Pozdě bycha honit: význam, původ rčení a kdo je bych

Pozdě bycha honit znamená litovat něčeho, co se už stalo a nedá se napravit. Bych není zvíře ani člověk: je to zpodstatnělý tvar podmiňovacího způsobu, tedy ono bych z povzdechů kdybych býval a kéž bych. Slovníky ho vedou jako podstatné jméno mužského rodu s 2. pádem bycha. Výklad o skutečném panu Bychovi žádný slovník neuvádí.

Ve zkratce

• Význam podle Slovníku spisovného jazyka českého: co se stalo, nelze napravit, je pozdě litovat.
• Bych je zpodstatnělý slovesný tvar, 1. osoba podmiňovacího způsobu slovesa být.
• Slovníky zapisují heslo jako bych, -a, mužský rod, a jen v tomto rčení.
• Gebauerův Slovník staročeský má doklad s letopočtem 1580 a další z Harantova cestopisu.
• Čelakovský má v Mudrosloví z roku 1852 hned několik podob, i s panem Útratou na koni.
• Píše se malé b a tvrdé y: bycha, ne Bycha a ne bicha.
• Stejně vzniklo pořekadlo kdyby jsou chyby, kde se podstatným jménem stala spojka.

Co rčení znamená a kdy se používá

Slovník spisovného jazyka českého vykládá spojení pozdě bycha honit slovy: co se stalo, nelze napravit, je pozdě litovat. Příruční slovník jazyka českého říká totéž stručněji, litovat toho, co se stalo. Rčení tedy nemluví o samotné chybě, ale o marném naříkání po ní.

Příklady vět

Rčení obvykle stojí samostatně nebo po slovech je pozdě a teď už. Smlouvu jsme si měli přečíst před podpisem, teď už je pozdě bycha honit. Kdyby si byl zálohoval data, nemusel by dnes honit bycha. Na přípravu byl celý měsíc, pozdě bycha honit. Sloveso honit se dá časovat, slovo bycha zůstává ve všech větách stejné.

Rčení, ne přísloví

Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník označují spojení výslovně jako rčení. Stať o druzích ustálených spojení v časopise Naše řeč z roku 1943 ho uvádí mezi příklady, které jiní autoři řadili k pořekadlům, a dodává, že je už zautomatizované na pouhé rčení. Přísloví to není, protože neobsahuje poučení ve tvaru celé věty, jen obrazně pojmenovává situaci.

Odkud se vzal bych

Slovo bych je pomocný tvar, kterým se tvoří podmiňovací způsob: udělal bych, kdybych věděl, kéž bych mohl. Jan Gebauer ve Slovníku staročeském píše, že v novočeském rčení bycha honiti je bych vzato za substantivum, a význam vykládá jako pozdě čeho litovati naříkáním kdy bych a kéž bych. Kdo honí bycha, honí tedy vlastní povzdech, co by byl udělal, kdyby mohl vrátit čas.

Co říkají slovníky

Slovník spisovného jazyka českého má heslo bych, -a, m., s poznámkou zpodstatnělý slovesný tvar ve rčení. Příruční slovník jazyka českého uvádí totéž a Slovník spisovné češtiny zapisuje heslo stejně. Tvar 4. pádu bycha je shodný s 2. pádem, což odpovídá životnému skloňování podle vzoru pán. Slovníky samy u hesla uvádějí jen mužský rod.

Novější pohled: ustrnulý tvar

Autoři Akademického slovníku současné češtiny popsali v časopise Naše řeč v roce 2016 jiný postup. Bycha řadí vedle tvarů jako holičkách mezi ustrnulé tvary, které žijí jen uvnitř frazému, základní tvar u nich nerekonstruují a slovní druh neurčují. Oba přístupy se shodují v podstatném: mimo rčení pozdě bycha honit se slovo v běžné řeči nevyskytuje.

Původně minulý čas

Gebauer u téhož hesla připomíná, že bych je původem aorist slovesa býti, tedy starý jednoduchý minulý čas, a že ve spojení s příčestím na -l z něj vznikl kondicionál. Jak se tyto tvary píšou dnes, shrnuje článek o tom, kdy psát bychom a kdy bysme. Pro rčení je důležitá až pozdější role tvaru: bych jako znamení nesplněné možnosti.

Nejstarší doklady

Gebauer uvádí ze starší doby tři podobná místa: bude potom bycha honiti z postily, bycha za ušima z Rvačovského s letopočtem 1580 a jedno místo z cestopisu Kryštofa Haranta. Elektronický slovník staré češtiny vede bycha honiti s výkladem pozdě litovat něčeho a odkazuje přitom na doklady po roce 1500.

Dačický, Puchmajer, Čelakovský

V 17. století se rčení objevuje u Mikuláše Dačického z Heslova, v Prostopravdě ve verši a pozdě honiti bycha. Antonín Jaroslav Puchmajer jím zakončil bajku o vráně a lišce: kdo věří pochlebníku, pozdě bycha honí. František Ladislav Čelakovský zapsal v Mudrosloví národu slovanského ve příslovích roku 1852 několik podob najednou. U jiného přísloví tam pozdě bycha honiti slouží rovnou jako vysvětlivka.

V opeře a v próze

Do obecného povědomí rčení zanesla i Prodaná nevěsta. Kecal v libretu Karla Sabiny varuje Jeníka, že ženich později lituje, když už pozdě je bycha honiti. Vladislav Vančura ho použil v Rozmarném létě v podobě dnes je již pozdě honiti bycha. Pořadí slov kolísá odedávna: pozdě bycha honit i pozdě honit bycha jsou doložené obě.

Mýty: pan Bych a honěná zvěř

Rčení svádí k domýšlení, protože bycha se honí jako živý tvor. Žádný ze slovníků, které heslo vedou, ale nezná ani osobu, ani zvíře toho jména.

Žil nějaký pan Bych?

Představa pana Bycha má jádro v samotných textech. Čelakovský staví bycha vedle pana Útraty, který ujel na koni, a u Haranta vystupuje bych ve společnosti stýskala a výskala. Je to zosobnění, tedy žert, ne zpráva o skutečném člověku. U spojení Potěmkinova vesnice se za jménem historická postava skrývá, u bycha ne.

Není to býk ani zajíc

Druhý výklad hledá v bychovi zvěř, protože honit se dá zajíc nebo liška. Sloveso honit tu ale jen dotváří obraz: marně se žene za něčím, co nejde chytit. Čelakovský to říká naplno, bycha člověk neuhoní, i kdyby se během přetrhl. Se slovem býk nemá bych společného nic. Podobně zavádějící obraz rozebírá text o tom, jak vzniklo rčení spadla klec.

Podobná zpodstatnění a obdobná rčení

Bych není jediné gramatické slovo, ze kterého čeština udělala podstatné jméno. Nejbližším příbuzným je spojka kdyby v pořekadle kdyby jsou chyby, které uvádí Příruční slovník jazyka českého. Sloveso jsou tu má podmět kdyby, spojka se tedy chová jako podstatné jméno v množném čísle.

Kdyby a ale

Slovník spisovného jazyka českého i Čelakovský zapisují delší podobu: Kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby. Čelakovský k ní přidává variantu Kdyby kdyby nebylo, všecko by dobře bylo. Na jiném místě Mudrosloví komentuje výrok určený tomu, kdo svou výpověď omezuje slovcem ale. I ale se tak v řeči zpodstatňuje, například ve větě Má to jedno ale.

Paní teta a pan strýc

Hned vedle bycha řadí Čelakovský žertovnou odpověď na každé kdyby: Kdyby měla paní teta vousy, byla by panem strýcem. Jinde má pořekadlo Darmo už chlív zavírati. Běžné je i rčení po bitvě je každý generál, které míří na ty, kdo jsou moudří až po všem.

Německá obdoba

Stejný nápad má němčina. Slovník DWDS uvádí hovorové a často žertovné úsloví hätte, hätte, Fahrradkette, které vyjadřuje, že nemá smysl spekulovat o promarněných příležitostech. I tady se podmiňovací tvar slovesa, německé hätte, stal jménem pro marné litování. O jiném obrazném spojení, jehož původ se často vykládá po svém, pojednává článek o tom, co znamená máslo na hlavě.

Pravopis a tvary

Bycha se píše s malým počátečním písmenem, protože jde o obecné podstatné jméno, ne o příjmení. Po b následuje tvrdé y, stejně jako v pomocných tvarech bych, bys a by. Zápisy Bycha, bicha nebo býcha jsou chybné. Čárka se uvnitř rčení nepíše.

Skloňování

V dnešní češtině se užívá prakticky jen tvar bycha ve 4. pádě. Slovníky uvádějí 1. pád bych a 2. pád bycha. Příruční slovník cituje z Václava Kosmáka i množné číslo: Bývá-li o svatbě moc smíchu, bude brzo moc bychů. Jiné pády slovníky nedokládají a v běžném textu není důvod je tvořit.

Honit, nebo honiti

Starší slovníky a texty mají infinitiv honiti, Slovník spisovného jazyka českého u hesla bych už píše honit. Koncovka -ti dnes působí knižně. V běžném textu je namístě pozdě bycha honit. Sloveso lze časovat: honil bycha, honí bycha, budou honit bycha.

Šest omylů o rčení pozdě bycha honit

1. Bych byl skutečný člověk. Slovníky vedou bych jako zpodstatnělý slovesný tvar, žádnou osobu neznají.
2. Bych je zvíře, snad býk. Sloveso honit jen dotváří obraz marné honby, s býkem slovo nesouvisí.
3. Bycha se píše s velkým B. Je to obecné podstatné jméno, píše se malé písmeno.
4. Rčení je novodobé. Gebauer má doklad s letopočtem 1580 a rčení znal i Harant.
5. Je to přísloví. Slovníky ho označují jako rčení, poučení v celé větě nenese.
6. Správně je jen pořadí pozdě bycha honit. Podoba pozdě honit bycha je doložená u Dačického i u Vančury.

Další sporná místa českého psaní shrnuje přehled pravopisných případů.

Další slova a rčení s doloženým původem shrnuje přehled původu slov a rčení.

Časté otázky

Co znamená pozdě bycha honit?

Podle Slovníku spisovného jazyka českého rčení znamená, že co se stalo, nelze napravit a je pozdě litovat. Příruční slovník jazyka českého ho vykládá jako litovat toho, co se stalo. Říká se v situaci, kdy už nezbývá než vypočítávat, co se mělo udělat jinak.

Kdo nebo co je bych?

Bych je zpodstatnělý slovesný tvar, 1. osoba podmiňovacího způsobu slovesa být, známá z povzdechů kdybych býval a kéž bych. Slovníky ho zapisují jako podstatné jméno mužského rodu s 2. pádem bycha a uvádějí ho jen v tomto rčení. Osoba ani zvíře toho jména se za slovem neskrývá.

Jak staré je rčení pozdě bycha honit?

Gebauerův Slovník staročeský uvádí starší doklady spojení s bychem, mimo jiné z Rvačovského s letopočtem 1580 a z cestopisu Kryštofa Haranta. Elektronický slovník staré češtiny u hesla odkazuje na doklady po roce 1500. Čelakovský zapsal několik podob v Mudrosloví roku 1852.

Píše se bycha s malým, nebo s velkým písmenem?

S malým. Bych je v tomto rčení obecné podstatné jméno, ne příjmení, a slovníky ho zapisují malým písmenem. Zosobnění, které se objevuje ve starších textech, je žert a na pravopisu nic nemění.

Proč se píše bycha s tvrdým y?

Protože slovo vzniklo z pomocného tvaru bych, který patří ke slovesu být a píše se s y stejně jako bys, by, bychom a byste. Zápis bicha nebo býcha je chybný.

Je správně pozdě bycha honit, nebo honiti?

Obojí je správně utvořené, liší se stylem. Infinitiv honiti je starší a dnes působí knižně, Slovník spisovného jazyka českého už u hesla bych uvádí podobu pozdě bycha honit. V běžném textu je vhodnější honit.

Je pozdě bycha honit přísloví?

Ne, je to rčení. Tak ho označují Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého. Přísloví vyslovuje poučení celou větou, kdežto toto spojení jen obrazně pojmenovává marné litování.

Která rčení znamenají něco podobného?

Nejblíž je pořekadlo kdyby jsou chyby a jeho delší podoba kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby, kterou uvádí Slovník spisovného jazyka českého. Čelakovský má ve stejném významu pořekadlo darmo už chlív zavírati. Němčina má obdobu hätte, hätte, Fahrradkette.