Santorini: co po sobě nechal výbuch sopky

Santorini nemá tvar půlměsíce po jednom výbuchu. Kaldera je dílem nejméně čtyř erupcí za posledních dvě stě tisíc let. Minojská civilizace erupci přežila a ještě půldruhého století prosperovala. A přesné datum té erupce dodnes nikdo nezná, spor se vede o celé století.

Ve zkratce

• Minojská erupce se klade zhruba mezi konec 17. a konec 16. století před naším letopočtem.
• Nejnovější odhad objemu je 34,5 kubického kilometru kompaktní horniny.
• Kaldera je výsledkem nejméně čtyř erupcí, ne jedné.
• V Akrotiri se nenašly lidské ostatky, na rozdíl od Pompejí.
• Kréta erupci přežila a v následujícím období prosperovala.
• Platónova Atlantida na Santorini nesedí ve třech zásadních bodech.
• Sopka je aktivní, poslední erupce byla v roce 1950.

Jak erupce probíhala

Hlavní sekvenci předcházely výbuchy dny až týdny předem. Samotná erupce se dělí na čtyři fáze a každá byla jiná.

Během erupce nebo krátce po ní se kaldera propadla a vznikla dnešní podoba souostroví. Vstup pyroklastických proudů do moře ve třetí a čtvrté fázi mohl vyvolat vlny tsunami, které zasáhly pobřeží kolem Egejského moře.

Kolik toho vlastně vyvrhla

Tady je potřeba dávat pozor na jednotky. Populární texty uvádějí čísla přes sto kubických kilometrů, jenže to je objem sypké tefry, ne objem přepočtený na kompaktní horninu, s kterým odborná literatura pracuje.

Publikované odhady se dlouho pohybovaly mezi 19 a 86 kubickými kilometry kompaktní horniny. Studie z roku 2023, která pracovala se seismickými profily, tomografií a rentgenovými snímky 41 sedimentových jader z mořského dna, došla k číslu 34,5 kubického kilometru s rozptylem plus minus 6,8. Nezávislá rekonstrukce objemu propadlé kaldery dala 33,1 kubického kilometru, což s tím souhlasí.

Protože revidovaný objem vyšel výrazně menší než starší odhady, je poctivější mluvit o jedné z největších erupcí holocénu než o největší.

Spor o datum

Tohle je hlavní vědecký spor kolem Santorini a v článcích se obvykle zamlčuje. Vypadá to, jako by se datum vědělo. Neví.

Dvě strany

Radiokarbonová strana klade erupci zhruba k roku 1600 před naším letopočtem. Archeologická strana, opřená o synchronizaci s Egyptem, ji klade až po začátku Nové říše, tedy podstatně později. Část badatelů hájí konkrétní rok 1524 před naším letopočtem.

Proč to radiokarbon nerozhodne

Erupce spadá do takzvaného radiokarbonového plató mezi zhruba 1620 a 1540 před naším letopočtem. V plató nelze z jednoho měření získat přesné kalendářní datum, protože stejná naměřená hodnota odpovídá kterémukoli roku v celém tom pásmu. Kalibrační křivka přitom pro roky 1700 až 1500 před naším letopočtem obsahuje přes 800 vysoce přesných měření na letokruzích. Problém není v přesnosti měření, ale v tvaru křivky.

Dva olivovníky

V roce 2006 byl publikován vzorek z olivovníku pohřbeného pod vrstvou minojské pemzy silnou přes šedesát metrů. Datace vyšla na konec 17. století. Jenže má slabinu: olivovníky nemusí tvořit roční letokruhy tak spolehlivě jako borovice nebo dub, a některé studie ukazují, že větev s kůrou mohla přestat přirůstat několik desítek let před smrtí stromu.

Druhý nález je zuhelnatělý olivový keř objevený v roce 2016 na sousedním ostrově, ležící bezprostředně pod vrstvou pemzy. Jeho nejmladší části daly data, která souhlasí s vrstvou vulkanické destrukce v Akrotiri i s tsunamovými uloženinami v Turecku a na Krétě. Kalibrovaný interval sahá zhruba od roku 1610 do roku 1510 před naším letopočtem, ale těžiště pravděpodobnosti se výrazně přesouvá do poloviny 16. století.

Ledovcová jádra

V ledovcích jsou v uvažovaném pásmu kalendářně datované vrstvy vulkanického síranu v letech 1611, 1562 až 1555 a zhruba 1538 před naším letopočtem. Podle novějších výsledků je datum 1611 odsunuto na okraj pravděpodobnosti a roste šance, že Santorini odpovídá jednomu z mladších signálů.

Autoři studie z roku 2023 to říkají naplno: spor o přesné datum nelze radiokarbonovými daty samotnými rozhodnout. Rozpětí, které lze dnes obhájit, sahá zhruba od konce 17. století po celé 16. století před naším letopočtem.

Akrotiri: egejské Pompeje, jenže bez těl

Akrotiri je prehistorické sídliště na jižním pobřeží ostrova. Nejstarší doklady osídlení sahají do mladší doby kamenné, do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, a ve třetím tisíciletí se místo rozvinulo v obchodní a kulturní středisko s vazbami na Krétu, Egypt a Sýrii.

Výkopy začaly v roce 1967 a vedl je Spyridon Marinatos, který původně přijel ověřit svou teorii o pádu minojské Kréty. Podnětem byly nálezy místních rolníků, kteří po silných deštích našli v rokli keramiku a zdi. Marinatos objevil prehistorické budovy stojící do výšky dvou až tří pater. Po jeho smrti v roce 1974 převzal výzkum Christos Doumas.

V čem se liší od Pompejí

Našly se vícepatrové domy, dlážděné ulice, nástěnné fresky, propracovaný odpadní systém a zásoby ve velkých keramických nádobách. Nábytek a další organické předměty se rekonstruují odlitím dutin v pemze sádrou, tedy podobnou technikou, jaká se používá v Pompejích u obětí Vesuvu.

Zásadní rozdíl je ale ten, že v Akrotiri lidské ostatky chybí. Vysvětlení je následující: místo nejdřív poškodilo zemětřesení, přeživší mrtvé vyzvedli a pohřbili a sídliště opustili. Podle vedoucího výzkumu se pak obyvatelé vrátili a začali domy opravovat, když erupce začala.

Nenašly se ani cennosti. Kombinace obojího ukazuje na to, že lidé měli čas odejít a vzít si své věci.

První doložené oběti jsou 300 kilometrů daleko

Oběti erupce byly poprvé identifikovány až na lokalitě na západním pobřeží dnešního Turecka, kde se našla kostra mladého muže a psa. Nezahynuli při výbuchu, ale v tsunami. O tom, že vlny dorazily i do severní Egeidy, se dosud nevědělo, předpokládal se tam jen spad popela.

Na Krétě, v lokalitě Palaikastro, byly nalezeny rozsáhlé tsunamové uloženiny obsahující přeplavený santorinský popel a terénní doklady ukazují, že vlny tam byly vysoké nejméně devět metrů.

Konec Minojců, který nepřišel

Nejrozšířenější tvrzení o Santorini zní, že erupce zničila minojskou civilizaci. Chronologie tomu odporuje.

Erupce spadá do konce podobdobí pozdní minojské IA. Zničila kykladská sídliště a vedla k opuštění některých lokalit na severovýchodní Krétě, ale Knóssos i další minojská centra prosperovaly dál. Následující období přineslo nové ambiciózní stavební projekty, rozkvět mezinárodního obchodu a umělecký rozvoj.

Rozsáhlé destrukce po celém ostrově přišly až na konci tohoto následujícího období, tedy zhruba o půldruhého století později. A byly pravděpodobně dílem člověka, protože některé lokality ušetřily způsobem, který u přírodní katastrofy nedává smysl. Příčina se dodnes probírá: mykénské dobytí, vnitřní otřesy, nebo dozvuky erupce.

A co Atlantida

Atlantida se poprvé objevuje v Platónových dialozích Timaios a Kritias a nikde jinde ve starší řecké literatuře doložená není. Když se Platónův text porovná se Santorini, nesouhlasí tři zásadní věci.

1. Doba. Platón klade událost devět tisíc let před Solóna, tedy zhruba do desátého tisíciletí před naším letopočtem, ne do doby bronzové.
2. Místo. Umisťuje ostrov naproti Héraklovým sloupům, tedy za Gibraltar do Atlantiku, ne do Egejského moře.
3. Velikost. Popisuje ostrov větší než Libye a Asie dohromady, tedy o řád jinou velikost než Santorini.

Myšlenku, že za Platónovým vyprávěním stojí vzpomínka na minojskou civilizaci, formuloval historik na začátku 20. století, a představoval si přitom vzpomínku na politický pád Minojců, ne na zmizení ostrova. S erupcí ji spojil až Marinatos v roce 1950, tedy poté, co v roce 1939 navrhl, že Théra zničila minojskou Krétu. V akademickém prostředí se dnes Atlantida obvykle vykládá jako Platónova literární konstrukce sloužící jeho politickému výkladu.

Proč má ostrov ten tvar

Santorini je stratovulkán, součást jihoegejského aktivního vulkanického oblouku, který vznikl podsouváním africké desky pod euroasijskou. Sopečná činnost v oblasti trvá zhruba 650 tisíc let.

Kaldera měří zhruba osm krát jedenáct kilometrů, podle způsobu měření se udává i dvanáct krát sedm, a patří k největším na světě. Není ale dílem jediného výbuchu. Za posledních 350 tisíc let proběhlo dvanáct silných plinijských erupcí a nejméně čtyři z nich způsobily propad kaldery. Datování navíc ukázalo, že severní stěna kaldery existovala už před minojskou erupcí, takže předminojská kaldera byla pravděpodobně spojená s mořem.

Strmý západ a pozvolný východ

Asymetrie ostrova má jednoduchý důvod. Západní, vnitřní strana je stěna kaldery, tedy řez skrz sopku, kde jsou odkryté vrstvy láv, pemzy a fosilních půd. Východní strana je původní vnější svah sopečné stavby, který se od kráteru svažuje k moři a je pokrytý minojskou pemzou.

Právě ty fosilní půdy ve stěně jsou zajímavé. Dokládají období klidu mezi erupcemi, kdy na sopce rostly rostliny a půda se stačila vytvořit.

Sopka není vyhaslá

Poslední erupce proběhly ve 20. století na ostrůvku Nea Kameni uprostřed zaplavené kaldery, ve třech epizodách: 1925 až 1928, 1939 až 1941 a 1950. Ta poslední začala 10. ledna 1950 v jednu hodinu ráno, doprovázená slabým zemětřesením a hlukem, a skončila 3. února. Láva vytekla z povrchových trhlin a vytvořila elipsovitý dóm o průměru základny čtyřicet metrů. Kvůli krátkému trvání a malému objemu ji řada vědců označila za drobnou událost.

V letech 2011 a 2012 přišel neklid: rychlý zdvih terénu 150 milimetrů za rok, zvýšený únik plynů a seismicita spojená s nafouknutím mělkého magmatického krbu v hloubce zhruba čtyř kilometrů. K erupci nedošlo.

V roce 2025 následoval intenzivní roj zemětřesení, který začal koncem ledna a trval do začátku března. Zaznamenáno bylo přes 25 tisíc otřesů, stovky z nich byly cítit. Příčinou byly pulzní vniky magmatu do nově otevřených žil v hloubce přes deset kilometrů. Magma se pohybovalo v pulzech a k erupci nedošlo, protože nemělo dostatečný tlak ani vztlak.

Bílé domy a modré kopule

Doložený je jen praktický důvod. Vápno je silné dezinfekční činidlo, což na ostrově s omezenou hygienou znamenalo hodně, a bílá barva snižuje vnitřní teplotu domů v létě. Tradiční stavby jsou z kamene s malým počtem otvorů, protože na Kykladách je ostré světlo, silný vítr a nedostatek dřeva na velké rámy.

Zajímavé je, že to nebylo vždy. Ve středověku, v době pirátských nájezdů, nechávaly domy naopak přirozenou barvu materiálu bez omítky a nátěru, aby splynuly s okolím, a vesnice měly bludišťovité uličky kvůli obraně.

O údajném vládním nařízení kolují nejméně tři vzájemně si odporující verze, které se liší jak rokem, tak důvodem. Žádnou z nich se nepodařilo doložit z institucionálního nebo archivního zdroje. A modrá kupole není pravidlem ani na kostelech, ty mají kupole bílé i modré.

Co se na sopečné půdě pěstuje

Sopečná půda je plná nánosů pemzy a lávy, ale postrádá organickou hmotu i základní živiny jako draslík a dusík. Přesto se na ní pěstuje.

Réva se vede tradičním způsobem zvaným kouloura, což znamená věnec nebo koš. Vinaři spletou letorosty do tvaru velkého koše, který leží přímo na zemi, a hrozny rostou ukryté uvnitř. Důvody jsou čtyři: silný vítr, který nabírá sílu hlavně na jaře při rašení, sopečný písek, kterým vítr šlehá do révy, palčivé letní slunce a nedostatek vody s výjimkou noční mořské mlhy.

Druhou charakteristickou plodinou je santorinská fava ze semen hrachoru, která má od roku 2010 chráněné označení původu. Seje se uprostřed zimy, část pěstitelů dodržuje zvyk zasít první semena o zimním slunovratu, a sklizená semena se suší na slunci a ukládají do skladů vyhloubených přímo v sopečné hornině.

Osm věcí, které se o Santorini říkají špatně

1. Že erupce zničila minojskou civilizaci. Kréta ji přežila a následující období přineslo rozkvět obchodu i umění.
2. Že Santorini je Atlantida. Nesedí doba, místo ani velikost.
3. Že se v Akrotiri našli lidé jako v Pompejích. Lidské ostatky tam chybí, stejně jako cennosti.
4. Že kaldera vznikla jedním výbuchem. Je dílem nejméně čtyř kalderotvorných erupcí.
5. Že je sopka vyhaslá. Poslední erupce byla v roce 1950 a v roce 2025 do žil vniklo magma.
6. Že barvy domů nařídila vláda. Verze kolují nejméně tři a odporují si, doložený je jen praktický důvod.
7. Že známe rok erupce. Obhajitelné rozpětí sahá od konce 17. po konec 16. století před naším letopočtem.
8. Že vyvrhla přes sto kubických kilometrů horniny. To je objem sypké tefry, přepočtený objem je zhruba třetinový.

Další rozbory známých míst najdete v průvodci cestováním.

Časté otázky

Kdy vybuchla sopka na Santorini?

Přesné datum známé není a spor o něj se vede dodnes. Radiokarbonové doklady ukazují zhruba k roku 1600 před naším letopočtem, archeologická synchronizace s Egyptem klade erupci až po začátku Nové říše. Erupce navíc spadá do radiokarbonového plató mezi zhruba 1620 a 1540 před naším letopočtem, kde jedno měření přesné datum nedá. Obhajitelné rozpětí sahá od konce 17. po konec 16. století před naším letopočtem.

Zničila erupce minojskou civilizaci?

Nezničila. Erupce zničila kykladská sídliště a vedla k opuštění některých lokalit na severovýchodní Krétě, ale Knóssos i další centra prosperovaly dál a následující období přineslo nové stavby, rozkvět obchodu i umělecký rozvoj. Rozsáhlé destrukce na Krétě přišly zhruba o půldruhého století později a byly pravděpodobně dílem člověka, protože některé lokality ušetřily.

Je Santorini Atlantida?

Podle Platónova vlastního textu ne. Klade událost devět tisíc let před Solóna, tedy zhruba do desátého tisíciletí před naším letopočtem, umisťuje ostrov za Héraklovy sloupy do Atlantiku a popisuje ho jako větší než Libye a Asie dohromady. Ani jeden z těch tří údajů na Santorini nesedí. Spojení s erupcí navrhl až archeolog Marinatos v roce 1950.

Proč se v Akrotiri nenašla těla?

Protože obyvatelé stihli odejít. Sídliště nejdřív poškodilo zemětřesení, přeživší mrtvé vyzvedli a pohřbili a místo opustili. Podle vedoucího výzkumu se pak vrátili a začali domy opravovat, když erupce začala. Nenašly se ani cennosti, což to potvrzuje. První doložené oběti erupce byly identifikovány až na lokalitě v dnešním Turecku a zahynuly v tsunami.

Jak vznikl tvar ostrova?

Západní, vnitřní strana je stěna kaldery, tedy řez skrz sopku s odkrytými vrstvami láv, pemzy a fosilních půd. Východní strana je původní vnější svah sopečné stavby, který se svažuje k moři a je pokrytý minojskou pemzou. Kaldera měří zhruba osm krát jedenáct kilometrů a vznikla nejméně čtyřmi propady za posledních dvě stě tisíc let, ne jedním výbuchem.

Je sopka na Santorini aktivní?

Je. Poslední erupce proběhla v roce 1950 na ostrůvku Nea Kameni, předtím v epizodách 1925 až 1928 a 1939 až 1941. V letech 2011 a 2012 přišel neklid se zdvihem terénu 150 milimetrů za rok a v roce 2025 intenzivní roj s více než 25 tisíci otřesy způsobený pulzním vnikem magmatu do žil v hloubce přes deset kilometrů. K erupci ani jednou nedošlo.

Kolik materiálu erupce vyvrhla?

Nejnovější odhad je 34,5 kubického kilometru v přepočtu na kompaktní horninu, s rozptylem plus minus 6,8. Starší publikované odhady se pohybovaly mezi 19 a 86 kubickými kilometry. Čísla přes sto kubických kilometrů, která se objevují v populárních textech, se týkají objemu sypké tefry, ne kompaktní horniny, a nesmí se míchat.

Proč jsou domy na Santorini bílé?

Z praktických důvodů. Vápno je levné a je to silné dezinfekční činidlo, a bílá barva snižuje vnitřní teplotu domů v létě. Ve středověku, v době pirátských nájezdů, přitom domy naopak zůstávaly v přirozené barvě materiálu, aby splynuly s okolím. O údajném vládním nařízení kolují nejméně tři vzájemně si odporující verze a žádnou se nepodařilo doložit.