Rhodský kolos: jak vypadal a kde doopravdy stál

Rhodský kolos byl bronzová socha boha Hélia, kterou vytvořil sochař Charés z Lindu na památku odražení obléhání Démétria Poliorkéta, a měla asi sedmdesát loktů, tedy zhruba třicet tři metrů. Nestála nohama rozkročenými nad přístavem, to je pozdější omyl. Po zemětřesení kolem roku 226 př. n. l. se zlomila u kolen a trosky ležely na zemi ještě staletí.

Ve zkratce

• Socha zobrazovala Hélia, boha slunce a ochránce ostrova Rhodos.
• Vznikla po neúspěšném obléhání Démétria Poliorkéta v letech 305 až 304 př. n. l.
• Výšku sedmdesát loktů uvádí Plinius Starší i verš citovaný u Strabóna.
• Zemětřesení ji povalilo kolem roku 226 př. n. l., zlomila se u kolen.
• Rozkročení nad vjezdem do přístavu je pozdější představa, ne doklad z antiky.
• Trosky ležely podle Strabóna i Plinia a lidé je obdivovali ještě po staletí.
• Archeologie dodnes nenašla jistý pozůstatek ani přesné místo stavby.

Proč Rhodané kolos postavili

Obléhání, které se nepovedlo

Ostrov Rhodos měl na přelomu čtvrtého a třetího století př. n. l. bohaté obchodní město. Rhodané odmítli stát na straně Antigona proti Ptolemaiovi, a Antigonův syn Démétrios Poliorkétés proto město kolem roku 305 př. n. l. oblehl a nasadil i obří obléhací věž. Rhodané obléhání odrazili a útočník se stáhl na základě dohody. Když odešel, nechal na místě část své válečné techniky.

Právě z ní podle Plinia Staršího vzešly peníze na sochu. Plinius píše, že se na dílo použila suma získaná z válečných strojů, které Démétrios opustil, unaven dlouhým obléháním. Stejný příběh opakují novodobé přehledy, třeba zpracování World History Encyclopedia nebo časopisu National Geographic.

Proč zrovna Hélios

Strabón sochu označuje jako kolos Hélia a dodává, že se podle obecného soudu počítala mezi sedm divů světa. Její stavba trvala podle Plinia dvanáct let. Dokončení se klade kolem roku 280 př. n. l.

Jak Rhodský kolos vypadal a jak byl vysoký

Sedmdesát loktů

Plinius Starší označuje kolos za sochu hodnou největšího obdivu a udává výšku sedmdesát loktů. Strabón cituje verš, který říká totéž, sedmkrát deset loktů, a autorem sochy jmenuje Charéta z Lindu. Přepočet staré míry na metry se liší podle toho, jak dlouhý loket badatel předpokládá. Proto se v literatuře objevuje zhruba třicet až třicet tři metrů a my se držíme širšího rozpětí.

Co víme o podobě

Žádný dobový obraz sochy se nedochoval a vzhled je tak výsledkem rekonstrukcí. Plinius uvádí, že palec sotva obemkli dva lidé a prsty byly větší než většina soch. Uvnitř prý zely v místech zlomů obrovské dutiny a viděly se tam velké kameny, kterými autor sochu při stavbě vyvažoval. Z toho se usuzuje na dutou bronzovou skořepinu s vnitřní výztuží a závažím z kamení, ne na celou litou postavu.

Pozici rukou ani oděv prameny neuvádějí a novověké kresby jsou dílem fantazie.

Kde Rhodský kolos stál

Omyl o rozkročení nad přístavem

Nejznámější obrázek kolosu ukazuje obra s jednou nohou na každém břehu vjezdu do přístavu a loděmi, které proplouvají pod ním. Žádný antický autor to nepopisuje. Podle National Geographic se představa objevuje až v renesančních rytinách, mimo jiné v nizozemských. Historici ji ve století devatenáctém vyvrátili. World History Encyclopedia uvádí, že by kvůli rozměrům zablokovala vjezd lodím, a dodává, že obraz je v rozporu s prameny.

Vzdálenost břehů by byla mnohem větší než výška sochy a Strabón píše o zlomu u kolen, což odpovídá postavě s nohama u sebe. Obraz rozkročeného obra později zopakovaly i básně, třeba Nový kolos z konce devatenáctého století.

Kde tedy opravdu stál

Přesné místo neznáme. Tradice ukazuje na vchod do přístavu Mandraki, ale podle moderních badatelů je to nejisté, protože tam podle nich nebylo dost velké místo. Hypotézy zatím žádné výkopy nepotvrdily. Část archeologů navrhuje akropoli města Rhodos, kde mohla stát svatyně Hélia.

Pád a dlouhý život trosek

Zemětřesení kolem 226 př. n. l.

Kolos stál podle novodobých přehledů asi padesát let. Pak ho zemětřesení povalilo. World History Encyclopedia uvádí rok 228 nebo 226 př. n. l., Livius.org rok 227 nebo 226, National Geographic 226 nebo 225. Rok proto uvádíme jako přibližný. Strabón dodává, že se zlomil v kolenou, což je nejpřesnější dobový údaj o jeho zániku.

Věštba a ležící obr

Rhodané sochu podle Strabóna nepostavili znovu a odvolávali se na věštbu. Trosky tak zůstaly na místě. Strabón i Plinius je popisují jako viditelné a vzbuzující úžas, takže se k nim turisté chodili dívat ještě v římské době.

Odvoz kovu v sedmém století

Poslední zpráva pochází z byzantské kroniky Theofana Vyznavače. Ten k roku 653 nebo 654 uvádí, že po dobytí Rhodu arabským vojskem Muáviji byl kov rozbit a prodán obchodníkovi z Edessy, který ho odvezl na devíti stech velbloudech. Je to jediný dochovaný pramen k takovému konci, napsaný o víc než sto let po události, a badatelé k němu přistupují opatrně.

Co říkají prameny

Seznam sedmi divů pochází z helénistických autorů a různé verze se mírně lišily. Ze všech sedmi divů se do dneška dochovaly jen pyramidy, o nichž píše text o pyramidách v Gíze.

Odkaz kolosu: od Rhodu k Soše svobody

Slovo kolos zůstalo pro obří sochy dodnes. Livius.org uvádí Sochu svobody jako nejslavnější památku, kterou rhodský kolos inspiroval, a National Geographic mluví o jeho vlivu na její podobu. Básnířka Emma Lazarusová svou báseň z roku 1883 pojmenovala Nový kolos a hned v úvodu ji staví proti bronzovému obru z Řecka, který stál s nohama na dvou březích. Báseň vznikla jako příspěvek do sbírky na podstavec Sochy svobody.

Podobně se o dnešních obřích sochách mluví jako o kolosech. Na stavbu a příběh vzniku jednoho z nich navazuje text o soše Krista v Riu, a další velkou plastiku v kameni popisuje článek o Mount Rushmore. Řecké sochařství klasické doby můžete sledovat v textu o athénské Akropoli.

Šest tvrzení o Rhodském kolosu, která neplatí

1. Že stál rozkročený nad vjezdem do přístavu. Antické prameny to nepopisují, představa vznikla později a historici ji považují za nepravděpodobnou.
2. Že přečkal staletí vzpřímeně. Stál asi padesát let, pak ho zemětřesení povalilo a zlomil se u kolen.
3. Že držel pochodeň a svítil lodím. Pozici rukou žádný pramen neuvádí, pochodeň patří do pozdějších představ.
4. Že přesně víme, jak vypadal. Dobový obraz se nedochoval a rekonstrukce jsou dohady, archeologie nenašla jistý pozůstatek ani místo stavby.
5. Že byl celý vylitý z bronzu. Plinius popisuje dutiny uvnitř a kameny, kterými autor sochu vyvažoval.
6. Že kolos zničili Arabové v sedmém století. Povalilo ho zemětřesení kolem roku 226 př. n. l., kronika k roku 653 či 654 mluví jen o prodeji zbytků.

Časté otázky

Jak vysoký byl Rhodský kolos?

Podle Plinia Staršího měl sedmdesát loktů, což se obvykle přepočítává na zhruba třicet tři metrů. Stejný údaj uvádí verš citovaný u Strabóna. Přepočet lokte se liší, proto moderní texty uvádějí třicet až třiatřicet metrů.

Kdo Rhodský kolos vytvořil a komu byl zasvěcen?

Autorem byl sochař Charés z Lindu, žák Lysippa. Socha zobrazovala Hélia, boha slunce. Rhodané ji zaplatili po odražení obléhání Démétria Poliorkéta v letech 305 až 304 př. n. l. z peněz za válečné stroje, které útočník nechal na místě.

Stál Rhodský kolos nad vjezdem do přístavu?

Žádný antický pramen to netvrdí a historici to považují za nepravděpodobné. Obraz s nohama na dvou březích vznikl později. Strabón píše o zlomu u kolen, což odpovídá postavě s nohama u sebe. Přesné místo ale nikdo spolehlivě neurčil.

Kdy a jak Rhodský kolos zanikl?

Zemětřesení ho povalilo kolem roku 226 př. n. l., zhruba padesát let po dokončení. Zdroje se v roce rozcházejí o jedna až dva. Podle Strabóna se zlomil v kolenou a Rhodané ho podle věštby nepostavili znovu.

Jak dlouho ležely trosky kolosu?

Podle antických autorů staletí. Strabón je popisuje jako ležící na zemi a Plinius Starší v prvním století n. l. píše, že i ležící budí údiv: palec sotva obemkli dva lidé a v odlomených částech zely dutiny.

Je pravda, že trosky odvezlo devět set velbloudů?

Tak to uvádí byzantský kronikář Theofanés k roku 653 nebo 654. Je to jediný pramen, napsaný o víc než sto let po události. Dá se brát jako tradice, ne jako ověřený fakt.

Je Socha svobody inspirovaná Rhodským kolosem?

Souvislost je doložená aspoň slovy: báseň Emmy Lazarusové z roku 1883 se jmenuje Nový kolos a Rhodský kolos v úvodu připomíná. Přehledové texty tvrdí, že ho Socha svobody myšlenkově následuje.

Dochovalo se z Rhodského kolosu něco dodnes?

Žádný jistý zbytek archeologie nepotvrdila, nenašlo se ani jisté místo stavby. Tradice ukazuje na přístav Mandraki, jiní badatelé navrhují akropoli. Vzhled sochy dnes známe jen z popisů.