Souvětí souřadné a podřadné: přehled a cvičení
Souvětí souřadné a podřadné se liší tím, jak jsou věty spojeny: v souvětí souřadném stojí vedle sebe věty hlavní, v souvětí podřadném je jedna věta vedlejší a závisí na jiné větě jako její větný člen. Najdete tu, jak druh souvětí poznat, šest poměrů mezi větami hlavními, pravidla pro čárku, zápis stavby souvětí, tabulky k vytištění a krátký test.
Ve zkratce
- Souvětí má aspoň dvě věty, tedy dva určité slovesné tvary.
- Souřadné souvětí spojuje věty hlavní, které na sobě nezávisí: Táta vaří a máma čte.
- Podřadné souvětí obsahuje větu vedlejší, na kterou se lze zeptat z věty řídící: Řekl, že přijde.
- Mezi větami hlavními je šest školních poměrů: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a důsledkový.
- Vedlejší věta se odděluje čárkou vždy, mezi hlavními větami rozhoduje poměr.
- Před a, i, ani, nebo ve slučovacím poměru se čárka nepíše, v ostatních poměrech ano.
- Stavba souvětí se zapisuje očíslováním vět a schématem závislostí.
Co je souvětí souřadné a podřadné
Nový encyklopedický slovník češtiny v hesle Souvětí uvádí, že tradiční mluvnice rozlišuje souvětí souřadné, založené na koordinaci, a souvětí podřadné, založené na zapojení jedné věty do druhé. Rozhoduje tedy vztah mezi větami, ne délka ani počet čárek. Souvětí s víc než dvěma větami slovník nazývá složité.
Souvětí souřadné
V souřadném souvětí jsou všechny věty hlavní a žádná není součástí druhé, každá by mohla stát samostatně: Ráno svítilo slunce, ale odpoledne se zatáhlo. Podle hesla Parataxe si každá věta ponechává i vlastní funkci, takže jedna může oznamovat a druhá se ptát. Věty spojuje souřadicí spojka, nebo jen čárka bez spojky.
Souvětí podřadné
V podřadném souvětí je jedna věta vedlejší a plní ve větě řídící úlohu větného členu, například předmětu nebo příslovečného určení. Slíbil, že přijde znamená totéž co Slíbil svůj příchod. Vedlejší věta sama o sobě nestojí, potřebuje větu, na které závisí.
Věta hlavní a věta vedlejší
Kolik vět souvětí má
Kolik je v souvětí určitých slovesných tvarů, tolik je v něm zpravidla vět. Určitý tvar vyjadřuje osobu a číslo: přišel, budeme číst. Infinitiv novou větu netvoří, proto Chtěl jsem jít ven je věta jednoduchá, a složený tvar se počítá jednou. Encyklopedický slovník za souvětí pokládá i stavbu s vynechaným slovesem: Petr hrál karty a Jana šachy.
Několikanásobný přísudek
Sporný je případ, kdy dvě slovesa sdílejí jeden podmět: Petr vstal a odešel. Školní rozbory tu často určují větu jednoduchou s několikanásobným přísudkem. Encyklopedický slovník v hesle Koordinace uvádí, že rozlišit několikanásobný přísudek a souřadné souvětí je v tradičních mluvnicích problém. Řiďte se proto svou učebnicí; mají-li věty různé podměty, jde o souvětí.
Jak poznat větu hlavní
Heslo Hlavní věta ji vymezuje jako větu, která není na žádném stupni podřazena jiné větě. Nezačíná tedy podřadicí spojkou ani vztažným zájmenem, dá se vyslovit samostatně a nelze se na ni zeptat z jiné věty. Hlavních vět může být v souvětí i několik: Zazvonil telefon, ale nikdo ho nezvedl, protože všichni spali má dvě hlavní a jednu vedlejší.
Jak poznat větu vedlejší
Vedlejší větu uvozuje podřadicí spojka (že, aby, když, protože, ačkoli), vztažné zájmeno (kdo, co, který, jenž) nebo zájmenné příslovce (kde, kam, kdy, jak). Nejspolehlivější zkouška je otázka položená z řídící věty. Vím, kdo to udělal: co vím? Podle toho, kterým členem vedlejší věta je, se rozlišují druhy vedlejších vět.
Poměry mezi větami hlavními
Vztahy mezi větami hlavními škola nazývá významové poměry. Poměr se nejrychleji pozná podle spojky, ale rozhoduje význam, protože spojka a může stát ve více poměrech.
| Poměr | Co vyjadřuje | Typické spojky | Příklad | Čárka |
|---|---|---|---|---|
| slučovací | obsahy se prostě sčítají | a, i, ani, a pak, potom, ani … ani | Táta vařil a máma prostírala. | před a, i, ani ne |
| stupňovací | druhá věta říká víc než první | ba, ba i, a dokonce, nejenže … ale i | Byla zima, ba i voda v sudu zamrzla. | ano |
| odporovací | druhá věta jde proti očekávání | ale, avšak, však, nýbrž, a přece, a přesto | Celý týden jsem se učil, ale test mi nevyšel. | ano |
| vylučovací | platí jen jedna z možností | nebo, anebo, či, buď … nebo | Buď se uklidíš, nebo nikam nepůjdeš. | ano |
| příčinný | druhá věta uvádí důvod první | neboť, vždyť | Vzal si bundu, neboť foukalo. | ano |
| důsledkový | druhá věta uvádí následek první | a proto, a tak, a tedy, a tudíž, proto | Budík nezazvonil, a proto jsem zaspal. | ano |
Slučovací poměr
Věty jsou rovnocenné a jejich obsah se jen přidává. Encyklopedický slovník uvádí jako základní prostředek spojku a, dále i a zápornou podobu ani. Babička pletla a dědeček luštil křížovku. Patří sem i prostá časová posloupnost se spojeními a pak, a potom, a také.
Stupňovací poměr
Druhá věta přináší něco silnějšího, než by čtenář čekal. Typická je knižní spojka ba, dvojice nejenže … ale (i) a spojení a dokonce, a navíc. Pokazil se mu telefon, a dokonce mu ujel i vlak. Encyklopedický slovník upozorňuje, že stupňovací poměr nepovažují za samostatný druh všichni autoři; starší mluvnice ho řadily ke slučovacímu nebo odporovacímu.
Odporovací poměr
Druhá věta je v rozporu s první nebo neplní, co se z ní dalo čekat. Spojkami jsou ale, avšak, však, nýbrž, jenže a spojení a přece, a přesto. Chtěli jsme jít na výlet, ale celý den pršelo. Nýbrž se podle Slovníku spisovného jazyka českého užívá po záporu a uvádí nové tvrzení místo popřeného: Nevyhrál Petr, nýbrž zvítězila Jana.
Vylučovací poměr
Věty nabízejí možnosti, z nichž obvykle platí jen jedna. Spojkami jsou nebo, anebo, knižní či a dvojice buď … (a)nebo: Přijdeš dnes, nebo až zítra? Internetová jazyková příručka odlišuje zaměnitelné možnosti, kdy se čárka nepíše, od zřejmého protikladu, kdy se píše. Proto Napište nám poštou nebo e-mailem, ale Pospěšte si, nebo vám ujede vlak.
Příčinný poměr
Druhá hlavní věta vysvětluje, proč platí první. Slovník spisovného jazyka českého řadí neboť i vždyť mezi souřadicí spojky, které uvádějí důvod. Nepospíchej, vždyť máme času dost. Věta s neboť je hlavní, kdežto věta s protože je vedlejší, i když obě říkají příčinu.
Důsledkový poměr
Druhá věta vyjadřuje, co z první vyplývá. Encyklopedický slovník tento vztah nazývá i následkový a uvádí výrazy tedy, tudíž, proto a tak, obvykle se spojkou a: Na silnici bylo náledí, a tak jsme jeli pomalu. Spojka takže sem podle Slovníku spisovného jazyka českého nepatří, je podřadicí a uvozuje vedlejší větu účinkovou.
Jiné názvy a jiná třídění
Odborná literatura poměry třídí jinak než škola. Encyklopedický slovník uvádí vedle slučovacího, stupňovacího, odporovacího a vylučovacího vztahu ještě následkový, konfrontační a vysvětlovací a používá i názvy kopulativní, adverzativní a disjunktivní. Příčinný vztah s neboť řadí mezi významy souřadicích spojek. V písemce se držte názvů z hodiny.
Čárka v souvětí
Mezi větou hlavní a vedlejší
Internetová jazyková příručka říká jednoznačně, že čárkami oddělujeme věty vedlejší od vět hlavních. Čárka se píše i mezi vedlejšími větami, když jedna závisí na druhé: Zeptal se, jestli víme, kdy začíná film. Vložená vedlejší věta se odděluje z obou stran: Kniha, kterou jsi mi půjčil, je výborná. Před vztažným zájmenem s předložkou patří čárka před předložku: dům, ve kterém bydlím.
Mezi větami hlavními
Podle příručky se před a, i, ani, nebo, či čárka nepíše, spojují-li věty v poměru slučovacím; v jiném poměru se věty čárkou oddělují. Proto Snažil se, a neuspěl i Budík nezazvonil, a proto jsem zaspal. Před ale, avšak, však, ba, neboť a vždyť stojí čárka vždy. Věty bez spojky se oddělují čárkou. Podrobně to rozebírá článek o tom, kdy se píše čárka před spojkou a.
Dvojité spojky
U dvojic ani … ani, buď … nebo, jednak … jednak se podle příručky čárka píše až před druhou částí: Buď je doma, nebo ještě v práci. Čárka nikdy nestojí hned za slovem buď ani před prvním ani. Podobnou past skrývá srovnání, o kterém píše článek o tom, kdy se píše čárka před než.
Dvě vedlejší věty spojené spojkou a
Dvě vedlejší věty závislé na téže větě a spojené slučovacím a se čárkou nedělí: Řekla, že přijde a že přinese koláč. Jde o souřadné spojení uvnitř podřadného souvětí, obdobu několikanásobného členu, jak ho popisuje článek o tom, jaké jsou větné členy a jak je poznat.
Jak zapsat stavbu souvětí
Zápis stavby souvětí je školní pomůcka a učebnice ho kreslí různě. Společné je očíslovat věty, určit hlavní a šipkou nebo odsazením ukázat závislost. Hlavní věty patří na horní řádek, vedlejší pod větu, na které závisí, mezi souřadné věty se píše spojka nebo poměr.
Postup krok za krokem
Podtrhněte určité slovesné tvary a vyznačte hranice vět. Věty očíslujte zleva doprava, i vloženou větu, která jinou větu rozdělí. Pak určete hlavní věty a ke každé vedlejší položte otázku z věty řídící. Kdo umí najít přísudek, zvládne i zbytek, proto se vyplatí procvičit větný rozbor jednoduché věty.
Příklad zápisu
Souvětí Když jsme přišli domů, máma vařila a táta četl noviny, které ráno koupil má čtyři určitá slovesa, tedy čtyři věty. Hlavní jsou věty 2 a 3, spojené slučovacím a.
| Číslo | Věta | Druh | Závisí na | Otázka |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Když jsme přišli domů | vedlejší (příslovečná časová) | větě 2 | kdy vařila? |
| 2 | máma vařila | hlavní | nezávisí | nelze položit |
| 3 | a táta četl noviny | hlavní, poměr slučovací | nezávisí | nelze položit |
| 4 | které ráno koupil | vedlejší (přívlastková) | větě 3 | které noviny? |
Ve schématu přijde na horní řádek 2 a 3, pod větu 2 šipkou věta 1 a pod větu 3 věta 4. Takové souvětí je složité, protože kombinuje souřadné i podřadné spojení.
Jak souvětí poznat a co se plete
Chyby vznikají, když pisatel hodnotí souvětí podle jedné spojky, a ne podle vztahu mezi větami. Encyklopedický slovník uvádí dvojici Prší a svítí slunce (souřadné) a Prší, ačkoli svítí slunce (podřadné). Obsah je skoro stejný, liší se spojka a s ní stavba.
| Co se plete | S čím | Jak to rozlišit |
|---|---|---|
| Nešel ven, neboť pršelo. (souřadné) | Nešel ven, protože pršelo. (podřadné) | neboť je souřadicí, protože podřadicí; význam je blízký |
| Pršelo, a proto jsme zůstali. (souřadné) | Pršelo, takže jsme zůstali. (podřadné) | takže uvozuje vedlejší větu účinkovou |
| věta s infinitivem | souvětí | Chtěl odejít má jen jeden určitý tvar, je to věta jednoduchá |
| vztažná věta s významem pokračování | věta přívlastková | Neomluvil se, což mě naštvalo má podobu vedlejší věty, ale podle encyklopedického slovníku jde o nepravou vedlejší větu, která děj jen rozvádí |
Vyzkoušejte se
U každého souvětí určete, zda je souřadné, nebo podřadné, a u souřadného uveďte poměr. Řešení je hned pod seznamem.
- Venku sněžilo, ale silnice zůstaly sjízdné.
- Zavolám ti, až dorazím do Brna.
- Buď půjdeme pěšky, nebo počkáme na autobus.
- Autobus nepřijel, a proto jsme šli pěšky.
- Nezlobte se, vždyť se nic nestalo.
Řešení: 1. souřadné, poměr odporovací (ale), 2. podřadné, vedlejší věta příslovečná časová (kdy zavolám?), 3. souřadné, poměr vylučovací (buď … nebo), 4. souřadné, poměr důsledkový (a proto), 5. souřadné, poměr příčinný (vždyť).
Šest omylů, které se opakují
- Čárka před každým a. Ve slučovacím poměru se nepíše: Táta vařil a máma prostírala.
- Bez čárky před a proto nebo a tak. Důsledkový poměr čárku vyžaduje: Budík nezazvonil, a proto jsem zaspal.
- Takže jako souřadicí spojka. Takže je podřadicí, souvětí s ním je podřadné.
- Neboť a protože jako stejný druh. Věta s neboť je hlavní, s protože vedlejší.
- Čárka za buď nebo před prvním ani. U dvojitých spojek patří čárka až před druhou část.
- Počítání vět podle čárek. Rozhodují určité slovesné tvary: Petr, Jana a Tomáš přišli je věta jednoduchá.
Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi souvětím souřadným a podřadným?
V souvětí souřadném jsou spojeny věty hlavní, které na sobě nezávisí a každá by mohla stát samostatně. V souvětí podřadném je jedna věta vedlejší a závisí na větě řídící jako její větný člen, takže se na ni lze z řídící věty zeptat.
Jak poznám, kolik vět má souvětí?
Spočítejte určité slovesné tvary, tedy slovesa, která vyjadřují osobu a číslo. Kolik jich je, tolik je zpravidla vět. Infinitiv novou větu netvoří a složený tvar jako budu číst se počítá jednou.
Jak poznám větu hlavní?
Věta hlavní nezačíná podřadicí spojkou ani vztažným zájmenem, dá se vyslovit samostatně a nelze se na ni zeptat z jiné věty souvětí. V jednom souvětí může být vět hlavních i několik.
Jaké jsou poměry mezi větami hlavními?
Škola uvádí šest poměrů: slučovací (a, i, ani), stupňovací (ba, nejen ale i), odporovací (ale, avšak, nýbrž), vylučovací (nebo, buď nebo), příčinný (neboť, vždyť) a důsledkový (a proto, a tak, a tedy).
Kdy se píše čárka v souvětí souřadném?
Ve všech poměrech kromě slučovacího. Před a, i, ani a nebo ve slučovacím poměru se čárka nepíše, před ale, ba, neboť, vždyť a před a proto nebo a tak se píše vždy. Věty spojené bez spojky se oddělují čárkou.
Píše se čárka před vedlejší větou vždy?
Ano, vedlejší věta se od věty řídící odděluje čárkou vždy, vložená vedlejší věta z obou stran. Čárka se nepíše jen mezi dvěma vedlejšími větami, které závisejí na téže větě a spojuje je slučovací a.
Je souvětí se spojkou takže souřadné?
Ne. Slovník spisovného jazyka českého řadí takže mezi podřadicí spojky a věta s ním je vedlejší účinková. Souřadné je souvětí se spojením a proto nebo a tak, které vyjadřuje důsledkový poměr.
Jak se zapisuje stavba souvětí?
Věty se očíslují podle pořadí, hlavní se zapíší na horní řádek a vedlejší pod větu, na které závisejí. Mezi hlavní věty se doplní spojka nebo poměr. Přesnou podobu značek určují učebnice a vyučující.
