Pražský maraton: historie, rekordy a jak se na něj připravit

Pražský maraton je nejstarší a nejprestižnější český maraton. Vznikl v roce 1995 zásluhou italského nadšence Carla Capalba, běží se každoročně v květnu se startem i cílem na Staroměstském náměstí a od roku 2010 má zlatou známku mezinárodní atletické federace, kterou v té době drželo jen sedmnáct nejkvalitnějších městských maratonů světa. Vyrostl z něj celý seriál, kterým v roce 2025 prošlo přes sto tisíc běžců, a Praha je zároveň místo, kde padl světový rekord v ženském půlmaratonu.

Ve zkratce

• První ročník se běžel v roce 1995 a startovalo v něm 958 běžců, startérem byl Emil Zátopek.
• Zakladatelem je Ital Carlo Capalbo, dnes závod pořádá společnost RunCzech.
• Traťový rekord mužů drží Alexander Mutiso z Keni časem 2:05:09 z roku 2023.
• Mezi ženami je rekordem 2:19:46 Lonah Salpeterové z Izraele z roku 2019.
• Start i cíl jsou na Staroměstském náměstí, na trati je dvanáct občerstvovacích stanic a limit sedm hodin.
• Seriálem RunCzech prošlo v roce 2025 celkem 100 577 běžců, jde o třetí největší seriál v kontinentální Evropě.

Odkud se maraton v Praze vzal

Za vznikem stojí Carlo Capalbo, italský běžecký nadšenec, který v roce 1995 založil v Praze společnost Prague International Marathon s jediným cílem, totiž uspořádat v Praze maraton. Bylo to jen pár let po otevření hranic, v době, kdy hromadné běhání ještě nebylo běžnou součástí života a kdy o závodě nikdo nevěděl. Přesto první ročník předčil očekávání: postavilo se do něj 958 běžců nejen z Evropy, ale i z Afriky a Jižní Ameriky, a v doprovodných masových bězích na pět a deset kilometrů startovalo skoro patnáct tisíc lidí.

Na organizaci se podílelo šest stovek pořadatelů, roli startéra dostal Emil Zátopek a mezi hosty byl olympijský vítěz z maratonu v Soulu 1988 Gelindo Bordin. Těžko si představit lepší vizitku pro první ročník závodu, který v té době ještě nikdo neznal. Zátopkovo jméno navíc dalo akci od začátku legitimitu, kterou by si sám nový podnik budoval roky, a spojilo ji s tradicí, na kterou se dodnes odkazuje.

Z jednoho závodu vyrostl seriál

Pražský maraton dnes není osamocená akce, ale vrchol celoroční série. Od roku 1996 se v září běží Grand Prix na deseti kilometrech a od roku 1999 se počátkem jara koná Pražský půlmaraton. Postupně se přidaly půlmaratony v dalších městech a dnes tvoří sérii RunCzech Halfs pět závodů: Praha, Karlovy Vary, České Budějovice, Olomouc a Ústí nad Labem. Pro běžce to znamená, že se dá k maratonu dojít postupně a na známém terénu, což je z hlediska přípravy podstatně příjemnější než skok do neznáma.

Rozsah celku dokládá jediné číslo: v roce 2025 prošlo závody RunCzech 100 577 běžců a běžkyň, což byl historický rekord seriálu. Pořadatel se tím řadí mezi tři největší běžecké série v kontinentální Evropě. Zájem je takový, že se Pražský půlmaraton s kapacitou sedmnácti tisíc míst v jednom z ročníků vyprodal za dvě hodiny a třiadvacet minut. Kdo chce běžet, rozhoduje se na podzim, ne na jaře.

Proč se závod pořád jinak jmenuje

Oficiální název nese jméno titulárního partnera a ten se v čase mění. Řadu let se závod jmenoval Volkswagen Maraton Praha, pro ročník 2026 nese jméno Vodafone. Pro hledání starších výsledků je dobré to vědět, protože pod každým jménem najdete jinou část historie téhož závodu. Podstata i trasa přitom zůstávají stejné a v běžecké komunitě se mu stejně říká prostě pražský maraton.

Trasa a co na ní čekat

Start i cíl jsou na Staroměstském náměstí, což je jedna z mála věcí, které se za třicet let nezměnily. Trať vede přes Klárov a Malostranské náměstí, přechází Karlův most, míjí náměstí Jana Palacha a vede po nábřežích Vltavy, přičemž se několikrát vrací do historického jádra přes Celetnou ulici a Na Příkopě. Kulisy jsou výjimečné a právě ony dělají z pražského maratonu závod, na který se jezdí ze zahraničí. Zároveň jsou ale zdrojem všeho, co je na téhle trati náročné.

Dlažba, na kterou se zapomíná

Podstatná část trasy vede po dlažebních kostkách. Povrch je tvrdší a nerovnější než asfalt, chodidlo na něm došlapuje pokaždé trochu jinak a lýtka i klenba dostávají zabrat způsobem, který z tréninku na cyklostezce neznáte. Kdo běhá výhradně po hladkém povrchu, měl by si dlažbu vyzkoušet předem, ideálně na delším běhu, aby zjistil, jak na ni reaguje. Volba bot s trochu vyšším tlumením se tu vyplatí víc než na běžném silničním maratonu, a to i za cenu pár gramů navíc.

Zatáčky a návraty do centra

Trasa v centru není přímá. Vrací se, zatáčí a proplétá se úzkými ulicemi, což znamená neustálé mikroskopické zpomalování a zrychlování. Na papíře to nic není, v součtu přes dvaačtyřicet kilometrů je to energie, kterou na rovné trati nespotřebujete. Praktický důsledek je jednoduchý: rovnoměrné tempo se tu drží hůř než jinde a je lepší řídit se pocitem a tepovou frekvencí než okamžitým tempem na hodinkách, které v úzkých uličkách navíc kolísá kvůli signálu.

Mosty a nábřeží

Nábřeží dávají trati její charakter a zároveň jsou to úseky, kde se dá běžet rovnoměrně a nabrat rytmus. Zrádný bývá vítr podél řeky, který se v otevřených úsecích opře do běžců naplno, zatímco v uličkách žádný není. Kdo se ve větrném úseku zbytečně přepne do boje, zaplatí to později. V takovém místě se vyplatí zařadit se za skupinu a nechat se vézt.

Květnové počasí

Termín na začátku května vypadá jako ideální kompromis, ale právě v tomhle období bývá počasí v Praze nejméně předvídatelné. Studené deštivé ráno i nečekaně horký den jsou obojí ve hře, takže se plán oblečení připravuje na obě varianty a rozhodne se ráno. Horko je přitom horší nepřítel než chlad, protože při teplotě nad dvacet stupňů se rychlostní plán obvykle přepisuje už během prvních deseti kilometrů. Vyplatí se mít připravenou variantu B, tedy cíl dokončit místo cíle na čas.

Jak je závod zorganizovaný

Pro tisíce lidí v úzkých ulicích je organizace stejně důležitá jako trať. Start bývá v ranních hodinách, u ročníku 2026 v osm hodin, a běžci se dělí do startovních koridorů podle očekávaného času, který uvedou při registraci. Označení skupiny je na startovním čísle a není to formalita: koridor rozhoduje o tom, jestli první kilometry poběžíte ve svém tempu, nebo budete kličkovat mezi lidmi.

Občerstvení na trati

Na trati je dvanáct občerstvovacích stanic plus stanice v cíli. Rozestupy jsou pravidelné, takže se dá dopředu naplánovat, kde budete pít a kde jíst. Vyplatí se používat je od začátku, ne až když přijde žízeň, protože po dvaceti kilometrech se deficit tekutin už nedohání. Ve stanici je zároveň nejvíc lidí na metr čtvereční z celé trati, takže se hodí zpomalit, vzít kelímek a odejít stranou, ne se zastavit uprostřed davu.

Časový limit

Limit je sedm hodin od startu, což je vstřícné číslo, které umožňuje dokončit i lidem, kteří budou velkou část trati chodit. Pro plánování to znamená, že maraton v Praze je otevřený i pro první pokus, pokud si člověk nastaví realistický cíl. Zároveň platí, že sedm hodin na nohou v centru města je jiná disciplína než čtyři hodiny a chce jinou přípravu, hlavně v otázce jídla.

Pacemakeři a jak je použít

Ve velkých závodech běží vodiči s praporkem a s číslem cílového času, kteří se drží rovnoměrného tempa. Pro běžce s konkrétním časovým cílem je to nejjednodušší způsob, jak se ubránit rychlému začátku, protože nemusíte hlídat hodinky a stačí zůstat ve skupině. Má to ale dvě úskalí. Kolem vodiče se tvoří hustý chumel, ve kterém se hůř bere občerstvení a hůř se dýchá, a druhé je psychologické: když skupinu jednou ztratíte, přijde to jako selhání, i když jedete podle plánu. Rozumný kompromis je držet se v uctivé vzdálenosti za skupinou a nechat si vlastní rytmus.

Doprava a uzavírky

Maraton znamená rozsáhlé dopravní omezení v centru i v přilehlých částech města a městské části k němu vydávají vlastní přehledy opatření. Pro účastníka z toho plyne praktický závěr: k místu startu se v den závodu autem nedostanete a parkování v okolí je nereálné. Počítejte s městskou dopravou, s tím, že i ta je v okolí trati odkloněná, a s časovou rezervou, protože do koridorů se nastupuje s předstihem. Kdo přijede z jiného města, obvykle udělá lépe, když přenocuje v Praze a ráno jde na start pěšky.

Jak závod vypadá pro diváka

Trasa se několikrát vrací do historického jádra, takže divák, který zůstane v centru, uvidí svého běžce vícekrát bez toho, aby se za ním honil po městě. Dobré místo je tam, kde se trať vrací blízko sama k sobě, protože stačí přejít ulici a máte druhý pohled. Kdo fandí, měl by vědět, ve které startovní skupině jeho běžec startuje, protože při desetitisícovém poli se člověk v davu hledá špatně. Výrazná barva oblečení a domluvené místo řeší víc než sledování živých výsledků na telefonu.

Rekordy a čísla

Špička na pražském maratonu běhá časy, které patří do světové kategorie. Zlatá známka od atletické federace není jen odznak, znamená to, že závod splňuje nároky na kvalitu pole i organizace, a to k němu přitahuje elitní běžce.

Pro srovnání s běžným účastníkem: rekordních 2:05:09 znamená tempo pod tři minuty na kilometr udržené více než dvě hodiny. Většina startovního pole se pohybuje mezi třemi a půl a pěti hodinami a pro velkou část lidí je maraton v Praze premiérou, přičemž v některých ročnících jde o zhruba dva tisíce debutantů. Právě tenhle rozptyl je důvod, proč je závod organizačně náročný a proč se startuje v koridorech.

Praha jako místo světového rekordu

Nejsilnější položka v historii pražských běžeckých akcí nepatří maratonu, ale půlmaratonu. 1. dubna 2017 tu keňská běžkyně Joyceline Jepkosgei jako první žena v historii zaběhla půlmaraton pod pětašedesát minut, konkrétně za 1:04:51. Pro město to znamená víc než jedno číslo ve výsledkové listině: potvrzuje to, že jsou pražské tratě rychlé a že sem elitní běžci jezdí s ambicí, ne jen za honorářem. Sekundárně z toho těží i běžný účastník, protože kolem elitního pole se drží úroveň celé akce.

Jak se na maraton připravit

Maraton se nedá odběhat na vůli. Základem je několik měsíců pravidelného objemu, ve kterém se postupně prodlužuje jeden dlouhý běh v týdnu. Cílem není doběhnout v tréninku celou vzdálenost, ale naučit tělo pracovat v druhé polovině, kdy dojdou lehce dostupné zásoby energie. Dlouhé běhy proto mají být pomalejší, než by se člověku chtělo, protože rychlost se dodá až v posledních týdnech a získává se z odpočinku, ne z dalšího tréninku.

Objem a jeho nárůst

Zvyšování týdenního objemu má být postupné, protože největší část zranění před maratonem nevzniká z jednoho špatného tréninku, ale z příliš rychlého nárůstu zátěže. Do plánu patří i týdny, ve kterých se objem sníží, aby se tělo stihlo adaptovat. Kdo trénuje bez těchhle uvolňovacích týdnů, přijede na start unavený a nikoli připravený, a rozdíl mezi únavou a formou se pozná až kolem třicátého kilometru, kdy už se s tím nedá nic dělat.

Poslední tři týdny

Závěrečné období před závodem se objem snižuje, zatímco intenzita zůstává. Je to fáze, ve které se nedá nic získat a dá se hodně ztratit: pozdní snaha dohnat vynechané tréninky je nejčastější příčina toho, že se dobře připravený běžec na start postaví unavený. Poslední dlouhý běh patří zhruba tři týdny před závodem, potom už jen kratší a svižnější tréninky.

Nácvik pitného režimu a jídla

Co budete pít a jíst na trati, se má vyzkoušet v tréninku, ideálně na dlouhém běhu ve stejném tempu. Žaludek při závodní intenzitě reaguje jinak než při vyjížďce a poslední místo, kde chcete zjistit, že vám nějaký gel nesedí, je třicátý kilometr. Vyplatí se také zjistit, jaký nápoj bude na trati, a vyzkoušet si ho, protože ne každému sedne stejně.

Tempo v prvních kilometrech

Nejčastější chyba je rychlý začátek. V davu, s hudbou po trase a s adrenalinem ze startu se běží samo a prvních deset kilometrů uteče o půl minuty na kilometr rychleji, než bylo v plánu. Tenhle náskok se v druhé polovině vrátí i s úroky. Kdo si drží plánované tempo od prvního kilometru, předbíhá ve třiceti pěti kilometrech lidi, kteří ho v pátém předbíhali, a je to zdaleka nejlevnější způsob, jak si zlepšit výsledný čas.

Trénink na dlažbě a v zatáčkách

Specifikum pražské trati se dá připravit. Zařaďte během přípravy aspoň dva delší běhy po dlažbě a po členitém městském okruhu, kde se často zatáčí. Nohy si zvyknou na jiný typ dopadu a vy zjistíte, jestli vám vyhovují boty, se kterými počítáte. Kdo tenhle krok vynechá, obvykle to pozná podle lýtek už v polovině závodu, a nedá se s tím pak nic dělat.

Jak si nastavit realistický cíl

Cílový čas si většina lidí stanoví přáním, ne výpočtem, a právě odtud pochází většina zkažených maratonů. Přitom existují jednoduché způsoby, jak se dobrat čísla, které odpovídá skutečné připravenosti, a všechny vycházejí z výkonů, které už máte za sebou.

Odvození z půlmaratonu

Nejspolehlivější vodítko je čerstvý závodní půlmaraton. Maratonský čas bývá zhruba dvojnásobek půlmaratonského plus přirážka, která roste podle toho, jak málo dlouhých běhů máte natrénovaných. U dobře připraveného běžce je přirážka malá, u někoho, kdo dlouhé běhy odbýval, je velká. Když vám tenhle výpočet vyjde na čas, který se vám nelíbí, není chyba ve vzorci.

Odvození z dlouhých běhů

Druhá metoda vychází z tempa, které dokážete udržet na nejdelším tréninkovém běhu, aniž byste na jeho konci trpěli. Právě tohle tempo je obvykle blízko tomu, které udržíte v závodě, protože závodní adrenalin sice pomůže, ale zároveň vás svádí k rychlému začátku, který ho zase spotřebuje.

Plán A a plán B

Rozumné je jít na start se dvěma čísly. Plán A je čas, který chcete, plán B je čas, se kterým budete spokojení, když bude vedro nebo vítr. Přepnout na plán B se má nejpozději v polovině závodu, ne ve třiceti pěti kilometrech, kdy už bývá pozdě. Nejhorší varianta je držet se plánu A do posledního možného okamžiku a pak zbytek trati chodit.

Jak se dostat na start

Registrace se otevírá s velkým předstihem a u nejžádanějších závodů seriálu se kapacita naplní během hodin, jak ukázal půlmaraton vyprodaný za dvě hodiny a třiadvacet minut. Rozhodnutí tedy padá spíš na podzim než na jaře. Při registraci se zadává očekávaný čas, podle kterého se přiděluje startovní koridor, a je rozumné ho odhadnout realisticky. Nadhodnocený odhad znamená, že vás od prvního kilometru předbíhají stovky lidí, podhodnocený zase kličkování v davu.

Kdo si na plnou trať netroufá, má na výběr kratší závody stejné série, tedy jarní půlmaraton nebo zářijovou desítku. Je to rozumnější cesta než přihlásit se na maraton s tím, že se to nějak zvládne. Přípravu ostatně nezvládne ani ten, kdo neumí dýchat při zátěži správně. Pro srovnání s úplně jiným typem vytrvalostní zátěže stojí za přečtení i to, co obnáší Beskydská sedmička v horách.

Co dělat po doběhu

Cílem to nekončí a způsob, jakým s sebou naložíte v následujících dnech, rozhoduje o tom, jestli se za měsíc vrátíte k běhání, nebo budete léčit zánět. Bezprostředně po doběhu je nejdůležitější nezastavit se úplně: pár set metrů chůze udrží krevní oběh a zabrání závrati. Následuje suché oblečení, protože po zastavení tělo rychle prochladne, a to i v teplém dni.

První hodiny

Doplnění tekutin a sacharidů má proběhnout do zhruba hodiny po doběhu, kdy tělo doplňuje zásoby nejefektivněji. Nemusí to být sportovní výživa, běžné jídlo funguje stejně dobře, jen se musí sníst. Chuť k jídlu po maratonu často chybí a řada lidí tuhle fázi přeskočí, což se druhý den projeví výraznější únavou.

Následující týdny

Po maratonu se počítá s několika týdny bez tréninkové zátěže, s volným pohybem místo běhu. Svaly se opraví za dny, ale šlachy, vazy a hormonální rovnováha potřebují déle. Nejčastější chyba je vrátit se k tréninku podle pocitu ve druhém týdnu, kdy se nohy zdají v pořádku. Kdo si dá skutečnou pauzu, běhá na podzim líp než ten, kdo se hnal zpátky do formy.

Šest chyb, které maraton v Praze pokazí

1. Rychlý začátek v davu, o půl minuty na kilometr nad plánem.
2. Nové boty nebo nové oblečení nasazené poprvé na startu.
3. Podceněná dlažba, na které se před závodem vůbec netrénovalo.
4. Nadhodnocený očekávaný čas při registraci a nevhodný startovní koridor.
5. Gely a nápoje vyzkoušené poprvé až v závodě.
6. Dohánění vynechaných tréninků v posledních třech týdnech před startem.

Další závody, pravidla a sportovce najdete v průvodci sportem.

Nejslavnější český maraton se ale neběhal v Praze, ale v Helsinkách, jak připomíná příběh, který sepsal Emil Zátopek a jeho tři zlata.

Časté otázky

Kdo Pražský maraton pořádá?

Za jeho vznikem stojí Ital Carlo Capalbo, který v roce 1995 založil v Praze společnost Prague International Marathon. Dnes závod pořádá společnost RunCzech, pod kterou spadá i jarní půlmaraton, zářijová desítka a série půlmaratonů v dalších městech.

Kdy a kde se maraton v Praze běží?

Každoročně v květnu, se startem i cílem na Staroměstském náměstí. Trasa vede přes Klárov, Malostranské náměstí, Karlův most a nábřeží Vltavy a několikrát se vrací do historického jádra.

Jaký je traťový rekord?

Mezi muži drží rekord Alexander Mutiso z Keni časem 2:05:09 z roku 2023. Mezi ženami je to 2:19:46 Lonah Salpeterové z Izraele z roku 2019.

Kolik lidí maraton běží?

Ve špičkových ročnících se počet účastníků pohybuje kolem deseti tisíc. V prvním ročníku v roce 1995 startovalo 958 běžců na maratonu a téměř patnáct tisíc lidí v doprovodných bězích na pět a deset kilometrů. Celým seriálem RunCzech prošlo v roce 2025 přes sto tisíc běžců.

Jaký je časový limit a kolik je na trati občerstvení?

Limit je sedm hodin od startu a na trati je dvanáct občerstvovacích stanic plus stanice v cíli. Limit je tedy vstřícný i pro první pokus, pokud si člověk nastaví realistický cíl.

Co znamená zlatá známka?

Je to ocenění mezinárodní atletické federace, které Pražský maraton získal v roce 2010 a které v té době drželo sedmnáct nejkvalitnějších městských maratonů. Znamená vysoké nároky na kvalitu startovního pole i organizace.

Je trať rychlá?

Rekordy ukazují, že ano, a v Praze padl i světový rekord v ženském půlmaratonu, když tu 1. dubna 2017 zaběhla Joyceline Jepkosgei 1:04:51. Běží se ale z velké části po dlažebních kostkách a centrem s množstvím zatáček, takže se vyplatí dlažbu předem vyzkoušet v tréninku.

Jak se dostat na start?

Registrací s velkým předstihem, protože kapacity nejžádanějších závodů seriálu se plní během hodin. Při přihlášení se zadává očekávaný čas, podle kterého se přiděluje startovní koridor, a vyplatí se ho odhadnout realisticky.