Purkyně a otisky prstů: co popsal a co ne
Jan Evangelista Purkyně v roce 1823 jako první podrobně popsal a roztřídil vzory papilárních linií na prstech, ale otisky prstů k identifikaci osob nenavrhl. Daktyloskopie jako metoda vznikla až koncem 19. století z práce Herschela, Fauldse, Galtona, Vucetiche a Henryho. Purkyně proslul jinde: mozečkové buňky, srdeční vlákna a barevný jev nesou jeho jméno.
Ve zkratce
- Spis Commentatio de examine physiologico organi visus et systematis cutanei obhájil Purkyně ve Vratislavi 22. prosince 1823.
- Má 58 stran, je latinsky a popisuje devět hlavních vzorů rýh na posledním článku prstu.
- O poznávání osob podle otisků ve spisu řeč není.
- První návrh použít otisky při vyšetřování zločinů publikoval Henry Faulds v časopise Nature 28. října 1880.
- Galton vydal knihu Finger Prints v roce 1892, Vucetich pojmenoval metodu roku 1896, Henryho systém se v Indii stal úředním roku 1897.
- Purkyňovy buňky pocházejí z roku 1837, Purkyňova vlákna z roku 1839.
- Ve Vratislavi působil od roku 1823, do Prahy se vrátil roku 1850.
Co Purkyně v roce 1823 napsal
Latinský spis, který se anglicky obvykle překládá jako „fyziologické zkoumání orgánu zraku a kožní soustavy“, vyšel ve Vratislavi v univerzitní tiskárně. Podle sbírky Wellcome Collection má 58 stran a jednu přílohu s tabulkami. Purkyně ho veřejně obhájil 22. prosince 1823 jako podmínku pro získání místa na lékařské fakultě.
Spis o oku a kůži, ne o zločincích
Jak zní název, hlavním tématem byl zrak a kůže. Otisky tvoří jen jednu část. Purkyně v ní píše o neobyčejném uspořádání a zakřivení drobných rýh na vnitřní straně ruky a nohy, zejména na posledním článku každého prstu. Šlo mu o fyziologii hmatu.
Francis Galton, který spis později sám přeložil, poznamenává, že latina je těžko srozumitelná a že exemplář nakonec obstaral Royal College of Surgeons.
Devět hlavních vzorů
Purkyně po „nesčetných pozorováních“ uvádí devět základních způsobů, jak jsou rýhy na posledním článku prstu zakřiveny. Podle překladu, který otiskl Galton, uvádí i pozorování, že šikmá zátoka je u člověka nejběžnější, kdežto podélné řady rýh připisuje opicím. Přehled devíti vzorů je v tabulce, názvy jsou náš překlad z Galtonovy anglické verze.
| Číslo | Vzor | Popis podle Purkyně |
|---|---|---|
| 1 | příčné ohyby | rýhy běží od ohbí kloubu napříč a směrem do středu se obloukovitě zakřivují |
| 2 | střední podélná čárka | podobné jako první vzor, uvnitř oblouků je navíc svislá čárka jako jádro |
| 3 | šikmá čárka | osamělá čára vybíhá z jedné strany prstu a končí zhruba uprostřed |
| 4 | šikmá zátoka | šikmá čára se vrací zpět k straně, odkud vyšla; podle Purkyně nejběžnější vzor |
| 5 | mandle | šikmá zátoka obepíná útvar tvaru mandle z koncentrických rýh |
| 6 | spirála | v polokruhovém prostoru stojí jednoduchá nebo složená spirála |
| 7 | elipsa | stejný prostor vyplňují koncentrické elipsy kolem krátké čárky |
| 8 | kruh | střed tvoří jediný bod obklopený soustřednými kruhy |
| 9 | dvojitý vír | dvě části rýh se vzájemně obepínají a tvoří dvojitě stočený obrazec |
Americká příručka Fingerprint Sourcebook uvádí stejnou devítku a dodává, že šlo v té době o jediný podrobný popis vzorů v odborné literatuře.
Proč to ještě nebyla daktyloskopie
Popis a identifikace jsou dvě různé věci
Aby šlo otisky použít k poznání člověka, musí být vzory trvalé, liší se mezi lidmi a musí se dát zaznamenat a třídit tak, aby se otisk našel v kartotéce. Purkyně vzory rozlišil a pojmenoval, ale na tyto otázky neodpovídal. Podle zmíněné příručky nespojil svá zjištění s třídicím systémem pro osobní identifikaci.
Galton to formuluje šetrně: Purkyně byl první, kdo na vzory upozornil a pokusil se je roztřídit.
Kdo to dotáhl
Henry Faulds, skotský lékař v tokijské nemocnici, napsal v roce 1880 do časopisu Nature, že otisky mohou pomoci při vyšetřování zločinů. Herschel mu v témže časopise odpověděl, že je v Indii používá už přes dvacet let.
Spory o prvenství jsou běžné: stejně se přetřásá, komu patří džíny, které nevynalezl Levi Strauss.
Galton se otiskům začal věnovat roku 1888, když připravoval přednášku o osobní identifikaci. Jeho kniha z roku 1892 přinesla třídění vzorů na oblouky, smyčky a víry. Na ni navázali Juan Vucetich v Argentině a Edward Henry v Indii. Případ Francisca Rojas z roku 1892 v Argentině, kde otisk palce usvědčil matku vraždy dětí, se považuje za první vraždu objasněnou otiskem prstu.
| Rok | Co se stalo | Poznámka |
|---|---|---|
| 1823 | Purkyně ve Vratislavi popisuje devět typů vzorů na prstech | bez myšlenky na identifikaci osob |
| 1858 | William Herschel v Bengálsku zkouší otisk ruky jako podpis | úřední využití v Indii |
| 1880 | Henry Faulds publikuje dopis v časopise Nature | navrhuje otisky k vyšetřování zločinů a ke stopám na místě činu |
| 1888 | Francis Galton začíná otisky studovat | při přípravě přednášky o osobní identifikaci |
| 1892 | Galton vydává knihu Finger Prints | třídění, trvalost a překlad Purkyňova spisu |
| 1892 | případ Francisca Rojas v Argentině | považuje se za první vraždu objasněnou otiskem prstu |
| 1896 | Juan Vucetich pojmenovává metodu dactiloscopía | odtud slovo daktyloskopie |
| 1897 | britská indická vláda zavádí Henryho systém | úřední metoda v Bengálsku |
Další Purkyňovy objevy
Otisky nejsou to, čím je Purkyně ve vědě nejvíc znám. Jeho jméno nese několik různých jevů a struktur, a to z oborů, které se na první pohled nepodobají.
Zrak a barvy
Purkyňův jev znamená, že se při slabém osvětlení mění zdánlivá jasnost barev: červené předměty se ztmavují dříve než modré o stejné jasnosti. Popsal ho při pokusech na vlastním zraku a vidění se věnoval už v disertaci z roku 1819.
Mozeček a srdce
Purkyňovy buňky jsou velké nervové buňky v mozečku. Purkyně je ručně nakreslil a představil v září 1837 na pražském shromáždění německých přírodovědců a lékařů, tehdy jim říkal gangliová tělíska. Dnešní jméno navrhl Santiago Ramón y Cajal v roce 1911. Purkyňova vlákna v srdci popsal v práci napsané na objednávku krakovských profesorů. Dostali ji dopisem z 21. března 1839 a vyšla nejprve polsky. Německy ji Purkyně zveřejnil o šest let později.
Mikroskop a slovník vědy
Podle Britannicy patřil mezi první, kdo používali mikrotom na krájení tenkých řezů tkání, a zavedl do vědy slovo protoplazma.
Purkyně ve Vratislavi a v Praze
Vratislav 1823 až 1850
Do Vratislavi nastoupil jako profesor fyziologie a patologie. Podle Britannicy tam v roce 1839 vznikla samostatná katedra fyziologie a v roce 1842 fyziologický ústav. Pražská Univerzita Karlova popisuje vratislavský ústav jako první instituci tohoto zaměření vůbec. Vratislavské období označuje Akademie věd v časopise Živa za vrchol Purkyňovy vědecké dráhy, kdy budoval pracoviště a měl řadu studentů.
Návrat do Prahy
Na jaře 1850 se vrátil do Prahy, bylo mu tehdy 63 let. Z Prahy se věnoval hlavně organizaci české přírodovědy a medicíny a kontaktu české vědy se světem. Zemřel roku 1869 v Praze.
Český původ vědce nebo vynálezce často vede k legendám. Rozbor takových případů najdete u Josefa Ressela a lodního šroubu, u Prokopa Diviše a hromosvodu, u Jana Jánského a krevních skupin i u Otty Wichterleho a kontaktních čoček.
Univerzita s jeho jménem
V letech 1960 až 1990 se brněnská univerzita jmenovala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. Masarykova univerzita uvádí na svých stránkách, že režim Masarykovo jméno nechtěl a po roce 1989 se univerzita k původnímu jménu vrátila. Univerzita přitom vznikla v roce 1919, tedy půl století po Purkyňově smrti.
Šest tvrzení o Purkyňovi a otiscích, která neplatí
- Že Purkyně vynalezl daktyloskopii. Popsal vzory, ne metodu poznávání osob.
- Že spis řešil zločince a policejní práci. Spis je fyziologický a zabývá se orgánem zraku a kožní soustavou. Otisky jsou jen jedna jeho část.
- Že Galton jen převzal Purkyňovo třídění. Galton Purkyňovy typy znal, ale sám třídil obrysy vzorů podle toho, jak se rýhy rozbíhají, a pro hrubé třídění zavedl oblouky, smyčky a víry.
- Že Faulds byl první, kdo otisky použil při zjišťování totožnosti. Herschel zkoušel otisk ruky jako podpis už v roce 1858 a Faulds dostal v Nature odpověď, že Herschel otisky používá přes dvacet let.
- Že Vucetich a Henry vycházeli přímo z Purkyňova spisu. Vucetich četl o Galtonově výzkumu a Henry jeho knihu, podle příručky Fingerprint Sourcebook, a oba na ni navázali.
- Že byl spis hned známý. Galton napsal, že v žádné veřejné lékařské knihovně v Anglii exemplář nenašel.
Časté otázky
Vynalezl Purkyně daktyloskopii?
Ne. V roce 1823 popsal a roztřídil vzory papilárních linií na bříškách prstů, ale nenavrhl, aby se podle nich poznávali lidé. Jako metoda identifikace vznikla daktyloskopie až koncem 19. století z práce Herschela, Fauldse, Galtona, Vucetiche a Henryho.
Kolik typů papilárních linií Purkyně popsal?
Devět. Šlo o příčné ohyby, střední podélnou čárku, šikmou čárku, šikmou zátoku, mandli, spirálu, elipsu, kruh a dvojitý vír.
Kde a kdy Purkyně spis obhájil?
Ve Vratislavi 22. prosince 1823. Latinský spis Commentatio de examine physiologico organi visus et systematis cutanei má 58 stran a obhájil ho pro získání místa v lékařské fakultě. Vratislav je dnes polský Wrocław.
Kdo jako první navrhl používat otisky prstů ke zjišťování totožnosti?
Skotský lékař Henry Faulds v dopise časopisu Nature z 28. října 1880. Už v roce 1858 ale William Herschel v Indii zkoušel otisk ruky jako podpis na smlouvě a Faulds dostal v Nature odpověď, že Herschel otisky používá přes dvacet let.
Co dokázal Francis Galton?
V roce 1892 vydal knihu Finger Prints, v níž zavedl třídění vzorů na oblouky, smyčky a víry a doložil, že drobné rysy rýh se v čase prakticky nemění. Do knihy zařadil i svůj překlad Purkyňova spisu.
Jak souvisí Vucetich a Henry s Purkyněm?
Navazovali na Galtona, který Purkyňův spis znal a přeložil. Juan Vucetich v Argentině rozšířil Galtonovo třídění a roku 1896 pojmenoval svou metodu dactiloscopía. Henryho systém britská indická vláda roku 1897 zavedla jako úřední.
Jaké další objevy nesou Purkyňovo jméno?
Purkyňovy buňky v mozečku, které popsal v roce 1837, Purkyňova vlákna v srdci z roku 1839 a Purkyňův jev, tedy změnu zdánlivé jasnosti barev při slabém osvětlení.
Proč Masarykova univerzita nesla Purkyňovo jméno?
V letech 1960 až 1990 se brněnská univerzita jmenovala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. Univerzita vznikla v roce 1919 a režim tehdy Masarykovo jméno nechtěl. Kdo přišel s Purkyňovým jménem, se podle historika univerzity zjistit nepodařilo.
