Zeměmoří: v jakém pořadí číst knihy Ursuly Le Guinové

Zeměmoří je šest knih, ale nejsou to knihy jednoho druhu. Mezi třetí a čtvrtou je osmnáct let ticha a za tu dobu se změnilo skoro všechno: vypravěč, téma i to, co v té sérii znamená hrdinství. Kdo to neví předem, bývá u čtvrté knihy zaskočený.

Tenhle článek je o knihách. Zeměmoří má i dvě adaptace, americkou televizní minisérii a japonský animovaný film ze Studia Ghibli. Le Guinová se k oběma vyjádřila na svém webu a ani jednu nepovažovala za vyjádření svých knih. Podrobnosti jsou níž, ale pro orientaci to hlavní: film Ghibli není zfilmovaná pátá kniha, jen si od ní půjčil název.

Ve zkratce

• Kanonických knih Zeměmoří je šest: pět románů a jedna povídková sbírka.
• První tři vyšly v letech 1968 až 1972, další až po osmnáctileté pauze.
• Číst se má v pořadí vydání, které je zároveň pořadím děje. Žádné jiné pořadí nedává smysl.
• Tehanu vyšla s podtitulem poslední kniha Zeměmoří. Autorka o tom později napsala, že se mýlila.
• Česky vyšlo souborné vydání jako Velká kniha Zeměmoří ve dvou svazcích, ale bez původních ilustrací.
• Pozor na dvojí české názvy: dvě její nejznámější knihy se dnes prodávají pod jiným jménem než dřív.

Šest knih ve dvou trojicích

Prvních pět let přineslo tři romány, které se dnes označují jako původní trilogie. Pak přišlo osmnáct let ticha a po něm druhá trojice, kterou tvoří román, povídková sbírka a znovu román.

Původní trilogie

Čaroděj Zeměmoří vypráví o mladíkovi, který se učí čarodějem, udělá chybu z pýchy a pak s jejími následky žije. Hrobky Atuánu se dějí skoro celé pod zemí a mají jinou hlavní postavu. Nejvzdálenější pobřeží uzavírá Gedovu linku.

Všechny tři vyšly původně jako knihy pro mládež a taky za to sbíraly ceny. Za první tři díly ale Le Guinová Huga ani Nebulu nezískala; ty přišly za její sci-fi.

Druhá trojice

Tehanu je jiná kniha než ty tři před ní a je to záměr. Vypráví z pohledu stárnoucí Tenar, klade důraz na všední a domácí život a je pomalejší. Kritik Michael Dirda ji popsal jako méně vzrušující, ale možná nejdojemnější z celé řady, a slovy meditativní, ponurá až upovídaná.

Literární vědec Richard D. Erlich mluví o janusovské povaze knihy: ohlíží se za starší mužsky orientovanou fantasy a zároveň míří k feministické analýze. Kritička Sharada Bhanu píše, že druhá trojice tu první rozšiřuje, zpochybňuje a rozebírá.

Osmnáct let a co se za ně stalo

Mezi třetím a čtvrtým dílem uplynulo osmnáct let. Neplatí tedy často opakované „skoro dvacet“, i když je to blízko.

Le Guinová o tom návratu napsala samostatný text. Původně to byla přednáška z roku 1992 na Oxfordské univerzitě, knižně vyšla o rok později pod názvem Earthsea Revisioned. Vysvětluje v ní, proč se k Zeměmoří vrátila, a je to zároveň feministická kritika jejích vlastních raných knih.

Jádro argumentu: mužská předpojatost západní kultury vede k tomu, že představa hrdinství sama je genderovaná. Hrdinské jsou výprava, objevování a boj, zatímco péče o domácnost, výchova dětí a léčení hrdinské být nemohou. Tehanu je pokus napsat knihu, ve které to platí obráceně.

Podtitul, který přestal platit

Tehanu vyšla s podtitulem, který ji označoval za poslední knihu Zeměmoří. Pak vyšly další dvě. Autorka to na svém webu komentuje velmi krátce: dala tam podtitul poslední kniha Zeměmoří a mýlila se. Vrátila se prý proto, že ji nepřestaly zaměstnávat nedořešené otázky, mimo jiné postavení žen na ostrově Roke, draci a kargadské představy o posmrtném životě.

Čím začít a v jakém pořadí knihy číst

Tady je odpověď jednoduchá a nudná, což je vzácné. Čte se v pořadí vydání, protože je zároveň pořadím děje. Žádné druhé pořadí neexistuje a autorka žádné doporučené pořadí čtení nepublikovala, takže tady se není o čem přít.

Praktická rada, kterou stojí za to říct nahlas: počítejte s tím, že čtvrtá kniha bude jiná. Kdo čeká pokračování dobrodružné trilogie, bude zklamaný. Kdo ví, do čeho jde, dostane knihu, která té trilogii odpovídá.

Pro čtenáře, který chce jen zjistit, jestli mu Le Guinová sedne, je nejlepší vstup první díl. Má něco přes dvě stě stran a je uzavřený, takže se dá odložit bez pocitu, že jste zůstali uprostřed.

Velká kniha Zeměmoří a co v ní není

Anglicky vyšlo v roce 2018 souborné vydání k padesátému výročí prvního dílu. Obsahuje všechny romány i povídky, novou předmluvu, doslovy k jednotlivým románům, dvě nové mapy, esej Earthsea Revisioned, popis světa a dvě povídky, které do té doby knižně nevyšly. Ilustroval ho Charles Vess a získalo za to Huga i cenu Locus v kategorii výtvarné knihy.

Česky vyšlo jako Velká kniha Zeměmoří ve dvou svazcích, u nakladatelství Argo a Triton. První svazek má přes sedm set stran, druhý přes šest set, překlad je společné dílo Petra Kotrleho, Olgy Machačové a Ireny Přibylové.

Jedna věc se ale nepřenesla: české vydání nemá ilustrace Charlese Vesse. Má vlastní ilustrace Mikuláše Podprockého. Kdo si české vydání kupuje kvůli Vessovi, koupí si něco jiného, než čeká.

Hainské romány: proč to není cyklus

Vedle Zeměmoří napsala Le Guinová sérii sci-fi románů, kterým se běžně říká hainský cyklus. Patří sem Levá ruka tmy a Vyděděnec, tedy její nejoceňovanější knihy vůbec.

Autorka se ale proti označení cyklus vymezila. Napsala, že to není cyklus ani sága a že netvoří souvislou historii; jsou mezi nimi jasné souvislosti, ale i mimořádně nejasné. Ke vnitřním nesrovnalostem přidala poznámku, která to shrnuje nejlíp: ve Vyděděnci se vynalezne komunikační zařízení, které se používá už v Levé ruce tmy, napsané o patnáct let dřív, a prosí, aby jí to nikdo nevysvětloval.

Pro čtenáře z toho plyne praktický důsledek: hainské romány se nemusí číst v pořadí. Spojuje je svět a pár motivů, ne děj. Je to opak situace v Zeměmoří a hezky to ukazuje, že rozdíl mezi fantasy a sci-fi se u jedné autorky projeví i ve stavbě řady.

Čím jsou hainské knihy zajímavé

Levá ruka tmy získala Huga i Nebulu, Vyděděnec dokonce Huga, Nebulu i cenu Locus za nejlepší román, což se povedlo jen málokteré knize. Literární kritik Harold Bloom zařadil Levou ruku tmy do svého Západního kánonu a napsal, že Le Guinová pozvedla fantastiku k vysoké literatuře víc než Tolkien. To je mimochodem dobrý úvod do toho, jak se k Tolkienově Středozemi vztahuje zbytek žánru.

Pozor na dvojí české názvy

Tohle je nejpraktičtější informace celého článku a v knihkupectví vás jinak zaskočí. Nový překladatel přeložil obě hlavní hainské knihy znovu a obě dostaly jiný český název.

Kdo shání Levou ruku tmy a najde Levou ruku temnoty, drží v ruce tutéž knihu v jiném překladu. Totéž platí u Vyděděnce a Nespoutaných. U druhého dílu Zeměmoří jde jen o variantu téhož názvu, ale i tu je dobré znát, protože souborné vydání používá jinou než starší svazky.

Adaptace, ke kterým se autorka vyjádřila

Obě stanoviska jsou na jejím vlastním webu, takže se nemusí spoléhat na doslech.

Televizní minisérie

K americké minisérii se vyjádřila ostře. Nebyla přizvána k přípravě, scénář jí poslali až po zahájení výroby a k režisérovi, který veřejně vykládal, co svými knihami zamýšlela, napsala, že na to nemá žádné právo. Odmítla i motiv, který jí byl podsunut, totiž že by knihy o něčem takovém jako spojení dvou systémů víry vypovídaly.

Věcné jádro sporu je barva pleti postav. V knihách je většina obyvatel Zeměmoří tmavé pleti a minisérie to nedodržela.

Film Studia Ghibli

K japonskému animovanému filmu byla zdvořilá, ale kritická. Na přímý dotaz režiséra po projekci odpověděla, že to není její kniha, je to jeho film a je to dobrý film. Zároveň napsala, že čekala jiného režiséra, a vytkla filmu, že napětí udržuje násilím do míry, kterou považuje za hluboce nevěrnou duchu knih. Z jejích knih si podle ní film vzal hlavně jména a pár nápadů.

Škola pro čaroděje a Harry Potter

Traduje se, že Zeměmoří je předloha, ze které Harry Potter vykrádá školu čarodějů, a že to Le Guinová tvrdila. Napsala pravý opak.

Na svém webu uvádí, že myšlenku školy pro čaroděje nevymyslela ona; pokud vůbec někdo, byl to T. H. White, i když ji zmínil jedinou odbytou větou a dál ji nerozvíjel. Rozvinout ji podle sebe byla první ona. A pak dodává větu, kterou zastánci teorie o plagiátu neuvádějí: Rowlingová neplagiovala a nic neopsala, její kniha se od té její liší stylem, duchem i vším ostatním.

Co jí vadilo, byla jediná věc: podle ní neochota přiznat, že se něčemu naučila od jiných spisovatelů. Je to výtka ke skromnosti, ne obvinění z krádeže, a to je významový rozdíl.

Sedm věcí, které se o knihách Zeměmoří pletou

1. Že Zeměmoří je trilogie. Kanonických knih je šest, tři a tři, a mezi trojicemi je osmnáct let.
2. Že Tehanu je poslední kniha. Vyšla s takovým podtitulem, ale autorka sama napsala, že se mýlila, a přidala další dvě.
3. Že existuje jiné než chronologické pořadí čtení. Neexistuje. Pořadí vydání je zároveň pořadí děje.
4. Že za první trilogii dostala Huga a Nebulu. Nedostala. Ty ceny přišly za hainské romány, za Zeměmoří sbírala dětské a fantasy ceny.
5. Že hainské knihy tvoří souvislý cyklus. Autorka to odmítla a upozornila i na vnitřní nesrovnalosti, které nemá zájem vysvětlovat.
6. Že film Ghibli je zfilmovaná pátá kniha. Nese její název, ale podle autorky si z knih vzal hlavně jména a pár nápadů.
7. Že Le Guinová obvinila Rowlingovou z plagiátu. Výslovně napsala, že Rowlingová neplagiovala ani nic neopsala.

Ceny za knihy Zeměmoří

Souborné vydání navíc získalo Huga i cenu Locus v kategorii nejlepší výtvarné knihy, tedy za ilustrace, ne za text. Tehanu udělala z Le Guinové prvního člověka se třemi Nebulami v kategorii nejlepšího románu.

Pro koho to není

Kdo hledá rychlé dobrodružství, u Zeměmoří narazí už v první knize. Je krátká, ale pomalá a hodně se v ní přemýšlí. Kdo se pak protrpí ke čtvrtému dílu s očekáváním, že se to konečně rozjede, narazí podruhé a hůř.

Zeměmoří sedne čtenáři, kterého baví, když fantasy o něčem přemýšlí a nebojí se změnit vlastní pravidla v půlce řady. Kdo tohle nechce, má lepší volbu u řad, které drží jeden tón od začátku do konce.

Časté otázky

V jakém pořadí číst knihy Zeměmoří?

V pořadí vydání, které je zároveň pořadím děje: Čaroděj Zeměmoří, Hrobky Atuánu, Nejvzdálenější pobřeží, Tehanu, Příběhy ze Zeměmoří a Jiný vítr. Jiné pořadí neexistuje a autorka žádné doporučené pořadí čtení nepublikovala.

Kolik knih Zeměmoří má?

Šest kanonických: pět románů a jedna povídková sbírka. První tři vyšly v letech 1968 až 1972, další tři po osmnáctileté pauze v letech 1990 až 2001. Souborné vydání navíc obsahuje kratší texty, které do té doby knižně nevyšly.

Proč je Tehanu tak jiná než první tři knihy?

Protože to autorka udělala schválně. Kniha vypráví z pohledu stárnoucí Tenar, klade důraz na všední a domácí život a ptá se, proč je hrdinství vyhrazené mužským činnostem. Le Guinová o tom napsala samostatný text, oxfordskou přednášku Earthsea Revisioned, která je zároveň feministickou kritikou jejích vlastních raných knih.

Vyšla Velká kniha Zeměmoří česky?

Ano, ve dvou svazcích u nakladatelství Argo a Triton, v překladu Petra Kotrleho, Olgy Machačové a Ireny Přibylové. Obsahuje i texty, které česky vyšly poprvé. Nemá ale ilustrace Charlese Vesse jako anglický originál, ilustroval ji Mikuláš Podprocký.

Proč se stejná kniha Le Guinové prodává pod dvěma názvy?

Protože obě její hlavní hainské knihy vyšly v novém překladu a s novým názvem. Levá ruka tmy se v novějším vydání jmenuje Levá ruka temnoty a Vyděděnec se jmenuje Nespoutaní. Jde o tytéž romány, ne o jiné knihy. Podobně se u druhého dílu Zeměmoří střídá název Hrobky Atuánu a Atuánské hrobky.

Musí se hainské romány číst v pořadí?

Nemusí. Autorka se proti označení cyklus vymezila a napsala, že knihy netvoří souvislou historii. Sama upozornila i na to, že si vzájemně odporují: zařízení, které se v jedné knize teprve vynalézá, se v jiné, o patnáct let starší, běžně používá.

Je Zeměmoří předloha Harryho Pottera?

Le Guinová sama napsala, že Rowlingová neplagiovala a nic neopsala a že se obě knihy liší stylem i duchem. Myšlenku školy pro čaroděje podle sebe nevymyslela, jen ji jako první rozvinula, kdežto T. H. White ji zmínil jedinou větou. Vadilo jí jen to, že se podle ní Rowlingová nehlásí ke svým vzorům.

Odpovídá film Ghibli knize?

Podle autorky ne. Na dotaz režiséra odpověděla, že to není její kniha, je to jeho film a je to dobrý film. Zároveň napsala, že film udržuje napětí násilím do míry, kterou považuje za nevěrnou duchu knih, a že si z předlohy vzal hlavně jména a několik nápadů.