Levi’s: džíny vynalezl Jacob Davis, ne Levi Strauss

Na patentu, kterým začaly džíny, je jako jediný vynálezce uvedený Jacob Davis, krejčí z Rena. Levi Strauss byl velkoobchodník, který Davisovi dodával látku a zaplatil polovinu nákladů na patent. Firma si v tom protiřečí sama: její oficiální biografie označuje Strausse za vynálezce džínů, zatímco její vlastní archivní dokumenty i patentový spis říkají něco jiného.

Ve zkratce

• Patent US 139 121 podaný 9. srpna 1872 a udělený 20. května 1873 nese jméno Jacoba Davise.
• Strauss neměl výrobnu kalhot, ale velkoobchod se smíšeným zbožím.
• Nýty vznikly proti trhání švů u kapes, ne pro nošení nářadí.
• Číslo 501 se používá až od doby kolem roku 1890 a firma neví, proč bylo vybrané.
• Slovo jeans nahradilo overalls v reklamě až v roce 1960.
• Denim a jean jsou dvě různé tkaniny, běžné texty je pletou.
• Archiv firmy sám označuje historku o hnědé plachtovině za mýtus.

Dopis z Rena

Jacob Davis se narodil roku 1831 v Rize jako Jacob Youphes, jméno si změnil v roce 1854 a po dvaceti letech putování se v roce 1868 usadil v železničním městečku Reno v Nevadě. Peníze investoval do pivovaru a přišel o ně, takže si otevřel krejčovskou dílnu, ve které šil plachty na vozy a stany z nebarvené bavlněné plachtoviny. A tu látku od roku 1870 kupoval od velkoobchodu Levi Strauss & Co. v San Francisku.

Davis nýtoval kalhoty rutinně už od roku 1871. V roce 1872 napsal Straussovi dopis, ve kterém popsal, jak umísťuje nýty do míst největšího namáhání, tedy do koutů kapes a ke spodnímu konci knoflíkového rozparku. Chtěl si to nechat patentovat, ale potřeboval partnera, který to rozjede, a někoho, kdo zaplatí polovinu nákladů na patent. Strauss souhlasil. Davis přijel s rodinou do San Franciska 26. dubna 1873 a patent byl schválen tři týdny po tom, 20. května.

Dobový doklad, kdo byl tehdy v jaké roli, existuje. Zpráva v Pacific Rural Press z 28. června 1873 informuje, že patent na zlepšení upevnění švů kapes obdržel J. W. Davis, dříve z Rena, a že Levi Strauss & Co. jsou výhradním zástupcem nové výroby. Tedy Davis vynálezce, Strauss distribuce.

Kdo byl Levi Strauss

Narodil se 26. února 1829 v bavorském Buttenheimu jako Loeb Strauss, jméno Levi používal asi od roku 1850. Do New Yorku odjela rodina v roce 1848 dva roky po otcově smrti, americké občanství získal v lednu 1853 a v březnu téhož roku dorazil do San Franciska. A tady je věc, kterou většina textů přeskočí: jeho firma nebyla výrobna kalhot, ale velkoobchod se smíšeným zbožím. Dovážel oblečení, spodní prádlo, deštníky, kapesníky a role tkanin a prodával je malým krámkům po celém americkém Západě. Na Levi Strauss & Co. se firma přejmenovala v roce 1863.

Zemřel 26. září 1902 ve věku 73 let, nikdy se neoženil a neměl děti, majetek necelých šesti milionů dolarů zdědili hlavně čtyři synovci. Podle archivu trval na tom, aby mu zaměstnanci říkali Levi, ne pan Strauss. Davis mezitím zůstal ve firmě jako vedoucí výroby, kolem roku 1907 prodal svůj podíl na patentu a na výrobě firmě a zemřel v roce 1908.

Co ten patent vlastně řešil

Nejrozšířenější vysvětlení nýtů zní, že měly kalhoty vydržet nošení nářadí. Patentový spis říká něco přesnějšího a menšího. Jmenuje se Improvement in Fastening Pocket-Openings, tedy zlepšení upevnění otvorů kapes, a řeší jediný problém: švy kapes se trhaly tlakem ruky. Nýt se prostrčí otvorem na konci švu, sváže obě části látky a na obou stranách se zaklepe hlavička, takže tah nepůsobí na šicí nit.

Je to tedy oprava jednoho slabého místa oděvu, ne koncept nového druhu kalhot. To, co z toho vzniklo, přišlo až později a jinde.

Denim není jean, a plete se to obráceně

Tohle je rozdíl, který módní texty obvykle popisují naopak, než jak ho popisuje archiv samotné firmy. Doložený rozdíl je technický a jednoduchý: denim se tkal z jedné barevné a jedné bílé niti, jean ze dvou nití stejné barvy. Denim byl pevnější a dražší. U indigového denimu je obarvená jen osnova, útek zůstává bílý, a protože jde o keprovou vazbu s převahou osnovy na líci, je jedna strana tkaniny modrá a druhá světlá.

V Americe 19. století to byly dvě různé tkaniny s různým užitím. Z jeanu se šily svrchníky, vesty, saka a jemné kalhoty, z modrého denimu pracovní kalhoty a overaly. Mechanici a malíři nosili denim, pracující muži obecně spíš ušité kalhoty z jeanu.

A u původu slov je to opět naopak, než se čeká. U slova jean je odvození od místa doložené lépe, protože fustián z italské Genovy se skutečně nazýval jean a do Anglie se dovážel ve velkém už ve 16. století. U slova denim většina referenčních knih uvádí zkomolení francouzského serge de Nîmes, ale archiv firmy tuhle tradici výslovně problematizuje. Jak z denimových kalhot vznikly jeans, přitom nikdo nerozhodl: buď od slova Genoese, tedy typu kalhot janovských námořníků, nebo přenesením z označení „jeans pants“, které se používalo pro oděv z tkaniny jean. Sám Strauss takové kalhoty dovážel.

Do firemního jazyka se slovo dostalo velmi pozdě. Výrobek se jmenoval waist overalls a slovo jeans nahradilo overalls v reklamě a na obalech až v roce 1960. Důvod je pěkný: teenageři tak produktu začali říkat v padesátých letech a firma to pojmenování přijala po nich.

Proč džíny vyblednou

Není to defekt ani známka nekvality, ale přímý důsledek toho, jak se barví. Indigo je ve vodě nerozpustné, takže se musí nejprve redukovat na rozpustnou formu, nanést na přízi a oxidací vzduchem převést zpět na nerozpustnou formu, ve které je na vlákně fixované. Osnovní příze se do kádě namáčí opakovaně a krátce, a barvivo se proto ukládá především na povrchu vláken.

Vzniká tak ring dyeing, tedy kruhové barvení: barvivo tvoří obarvený prstenec na povrchu příze, ale do jádra nedojde a jádro zůstává v barvě neobarvené bavlny. Když se džíny nosí a perou, indigo se z povrchu odírá a vymývá a odspodu se ukazuje bílé jádro. Odtud pocházejí ty charakteristické světlé linie v místech, kde se látka nejvíc ohýbá, a odtud i zvyk sběratelů nosit surový denim dlouho bez praní, protože praní odplaví povrchové indigo rovnoměrně a sníží kontrast.

Jedna historická souvislost, která se hodí do kontextu: první nýtované kalhoty z roku 1873 vznikly ještě v době přírodního indiga. Syntetické indigo šlo do komerční výroby až v roce 1897 a do roku 1914 vytlačilo asi 95 procent světové produkce přírodního indiga. Přechod tedy proběhl v poslední pětině života Leviho Strausse a plně se prosadil až po jeho smrti. Přesný rok, kdy na syntetické indigo přešli dodavatelé firmy, se doložit nedá.

Detaily, které mají svá data

Na dnešních džínách je řada prvků, jejichž vznik má konkrétní obchodní důvod, a nejzajímavější je, jak často je tím důvodem obrana proti napodobitelům.

Válečná epizoda má detail, který stojí za vypíchnutí. Obloukové prošití na zadních kapsách bylo zrušeno, protože nit je jen dekorativní a pro funkci oděvu nepodstatná. Aby ale vzor na kalhotách zůstal, švadleny ho na každý pár malovaly. Známkou byl oblouk registrován až v roce 1943, tedy po tom, co ho konkurence roky opisovala.

A pozor na sběratelský pojem Big E. Do roku 1971 bylo na vlaječce LEVI’S celé verzálkami, od roku 1971 se šije Levi’s jen s velkým L, aby to odpovídalo novému firemnímu logu z roku 1967, ve kterém je jméno zakladatele vlastním jménem. Rozdělení na „Big E“ a „little e“ tedy nemá s kvalitou nic společného, je to datovací znak.

Co firma sama označuje za mýtus

Nejzajímavější na téhle značce je, že mnoho legend o ní vyvrací její vlastní archiv. Historku o tom, že první džíny byly ze stanové plachty nebo z plachtoviny pro plachetnice, archiv označuje doslova za pěkný mýtus a vysvětluje i to, odkud vznikla: požár v roce 1906 přežil pár kalhot z plachtoviny, a plachtovina vypadá a chová se jako plachta. Doložené je, že Davis v Renu skutečně šil stany a plachty na vozy, a to z látky od Strausse, a že první nýtované kalhoty byly bílé z plachtoviny. Nýtované kalhoty se pak dělaly z plachtoviny i z modrého denimu a z plachtoviny firma přestala šít kolem roku 1911.

Podobně archiv sám vyvrací historku o obloukovém prošití. Cituje se v ní, že vzor představuje rozpětí ptačích křídel, a archiv k tomu píše, že jde o mýtus a že původ vzoru neznají, protože záznamy zničil požár roku 1906. Firma tedy nepředstírá, že zná odpověď.

Ještě jedno upřesnění, které pochází přímo od výkonného šéfa firmy. Rada, že se džíny nemají prát, se běžně připisuje jemu, ale on ji sám opravil slovy, že nikdy neřekl, aby lidé džíny nepraly. Doporučuje jen nedávat je do pračky a radu s mražením odmítl. Že se firemní legendy a firemní realita rozcházejí i u jiných značek, popisuje text o tom, odkud je slogan Just Do It, i text o tom, co Rolex opravdu vynalezl a co ne.

Kapsička, o které se vypráví nesmysly

Malá kapsička nad pravou přední kapsou byla součástí kalhot už v roce 1873 a firma ji sama nazývá watch pocket, tedy kapsička na hodinky. Verze, že je na kondom, doložená není. Kapesní hodinky byly v roce 1873 běžnou výbavou pracujícího muže, takže i bez dalších dokladů je to vysvětlení, které do doby vzniku zapadá.

Kde se dnes vyrábí

Odpověď překvapí každého, kdo si značku spojuje s americkou výrobou. Sériová výroba v USA skončila 8. ledna 2004, přičemž na začátku osmdesátých let měla firma ve Spojených státech 63 závodů. Dnes firma vlastní jedinou továrnu, a to v Jižní Africe, a téměř vše odebírá od dodavatelů v přibližně dvaatřiceti zemích.

Je to stejný model, jaký používá většina velkých oděvních a obuvních značek: firma drží návrh, značku a distribuci, samotné šití zadává. Tím se hodnota přesouvá od výroby ke značce, což je mimochodem přesně to, co firma dělá už od roku 1886, kdy proti napodobitelům postavila nálepku s dvěma koňmi. Podobný přesun od výrobku k označení popisuje i text o tom, proč slovo pilsner nikomu nepatří.

Sedm věcí, které se o Levi’s říkají špatně

1. Že džíny vynalezl Levi Strauss. Na patentu je jako vynálezce uvedený Jacob Davis, práva byla přiznána Davisovi a firmě. Strauss byl velkoobchodník, který dodával látku a zaplatil polovinu patentu.
2. Že první džíny byly ze stanové plachty. Archiv firmy to označuje za mýtus. Doložená je bavlněná plachtovina i modrý denim a vysvětlení, odkud legenda vznikla.
3. Že 501 je označení od začátku. Číslo se objevilo až kolem roku 1890 se zavedením čísel šarží a firma sama píše, že neví, proč bylo vybrané právě 501.
4. Že kapsička je na kondom. Firma ji nazývá kapsička na hodinky a je součástí kalhot od roku 1873.
5. Že nýty vznikly kvůli nářadí. Patent se jmenuje zlepšení upevnění otvorů kapes a řeší trhání švů tlakem ruky.
6. Že oblouk na kapsách znamená rozpětí ptačích křídel. Archiv to označuje za mýtus a přiznává, že původ vzoru nezná, protože záznamy zničil požár v roce 1906.
7. Že šéf firmy řekl, aby se džíny nepraly. Sám to opravil: nedávat je do pračky není totéž jako neprat, a radu s mražením zamítl.

Jednu věc se doložit nepodařilo a stojí za to ji přiznat, protože se často opakuje: tvrzení, že Levi Strauss zemřel jako nejbohatší muž v Kalifornii, nemá zdroj. Doložený je majetek necelých šesti milionů dolarů v roce 1902. Další texty o značkách a jejich příbězích jsou v průvodci financemi, včetně toho, jak se rozešli bratři Dasslerovi.

Časté otázky

Kdo vynalezl džíny?

Podle patentového spisu Jacob Davis, krejčí z Rena v Nevadě, který se narodil v Rize jako Jacob Youphes. Patent US 139 121 byl podán 9. srpna 1872 a udělen 20. května 1873, jako vynálezce je uvedený jen Davis a práva byla přiznána Davisovi a firmě Levi Strauss & Co. Strauss byl velkoobchodník, který Davisovi dodával látku a na Davisův návrh zaplatil polovinu nákladů na patent. Firma přitom ve své vlastní biografii Strausse označuje za vynálezce džínů, což jde proti jejím vlastním archivním dokumentům.

K čemu jsou nýty na kapsách?

Proti trhání švů. Patent se jmenuje zlepšení upevnění otvorů kapes a řeší jediný problém: švy kapes se trhaly tlakem ruky. Nýt se prostrčí otvorem na konci švu, sváže obě části látky a zaklepe se na obou stranách, takže tah nepůsobí na šicí nit. Vysvětlení, že nýty vznikly kvůli nošení nářadí, je pozdější. Ze zadních kapes se nýty mimochodem musely v roce 1937 zakrýt, protože zákazníkům škrábaly nábytek a sedla, a v roce 1966 je nahradilo zapošití.

Jaký je rozdíl mezi denimem a jeanem?

Denim se tkal z jedné barevné a jedné bílé niti, jean ze dvou nití stejné barvy. Denim byl pevnější a dražší, a u indigového denimu je obarvená jen osnova, takže jedna strana tkaniny je modrá a druhá světlá. V Americe 19. století to byly dvě různé tkaniny s různým užitím: z jeanu se šily svrchníky, vesty a jemné kalhoty, z modrého denimu pracovní kalhoty a overaly. U slova jean je navíc odvození od místa, tedy od italské Genovy, doložené lépe než u denimu, kde archiv firmy tradiční výklad o serge de Nîmes sám zpochybňuje.

Proč džíny vybledávají?

Kvůli způsobu barvení. Indigo je ve vodě nerozpustné, takže se redukuje na rozpustnou formu, nanese na přízi a oxidací vzduchem převede zpět. Osnovní příze se namáčí opakovaně a krátce, takže se barvivo ukládá především na povrchu vláken. Vzniká takzvané kruhové barvení: barvivo tvoří prstenec na povrchu, ale do jádra příze nedojde a jádro zůstává v barvě neobarvené bavlny. Nošením a praním se povrchové indigo odírá a odspodu se ukazuje bílé jádro, proto vznikají světlé linie v místech největšího ohybu.

Odkud je číslo 501?

Vzniklo kolem roku 1890, kdy firma poprvé přidělila svým výrobkům čísla šarží, a slavné nýtované kalhoty dostaly 501. Archiv firmy výslovně uvádí, že se neví, proč bylo vybráno právě tohle číslo. Firma tehdy vyráběla i levnější variantu s číslem 201 a další produkty s jinými trojcifernými čísly. Číslo tedy není původní označení z roku 1873, kdy se výrobek jmenoval waist overalls.

Byly první džíny ze stanové plachty?

Ne, a archiv firmy to sám označuje za mýtus. Doložené je, že Davis v Renu šil stany a plachty na vozy z nebarvené bavlněné plachtoviny, kterou kupoval od Levi Strauss & Co., a že první nýtované kalhoty byly bílé z plachtoviny. Nýtované kalhoty se pak dělaly z plachtoviny i z modrého denimu, přičemž první denim pocházel z přádelny v New Hampshire. Z plachtoviny firma přestala šít kolem roku 1911. Legenda podle archivu vznikla proto, že požár roku 1906 přežil pár kalhot z plachtoviny, která vypadá jako plachta.

Na co je ta malá kapsička?

Na kapesní hodinky. Firma ji sama nazývá watch pocket a byla součástí kalhot už v roce 1873, tedy od úplného začátku. Kapesní hodinky byly tehdy běžnou výbavou pracujícího muže. Verze, že je kapsička určená na kondom, doložená není.

Vyrábí Levi’s ještě v USA?

Sériová výroba ve Spojených státech skončila 8. ledna 2004, přičemž na začátku osmdesátých let tam měla firma 63 závodů. Dnes firma vlastní jedinou továrnu, a to v Jižní Africe, a téměř veškerou produkci odebírá od dodavatelů v přibližně dvaatřiceti zemích. Je to stejný model jako u dalších velkých oděvních značek: firma drží návrh, značku a distribuci, samotné šití zadává.