Walkman: jak vznikl a proč Sony prohrálo s iPodem

Walkman nebyl první přenosný přehrávač a jeho vynálezce si patentovou ochranu neuhájil, protože soud označil takový přístroj za běžný technický vývoj. Sony ho neprodala ani jménem Walkman, protože v Americe se jmenoval Soundabout a v Británii Stowaway. A v souboji s iPodem prohrála na obchodní straně, ne na technické: vlastní formát a vlastní hudební obchod zrušila po letech sama.

Ve zkratce

• První model TPS-L2 byl uvedený prvního července 1979 a vážil 391 gramů.
• Vznikl osekáním nahrávacího přístroje pro novináře, nahrávat sám neumí.
• Podnět dal spoluzakladatel firmy Masaru Ibuka, ne její předseda.
• V Americe se přístroj jmenoval Soundabout, v Británii Stowaway.
• Patentovou přihlášku na přenosný přehrávač podal Andreas Pavel už v roce 1977.
• Prodej se nerozjel sám, pomohlo předvádění přístroje přímo v ulicích.
• Kazetová verze se v Japonsku vyráběla do dubna 2010, tedy 26 let vedle CD.
• Vlastní formát ATRAC a hudební obchod Connect firma sama zrušila v roce 2007.

Přístroj, který vznikl osekáním jiného přístroje

Technickým základem Walkmanu byl Pressman, monofonní nahrávací magnetofon z roku 1977 určený pro novináře. Z něj vznikla stereofonní verze, které se naopak ubralo: nahrávání a reproduktor. Zůstal čistý přehrávač ke sluchátkům.

Model dostal označení TPS-L2 a na japonský trh přišel prvního července 1979. Muzejní katalog uvádí rozměry patnáct krát devět krát tři a půl centimetru, tělo z plastu a kovu a hmotnost 391 gramů včetně baterií, kterými byly dva běžné články velikosti AA. Uváděl se jako nejmenší stereo na světě.

Kdo o něj vlastně požádal

V populárních převyprávěních se vynález připisuje předsedovi firmy Akiovi Moritovi. Muzejní katalog i novinářské přehledy ovšem shodně ukazují na někoho jiného: podnět dal spoluzakladatel Sony Masaru Ibuka, který chtěl stereofonní kazetový přehrávač do kapsy pro poslech na služebních letech. Návrh přehrávací stereo verze zadal Noriovi Ohgovi a vývoj vedl Kozo Ohsone. Morita do věci zasáhl jinde, u pojmenování.

Historky o tom, že prototyp vznikl za tři dny nebo že Ibuka chtěl poslouchat operu, se v muzejních katalozích ani v prověřených přehledech nevyskytují a patří do kategorie tradovaného.

Soundabout, Stowaway, Freestyle

Jméno Walkman je japonský anglicismus a zahraničním prodejním společnostem Sony vadilo, protože v angličtině nepůsobilo gramaticky. Přístroj se proto jmenoval ve Spojených státech Soundabout, ve Velké Británii Stowaway a ve Švédsku Freestyle.

Americká Sony navrhovala jméno Sony Disco Jogger. Morita ho zamítl s tím, že by odřízlo starší zákazníky, a prosadil se Soundabout, odvozený z anglického obratu pro chození. Jméno Walkman se nakonec sjednotilo samo, protože si přístroj v Japonsku kupovali zahraniční návštěvníci jako dárek a znali ho pod japonským označením. Na přesném datu se zdroje nerovnají, jedny mluví o dubnu 1980, jiné až o průběhu první poloviny osmdesátých let. Nejstarší doklad slova v angličtině je z roku 1980 a do Oxfordského slovníku se heslo dostalo v polovině té dekády.

Co první model uměl a co ne

Nahrávat neumí a reproduktor nemá, takže ho nelze pustit nahlas. Kritika chybějícího nahrávání byla dobově tak silná, že Sony později uvedla model s nahráváním. Zajímavější jsou ale dvě věci, kterými se přístroj od dnešních představ odlišuje.

Oranžové tlačítko a dva konektory na sluchátka

TPS-L2 má dva konektory na sluchátka, protože se předpokládalo, že si lidé budou poslouchat ve dvou. A má oranžové tlačítko, kterému firma říkala hotline: aktivovalo malý vestavěný mikrofon, stáhlo hudbu z kazety do pozadí a přimíchalo do sluchátek zvuk okolí, takže se dal posluchač oslovit, aniž by musel zastavit pásek.

Je to podstatný detail, protože ukazuje, jak se tehdy uvažovalo. Osobní přehrávač měl být společenský přístroj, ne izolační bublina, a přesně kolem toho se pak strhla celá dobová debata.

Nebyl první, jen první úspěšný

Tohle je věcně nejdůležitější korekce celého tématu. Vynálezce Andreas Pavel podal už v roce 1977 v Itálii patentovou přihlášku na přenosný přehrávač, kterému dal jméno Stereobelt, a o obdobnou ochranu se snažil v Německu, Británii, Spojených státech i v Japonsku. Ve stejném roce přístroj nabízel několika velkým výrobcům elektroniky, kteří podle jeho vlastního vyjádření odpověděli, že lidé nebudou tak blázniví, aby chodili po světě se sluchátky.

Nedá se ale napsat, že by mu Sony vynález ukradla. Britský odvolací soud v roce 1996 potvrdil, že přenosný přehrávač byl běžný další technický vývoj a patentovat se nedal. Sony se s Pavelem nakonec vyrovnala mimosoudně a výše vyrovnání nebyla zveřejněna. Walkman tedy nebyl první takový přístroj, byl první, který uspěl na masovém trhu. Podobně se rozpadají i legendy o vynálezu digitálního fotoaparátu, jak popisuje text o tom, jak Kodak nezvládl technologii, kterou sám vynalezl.

Rozjezd, který nebyl samozřejmý

Představa, že se přístroj trhal z rukou od prvního dne, neodpovídá. Sony vyrobila třicet tisíc kusů a do konce prvního měsíce jich prodala jen několik tisíc. Rozjelo se to až ve druhém měsíci, a to poté, co zástupci firmy přístroj předváděli přímo v tokijských ulicích. Během srpna byla zásoba vyprodaná. Podle dobových zpráv firma přitom původně počítala s řádově pěti tisíci kusy měsíčně.

Právě tady leží obchodní jádro celého příběhu. Walkman nebyl technický průlom, ve prospěch jeho úspěchu nemluvila žádná nová součástka. Byl to průlom v tom, jak se výrobek zákazníkovi vysvětlil, a firma na to musela přijít až za chodu.

Devět obcí, které sluchátka zakázala

Dobová reakce byla ostřejší, než si dnes kdokoli pamatuje. Podle novinového článku z července 1982 zakázalo devět obcí ve státě New Jersey používání sluchátek při běhu, jízdě na kole a řízení, a to s sazbou do padesáti dolarů nebo až patnácti dnů vězení. Na úrovni celého státu se ve sněmovně projednával návrh s pokutou pětasedmdesát dolarů za první přestupek a sto padesát za opakování pro řidiče se sluchátky.

Pennsylvania a Illinois zákaz sluchátek za volantem už tehdy měly, jen ho nevymáhaly. V Chicagu podal radní návrh zakázat sluchátka na městských ulicích a výbor pro dopravu ho schválil jednomyslně, po odporu elektronického průmyslu ale skončil odložený. Sony argumentovala tím, že u Walkmanu jsou okolní zvuky dál slyšitelné.

Akademická reakce šla jiným směrem. Studie z roku 1984 zavedla pojem hudby odpoutané od pevného místa a argumentovala, že osobní přehrávač z posluchače nedělá pasivního příjemce, ale někoho, kdo si aktivně skládá vlastní zvukové okolí i na veřejném místě.

Kolik kusů se vlastně prodalo

Tady je potřeba být opatrný, protože se čísla ze stejného roku a od stejné firmy rozcházejí. Jedno zpravodajství uvádí 200 020 000 kazetových kusů do března 2010, dvě tiskové agentury téhož týdne mluví o víc než 220 milionech za tři desetiletí. Rozdíl dvaceti milionů nikdo nevysvětluje, takže poctivé je říct, že šlo o kolem dvou set milionů kusů.

U všech generací dohromady, tedy včetně pozdějších digitálních modelů, se objevuje číslo 385 milionů i víc než 400 milionů, podle toho, ke kterému dni se údaj vztahuje. Jedno číslo je naopak pevné a hezky ukazuje tempo: padesát milionů kusů během prvního desetiletí.

Kazeta a CD se potkávaly šestadvacet let

První přenosný přehrávač kompaktních disků, model D-50, je z roku 1984 a mimochodem se oficiálně nejmenoval Discman. Firemní označení znělo kompaktní přehrávač kompaktních disků, Discman byla populární přezdívka, která se až později stala jménem řady a ještě později se celá řada přeznačila na CD Walkman. Minidiskový model přišel v roce 1992 jako MD Walkman.

Kazetový Walkman to všechno přežil. V Japonsku se přestal vyrábět až v dubnu 2010 a v Číně se pro export do Severní Ameriky, Evropy a Asie vyráběl i potom. Šestadvacet let souběhu s kompaktním diskem je na spotřební elektroniku pozoruhodná doba a stojí za povšimnutí, že to nikdo v roce 1984 nepředpokládal. A rok 2010 neznamenal konec značky, Sony pod jménem Walkman dodnes prodává digitální přehrávače pro náročný poslech.

Proč Sony prohrálo s iPodem

Nejrozšířenější vysvětlení říká, že Sony technicky nestačila. Doložitelná fakta ukazují něco jiného. Digitální přehrávače firma měla, jenže se držela vlastního zvukového formátu ATRAC a vlastního hudebního obchodu Connect, takže si zákazník nemohl koupit hudbu jinde než u partnerů Sony.

Nejsilnější doklad je firemní rozhodnutí ze srpna 2007. Sony tehdy oznámila, že u přehrávačů Walkman od formátu ATRAC odstupuje a obchod Connect zavírá, a k oznámení přiložila návod, jak si už kupené soubory převést do běžnějších formátů. Uzavřený formát tedy odvolala sama, po letech a z vlastního rozhodnutí.

Rozšířený výklad, podle kterého firma váhala s podporou běžných formátů kvůli obavám vlastní nahrávací divize z pirátství, primární doklad nemá, byť ho pozdější výroky vedení podporují. Doložený je jen výsledek. Podobně obtížně se přestavuje firma, která má funkční obchodní model postavený na něčem jiném, jak ukazuje text o tom, jak se Lego vzpamatovalo z krize.

Tesla KM340, československá obdoba

Česká vrstva tohohle příběhu existuje. Monopolním výrobcem spotřební elektroniky v Československu byla od roku 1946 Tesla a mezi roky 1984 a 1988 vyráběla přenosný stereofonní kazetový přehrávač KM340, který sběratelské databáze vedou přímo jako stereo walkman.

Parametry ukazují, jaký byl odstup. Rozměry sto sedmdesát krát sto krát pětatřicet milimetrů, hmotnost kolem půl kilogramu, napájení čtyřmi suchými články a stejně jako u předlohy žádný vestavěný reproduktor, jen výstup na sluchátka. Přehrávač tedy vznikl pět let po japonském originálu a byl o třetinu těžší. O dovozu samotných Walkmanů do Československa se doložitelný zdroj najít nedá, takže tenhle text o něm nic netvrdí. Další firemní příběhy najdete v průvodci financemi.

Deset věcí, které se o Walkmanu tvrdí špatně

1. Že byl první přenosný přehrávač. Přihláška na Stereobelt je z roku 1977.
2. Že ho vymyslel předseda firmy. Podnět dal spoluzakladatel Ibuka.
3. Že se jmenoval Walkman všude. V Americe Soundabout, v Británii Stowaway.
4. Že umělo nahrávat. První model byl jen přehrávač bez reproduktoru.
5. Že se trhal z rukou hned. První měsíc se prodalo jen několik tisíc kusů.
6. Že skončil s nástupem CD. Vyráběl se ještě šestadvacet let vedle něj.
7. Že v roce 2010 značka zanikla. Skončila jen kazetová verze v Japonsku.
8. Že Discman byl oficiální název. Byla to populární přezdívka.
9. Že Sony technicky nestačila Applu. Prohrála na uzavřeném formátu.
10. Že nikdo nic proti Walkmanu neměl. Devět obcí zakázalo sluchátka.

Co si z toho odnést

Walkman je učebnicový případ výrobku, který vyhrál i prohrál z téhož důvodu. Vyhrál, protože Sony dokázala vysvětlit trhu přístroj, jaký nikdo nechtěl, a udělala z osekaného magnetofonu pro novináře kategorii. A prohrála, protože o pětadvacet let později tu samou sílu, tedy kontrolu nad celým řetězcem od přístroje k obsahu, obrátila proti vlastnímu zákazníkovi.

Časté otázky

Kdy vyšel první Walkman a co uměl?

Model TPS-L2 byl uvedený prvního července 1979 v Japonsku. Vážil 391 gramů včetně baterií, napájely ho dva články velikosti AA a měl rozměry patnáct krát devět krát tři a půl centimetru. Umel jen přehrávat, nahrávání ani reproduktor neměl, a měl dva konektory na sluchátka a tlačítko, které přimíchalo do sluchátek zvuk z vestavěného mikrofonu.

Kdo Walkman vymyslel?

Podnět dal spoluzakladatel Sony Masaru Ibuka, který chtěl stereofonní přehrávač do kapsy pro poslech na služebních letech. Návrh přehrávací stereo verze zadal Noriovi Ohgovi, vývoj vedl Kozo Ohsone a technickým základem byl nahrávací magnetofon Pressman pro novináře. Předseda firmy Akio Morita zasáhl do pojmenování, ne do vynálezu.

Byl Walkman první přenosný přehrávač?

Nebyl. Andreas Pavel podal patentovou přihlášku na přenosný přehrávač jménem Stereobelt už v roce 1977, tedy dva roky před uvedením Walkmanu. Britský odvolací soud ovšem v roce 1996 potvrdil, že takový přístroj byl běžný technický vývoj a patentovat se nedal. Walkman byl první, který uspěl na masovém trhu.

Proč se v Americe jmenoval jinak?

Protože jméno Walkman je japonský anglicismus, který zahraničním prodejním společnostem nepůsobil gramaticky. Ve Spojených státech se přístroj jmenoval Soundabout, ve Velké Británii Stowaway a ve Švédsku Freestyle. Americká Sony navrhovala jméno Sony Disco Jogger, ale Morita ho zamítl s tím, že by odřízlo starší zákazníky.

Kdy se přestal vyrábět kazetový Walkman?

V Japonsku v dubnu 2010, přičemž v Číně výroba pro export do Severní Ameriky, Evropy a Asie pokračovala i potom. První přenosný CD přehrávač je přitom z roku 1984, takže kazeta a kompaktní disk se u téhle značky potkávaly šestadvacet let. Značka Walkman existuje dodnes u digitálních přehrávačů.

Kolik Walkmanů se prodalo?

Čísla se rozcházejí i mezi zdroji, které se odvolávají na samu firmu. U kazetové verze se uvádí 200 020 000 kusů do března 2010 i víc než 220 milionů za tři desetiletí, takže poctivé je mluvit o kolem dvou stech milionech. U všech generací dohromady se objevuje 385 milionů i víc než 400 milionů, podle data, ke kterému údaj patří.

Proč Sony prohrálo s iPodem?

Ne technicky. Digitální přehrávače měla, ale držela se vlastního formátu ATRAC a vlastního hudebního obchodu Connect, takže zákazník nemohl kupovat hudbu jinde než u partnerů firmy. V srpnu 2007 Sony sama oznámila, že od ATRAC u přehrávačů odstupuje a Connect zavírá, a přiložila návod na převod už zakoupených souborů do běžnějších formátů.

Existovala československá obdoba?

Existovala. Tesla vyráběla mezi roky 1984 a 1988 přenosný stereofonní kazetový přehrávač KM340, který sběratelské databáze vedou jako stereo walkman. Měl rozměry sto sedmdesát krát sto krát pětatřicet milimetrů, hmotnost kolem půl kilogramu, čtyři suché články a stejně jako předloha žádný vestavěný reproduktor. Vznikl tedy pět let po japonském originálu.