registrovala ho v roce 1923 plzeňská strojírna, na autech se objevil až o dva roky později.
4. Že šíp znamená rychlost. Tenhle výklad je pozdější interpretace, ne doložený záměr.
5. Že Škoda převzal továrnu se 33 dělníky. Archivní doklad uvádí 94 zaměstnanců už v roce 1867.
6. Že se podnik znárodnil hned v roce 1945. V roce 1945 byla zavedena národní správa, národní podnik vznikl až v roce 1946.

Co bylo dál

Po první světové válce se poptávka po zbraních zhroutila a firma se ocitla v krizi. Stabilizaci přinesl vstup francouzského kapitálu a výroba se výrazně rozšířila: parní lokomotivy od roku 1920, elektrické lokomotivy od roku 1927 a trolejbusy od roku 1936. V roce 1929 koncern odkoupil pražskou leteckou továrnu Avia a koncem dvacátých let zaměstnával přes 35 tisíc lidí.

Za druhé světové války se výroba pod německou kontrolou přeorientovala na zbraně. Konec přišel 25. dubna 1945, kdy přes pět set amerických letounů shodilo na závody asi pět tisíc bomb. Zdroje se liší v tom, jak velké škody způsobily: jeden uvádí 29 zničených a 21 těžce poškozených objektů, jiný zničení přes sedmdesát procent podniku. Jisté je, že závod byl zničený z podstatné části.

Socialistické období a dnešek

Po válce následovala nejprve národní správa, v roce 1946 vznikl národní podnik a některé provozy byly nuceně odděleny do samostatných firem. V padesátých letech nesl podnik jméno Závody V. I. Lenina, které se ale neosvědčilo na devizových trzích, takže se vrátil k názvu Škoda.

Výrobní program té doby je pořádně široký: zařízení pro hutní průmysl, parní i elektrické lokomotivy, autobusy, trolejbusy a od počátku šedesátých let jaderný program. Jen trolejbusů typu 9 Tr vzniklo do roku 1981 přes sedm tisíc kusů.

Po roce 1989 se koncern rozdělil na řadu samostatných firem, které jméno Škoda dál nesou, každá ve svém oboru. Podobně dlouhou a klikatou cestu má za sebou i koncern Tomáše Bati. Další příběhy značek najdete v průvodci financemi.

Časté otázky

Založil Emil Škoda automobilku?

Nezaložil. Zemřel v srpnu 1900 a jeho firmou byla strojírna a zbrojovka v Plzni. Automobilka Laurin a Klement v Mladé Boleslavi vznikla nezávisle a s plzeňským koncernem se spojila až v roce 1925, tedy čtvrt století po Škodově smrti. Už v roce 1930 se navíc automobilová výroba osamostatnila.

Jsou plzeňská Škodovka a Škoda Auto jedna firma?

Nejsou. Spojené byly jen v letech 1925 až 1930, kdy plzeňský koncern automobilku převzal, a pak byla automobilová výroba vyčleněna do samostatného podniku. Definitivní rozdělení přineslo poválečné znárodnění, kdy vznikly nové samostatné podniky včetně automobilových závodů v Mladé Boleslavi.

Za kolik Emil Škoda strojírnu koupil?

Podle prodejní a kupní smlouvy z 12. června 1869 činila kupní cena 167 642 zlatých. Předmětem smlouvy byl celý závod se všemi pozemky, příslušenstvím a inventářem, přičemž rozdíl mezi aktivy a pasivy byl v neprospěch aktiv o 31 321 zlatých a tuto částku bylo nutné k ceně připočíst. Koupi financoval z rodinného majetku.

Komu patří okřídlený šíp?

Ochrannou známku okřídleného šípu v kruhu zaregistrovala 15. prosince 1923 Akciová společnost Škodovy závody v Plzni, tedy strojírna a zbrojovka. Předcházela tomu veřejná soutěž s asi třemi sty návrhy. Na automobilech z Mladé Boleslavi se znak objevil až necelé dva roky poté, po začlenění Laurina a Klementa do koncernu.

Co znamená okřídlený šíp?

Doložený záměr z roku 1923 znám není. Rozšířený výklad, podle kterého šíp znamená rychlost, křídlo volnost a pokrok a kruh jednotu, je pozdější interpretace značky. Historka o tom, že předlohou byla hlava indiánského náčelníka s čelenkou z peří, je legenda, kterou takto označuje i zdroj, který ji uvádí. Sporné je i samotné autorství návrhu.

Jak velká Škodovka za Emila Škody byla?

V srpnu 1867, tedy rok po jeho nástupu, měla strojírna 94 zaměstnanců. Na konci 19. století v závodech pracovalo 3 211 dělníků a 280 úředníků a techniků. Za třicet let se tedy podnik zvětšil zhruba čtyřicetkrát. Populární číslo 33 dělníků při převzetí továrny je v rozporu s archivně doloženým údajem a neplatí.

Co Škodovka vyráběla?

Zpočátku zařízení pro cukrovary a pivovary, důlní techniku a hutní výrobky. Po vybudování ocelárny v roce 1885 přibyly pancéřové desky pro válečné loďstvo a pak děla. Mezi válkami se výroba rozšířila o parní i elektrické lokomotivy, trolejbusy a letadla, po válce o zařízení pro hutní průmysl, autobusy, obráběcí stroje a jaderný program.

Jaký byl nejznámější výrobek zbrojovky?

Supertěžký 30,5centimetrový moždíř vzor 11, zavedený do výzbroje rakousko-uherské armády v roce 1912 a přezdívaný štíhlá Ema. Dal se rozebrat na tři části, takže se dal dopravit i do vysoko položených pozic. Nasazen byl při obléhání pevností Osowiec a Přemyšl a zapůjčoval se i německé armádě.