Alexandrijský maják: jak vypadal a kde dnes leží
Alexandrijský maják stál na ostrově Faros před přístavem a dokončil se kolem roku 280 př. n. l. za Ptolemaia II. Měl tři patra, čtvercové, osmiboké a válcové, a podle středověkých měření přesahoval sto metrů. Zemětřesení ve 14. století ho zničilo, sultán Kait Bej z jeho trosek postavil pevnost a bloky na dně od roku 1994 zkoumá tým Jeana-Yvese Empereura.
Ve zkratce
- Maják stavěl Sóstratos z Knidu, dokončen byl kolem roku 280 př. n. l. za Ptolemaia II.
- Měl tři části nad sebou: čtvercovou, osmibokou a válcovou, nahoře oheň a sochu.
- Výška přesahovala sto metrů, přesné číslo ale neznáme, protože středověká měření používají proměnlivé jednotky.
- Zrcadlo, které pálilo lodě, zná až středověká arabská tradice a vědci ho nepovažují za doložené.
- Rozhodující zemětřesení přišlo v roce 1303, od roku 1477 stojí na místě majáku pevnost Kait Bej.
- Bloky, sochy a části portálu leží pod vodou, tým CEAlex je zkoumá od roku 1994.
- Slova faro a phare jsou odvozena od jména ostrova, ne od samotné stavby.
Kdo ho postavil a kdy
Britannica uvádí, že maják postavil Sóstratos z Knidu, snad pro Ptolemaia I. Sótéra, a dokončen byl za jeho syna Ptolemaia II. kolem roku 280 př. n. l. Podle Centre d’Études Alexandrines (zkráceně CEAlex) padá dokončení do let 283 až 281 př. n. l.
Architekt, nebo mecenáš
Plinius Starší i Lúkianos z Samosaty označují Sóstrata za architekta. Strabón ale píše o příteli králů, který stavbu zasvětil námořníkům. CEAlex i Encyclopaedia Romana proto považují za pravděpodobnější, že ji spíše financoval. Plinius uvádí cenu stavby: 800 talentů.
Lúkianos vypráví, že Sóstratos vytesal své jméno do kamene, překryl je omítkou a na ni napsal jméno panovníka. Omítka opadla a jméno stavitele se objevilo.
Maják stál na východním cípu ostrova Faros, který s městem spojovala hráz Heptastadion. Pobřeží bylo plné útesů, takže lodě potřebovaly výrazný orientační bod. Britannica připomíná, že vyšší byly tehdy jen pyramidy, o nichž pojednává text o tom, kdo stavěl pyramidy v Gíze.
Jak vypadal
Žádný úplný antický popis se nedochoval. Nejdůležitější jsou mince, které Alexandrie razila od císaře Domitiana (první ražba z let 91 až 92 n. l.) až po Commoda (188 až 189). Podle CEAlex ukazují tři části na soklu a nahoře sochu.
Tři části, rampa a oheň
Spodní část byla čtvercová, nad ní stála osmiboká a navrchu válcová. Podle Britannicy se zužovaly a nahoru vedla široká rampa. Na mincích je vidět vysoko položený vchod s rampou na obloucích a na rozích první terasy tritóni. Oheň hořel na vrcholu a podle Josepha Flavia byl vidět na tři sta stadií, tedy asi pětapadesát kilometrů.
Sporná je i socha: Britannica zmiňuje Alexandra Velikého nebo Ptolemaia I. jako Hélia, Encyclopaedia Romana Dia Zachránce.
Co přidali středověcí svědkové
Po roce 641 maják navštěvovali muslimští poutníci. Ibn aš-Šajch z Málagy ho v letech 1165 až 1166 podle CEAlex vyměřoval provázkem a jeho zpráva je nejpřesnější. První část byla z kvádrů, druhá z cihel a omítky, třetí kruhová s dřevěnou kupolí.
Ibn Džubajr, který maják viděl v roce 1183, napsal, že popis zaostává za skutečností a věž se měří s oblohou. Odhadoval ji na víc než 150 qáma, tedy lidských výšek.
Proč se čísla výšky rozcházejí
Středověcí autoři měřili v loktech a lidských výškách, které se lišily místo od místa, takže každý přepočet dává jiný výsledek. Většina toho, co o stavbě víme, vychází podle Britannicy z rekonstrukce Hermanna Thierscha z roku 1909.
| Zdroj | Údaj | Poznámka |
|---|---|---|
| Britannica | víc než 110 metrů | jediné vyšší stavby své doby byly pyramidy |
| Muslim Heritage (souhrn arabských popisů) | 103 až 118 metrů | výšky arabských autorů se liší jen o patnáct procent |
| Encyclopaedia Romana (Ibn aš-Šajch) | 106 až 132 metrů | měřeno po částech, výsledek závisí na délce jednotky qáma |
Zrcadlo a světlo
Legenda o zrcadle, které pálilo nepřátelské lodě, je nejznámější a nejméně doložená část příběhu. Objevuje se až v arabských textech středověku. Cestovatel al-Garnátí, který Alexandrii navštívil v letech 1117 a 1121, píše o zrcadle z čínského železa o šířce sedmi loktů. Za západu slunce se prý natočilo proti slunci a nepřátelské lodě spálilo na moři.
Jákút ar-Rúmí, který psal mezi lety 1218 a 1224, odmítl opakovat příběhy, které považoval za smyšlené. Podobné příběhy o zapalování lodí navíc podle Muslim Heritage kolovaly už před islámem.
Z antiky je doložen oheň: Plinius píše, že hořel nepřetržitě a že ho námořníci mohli splést s hvězdou.
Zánik a pevnost Kait Bej
Maják nezanikl v jediné chvíli: zemětřesení ho poškozovalo po staletí a nejtěžší série přišla ve 14. století. Rozhodující byl otřes z roku 1303, který podle několika kronikářů stavbu zničil. CEAlex cituje poznámku jihofrancouzských letopisů o pádu majáku a zničení třetiny města. Pokusy o obnovu zůstaly bez výsledku.
Ibn Battúta napsal, že při návštěvě v roce 1349 byl maják v tak špatném stavu, že se nedalo vejít ke vchodu. V roce 1477 sultán Kait Bej podle kronikáře Ibn Ijáse nařídil postavit na starých základech věž. Vznikla pevnost, která stojí dodnes.
| Rok | Událost | Pramen |
|---|---|---|
| kolem 280 př. n. l. | dokončení za Ptolemaia II. | Britannica, CEAlex |
| 1303 | zemětřesení, pád stavby | CEAlex, Encyclopaedia Romana |
| od 1477 | pevnost Kait Bej na starých základech | Britannica, CEAlex |
| od 1994 | podmořský průzkum týmu Empereura | Britannica, CEAlex |
Britannica uvádí, že pevnost vznikla z trosek majáku. Jak se u slavných míst mísí texty s nálezy, ukazuje i text o tom, zda Trója existovala.
Co našli potápěči
Roku 1994 oslovila egyptská vláda francouzského archeologa Jeana-Yvese Empereura, protože u pevnosti se měl stavět betonový vlnolam. Empereur zaměřil na dně stovky obřích kamenných bloků, a když se ukázalo, o jak významné místo jde, egyptská vláda od vlnolamu upustila. Podle Britannicy a CEAlex tam leží i kolosální sochy.
Podle CEAlex se na místě rozlišují tři stavby: maják, římská stavba a hráz z žulových sloupů. Pobřeží se od starověku propadlo, a proto je naleziště pod vodou.
Sochy a portál
Mezi nálezy je kolosální socha krále ze 3. století př. n. l., kterou Britannica spojuje s Ptolemaiem II., a socha královny jako Isidy, nalezená poblíž už v 60. letech 20. století. Celý maják z nálezů poskládat nejde. O další obří soše u moře píše text o tom, jak vznikla socha Krista v Riu.
Jak opatrně číst nálezy vedle mýtů, ukazuje i text o tom, co je o Knossu doloženo.
Odkud je slovo pharos a faro
Ostrov Faros zná už Homér, v Odysseji tam uvázl Menelaos na cestě z Tróje. Maják tedy dostal jméno podle ostrova, ne naopak. Caesar píše o věži, která má jméno po ostrově, a obecné řecké pharos ve smyslu „maják“ je podle CEAlex doloženo až od 1. století n. l.
Z latinského pharus vzniklo španělské a italské faro a francouzské phare. Podle slovníků Real Academia Española a Treccani pochází faro z jména ostrova a francouzské phare doložil slovník CNRTL už roku 1548. Všechny tři slovníky zachycují i druhý význam: světlomet vozidla.
O podobné cestě slova od jedné stavby k obecnému jménu píše text o tom, co znamená slovo Kreml.
Šest tvrzení o Alexandrijském majáku, která neplatí
- Že Sóstratos byl jistě architekt. Strabón ho popisuje jako přítele králů, který stavbu věnoval, a CEAlex považuje za pravděpodobnější, že ji financoval.
- Že byl od počátku jedním ze sedmi divů. Seznam Antipatra ze Sidónu ho neobsahuje a mezi divy se podle Encyclopaedia Romana dostal až v pozdní antice.
- Že známe jeho přesnou výšku. Odhady se pohybují zhruba od sta do přes sto třiceti metrů.
- Že zrcadlo pálilo lodě. Příběh zapsali až arabští autoři středověku a CEAlex existenci takového zrcadla nepovažuje za doloženou.
- Že ho zničil jediný otřes. Poškozovala ho opakovaná zemětřesení a ještě v roce 1349 podle Ibn Battúty stály zbytky, do nichž nešlo vejít.
- Že po něm nic nezbylo. Bloky a sochy leží pod vodou u pevnosti.
Časté otázky
Kdo postavil Alexandrijský maják?
Stavbu zahájil Ptolemaios I. Sótér a kolem roku 280 př. n. l. ji dokončil Ptolemaios II. Nápis nesl jméno Sóstrata z Knidu, ale prameny se rozcházejí, zda byl architektem, nebo dvořanem, který stavbu zaplatil a zasvětil.
Jak vysoký byl Alexandrijský maják?
Přesné číslo neexistuje. Britannica uvádí víc než 110 metrů a přepočty středověkých měření vycházejí zhruba na 103 až 132 metrů, podle délky použitého lokte.
Jak Alexandrijský maják vypadal?
Měl tři části nad sebou: čtvercovou, osmibokou a válcovou. Ke vchodu vedla rampa na obloucích a nahoře hořel oheň a stála socha. Podobu dokládají římské mince z let 91 až 189 n. l. a popisy arabských cestovatelů.
Kdy a proč Alexandrijský maják zanikl?
Poškozovala ho opakovaná zemětřesení a rozhodující otřes přišel v roce 1303. Při návštěvě v roce 1349 už podle Ibn Battúty nešlo vejít ke vchodu a v roce 1477 začal sultán Kait Bej na místě stavět pevnost.
Kde dnes leží zbytky Alexandrijského majáku?
Část kamenů je v pevnosti Kait Bej na východním cípu bývalého ostrova Faros, velká část leží pod hladinou těsně před ní. Pobřeží se od starověku propadlo. Centre d’Études Alexandrines je zde zkoumá od roku 1994.
Pálilo zrcadlo na Alexandrijském majáku nepřátelské lodě?
Nic tomu nenasvědčuje. Příběh o zrcadle z čínského železa zapsali až arabští autoři středověku a podobné příběhy kolovaly už před islámem. Centre d’Études Alexandrines zrcadlo nepovažuje za doložené.
Je pevnost Kait Bej postavená z kamenů majáku?
Ano, podle Britannicy vznikla z jeho trosek. Kronikář Ibn Ijás zapsal, že sultán v roce 1477 nařídil postavit věž na starých základech, a pevnost tak stojí na místě majáku.
Odkud je slovo pharos a faro?
Je to jméno ostrova Faros u Alexandrie, který zná už Odysseia. Řecké pharos začalo označovat jakýkoli maják až v 1. století n. l. a z latinského pharus vzniklo faro i phare, které znamená také světlomet.
