Magický realismus: znaky, autoři a příklady
Magický realismus je literární postup, ve kterém se do věrně popsaného, všedního světa vkrádají zázraky a nadpřirozené jevy, a vypravěč o nich mluví stejně klidně jako o počasí. Nikdo z postav se nediví, nikdo nic nevysvětluje a čtenář musí přijmout, že v tomhle světě platí obojí najednou. Pojem se zrodil v německé kritice malířství, ale proslavila ho latinskoamerická próza druhé poloviny 20. století. K maturitě se hodí umět tento směr vysvětlit, odlišit od fantasy a surrealismu a ukázat na konkrétním díle.
Ve zkratce
- Směr spojuje realistické prostředí s magickými prvky, které se v textu chovají jako samozřejmá součást skutečnosti.
- Termín poprvé použil německý kritik umění Franz Roh v knize Nach-Expressionismus, Magischer Realismus z roku 1925 o malbě.
- Pro literaturu ho podle literárního historika Luise Leala jako první použil venezuelský spisovatel Arturo Uslar Pietri v roce 1948.
- Za stěžejní dílo směru se považuje román Sto roků samoty Gabriela Garcíi Márqueze z roku 1967.
- Typické znaky jsou věcné vyprávění o zázracích, mlčení vypravěče, hustota smyslových detailů, cyklický čas a kritika moci.
- Od fantasy se liší tím, že nevytváří nový svět, ale objevuje kouzlo uvnitř toho našeho.
Co magický realismus znamená
Česká Wikipedie popisuje magický realismus jako umělecký směr, ve kterém se reálná skutečnost prolíná s iluzivními prvky, jako jsou sny, halucinace nebo mýty. Anglická encyklopedie mluví o stylu, který podává realistický obraz světa a zároveň do něj vkládá magické prvky, takže se stírá hranice mezi představou a skutečností. Literární vědec Matthew Strecher to vystihl obrazem: tento postup nastupuje, když do velmi podrobně a realisticky vylíčeného prostředí vtrhne něco příliš podivného, než aby se tomu dalo věřit.
Proč se mu říká realismus
Slovo realismus v názvu není omyl. Prostředí, postavy, rodinné vztahy i politické události jsou v takových dílech popsané stejně pečlivě jako v klasickém realistickém románu, který znáte z hodin literatury. Rozdíl je jen v tom, že do tohoto obrazu patří i věci, které by realista vyloučil. Pokud si nejste jistí, co realismus jako směr přesně znamená, přečtěte si nejdřív přehled znaků realismu v literatuře, kontrast pak vynikne mnohem lépe.
Zázrak bez údivu
Jádrem postupu je postoj vypravěče. Když se v textu stane něco nemožného, vypravěč to nekomentuje, nehledá vysvětlení a nedává najevo, že by šlo o něco výjimečného. Anglická literatura o tom mluví jako o autorské zdrženlivosti. García Márquez podle vlastních slov tenhle tón převzal od své babičky, která vyprávěla nadpřirozené příběhy s naprostou přirozeností. Právě ta klidná, skoro úřední intonace odlišuje tento postup od pohádky nebo hororu.
Odkud se pojem vzal
Pojem nevznikl v literatuře, ale v malířství. Německý kritik Franz Roh v roce 1925 vydal knihu s názvem Nach-Expressionismus, Magischer Realismus, tedy Postexpresionismus, magický realismus. Popisoval v ní malíře, kteří se po expresionismu vrátili k přesnému, ostře viditelnému zobrazení věcí, a přesto z jejich obrazů vyzařovalo něco tajemného. Tento proud souvisel s takzvanou Novou věcností, kterou téhož roku představila výstava v Mannheimu.
Cesta do Itálie a do Latinské Ameriky
Rohova kniha vyšla ve španělském překladu v roce 1927 a pod názvem realismo mágico se dostala ke španělsky mluvícím čtenářům. V Itálii mezitím Massimo Bontempelli založil v roce 1926 časopis 900 a bývá označován za prvního, kdo pojem přenesl z malby na psaní. V Latinské Americe ho pro literaturu podle Luise Leala jako první použil Arturo Uslar Pietri v roce 1948, autor povídek s magickými prvky z dvacátých a třicátých let.
Carpentier a Flores
Kubánský spisovatel Alejo Carpentier v roce 1949 v předmluvě k románu El reino de este mundo představil příbuzný pojem lo real maravilloso, tedy podivuhodná skutečnost. Tvrdil, že zázračnost je vlastní přímo americké realitě a nemusí se vymýšlet. Široce rozšířený název magický realismus pak zpopularizoval Angel Flores esejí z roku 1955 o španělskoamerické próze, v níž za prvního magického realistu označil Jorgeho Luise Borgese.
Znaky magického realismu
Kouzlo ve skutečném světě
Děj se odehrává ve světě, který odpovídá skutečnosti: ve vesnici, ve městě, v konkrétní zemi a často i v konkrétní historické době. Autor nevymýšlí nové kontinenty ani rasy, jen v obyčejném světě odhaluje to magické. Kouzlo tu nese význam, který by realistický popis neunesl, podobně jako u alegorie, která skrývá druhý význam.
Věcné vyprávění a mlčení vypravěče
Vypravěč podává zázraky bez údivu a bez vysvětlení. Česká Wikipedie mezi znaky uvádí magické a mytické prvky podávané věcně, hustou smyslovou drobnokresbu, čas, který se točí v kruhu nebo hroutí, obrácený vztah příčiny a následku a víc úhlů pohledu. Čtenář tak nedostane klíč, kterým by si nadpřirozené rozumně vysvětlil, a musí zůstat v nejistotě.
Mísení kultur a kritika moci
Magický realismus vzniká typicky tam, kde se potkávají různé kultury, třeba městská a venkovská, evropská a domorodá nebo křesťanská a lidová víra. Přehledy zdůrazňují i jeho politický rozměr: díla často kritizují elity, diktatury nebo kolonizaci a dávají hlas lidem na okraji. Mýtus a zázrak tu slouží k tomu, aby se dalo mluvit o násilí a historii jinak než suchým výčtem dat.
Sto roků samoty jako vzorový příklad
Román Sto roků samoty vyšel v květnu 1967 v Buenos Aires a vypráví o několika generacích rodu Buendíů ve vymyšleném městečku Macondo. Kolumbijský autor Gabriel García Márquez dostal v roce 1982 Nobelovu cenu za literaturu. Zázraky v ní přicházejí bez varování a vedle nich běží válka i hospodářský úpadek. Podrobný rozbor Sta roků samoty k maturitě najdete samostatně.
Scény, které se cituje nejčastěji
Remedios Krásná jednoho odpoledne při skládání bílého prostěradla vystoupí na nebe a román to podá jako běžnou domácí událost. Po smrti Josého Arcadia Buendíi, který dlouhá léta žil přivázaný ke kaštanu, padají na Macondo žluté okvětní lístky. Rebeca do města zavleče mor nespavosti, při kterém lidé ztrácejí paměť. Déšť trvá celé čtyři roky. Naopak obyčejný led, ke kterému otec vezme malého Aureliana Buendíu v první větě románu, působí jako zázrak.
Inspirace Rulfem a Kafkou
García Márquez sám uváděl, že ho ovlivnila Kafkova Proměna. Povídku, v níž se Řehoř Samsa probudí jako hmyz a rodina řeší hlavně praktické potíže, rozebírá rozbor Kafkovy Proměny. Druhým impulzem byl román Pedro Páramo Mexičana Juana Rulfa z roku 1955, ve kterém syn hledá otce ve vesnici Comala obydlené mrtvými. García Márquez ho objevil v roce 1961 a podle svých slov mu otevřel cestu ke Stu rokům samoty.
Další autoři a díla
Mezi latinskoamerické autory řadí přehledy kromě Garcíi Márqueze také Jorgeho Luise Borgese, Aleja Carpentiera, Julia Cortázara, Carlose Fuentese, Juana Rulfa, Isabel Allendeovou s Domem duchů a Lauru Esquivelovou. Guatemalský autor Miguel Ángel Asturias napsal román Pan prezident, který česká Wikipedie uvádí jako první knihu označovanou za magickorealistický román, protože spojuje politickou skutečnost s mayskými mýty.
Mimo Latinskou Ameriku
Postup se rozšířil do celého světa. Salman Rushdie v románu Děti půlnoci propojil telepatií děti narozené v okamžiku indické nezávislosti v roce 1947. Toni Morrisonová v Milované nechala rodinu žít s duchem, který straší v jejím domě. Literární kritik David Lodge zmiňuje Güntera Grasse a Milana Kunderu, jehož Kniha smíchu a zapomnění z roku 1979 bývá uváděna jako příklad. Do širšího okruhu se počítá i Bulgakovův román, o kterém píše rozbor díla Mistr a Markétka.
Čím se liší od fantasy, surrealismu a grotesky
Nejčastější chyba v rozborech je zaměnit magickorealistickou prózu s fantasy. Fantasy vytváří oddělený svět s vlastními pravidly a magie je v ní žánrovým prvkem, zatímco magickorealistický román zůstává v našem světě a kouzlo používá k tomu, aby řekl něco o skutečnosti. Badatelka Amaryll Chanady to formuluje tak, že tento směr přijímá nadpřirozeno jako stejně platné, kdežto fantastická literatura ho staví jako problém. Žánrovou fantasy přibližuje průvodce fantasy a sci-fi knihami.
Surrealismus a podivuhodná skutečnost
Surrealismus se soustředí na mysl, představivost a nevědomí, sen v něm vychází zevnitř člověka. Magickorealistické dílo umisťuje kouzlo do hmotného světa, kde ho vidí všichni. Carpentierova podivuhodná skutečnost je blízký, ale užší pojem vázaný na Ameriku. Groteska zase míchá komické s děsivým a ošklivým, kdežto magickorealistický text nemusí být komický vůbec; rozdíl dobře ukáže vysvětlení grotesky a jejích znaků.
Jak magický realismus popsat v rozboru
Při ústní maturitě nebo v písemném rozboru ukázky stačí postupovat v několika krocích. Nejde o to vyjmenovat všechny znaky, ale doložit je konkrétním místem z textu.
- Popište realistické prostředí: kde a kdy se děj odehrává a podle čeho poznáte, že jde o skutečný svět.
- Najděte magický prvek a citujte ho přesně, ideálně jednou větou z ukázky.
- Všimněte si reakce postav a vypravěče: diví se, nebo jev berou jako samozřejmost?
- Zvažte, co magický prvek znamená, například paměť, vinu, násilí nebo osud rodu.
- Zařaďte dílo do kontextu: autor, země, doba a vztah k latinskoamerické tradici.
- Odlište ho od fantasy nebo surrealismu jednou větou, tím ukážete, že pojmu rozumíte.
Časté otázky
Co je magický realismus jednoduše řečeno?
Je to způsob psaní, kdy se v obyčejném, realisticky popsaném světě dějí zázraky a nikdo se jim nediví. Vypravěč o nadpřirozeném mluví stejně klidně jako o vaření nebo počasí. Čtenář tak přijímá svět, ve kterém skutečné a magické platí současně.
Kdo vymyslel pojem magický realismus?
Poprvé ho použil německý kritik umění Franz Roh v knize z roku 1925, a to o malbě, ne o literatuře. Do literatury ho přenesl Massimo Bontempelli v Itálii a v Latinské Americe Arturo Uslar Pietri v roce 1948. Rozšířil ho esej Angela Florese z roku 1955.
Které dílo je typickým příkladem magického realismu?
Nejčastěji se uvádí román Sto roků samoty Gabriela Garcíi Márqueze z roku 1967. Remedios Krásná v něm vystoupí na nebe při skládání prostěradla a městečko postihne mor nespavosti. Dalšími příklady jsou Pedro Páramo Juana Rulfa nebo Dům duchů Isabel Allendeové.
Jaký je rozdíl mezi magickým realismem a fantasy?
Fantasy obvykle staví vlastní svět s vlastními pravidly, magie je v ní hlavní atrakcí. Magickorealistická próza zůstává v našem skutečném světě a kouzlo používá k tomu, aby řekl něco o skutečnosti, třeba o historii nebo násilí. Postavy se zázrakům nediví a vypravěč je nevysvětluje.
Patří Mistr a Markétka k magickému realismu?
Bulgakovův román bývá v přehledech magického realismu uváděn, i když vznikl dřív, než se pojem v literatuře rozšířil. Psal ho v letech 1928 až 1940 a vyšel až v letech 1966 a 1967. Ďábel v něm prochází skutečnou Moskvou a satira sovětské společnosti se mísí s nadpřirozenem.
Je Kafkova Proměna magický realismus?
Proměna se obvykle označuje za předchůdce magického realismu, ne za jeho přímou součást. García Márquez ji uváděl mezi díly, která ho formovala. Spojuje je hlavně klidný tón, se kterým text přijímá nemožnou událost, totiž proměnu člověka v hmyz.
