Rolex: co značka opravdu vynalezla a co ne

Rolex se musel v roce 1956 veřejně omluvit v britském tisku za to, že jeho inzerát vyzníval, jako by vynalezl automatické natahování hodinek. Nevynalezl ho. A není to jediné prvenství, které se značce připisuje neprávem. Zajímavější je, co Rolex uměl doopravdy: brát cizí nápady, které nefungovaly, a dodělávat je do prodejné podoby.

Ve zkratce

• Firma vznikla v roce 1905 v Londýně jako dovozce švýcarských hodinek, ne ve Švýcarsku.
• Jméno Rolex je nedoložené, verzi s hlasem v omnibusu vypráví sama firma jako legendu.
• Jediným vlastníkem je nadace, takže firma není na burze a nezveřejňuje hospodaření.
• Klíčový patent na šroubovací korunku Rolex koupil a doplnil k němu součástku, která ho zprovoznila.
• Certifikace COSC testuje strojek před zapouzdřením, Rolex navíc testuje hotové hodinky.
• Modely Everose neobsahuje platinu, ale palladium a indium, a Cerachrom není z oxidu ceru.
• Rolex už není oficiálním časoměřičem formule 1, od roku 2025 ho nahradil TAG Heuer.

Londýn 1905, ne Ženeva

Rozšířená představa říká švýcarskou manufakturu se stoletou tradicí v Ženevě. Skutečnost je jiná a je docela hezká.

Firma vznikla v roce 1905 v Londýně a založili ji německý podnikatel Hans Wilsdorf spolu s britským investorem Alfredem Davisem, který byl jeho švagrem. Podnik se jmenoval Wilsdorf and Davis a jeho činností byl dovoz švýcarských hodinek do Anglie, ne vlastní výroba.

Wilsdorf se narodil v roce 1881 v bavorském Kulmbachu a ve dvanácti letech osiřel. Ke švýcarskému hodinářství se dostal v roce 1900, kdy nastoupil u firmy v La Chaux-de-Fonds. Zemřel v Ženevě v roce 1960.

Ochranná známka Rolex byla zaregistrována v roce 1908, a to ve Švýcarsku, zatímco sídlo zůstalo zatím v Londýně. Přejmenování firmy přišlo v roce 1915 a na dnešní podobu jména na přelomu let 1919 a 1920, kdy se přesunula do Ženevy.

Proč se stěhovala

Důvod je prozaický a doložený i neutrálními encyklopedickými zdroji, není to firemní folklor. Po první světové válce zavedla Británie vysoké daně na dovoz luxusního zboží a vývozní cla na stříbro a zlato používané na pouzdra hodinek. Podnikat odtud přestalo dávat smysl.

Jméno, které nikdo nedokáže vysvětlit

Wilsdorf sám vyprávěl v projevu z roku 1958, že seděl v koňském omnibusu v londýnské Cheapside a nějaký hlas mu do ucha zašeptal Rolex. Jméno ho zaujalo poté, co předtím prošel stovky kombinací.

Hodinářské zdroje tuhle historku označují za barvitou legendu a nic víc. Skutečný původ jména není doložen. V oběhu jsou nejméně tři další výklady:

• Zvukomalba, protože jméno má připomínat natahování hodinek.
• Zkrácení francouzského spojení horlogerie exquise, tedy vybrané hodinářství.
• Spojení anglických slov pro hodinářskou dokonalost a luxus.

Doložené je jen praktické zdůvodnění, které Wilsdorf uváděl opakovaně: jméno mělo být vyslovitelné v každém jazyce a dost krátké, aby se vešlo na číselník. To je mimochodem obchodně chytřejší úvaha než jakákoli legenda.

Firmu vlastní nadace

Tohle je nejméně známý a zároveň nejdůležitější fakt o Rolexu, protože vysvětluje skoro všechno ostatní.

Wilsdorf založil v polovině čtyřicátých let, po smrti své první manželky, nadaci se sídlem v kantonu Ženeva. Odkázal jí veškeré akcie a definitivně na ni přešly po jeho smrti v roce 1960. Nadace je dnes jediným vlastníkem skupiny.

Praktické důsledky jsou tři a jsou zásadní:

1. Firma není na burze a nemá menšinové akcionáře ani mechanismus prodeje. Nikdo ji nemůže koupit ani k tomu tlačit.
2. Nezveřejňuje hospodářské výsledky. Všechna čísla o obratu a objemu výroby, která kolují, jsou odhady třetích stran.
3. Zisk nemá kam odtékat. Zůstává ve firmě, nebo jde nadaci.

Nadace je přitom sama výrazně neveřejná, nezveřejňuje majetek ani příjemce darů. Zajímavý je její daňový příběh: byla uznána za veřejně prospěšnou a osvobozena od daní, ale tohoto práva se od roku 2020 dobrovolně vzdala a daně platí, řádově kolem třiceti milionů franků ročně. Její generální tajemník to zdůvodnil tím, že to považují za svou povinnost.

Objem filantropie se odhaduje na stovky milionů franků ročně, přičemž zhruba polovina jde do sociální oblasti, asi třetina do vzdělávání a zbytek do kultury, humanitárních projektů a ochrany zvířat. V Ženevě financovala mimo jiné rekonstrukci státního archivu, budovu umělecké školy, celý jeden most a záchranu kina.

Kolik se toho vyrobí

Protože firma mlčí, pracuje se s odhady. Nejcitovanější je výroční studie Morgan Stanley a poradenské firmy LuxeConsult. Podle jejího zpracování za rok 2025 vyrobil Rolex zhruba 1,1 milionu hodinek, meziročně asi o dvě procenta méně, a drží kolem třiceti tří procent hodnoty celého švýcarského hodinářského trhu.

Zajímavější než čísla je jejich výklad. Analytici pokles objemu popisují jako záměrné řízení vzácnosti, tedy jako strategii. Sám Rolex ale v roce 2021 na dotaz novináře uvedl, že vzácnost jeho produktů z jeho strany strategií není, že současná výroba nedokáže uspokojit poptávku beze zbytku a že by to šlo jen na úkor kvality, což odmítá.

Obě tvrzení stojí proti sobě a rozhodnout mezi nimi zvenčí nejde, právě protože firma neotevírá účetnictví. Poctivé je uvést je vedle sebe.

Čtyři prvenství a jak to s nimi je

Rolex se prezentuje řadou prvenství. Prochází se s nimi zajímavěji, než se čeká, protože skoro každé má předchůdce, a přesto po ověření zbude něco podstatného.

Vodotěsné pouzdro Oyster, 1926

Patent na systém, kde se korunka šroubuje k pouzdru, zaregistrovali v roce 1925 dva švýcarští vynálezci. Wilsdorf k němu získal práva v červenci 1926 a týden nato zapsal ochrannou známku Oyster.

Klíčové je, co bylo dál. Zakoupená konstrukce korunky byla vadná a v Oysteru se nakonec nepoužila: korunka nešla dotáhnout, když byly hodinky plně nataženy. Wilsdorf proto ještě téhož roku zaregistroval vlastní patent na přepracované řešení, jehož jádrem byla zubová spojka v korunce, která vadu odstranila.

Předchůdců je přitom víc. Švýcar François Borgel patentoval šroubovací pouzdro už v roce 1891 a jeho konstrukce se běžně používala u zákopových hodinek první světové války, jen bez šroubovací korunky. V USA přihlásil Charles Léon Depollier závitové hermetické pouzdro v roce 1917 a šroubovací korunku v roce 1918, vodotěsnost mu nezávisle testoval americký úřad pro standardy a ministerstvo války objednalo deset tisíc kusů.

Verdikt: Rolex nebyl první s vodotěsným pouzdrem ani se šroubovací korunkou. Byl první, kdo spojil šroubovací korunku, dno i lunetu do jednoho sériově vyráběného celku a udělal z vodotěsnosti hlavní prodejní argument.

Automatické natahování, 1931

Tady je doklad nejsilnější, protože pochází od Rolexu samotného.

Samonatahovací náramkové hodinky vyvinul John Harwood v roce 1923 a švýcarský patent dostal v září 1924. Jeho firma vznikla v roce 1928 a v roce 1931 zkrachovala. Ve stejném roce zadal Wilsdorf dodavateli strojků vývoj natahovacího ústrojí, které bude fungovat tiše a bez nárazů. Řešení navrhl tamní technický ředitel Émile Borer: nahradil Harwoodovo půlkruhové kyvné závaží rotorem otáčejícím se o plných 360 stupňů.

V roce 1953 vydal Rolex inzerát, ve kterém vypadlo slovo rotor, takže text vyzníval, jako by firma vynalezla automat jako takový. Harwood se soudil a Rolex musel v červnu 1956 zveřejnit v londýnském nedělníku omluvu, ve které uvedl, že vynálezcem prvních samonatahovacích náramkových hodinek byl pan John Harwood, a omluvil se za újmu způsobenou tím inzerátem.

Verdikt: Rolex nevynalezl automatické natahování a písemně to přiznal. Jeho doložený přínos je rotor s volným otáčením, ze kterého vychází prakticky každý dnešní automat.

Datejust, 1945

Datum v okénku měly náramkové hodinky už od roku 1915 a v roce 1930 se objevilo i na třetí hodině, kde je dnes obvyklé. Rolex tedy nebyl první s datem, a to s odstupem třiceti let.

Jeho nárok je užší a obstojí jen v celé délce: první samonatahovací náramkový chronometr, u kterého se datum v okénku mění samo. Slovo chronometr i samočinná změna v té větě musí zaznít, jinak je tvrzení nepravdivé. Lupa nad datem, dnes poznávací znamení značky, přišla až v roce 1953.

Day-Date, 1956

A tady je prvenství, které obstálo bez výhrad. Model uvedený v roce 1956 měl v obloukovém okénku na dvanáctce den v týdnu vypsaný celým slovem a k tomu datum s lupou. Žádný doložený předchůdce s takovým řešením se nenašel a nezpochybňují ho ani kritické přehledy, které Rolexu jiná prvenství berou.

Sluší se dodat, že původní kalibr měl problém s přesmykem data a byl už po roce nahrazen.

COSC a Superlative Chronometer

Kolem certifikace přesnosti se drží několik omylů, které stojí za vyjasnění.

COSC je zkratka švýcarského úřadu pro kontrolu chronometrů, založeného v roce 1973. Není to státní orgán, ale nezisková asociace veřejného zájmu se třemi laboratořemi, která certifikuje víc než šedesát značek. Ročně jich projde přes dva miliony strojků, což je zhruba čtyřicet procent mechanických hodinek vyvezených ze Švýcarska.

Test trvá kolem dvou týdnů a měří se sedm kritérií podle mezinárodní normy. Nejčastější omyl se týká podmínek: testuje se v pěti polohách a při třech teplotách, tedy při osmi, třiadvaceti a osmatřiceti stupních. Trojka se běžně plete s počtem poloh.

Jediná hodnota, kterou COSC sám veřejně čísluje, je průměrný denní chod v rozmezí minus čtyři až plus šest sekund za den u větších strojků.

V čem je Rolexův vlastní test jiný

V roce 2015 zavedl Rolex vlastní certifikaci s tolerancí minus dvě až plus dvě sekundy za den a rozšířil ji na celou produkci. Rozdíl proti COSC ale není hlavně v číslech.

COSC testuje samotný strojek před zapouzdřením. Rolexův test přichází až po něm a provádí se na kompletně smontovaných hodinkách, přičemž se sledují čtyři věci: přesnost, rezerva chodu, vodotěsnost a automatické natahování. Není to tedy alternativa k COSC, ale nadstavba: strojek nejdřív projde certifikací a teprve pak se zapouzdří a přezkouší znovu.

Historie samotného označení je přitom starší než dnešní význam. Na konci třicátých let se na ciferníky dostal nápis o úředně certifikovaném chronometru a na konci padesátých let si Rolex přidal vlastní slovo, které se dá přeložit jako svrchovaný. Tehdy odkazovalo na nadstandardní výsledek v úředním testu strojku, dnes na vlastní zkoušku hotových hodinek. Je to stejný nápis, ale znamená něco jiného.

Materiály: dvě opravy, které se vyplatí znát

Rolex si vyrábí vlastní slitiny a má v Ženevě vlastní slévárnu. Kolem materiálů se ale drží dva konkrétní omyly.

Růžové zlato Everose

Vlastní osmnáctikarátová slitina zavedená v roce 2005. Podle Rolexu obsahuje nejméně pětasedmdesát procent zlata, dvacet procent mědi a dále palladium a indium, přičemž přesný vzorec je tajný.

Běžně se přitom píše o příměsi platiny. Účel přísady je konkrétní: měď dává růžový odstín, ale sama vede k blednutí barvy, a přidaný kov má zajistit, aby odstín nevybledl.

Keramika Cerachrom

Poprvé v roce 2005 na lunetě jednoho modelu, na potápěčském od roku 2008. Jde o extrémně tvrdou keramiku odolnou proti poškrábání, jejíž barvu nezmění ultrafialové záření a která nemůže korodovat.

Kvůli názvu se často píše, že jde o oxid ceru. Není to tak. Základem je oxid zirkoničitý, u některých barev oxid hlinitý. Název je složenina ze slov keramika a barva, s ceriem nemá nic společného. Přesnou chemii firma nezveřejňuje, takže víc se seriózně říct nedá.

Zajímavý je způsob, jakým se dělají číslice na lunetě: vyryjí se do keramiky, celý povrch se pokryje velmi tenkou vrstvou zlata nebo platiny metodou naprašování a závěrečné diamantové leštění pak kov ze všech ploch kromě prohlubní odstraní.

A ocel, kolem které je spor

Rolex používá ocel z rodiny 904L a byl v roce 1985 první hodinářskou značkou, která ji na pouzdra nasadila. Popisuje ji jako superslitinu z letectví a chemického průmyslu s maximální odolností proti korozi.

Odborná kritika je střízlivější. Argumentuje tím, že pokud majitel nedrží hodinky trvale ponořené ve vodě dlouhá léta, mezi touto ocelí a běžnou chirurgickou ocelí žádný rozdíl v odolnosti proti korozi nepozná, a že podle některých rozborů je běžná ocel dokonce tvrdší a odolnější proti poškrábání. Materiál se navíc hůř obrábí a vyžaduje speciální stroje. Praktická výhoda je tedy spíš ve vzhledu po leštění než v užitné vlastnosti pro nositele.

Modely a jejich skutečný původ

Submariner a jednosměrná luneta

Potápěčský model vznikl v roce 1953 a na trh se dostal následující rok. Nejzajímavější je na něm detail, který vypadá jako výrobní úspora, a přitom je to bezpečnostní prvek.

Luneta se otáčí jen jedním směrem, proti směru hodinových ručiček. Potápěč si na ni nastaví začátek ponoru a odečítá uplynulý čas. Kdyby se dala otáčet oběma směry, mohlo by náhodné pootočení naměřený čas zkrátit a potápěč by si myslel, že je pod hladinou kratší dobu, než skutečně je. Jednosměrnost zaručuje, že chyba jde vždycky na stranu bezpečí.

Rozšířené tvrzení, že šlo o první hodinky vodotěsné do sta metrů, přitom neplatí. Konkurenční model debutoval v témže roce o několik měsíců dřív. Rolex byl hlubší, ne první.

Daytona, dvacet pět let neprodejná

Chronograf uvedený v roce 1963 se tehdy jmenoval jen Cosmograph, jméno Daytona se na ciferník dostalo až následující rok. Tachymetrická stupnice, která slouží k odečtu průměrné rychlosti na známé vzdálenosti, se přesunula z ciferníku na vnější lunetu, kde je dodnes.

A teď pointa, která k dnešnímu postavení modelu vůbec nesedí. Celá řada z let 1963 až 1988 se neprodávala. Odborné zdroje ji označují za komerční propadák, který se v obchodech přeležel čtvrt století. Její dnešní postavení je věc pozdější, ne dobové.

Sběratelsky nejcennější varianta ciferníku je pojmenovaná po herci Paulu Newmanovi, kterému hodinky darovala manželka v souvislosti s jeho filmem o závodění, s vyrytým věnováním, ať jezdí opatrně. Ani tohle označení není tovární, dobově se tomu ciferníku říkalo prostě exotický.

Explorer a Everest, nejcitlivější kapitola

Model Explorer je spojen s prvovýstupem na nejvyšší horu světa v roce 1953. Doložený stav je následující.

Tenzing Norgay měl na vrcholu Rolex, konkrétně raný prototyp toho, co se později stalo Explorerem. Edmund Hillary měl Rolex s sebou, ale podle vlastního vyjádření nesl na vrchol hodinky britské značky Smiths. Ty později věnoval a jsou vystavené v Londýně, kdežto jeho Rolex je v muzeu v Curychu. Neexistuje fotografie, která by jednoznačně určila, co měl na zápěstí nahoře.

Zbytek je učebnice reklamy. Rolex vydal svůj inzerát ráno 2. června 1953, tedy v den korunovace Alžběty II., kdy byla pozornost britské veřejnosti nejvyšší možná. Smiths odpověděl vlastním inzerátem hned následující den s titulkem, že britská značka je teď na vrcholu světa.

Zajímavé je, že Rolex ve svých oficiálních textech netvrdí, že Hillary nesl jeho hodinky na vrchol. Píše, že expedice byla vybavena jeho hodinkami a že Explorer vznikl v návaznosti na ten výstup. Je to formulace, která je pravdivá a ze které si čtenář odnese silnější závěr, než jaký je doložený. O tom, co je na té expedici doložené a co ne, píšeme podrobněji v textu o tom, co se o Mount Everestu traduje špatně.

Sea-Dweller a ventil hélia

Model z roku 1967 řešil konkrétní technický problém saturačního potápění a jeho vysvětlení je pěkný kus fyziky.

Saturační potápěči dýchají směsi kyslíku a hélia. Molekuly hélia jsou tak malé, že za vysokého tlaku v dekompresní komoře proniknou dovnitř pouzdra hodinek. Při dekompresi pak vnější tlak klesá rychleji, než hélium stihne uniknout ven, uvnitř vznikne přetlak a sklíčko vystřelí jako u přefouknutého balonu. Ventil ten přetlak automaticky odpouští.

Koncept vymyslel průkopník saturačního potápění Bob Barth a inženýři Rolexu ho realizovali. Autorství ale není uzavřené: konkurenční značka uvedla model s ventilem hélia v roce 1968 a odborné zdroje připouštějí, že mohla být první, kdo zařízení vyvinul. Sama přitom používá formulaci jedny z prvních, ne první.

Trh, dostupnost a padělky

Program certifikovaných použitých hodinek

Od prosince 2022 provozuje Rolex program pro použité kusy a je zajímavý svým nastavením. Hodinky musí být minimálně dva roky staré a horní hranice stáří neexistuje, protože firma drží archiv originálních dílů i pro historické modely. Certifikaci provádí přímo Rolex ve svých centrech, ne prodejce, a testuje strojek, číselník, vodotěsnost a přesnost. Záruka je dvouletá oproti pěti letům u nových hodinek.

Obchodně nejzajímavější je pozorování jednoho z prodejců: podíl nových zákazníků, které se díky programu podařilo získat, je vyšší než podíl stávajících zákazníků, kteří místo nových hodinek zvolili použité. Program tedy prodej nekanibalizuje, ale rozšiřuje okruh kupujících.

Sponzoring a jedna častá chyba

Značka je oficiálním časoměřičem všech čtyř tenisových grandslamů, s Wimbledonem spolupracuje od roku 1978, a v golfu je partnerem nejstaršího turnaje od roku 1981. Vedle sportu financuje program párující mladé umělce s uznávanými mistry na dvouleté období a iniciativu zaměřenou na ochranu oceánů a divoké přírody.

Pozor ale na jednu věc, kterou české texty opakují zastarale. Rolex už není oficiálním časoměřičem formule 1. Partnerem byl od roku 2013, od sezony 2025 ho v této roli nahradila jiná švýcarská značka na základě dlouhodobého kontraktu.

Výši sponzorských výdajů firma nezveřejňuje a žádný doložitelný odhad neexistuje. Vyplývá to opět z nadačního vlastnictví.

Padělky a jedna prakticky užitečná informace

Podle federace švýcarského hodinářského průmyslu se ročně nabízí k prodeji desítky milionů padělaných švýcarských hodinek, proti zhruba třiceti milionům skutečně vyrobených originálů. Padělané hodinky tvoří asi devět procent celních zabavení a jsou po textilu druhou nejpadělanější komoditou.

Pro čtenáře je podstatná jedna věc: ve Švýcarsku a v řadě dalších zemí je dovoz padělaných hodinek zakázaný zákonem, a to i v případě jediného kusu koupeného v dobré víře pro vlastní potřebu. Suvenýr z dovolené tedy může skončit zabavením na hranici.

Zajímavou hranici vytyčil americký odvolací soud v roce 2024. Firma kupovala pravé hodinky Rolex, přebrušovala jim číselníky, vrtala do nich otvory pro neoriginální diamanty a osazovala je cizími lunetami a řemínky, a takto upravené kusy prodávala jako Rolex. Soud rozhodl, že podstatně upravené hodinky nejsou jen porušením ochranné známky, ale rovnou padělkem, protože jsou materiálně odlišné od originálu. Rolex přesto nedostal vydání zisku, protože žalobu podal s nevysvětleným desetiletým zpožděním.

Sedm mýtů o Rolexu

1. Rolex vynalezl automatické natahování. Nevynalezl. Samonatahovací náramkové hodinky patentoval John Harwood v roce 1924 a Rolex se musel v roce 1956 v britském tisku veřejně omluvit za inzerát, který vyzníval opačně. Jeho přínos je rotor s volným otáčením o 360 stupňů.
2. Byl první s vodotěsným pouzdrem. Nebyl. Šroubovací pouzdro existovalo od roku 1891, šroubovací korunku patentovali jiní. Rolex klíčový patent koupil, zjistil, že nefunguje, a doplnil k němu součástku, která ho zprovoznila.
3. Je to stará ženevská manufaktura. Firma vznikla v Londýně v roce 1905 jako dovozce švýcarských hodinek a do Ženevy se přestěhovala až po první světové válce kvůli britským daním z luxusu.
4. Everose obsahuje platinu a Cerachrom oxid ceru. Ani jedno. Rolex u své slitiny růžového zlata uvádí palladium a indium, keramika je založená na oxidu zirkoničitém a název je složenina ze slov keramika a barva.
5. COSC testuje ve třech polohách. Testuje v pěti polohách a při třech teplotách. Trojka patří teplotám, ne polohám. A testuje se samotný strojek před zapouzdřením, kdežto Rolexův vlastní test se dělá až na hotových hodinkách.
6. Rolex je oficiálním časoměřičem formule 1. Byl jím od roku 2013, ale od sezony 2025 už není. Tenisové grandslamy a golfový turnaj platí dál.
7. Nedostupnost modelů je prokázaná strategie. Analytici to tak popisují, firma to výslovně popřela s tím, že výroba nestačí poptávce a zvyšovat ji by šlo jen na úkor kvality. Ověřit to zvenčí nejde, protože firma jako nadační vlastnictví hospodaření nezveřejňuje.

Podobný rozdíl mezi firemní legendou a doloženou skutečností se objevuje u většiny velkých značek, ať už jde o to, co michelinská hvězda doopravdy hodnotí, nebo o to, kdo vlastní Ikeu. Další texty o firmách a penězích najdete v průvodci financemi.

Rozdíl mezi doloženým faktem a marketingem je vidět i u sportovních značek. Rozebírá to text o tom, odkud je slogan Just Do It, a proč Nike nevlastní žádnou továrnu.

Časté otázky

Kde a kdy Rolex vznikl?

V Londýně v roce 1905, jako podnik dovážející švýcarské hodinky do Anglie. Založili ho německý podnikatel Hans Wilsdorf a britský investor Alfred Davis, jeho švagr. Ochranná známka Rolex byla zaregistrována v roce 1908 a firma se do Ženevy přestěhovala až na přelomu let 1919 a 1920, kvůli poválečným britským daním z dovozu luxusu a clům na zlato a stříbro.

Co znamená jméno Rolex?

Skutečný původ není doložen. Wilsdorf sám vyprávěl, že mu jméno zašeptal hlas v londýnském omnibusu, což hodinářské zdroje označují za legendu. V oběhu jsou i výklady přes zvukomalbu, přes francouzské spojení pro vybrané hodinářství a přes anglická slova pro dokonalost a luxus. Doložené je jen praktické zdůvodnění, že jméno mělo být krátké a vyslovitelné v každém jazyce.

Kdo Rolex vlastní?

Soukromá švýcarská nadace se sídlem v kantonu Ženeva, kterou Wilsdorf založil v polovině čtyřicátých let a které odkázal veškeré akcie. Firma proto není na burze, nemá menšinové akcionáře a nezveřejňuje hospodářské výsledky. Všechna čísla o obratu a objemu výroby jsou odhady třetích stran.

Vynalezl Rolex automatické hodinky?

Nevynalezl. Samonatahovací náramkové hodinky vyvinul John Harwood v roce 1923 a patent dostal v září 1924. Rolex musel po jeho žalobě v červnu 1956 zveřejnit v londýnském nedělníku omluvu za inzerát, který vyzníval, jako by automat vynalezl. Jeho doložený přínos je rotor otáčející se o plných 360 stupňů, ze kterého vychází prakticky každý dnešní automat.

Jaký je rozdíl mezi COSC a Superlative Chronometer?

COSC je nezávislá švýcarská instituce, která testuje samotný strojek před zapouzdřením, a to v pěti polohách a při třech teplotách, s tolerancí minus čtyři až plus šest sekund za den. Rolexův vlastní test přichází až po ní, provádí se na kompletně smontovaných hodinkách a sleduje přesnost, rezervu chodu, vodotěsnost a automatické natahování, s tolerancí minus dvě až plus dvě sekundy.

Proč se luneta potápěčských hodinek otáčí jen jedním směrem?

Je to bezpečnostní prvek. Potápěč si na ni nastaví začátek ponoru a odečítá uplynulý čas. Kdyby šla otáčet oběma směry, mohlo by náhodné pootočení naměřený čas zkrátit a potápěč by si myslel, že je pod hladinou kratší dobu, než ve skutečnosti je. Jednosměrnost zaručuje, že případná chyba jde vždycky na stranu bezpečí.

Měl Edmund Hillary na Everestu Rolex?

Podle vlastního vyjádření nesl na vrchol hodinky britské značky Smiths, i když Rolex měl s sebou. Tenzing Norgay Rolex na vrcholu měl, konkrétně raný prototyp pozdějšího Exploreru. Žádná fotografie to jednoznačně neurčuje. Rolex ve svých textech netvrdí, že Hillary nesl jeho hodinky na vrchol, píše jen, že expedice byla jeho hodinkami vybavena.

Je nedostupnost některých modelů záměrná?

Analytici to tak popisují a mluví o řízení vzácnosti. Rolex to v roce 2021 výslovně popřel s tím, že jde o nedostatek výrobní kapacity a že zvyšovat ji rychleji by šlo jen na úkor kvality. Rozhodnout mezi oběma tvrzeními zvenčí nelze, protože firma jako nadační vlastnictví hospodaření nezveřejňuje.