Mount Everest: výška, jméno a nejčastější mýty

George Everest byl proti tomu, aby po něm nejvyšší horu světa pojmenovali. Namítal, že jeho jméno nejde napsat v hindštině ani ho místní lidé nevysloví, a jako zeměměřič dával přednost místním názvům. Neuspěl. A na vrcholu té hory leží mořský vápenec se zkamenělými trilobity.

Ve zkratce

• Oficiální výška je 8 848,86 metru, vyhlášená společně Nepálem a Čínou v prosinci 2020.
• Spor o výšku byl hlavně o to, jestli se počítá sněhová čepička, nebo skalní vrchol.
• Místní jména Čhomolungma a Sagarmatha existovala dřív než britské pojmenování.
• Tenzing Norgay sám v roce 1955 napsal, že Hillary stanul na vrcholu první.
• Hornina vrcholu je ordovický vápenec s mořskými zkamenělinami.
• Tlak vzduchu na vrcholu je zhruba třetina tlaku u hladiny moře.
• Bez kyslíku vystoupilo jen kolem 1,7 procenta úspěšných lezců.

Jak se měřila hora, ke které se nedalo přijít

Everest byl nejdřív jen položkou v tabulce. Britský Great Trigonometrical Survey ho zaměřoval jako vrchol XV, a to ze šesti stanic na přelomu let 1849 a 1850, teodolitem o průměru čtyřiadvaceti palců, ze vzdáleností kolem sto deseti mil. Jednotlivá pozorování se lišila o desítky stop a nevážený průměr dal 29 002 stop.

Že jde o nejvyšší horu světa, vyplynulo z výpočtů Radhanatha Sikdara, hlavního počtáře survey, který se do funkce dostal v roce 1851. Britové na tu horu nikdy nevstoupili, měřili ji z indické nížiny přes sto kilometrů daleko.

Zpřesnění přišlo mezi lety 1880 a 1902 z výše položených stanic u Dárdžilingu a hlavně s propracovanými opravami na atmosférickou refrakci, tedy na to, že se paprsek v atmosféře ohýbá. Průměr vyšel 29 141 stop.

Klasické číslo 8 848 metrů, které se drželo desítky let, pochází z indického měření z let 1952 až 1954 vedeného B. L. Gulateem. Použilo síť křížových čtyřúhelníků, osm pozorovacích bodů a švýcarské i britské přístroje. Zahrnovalo sněhovou čepičku.

Proč měl každý jiné číslo

Ve druhé polovině dvacátého století se hodnoty rozešly a důvod byl prostý a zásadní.

Tibetská strana měřila výšku skalního vrcholu, nepálská výšku sněhového povrchu. Čínské měření z roku 2005 dalo skalní povrch 8 844,43 metru a sněhový 8 847,93 metru, tedy rozdíl zhruba tři a půl metru. Americké měření GPS z roku 1999, při kterém byl přijímač ukotven do nejvyššího skalního podkladu, dalo 8 850 metrů s tím, že sníh a led leží asi metr výš.

Druhým zdrojem nepřesností je geodézie sama. Nadmořská výška se počítá od hladiny moře, jenže hladina moře není rovná koule. Měření vyžaduje stanovit výškové datum a počítat s tvarem geoidu, a Nepál i Čína historicky pracovaly s jinými.

Rok 2020 a společné měření

Obě země se domluvily a 8. prosince 2020 vyhlásily společně novou oficiální výšku 8 848,86 metru, včetně sněhové čepičky. Oznámení proběhlo výměnou dopisů mezi hlavami států.

Metodicky šlo o kombinaci družicových navigačních systémů, nivelace, elektrooptického měření délek, dálkového průzkumu a gravimetrických měření. Nepálský tým vedl Khimlal Gautam, který vystoupil na vrchol v květnu 2019 kolem třetí hodiny ranní, aby měl vrchol sám pro sebe. Postavil tam anténu GPS a georadar na měření mocnosti sněhu a sbíral data hodinu a šestnáct minut. Za výstup zaplatil omrzlinami a amputací prstu na noze. Zpracování dat pak trvalo nepálskému úřadu skoro rok.

Kolik je na vrcholu sněhu

Tohle je otevřená otázka a čísla se rozcházejí víc, než by člověk čekal.

Měření	Mocnost sněhu
Čínská expedice 1975, zaražení tyče	necelý metr
Americký tým 1992, hliníková trubka	přes 2,3 m, skálu nenašli
Čínské radarové měření 2005	asi 3,5 m, rozhraní nejednoznačné
Georadar 2022, recenzovaná práce	9,5 m s odchylkou 1,2 m

Poslední hodnota je podstatně vyšší než všechny předchozí a autoři to sami zdůrazňují. Nepálské a čínské týmy měřily mocnost sněhu radarem i v letech 2019 a 2020, ale výsledky nezveřejnily.

Jméno, proti kterému byl sám Everest

Sir George Everest žil v letech 1790 až 1866 a v letech 1830 až 1843 byl generálním zeměměřičem Indie. Horu sám nikdy neměřil ani nepojmenoval.

Návrh podal jeho nástupce ve funkci Andrew Waugh, který v roce 1856 napsal Královské zeměpisné společnosti, že jde o horu nejspíš nejvyšší na světě, bez jakéhokoli místního jména, které by se dalo zjistit, a navrhl pojmenovat ji po svém předchůdci. Společnost jméno oficiálně přijala v roce 1865.

Sám Everest se ohradil. Namítal, že jeho jméno nelze napsat v hindštině ani ho vysloví obyvatelé Indie, a jako zeměměřič byl zvyklý přebírat místní názvy. Mimochodem, dnešní výslovnost jeho jména se liší od té jeho vlastní, on kladl přízvuk na první slabiku a vyslovoval ji jinak, než se dnes běžně říká.

Místní jména existovala

Waughovo tvrzení, že hora nemá zjistitelné místní jméno, je klíčem k celé věci. Jména existovala, jen je britská správa nepřevzala.

• Čhomolungma, tibetské jméno, přepisované také Qomolangma. Překlady se v pramenech liší, uvádí se bohyně matka světa i svatá matka.
• Sagarmatha, nepálské jméno. Překládá se jako hlava Země dotýkající se nebe, nebo jednoduše hlava v nebi.

Zajímavý je nepálský případ. Sagarmatha prosadil historik Baburam Áčárja esejí ze třicátých let dvacátého století a tvrdil, že jméno spíš objevil než vymyslel, protože se opíral o místní úzus. Nepálština do té doby vlastní oficiální název pro nejvyšší horu světa neměla a vláda ho přijala až v roce 1956. Čínské mapy naproti tomu uvádějí fonetický přepis tibetského jména už od roku 1952.

Vrchol, který byl kdysi mořským dnem

Himálaj se začal formovat před zhruba padesáti miliony let, kdy se Indie srazila s Eurasií. Při čelní srážce dvou kontinentů se ani jeden nepodsouvá, protože kontinentální horniny jsou lehké a vzdorují pohybu dolů. Kůra se místo toho vrásní a je vytlačována nahoru.

Nejlepší doklad je přímo na vrcholu. Vrcholová formace je ordovický vápenec obsahující úlomky skeletů trilobitů, ostrakodů a krinoidů. Jsou to zbytky organismů z mořského dna. Hornina nejvyššího bodu planety vznikla pod hladinou mělkého moře, které mezi oběma kontinenty existovalo, než se srazily.

Ve výšce zhruba 8 520 metrů na severním svahu je odkryv, kde nemetamorfovaný vápenec ostře nasedá na starší metamorfované vrstvy. Je to hranice dvou zcela různých geologických příběhů, kterou lze na hoře fyzicky vidět.

Everest pořád roste

Hora se zvedá dodnes. Odhady rychlosti se různí a je potřeba být opatrný, protože kolující číslo jednoho centimetru za rok nemá oporu v odborné literatuře.

Práce publikovaná v roce 2024 dochází k výzdvihu až dvou milimetrů ročně. Zajímavý je její hlavní argument: část dnešního výzdvihu nepochází z tektoniky, ale z eroze. Asi před 89 tisíci lety zachytila jedna řeka povodí druhé, čímž se prudce zvýšila eroze po proudu. Ubýváním horniny se kůra odlehčila a začala se zvedat, podobně jako se zvedne loď, ze které se vyloží náklad. Tenhle izostatický odskok podle autorů představuje 0,16 až 0,53 milimetru ročně, tedy až polovinu celkového výzdvihu, a mohl Everestu přidat patnáct až padesát metrů. Hlavním motorem ale zůstává tektonika.

Fyziologie: proč se tomu říká zóna smrti

Termín zavedl švýcarský lékař a horolezec Edouard Wyss-Dunant během expedice v roce 1952 a dnes se hranice běžně klade k osmi tisícům metrů.

Nejcennější data pochází z americké expedice z roku 1981, při které se přímo na hoře měřil barometrický tlak:

Výška	Tlak
hladina moře	760 torrů
5 400 m	asi 400 torrů
8 050 m	asi 284 torrů
vrchol	kolem 253 torrů

Na vrcholu je tedy tlak zhruba na třetině hodnoty od hladiny moře. Autoři té práce označili parciální tlak kyslíku na vrcholu za hranici lidské tolerance.

Dvě zjištění z té expedice stojí za zvláštní zmínku. Skutečný tlak je podstatně vyšší, než předpovídá standardní model atmosféry, což je jeden z důvodů, proč je výstup vůbec možný. A tlak na vrcholu se mění se sezonou zhruba o 11,5 torru mezi vrcholem léta a vrcholem zimy. To je fyziologický důvod, proč jsou zimní výstupy bez kyslíku mimořádně těžké: na místě, kde už rezerva prakticky není, ubude další díl.

Procento kyslíku se nemění

Rozšířená představa říká, že je ve výšce méně kyslíku. Přesnější je jiná formulace: koncentrace kyslíku ve vzduchu je všude na Zemi stejná, tedy asi 20,95 procenta objemu. Co se mění, je tlak, tedy počet molekul v daném objemu.

Prakticky to znamená, že parciální tlak kyslíku klesne z asi 159 milimetrů rtuťového sloupce u hladiny moře na zhruba 53 na vrcholu. Plíce mají stejné procento kyslíku, jen v každém nádechu mnohem méně molekul.

Co se skutečně měřilo na lidech

Ve výšce 8 400 metrů odebrali lékaři arteriální krev deseti lezcům. Průměrný tlak kyslíku v tepenné krvi byl 24,6 milimetru rtuťového sloupce, tedy hodnota, která by v nemocnici znamenala kritický stav. Obsah kyslíku v arteriální krvi byl v této výšce o 26 procent nižší než při měření o 1 300 metrů níž.

Zároveň ale ty samé práce vyvracejí představu, že člověk v zóně smrti umírá během minut. Vzorky vydechovaného vzduchu se odebíraly přímo na vrcholu a lezci přes extrémní hypoxii zvládali základní úkony. Jde o postupné zhoršování a o čas, který ubývá, ne o okamžitou fatalitu.

Doložené jsou naopak měřitelné dopady na mozek. Studie z roku 1989 našla u lezců ve výškách až k vrcholu zhoršení dlouhodobé zrakové paměti po sestupu. Studie s magnetickou rezonancí z roku 2006 zjistila, že z třinácti vyšetřených lezců z Everestu měl normální nález jen jeden. Zajímavé je, že amatérští lezci na tom byli podle autorů hůř než profesionálové.

Dvě trasy a čím se liší

Na vrchol vedou dvě běžné cesty a rozdíly mezi nimi jsou praktičtější, než se čeká.

Jižní, nepálská, vede přes ledopád Khumbu, Západní kotel, stěnu Lhotse a Jižní sedlo. Základní tábor leží kolem 5 330 metrů a dojde se k němu trekem. Nad ním jsou čtyři výškové tábory, poslední na Jižním sedle kolem osmi tisíc metrů.

Severní, tibetská, vede přes Severní sedlo a Severovýchodní hřeben. Základní tábor leží zhruba 5 180 metrů a dá se k němu dojet autem, což je zásadní logistický rozdíl. Nad ním jsou mezitábor, předsunutý základní tábor a další tři.

Ledopád Khumbu

Nejnebezpečnější místo jižní cesty a jedna z mála pasáží, kde je riziko čistě objektivní, tedy nezávislé na schopnostech lezce.

Je to zhruba šest set metrů převýšení pohybujícího se ledu, který klesá kolem metru denně. Trhliny bývají přes sto metrů hluboké a často přes patnáct metrů široké, seraky váží od několika tun po tisíce tun a mohou se zřítit bez varování. Průchod ledu celým ledopádem trvá zhruba čtyři roky.

Trasu ledopádem razí a udržují zkušení nepálští lezci, kterým se říká doktoři ledopádu. Instalují žebříky a fixní lana a dělají to opakovaně, protože se led pod nimi hýbe. V roce 2014 tu zahynulo šestnáct nepálských pracovníků při lavině během přípravy trasy.

Tři stupně na severní straně

Severovýchodní hřeben má tři skalní stupně a nejtěžší je Druhý stupeň ve výšce 8 610 metrů. Má lezeckou výšku kolem čtyřiceti metrů, z toho posledních pět je téměř svislých.

V roce 1975 tam čínská výprava upevnila hliníkový žebřík, který obtížnost výrazně snížil a používá ho dnes skoro každý lezec. Původní žebřík byl v roce 2007 nahrazen novým a je v muzeu v Tibetu. Když ho jeden americký horolezec v roce 2007 vylezl bez pomoci, hodnotil obtížnost jako vysokou.

Úmrtnost podle trasy

Statistiky ukazují, že rozdíl mezi oběma cestami není tak velký, jak se traduje. Na jihovýchodním hřebeni je míra úmrtnosti zhruba 0,98 na sto lezců nad základním táborem, na severovýchodním 0,89. Zajímavější je jiné číslo: nestandardní trasy tvoří asi dvě procenta výstupů, ale jednadvacet procent úmrtí.

Podstatný praktický rozdíl je v záchraně. V Nepálu je možná vrtulníková evakuace až ze třetího tábora ve zhruba 7 160 metrech. Na tibetské straně vrtulníková záchrana k dispozici není.

Kolik lidí tam vlastně chodí

Data pochází z databáze, která výstupy eviduje od začátku.

Údaj	Hodnota
Výstupů na vrchol celkem	přes 13 700
Různých osob	přes 7 500
Úspěšnost výprav	asi 43 procent
Úmrtí celkem	kolem 340
Míra úmrtnosti	asi 1,06 na 100 lezců
Rozdělení tras	69 procent Nepál, 31 procent Tibet
Výstupů bez kyslíku	jen kolem 1,7 procenta úspěšných

Nejčastější příčiny úmrtí jsou laviny a pády, následované akutní horskou nemocí, vyčerpáním a zřícením ledovce. Historický průměr je zhruba pět úmrtí ročně, v posledních patnácti letech spíš sedm.

Nejvýmluvnější číslo v celé tabulce je poslední řádek. S kyslíkovým přístrojem je úspěšnost kolem osmdesáti procent, bez něj kolem čtyř. Reinhold Messner a Peter Habeler vystoupili jako první bez kyslíku v květnu 1978 a Messner o dva roky později přidal první sólovýstup, rovněž bez kyslíku, který zvládl za tři dny a při kterém v noci spadl do trhliny a sám se z ní dostal.

Rekord v počtu výstupů drží nepálský horský vůdce Kami Rita Sherpa, který má přes třicet výstupů a první absolvoval v roce 1994. To číslo se ale posouvá skoro každý rok.

Kdo byl na vrcholu první

Edmund Hillary a Tenzing Norgay stanuli na vrcholu 29. května 1953 v půl dvanácté dopoledne, jako členové britské expedice vedené Johnem Huntem. Strávili tam asi čtvrt hodiny a zahrabali do sněhu bonbony a malý křížek.

Otázka, kdo z nich vystoupil první, je v Česku dodnes podávaná jako záhada. Přitom je vyřešená od roku 1955.

Veřejná verze z roku 1953 byla záměrně nejednoznačná, John Hunt to shrnul větou, že vrcholu dosáhli společně jako tým. Důvod byl politický: v Káthmándú i v indickém tisku panovala silná nálada, aby první byl Tenzing, a všichni tři se dohodli, že neřeknou, kdo stanul na vrcholu první.

Otázku rozřešil sám Tenzing, a to už v roce 1955 ve své autobiografii, kde napsal, že Hillary vystoupil na vrchol první a on vystoupil po něm. Popsal tam i tlak, aby říkal opak. Rozšířená verze, podle které se to prolomilo až koncem devadesátých let, tedy neplatí, tehdejší Hillaryho kniha přidala jen kontext té dohody.

Nejznámější fotografií výstupu je snímek Tenzinga s cepínem. Fotografie Hillaryho na vrcholu neexistuje, protože podle Tenzingovy autobiografie ji Hillary nechtěl a zavrtěl hlavou.

Mallory a Irvine

O devětadvacet let dřív se na horu pokusili George Mallory a dvaadvacetiletý Andrew Irvine, kterého si Mallory vybral hlavně proto, jak rozuměl kyslíkovým přístrojům. Z posledního tábora vyrazili 8. června 1924 a živé je už nikdo neviděl.

Otázka, jestli se na vrchol dostali, zůstává otevřená. Známé je následující:

• Malloryho tělo našel v roce 1999 Conrad Anker zhruba v 8 150 metrech. Fotoaparát u něj nebyl.
• Nenašla se ani fotografie Malloryho ženy Ruth, kterou podle svědectví chtěl nechat na vrcholu, pokud ho dosáhne. Je to nepřímý argument proti.
• V roce 1933 se našel cepín zhruba v 8 450 metrech, v roce 1991 kyslíková lahev z roku 1924 v 8 475 metrech. To určuje minimální doloženou výšku.
• V září 2024 našel tým na ledovci pod severní stěnou botu a v ní chodidlo, s vyšitým jménem A. C. Irvine na ponožce. Šlo jen o částečné ostatky, fotoaparát u nálezu nebyl.

Hlavní překážkou zůstává Druhý stupeň, jehož obtížnost bez žebříku instalovaného až v roce 1975 je vysoká. Neexistuje žádný pozitivní důkaz, že dvojice vrcholu dosáhla.

Sedm mýtů, které se opakují nejčastěji

1. Everest je nejvyšší hora světa v každém smyslu. Je nejvýše položeným bodem nad hladinou moře. Měřeno od úpatí je vyšší havajská Mauna Kea, která se od mořského dna zvedá o víc než deset kilometrů. A nejdál od středu Země je vrchol ekvádorského Chimboraza, protože leží prakticky na rovníku, kde je zemské vyboulení největší, přestože má nadmořskou výšku jen 6 268 metrů.
2. Hora neměla místní jméno. Měla, a to tibetské i nepálské. Britský zeměměřič sice napsal, že žádné zjistitelné jméno neexistuje, ale tibetský název je doložen dřív než britské pojmenování. Sám George Everest byl proti tomu, aby po něm horu pojmenovali.
3. Ve výšce je méně kyslíku. Koncentrace kyslíku je všude stejná, kolem jednadvaceti procent. Klesá tlak, tedy počet molekul v daném objemu. Na vrcholu je tlak zhruba na třetině hodnoty od hladiny moře.
4. V zóně smrti se umírá během minut. Neumírá. Vzorky vydechovaného vzduchu se odebíraly přímo na vrcholu a lezci zvládali základní úkony. Je to postupné zhoršování a ubývající čas, ne okamžitá fatalita. Měřitelné dopady na mozek ale doložené jsou.
5. Hillary Step po zemětřesení v roce 2015 zmizel. Není to uzavřené. V roce 2017 to oznámil britský horský vůdce, nepálská horolezecká asociace to týž měsíc popřela s tím, že jde jen o mimořádné množství sněhu. Prezident asociace později připustil, že přinejmenším horní část stupně se změnila. Oficiální nepálské prohlášení o zániku útvaru nikdy nepadlo.
6. Na trase leží stovky těl. Odhad hovoří až o dvou stovkách těl na hoře, ale je to odhad, ne evidence. Těla se nesnášejí proto, že zmrzlé tělo je velmi těžké a nepoddajné a schopnost člověka nést zátěž je v té výšce minimální, takže transport jediného těla je nákladný, nebezpečný a extrémně pomalý. Nepálská armáda vede od roku 2019 úklidové kampaně, které snesly přes sto tun odpadu a několik těl.
7. Vyleze tam kdokoli, kdo zaplatí. Regulace jde opačným směrem. Od roku 2014 musí každý lezec snést dolů nejméně osm kilogramů odpadu, od roku 2018 jsou zakázané sólovýstupy, od roku 2024 je povinné snášet lidský odpad ve zvláštních sáčcích a novější pravidla vyžadují jednoho horského průvodce na každé dva lezce. Pozor ale na jednu věc: povinnost doložit předchozí výstup nad sedm tisíc metrů je zatím jen návrhem zákona, který prošel horní komorou nepálského parlamentu, ale platným předpisem není.

Podobně se legendy nabalují i na jiné slavné hory a lokality, jak ukazuje text o tom, proč se mění výška Mont Blanku, nebo rozbor toho, proč Machu Picchu nikdy nebylo ztracené. Další texty o cestování a památkách najdete v průvodci cestováním.

Údaje o slavných místech se často opakují dávno poté, co je odborníci zpřesnili. Platí to i o mayské pyramidě v Chichén Itzá, kde se ukazuje, že slavný hadí jev neběží jen dva dny v roce a že počet schodů ovlivnila rekonstrukce.

Časté otázky

Jak vysoký je Mount Everest?

Oficiálně 8 848,86 metru včetně sněhové čepičky, podle společného vyhlášení Nepálu a Číny z prosince 2020. Starší číslo 8 848 metrů pochází z indického měření z let 1952 až 1954. Čínské měření z roku 2005 dalo skalní vrchol 8 844,43 metru, tedy o něco méně, protože neměřilo sníh.

Proč se výška hory měnila?

Hlavně proto, že tibetská strana měřila výšku skalního vrcholu a nepálská výšku sněhového povrchu, a mocnost sněhu je sama o sobě sporná. Druhým důvodem je geodézie: nadmořská výška se počítá od hladiny moře, která není rovná, takže záleží na zvoleném výškovém datu a na modelu geoidu. Roli hrála i atmosférická refrakce u historických měření.

Podle koho se hora jmenuje?

Podle sira George Everesta, generálního zeměměřiče Indie v letech 1830 až 1843, který ale horu nikdy neměřil a proti pojmenování se ohradil s tím, že jeho jméno nelze napsat v hindštině ani ho vysloví místní obyvatelé. Návrh podal jeho nástupce v roce 1856 a Královská zeměpisná společnost jméno přijala v roce 1865. Místní jména Čhomolungma a Sagarmatha existovala dřív.

Kdo stanul na vrcholu jako první?

Edmund Hillary, po něm Tenzing Norgay, 29. května 1953. Není to sporné, Tenzing to sám napsal ve své autobiografii už v roce 1955. Bezprostředně po výstupu se všichni dohodli, že pořadí neřeknou, protože v Nepálu a Indii panovala silná politická nálada, aby první byl Tenzing.

Jaká hornina je na vrcholu?

Ordovický vápenec obsahující úlomky skeletů trilobitů, ostrakodů a krinoidů, tedy usazenina z mořského dna. Vznikla pod hladinou mělkého moře, které existovalo mezi Indií a Eurasií, než se oba kontinenty srazily a vrstvy vytlačily do dnešní výšky.

Kolik je na vrcholu kyslíku?

Procentuálně stejně jako všude jinde, tedy kolem jednadvaceti procent objemu. Klesá tlak, ne koncentrace. Barometrický tlak na vrcholu je kolem 253 torrů proti 760 u hladiny moře, tedy zhruba třetina, a parciální tlak kyslíku klesne z asi 159 na zhruba 53 milimetrů rtuťového sloupce.

Kolik lidí na Everest vystoupilo a kolik jich zemřelo?

Výstupů je přes třináct tisíc sedm set a uskutečnilo je přes sedm a půl tisíce různých lidí, protože mnozí vystoupili opakovaně. Úmrtí je kolem tří set čtyřiceti a míra úmrtnosti se pohybuje kolem 1,06 na sto lezců. Bez kyslíkového přístroje vystoupilo jen zhruba 1,7 procenta úspěšných.

Zmizel Hillary Step při zemětřesení?

Nikdy to nebylo uzavřeno. V roce 2017 to oznámil britský horský vůdce po svém výstupu, nepálská horolezecká asociace to týž měsíc popřela a změnu přisoudila mimořádnému množství sněhu. Její prezident později připustil, že přinejmenším horní část stupně se změnila, ale oficiální prohlášení o zániku útvaru nepadlo.