Tour de France: co znamená žlutý, zelený a puntíkovaný dres

Zelený dres není cena pro nejrychlejšího sprintera. Body se rozdávají i v horských etapách a v časovkách, kde čistý finišman ztrácí, a kdo etapu nedokončí, přijde o všechno, co dosud nasbíral. Mario Cipollini, jeden z nejdominantnějších sprinterů historie, o tuhle soutěž nikdy nehrál, protože horské etapy nedojížděl.

Ve zkratce

• Žlutá barva pochází z papíru pořádajícího deníku L’Auto, uděluje se od roku 1919.
• Zelený dres vyhrává všestrannost a pravidelnost, ne nejvyšší počet etapových vítězství.
• Puntíkovaný dres má soutěž od roku 1933, ale dres až od roku 1975, kvůli sponzorovi.
• Kategorie stoupání není vzorec, ale rozhodnutí pořadatele podle šesti kritérií.
• Vrcholový dojezd sám o sobě dvojnásobné body nedává, musí být výslovně vyhlášen.
• Když má jeden jezdec nárok na víc dresů, ostatní jedou na zádech druhých mužů klasifikace.

Žlutý dres

Nosí ho vedoucí jezdec celkového pořadí, tedy ten s nejnižším součtem časů ze všech dosud odjetých etap. Do celkového času se přitom započítávají bonifikační sekundy za etapová umístění a za vybrané vrcholy, penalizace naopak čas přidávají.

Uděluje se od ročníku 1919 a žlutá barva má prozaický původ: pořádající deník L’Auto se tiskl na žlutém papíře. Existuje i druhá, méně častá verze, podle které byla žlutá neoblíbená barva, a proto ji šlo rychle sehnat ve velkém množství.

Prvním nositelem byl Eugène Christophe, který ho oblékl 19. července 1919 před etapou z Grenoblu do Ženevy. Podle dobových zdrojů si stěžoval, že na něj diváci pokřikují jako na kanárka. Belgičan Philippe Thys později tvrdil, že žlutý dres dostal už v roce 1913, historikové to ale nepotvrzují, protože žádné dobové noviny žlutý dres před válkou nezmiňují.

Rekordem je pět celkových vítězství a drží ho Jacques Anquetil, Eddy Merckx, Bernard Hinault a Miguel Induráin. V počtu dnů strávených ve žlutém vede Eddy Merckx s šestadevadesáti dny.

Zelený dres a proč je zákeřnější, než vypadá

Bodovací soutěž byla zavedena v roce 1953 k padesátému výročí závodu a zelená barva pochází ze značkové barvy prvního sponzora. Zajímavost pro pamětníky: v roce 1968 byl dres jednorázově červený, protože se změnil sponzor. Do roku 1958 se navíc počítaly trestné body a vyhrával jezdec s nejnižším součtem, teprve od roku 1959 se systém obrátil.

Rekordmanem je Peter Sagan se sedmi vítězstvími. Drží také rekord v počtu dnů v čele jedné klasifikace na Tour, přes sto dnů v zeleném.

Jak se body dělí

Klíčové je, že neexistuje jedna stupnice. Pořadatel etapy rozdělí podle profilu do několika kategorií a každá má jiné bodové ohodnocení. Rozdíl je zásadní: zatímco na nejvyšší sprinterské stupnici bere vítěz v posledních ročnících sedmdesát bodů, na horské etapě nebo v časovce jen dvacet.

Typ etapy	Body pro vítěze	Kolik míst boduje
Rovinatá sprinterská, nejvyšší stupnice	70	až 18
Mírně zvlněná	50	15
Kopcovitá a náročná	30	15
Horská etapa a časovka	20	15
Průběžný sprint uvnitř etapy	25	14

Konkrétní čísla pořadatel čas od času upravuje, takže se hodí brát je jako obrázek poměrů, ne jako neměnnou tabulku. Poslední úprava mířila právě proti tomu, aby zelený dres vyhrál vrchař nebo jezdec jedoucí na celkové pořadí, protože se to začalo dít.

Průběžný sprint

Je to jedno předem vyznačené místo uvnitř etapy, zpravidla na rovinatém úseku, kde se udělují body prvním jezdcům, kteří ho projedou. Je na všech hromadně startovaných etapách, na časovkách ne. Právě tady si sprinteři vytvářejí náskok, který jim musí vydržet přes hory.

Pět důvodů, proč zelený nevyhrává nejrychlejší muž

Za prvé, body se dávají i tam, kde čistý sprinter ztrácí, takže vítěz potřebuje všestrannost. Za druhé, rozhoduje pravidelnost, protože jezdec, který jezdí opakovaně druhý až čtvrtý, porazí toho, kdo vyhraje jednu etapu a jinde nebodne.

Za třetí, a to je nejtvrdší pravidlo, kdo etapu nedokončí nebo je vyloučen, je ze soutěže vyřazen a nasbírané body mu propadají. Sprinter tedy musí přežít hory v časovém limitu až do Paříže. Za čtvrté, za porušení pravidel lze body odečíst a historicky někteří jezdci skončili i v záporných číslech. A za páté, vyhrát tuhle soutěž znamená tři týdny nevynechat nic, což je jiná disciplína než umět zajet nejrychlejších dvě stě metrů.

Puntíkovaný dres

Vrchařská soutěž se jezdí od roku 1933 a neoficiální označení nejlepšího vrchaře je doloženo dokonce od roku 1905. Charakteristický bílý dres s červenými puntíky ale přibyl až v roce 1975, na přání sponzora, který chtěl soutěži víc viditelnosti. Rekordmanem je Richard Virenque se sedmi vítězstvími, za ním Federico Bahamontes a Lucien Van Impe se šesti.

Jak se určuje kategorie stoupání

Tohle je věc, kterou většina diváků považuje za výpočet, a přitom to je rozhodnutí. Pořadatel posuzuje dohromady délku stoupání, průměrné i maximální stoupání, nadmořskou výšku vrcholu, polohu kopce uvnitř etapy, kolik už jezdci ten den nastoupali před ním, a celkovou náročnost trasy a povrchu.

Tentýž kopec proto může dostat jinou kategorii při jiném směru výjezdu nebo při jiném zařazení v etapě. Kategorie jdou od nejlehčí čtvrté po hors catégorie, tedy mimo kategorii, což je označení vzniklé pro stoupání tak těžká, že se do stupnice nevešla.

Kategorie stoupání	Body	Kolik jezdců boduje
Hors catégorie	20, 15, 12, 10, 8, 6, 4, 2	8
1. kategorie	10, 8, 6, 4, 2, 1	6
2. kategorie	5, 3, 2, 1	4
3. kategorie	2, 1	2
4. kategorie	1	1

Mýtus o dvojnásobných bodech

Běžně se tvrdí, že za vrcholový dojezd jsou automaticky dvojnásobné body. Není to tak. Za cílové stoupání se udělují body podle jeho oficiální kategorie a zdvojnásobení musí pořadatel výslovně vyhlásit v pravidlech daného ročníku. V minulých letech se to dělo u vybraných nejtěžších vrcholových dojezdů, ale nejde o pravidlo, na které se dá spolehnout, a některé ročníky ho neuplatní vůbec.

Bílý dres

Nosí ho nejlépe umístěný mladý jezdec v celkovém pořadí, hodnocený stejným časem jako žlutý dres. Věková hranice je stanovena tak, že jezdec musí být v kalendářním roce závodu mladší šestadvaceti let. Uděluje se od roku 1975, tedy stejně dlouho jako puntíkovaný.

Co ze soutěží zmizelo

Kombinovaná soutěž, zavedená v roce 1968, oceňovala jezdce s nejlepším souhrnným postavením v celkovém pořadí, bodovací a vrchařské soutěži, tedy nejuniverzálnějšího závodníka. Od roku 1985 měla vlastní dres poskládaný z prvků ostatních dresů a naposledy se udělovala v roce 1989. Zanikla jako nadbytečná, protože hodnotila jen to, co už měřily existující soutěže, a působila nepřehledně.

Podobně skončila soutěž průběžných sprintů, jezdená v letech 1966 až 1989, která měla od roku 1984 vlastní červený dres. Zrušila se z téhož důvodu: průběžné sprinty už bodovaly do zeleného dresu. Zůstaly tedy čtyři dresy, týmová soutěž a cena pro nejbojovnějšího jezdce.

Cena za bojovnost nemá dres

Uděluje se od roku 1952 po každé hromadně startované etapě a vítěz dne jede následující etapu se zvláštním startovním číslem, dnes černým na zlatém podkladu. Původně se počítala z bodů za ujeté kilometry v úniku a za etapová vítězství, ale od roku 2003 vybírá nejbojovnějšího jezdce každé etapy porota osmi odborníků. Na konci závodu se uděluje ještě souhrnná cena. Prvním vítězem byl Wout Wagtmans, nejvíc triumfů má Eddy Merckx se čtyřmi, a naposledy ji celkový vítěz Tour získal v roce 1981.

Když má jeden jezdec nárok na víc dresů

Platí pořadí přednosti: žlutý před zeleným, pak puntíkovaný a nakonec bílý. Dresy, které kvůli tomu neoblékne, jedou na zádech dalších jezdců v pořadí příslušné soutěže, tedy je nosí druhý muž klasifikace.

Vítězem soutěže ale zůstává ten, kdo ji vede, i když v jejím dresu nejede. Právě proto bývají v ročnících s jedním dominantním jezdcem na startu dresy na lidech, kteří danou soutěž nevedou, což je pro diváky zdroj trvalého zmatku. V závěrečném ceremoniálu v Paříži už každou soutěž přebírá její skutečný vítěz.

Týmová soutěž a časový limit

Týmová soutěž se počítá tak, že se po každé etapě sečtou časy tří nejlepších jezdců každého týmu v té konkrétní etapě, a tyto denní součty se kumulují po celý závod. Nejde tedy o součet celkových časů tří nejlepších mužů týmu z průběžného pořadí, což je rozdíl, na kterém se dá snadno splést.

Hors délai

Každá etapa má koeficient obtížnosti a z něj se odvozuje časový limit: čas vítěze etapy plus procentní přirážka. Přirážka se řídí koeficientem a zároveň průměrnou rychlostí vítěze, takže čím rychleji se jelo, tím jinak limit vychází.

Jezdec, který dojede po limitu, je uveden jako hors délai, tedy mimo časový limit, a ze závodu vypadává. Rozhodčí sbor může limit upravit za mimořádných okolností, například při extrémním počasí nebo vážné nehodě, a když dojede po limitu velká skupina včetně předních sprinterů, porota ji obvykle ponechá v závodě. Kdo je takto výjimečně ponechán, ale přichází o všechny dosud získané body ve vedlejších soutěžích. To je přesně ten mechanismus, kvůli kterému sprinter nemůže hory jen tak odjet.

Napětí mezi rychlostí a schopností vydržet tři týdny je přitom to, co z Tour dělá jiný sport než jednorázový závod, podobně jako u bruslení rozhoduje o všem to, proč jsou dlouhé tratě jiná disciplína než sprint.

Základní parametry závodu

Údaj	Hodnota
Pořadatel	Amaury Sport Organisation
Vznik	1903, závod založil deník L’Auto
Počet etap	21
Délka v kalendáři	23 až 24 dnů včetně dnů volna
Obvyklá celková délka	zhruba 3 500 km
Žlutý dres	od 1919, rekord 5 celkových vítězství
Nejvíc dnů ve žlutém	Eddy Merckx, 96 dnů
Zelený dres	od 1953, rekord Peter Sagan, 7 vítězství
Vrchařská soutěž	od 1933, dres až od 1975
Rekord ve vrchařské soutěži	Richard Virenque, 7 vítězství
Bílý dres	od 1975, pro jezdce mladší 26 let
Kombinovaná soutěž	1968 až 1989, zrušena jako nadbytečná
Cena za bojovnost	od 1952, od 2003 rozhoduje porota osmi odborníků
Pořadí přednosti dresů	žlutý, zelený, puntíkovaný, bílý
Česká etapová vítězství	Ján Svorada 1998 a 2001, Zdeněk Štybar 2015

Šest věcí, které se o dresech říkají špatně

1. Že zelený dres bere nejrychlejší sprinter. Bere ho ten, kdo boduje pravidelně a přežije hory v limitu. Kdo nedojede, přijde o všechno.
2. Že vrcholový dojezd znamená dvojnásobek bodů. Musí to být výslovně vyhlášeno v pravidlech ročníku, jinak platí běžná stupnice podle kategorie.
3. Že kategorie kopce je výpočet. Je to rozhodnutí pořadatele podle šesti kritérií včetně toho, kde kopec v etapě leží.
4. Že puntíkovaný dres existuje od začátku soutěže. Soutěž je z roku 1933, dres až z roku 1975 a přišel na přání sponzora.
5. Že kdo dres nosí, ten soutěž vede. Při souběhu nároků jede dres na zádech druhého muže klasifikace, vítězem zůstává vedoucí jezdec.
6. Že se týmová soutěž počítá ze součtu celkových časů. Sčítají se časy tří nejlepších mužů týmu v každé jednotlivé etapě.

Systém odstupňovaných bodů a limitů, který nutí závodníka zvládnout celý rejstřík a ne jen svou nejsilnější disciplínu, funguje i jinde ve vytrvalostním sportu, například v tom, co obnáší plný triatlon a kvalifikace na Havaj. A že se pravidla velkých akcí mění a ne vždy směrem k větší přehlednosti, ukazuje i rozšíření mistrovství světa na 48 týmů.

Další závody, pravidla a sportovce najdete v průvodci sportem.

Kdo za závodem stojí, proč vznikl a jak velkou akcí dnes je, shrnuje text o tom, jak Tour de France funguje a kdo drží rekordy.

Časté otázky

Proč je dres pro vedoucího jezdce žlutý?

Protože pořádající deník L’Auto se tiskl na žlutém papíře. Existuje i druhá, méně častá verze, podle které byla žlutá neoblíbená barva, a proto ji šlo rychle sehnat ve velkém množství. Dres se uděluje od ročníku 1919 a prvním nositelem byl Eugène Christophe.

Kdo vyhrává zelený dres?

Jezdec s nejvyšším počtem bodů z etapových umístění a průběžných sprintů. Nemusí to být nejrychlejší sprinter, protože body se dávají i v horských etapách a v časovkách. Rozhoduje pravidelnost a hlavně to, že kdo etapu nedokončí, je ze soutěže vyřazen a body mu propadají.

Jak se určuje kategorie stoupání?

Není to vzorec, ale rozhodnutí pořadatele. Posuzuje se délka stoupání, průměrné i maximální stoupání, nadmořská výška vrcholu, poloha kopce uvnitř etapy, kolik už jezdci ten den nastoupali, a náročnost trasy. Tentýž kopec proto může mít jinou kategorii při jiném zařazení v etapě.

Dává vrcholový dojezd dvojnásobné body?

Automaticky ne. Za cílové stoupání se udělují body podle jeho oficiální kategorie a zdvojnásobení musí pořadatel výslovně vyhlásit v pravidlech daného ročníku. V některých letech se to týkalo vybraných nejtěžších vrcholů, v jiných žádného.

Co znamená bílý dres?

Nosí ho nejlépe umístěný mladý jezdec v celkovém pořadí, hodnocený stejným časem jako žlutý dres. Podmínkou je, že jezdec musí být v kalendářním roce závodu mladší šestadvaceti let. Uděluje se od roku 1975.

Co se stane, když jeden jezdec vede víc soutěží?

Platí pořadí přednosti: žlutý dres před zeleným, pak puntíkovaný a nakonec bílý. Dresy, které kvůli tomu neoblékne, nosí druzí muži příslušných klasifikací. Vítězem soutěže ale zůstává ten, kdo ji vede, a v Paříži přebírá cenu on.

Proč zmizel dres pro kombinovanou soutěž?

Naposledy se udělovala v roce 1989 a zanikla jako nadbytečná, protože hodnotila jen to, co už měřily existující soutěže, a působila nepřehledně. Ze stejného důvodu skončila i soutěž průběžných sprintů, jejíž body se počítají do zeleného dresu.

Co je hors délai?

Označení pro jezdce, který dojel po časovém limitu etapy, a je proto ze závodu vyřazen. Limit se počítá jako čas vítěze plus procentní přirážka podle koeficientu obtížnosti etapy a průměrné rychlosti. Rozhodčí sbor může limit za mimořádných okolností upravit, ale ponechaný jezdec pak přichází o dosud získané body ve vedlejších soutěžích.