Tuzex a bony: jak fungovaly a proč zanikly
Tuzex byl státní podnik zahraničního obchodu, který od roku 1957 prodával západní zboží za valuty nebo za zvláštní poukázky zvané bony. Stát tak odčerpával tvrdé měny od občanů a cizinců. Bony dostal ten, kdo státu prodal valuty, ostatní je kupovali od veksláků, a proto se Tuzex stal symbolem nerovného přístupu ke zboží.
Ve zkratce
- Tuzex vznikl vyhláškou ministra zahraničního obchodu z června 1957 a název znamená tuzemský export.
- Bony byly odběrní poukázky, ne měna: dostal je ten, kdo státu prodal valuty, a platily jen v Tuzexu.
- Stát vykupoval nepoužitou tuzexovou korunu za dvě koruny, na černém trhu se prodávala zhruba za čtyři až šest.
- V druhé polovině osmdesátých let nakupovalo v Tuzexu přes 10 milionů zákazníků ročně, ale účtů bylo asi 100 tisíc.
- Film Bony a klid (1987) vykresluje svět veksláků kolem prodejen.
- Prodej za poukázky skončil 1. července 1992, výměna v bankách trvala dalších dvanáct měsíců.
Jak Tuzex vznikl a k čemu sloužil
Podnik zahraničního obchodu Tuzex vznikl vyhláškou ministra zahraničního obchodu z 27. června 1957. Podle studie historika Adama Havlíka v časopise Securitas Imperii, který vydává Ústav pro studium totalitních režimů, měly jeho pobočky vytvářet devizové rezervy pro československou ekonomiku, a to prodejem zboží v drobném za cizí měny. Název je zkratka slov tuzemský export. První prodejna v Praze zahájila provoz v červenci 1957.
Proč stát potřeboval valuty
V socialistickém Československu platil devizový monopol: občan, který získal cizí měnu, ji měl nabídnout státní bance, nebo si ji nemohl ponechat. Koruna byla podle podnikatel.cz navázána na dolar v umělém kurzu, který ji nadhodnocoval, takže stát měl o tvrdé měny trvalý zájem. Tuzex je získával přímo za valuty a nepřímo za bony.
Předchůdce Darex
Podobný nápad nebyl nový. Už od roku 1949 fungovala v Československu síť obchodů Darex, která prodávala zboží za cizí měny a vydávala vlastní poukázky; podle Národní pokladnice, českého prodejce mincí, jsou darexové poukázky starší než bony. Tuzex na tuto myšlenku navázal.
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1949 | V Československu začíná fungovat síť obchodů Darex s vlastními poukázkami |
| Červen 1957 | Vyhláška ministra zahraničního obchodu zřizuje Tuzex, v červenci se otevírá první pražská prodejna |
| 1957 | První bony v hodnotách 1, 5, 20, 50 a 100 Kčs, později přibývají další hodnoty |
| 1960 | Platnost poukázek se z původních tří měsíců prodlužuje na šest měsíců |
| 1981 | Vyhláška o odběrních poukazech stanoví platnost jednoho roku a poprvé vymezuje jejich právní povahu |
| 1. července 1992 | Končí prodej zboží a služeb za poukázky |
Bony: co to bylo a co s nimi šlo
Oficiální název zněl odběrní poukaz, mezi lidmi se ujalo slovo bon a také označení tuzexová koruna. Poukázka nebyla peníze, ale listina s právem zaplatit jí u Tuzexu zboží nebo službu v její nominální hodnotě. Tak ji definovala i vyhláška z roku 1981. Vydávaly ji devizové banky výměnou za cizí měnu podle kurzovního lístku Státní banky československé.
Platnost byla krátká: zpočátku trvala tři měsíce, od roku 1960 u vyšších hodnot šest měsíců a od roku 1981 jeden rok, přičemž podnik ji mohl prodlužovat. Zpět na valuty se poukázky nevyměňovaly, nepoužité stát vykupoval za koruny.
Koruny československé Tuzex nepřijímal. Platilo se valutami, bony nebo obojím. Část obyvatel, třeba pracovníci vyslaní do zahraničí, nakupovala z tuzexových kont u Živnostenské banky.
Veksláci a černý trh
Oficiální cestou se k bonům dostala jen úzká skupina lidí. Veksláci skupovali valuty od zahraničních turistů a prodávali bony občanům, kteří cizí měnu neměli. Seznam Zprávy popisují, že u prodejen v Praze, Bratislavě, Brně a Karlových Varech nabízeli bony a valuty pouliční překupníci přezdívaní komáři.
V druhé polovině osmdesátých let nakupovalo v Tuzexu přes 10 milionů zákazníků ročně, ale oficiálních tuzexových účtů bylo zhruba stokrát méně, asi 100 tisíc. Většina lidí tedy poukázky získávala neoficiálně. Pojmy kolem cizích měn vysvětluje text o devizách a osobních financích.
Tři poměry, které se pletou
| Poměr | Hodnota | Kdo ho stanovil |
|---|---|---|
| Odkup nepoužité tuzexové koruny státem | 2 Kčs za 1 tuzexovou korunu | Stát, podle Ústavu pro studium totalitních režimů a Národní pokladnice |
| Cena na černém trhu | zhruba 4 až 6 Kčs za 1 tuzexovou korunu | Trh, podle týchž zdrojů; uváděné rozmezí, ne pevný kurz |
| Výměna v roce 1992 | poukazy v nominální hodnotě 5,50 Kčs za 1 německou marku | Federální vyhláška č. 304/1992 Sb. |
Čísla v tabulce nejsou kurzy pro přepočet na dnešní peníze. Jsou to historické poměry tří různých situací a nelze je skládat do jednoho řetězce, protože tehdejší koruna nebyla volně směnitelná. O pozdějším vývoji kurzu píšeme v textu o dlouhodobém posilování koruny.
Co se v Tuzexu prodávalo
V prvních letech to bylo hlavně luxusnější československé zboží. Rudé právo v červenci 1957 jmenovalo textil, obuv, koženou galanterii, sklo a porcelán a módní salon, který šil obleky. Postupně ale převládlo západní zboží, hlavně z Německa, Rakouska, Francie a Itálie, od konce sedmdesátých let i z Japonska. Domácí exportní zboží zůstalo, třeba sklo a jeho značky nebo jablonecká bižuterie.
Džíny, elektronika a potraviny
Nejznámějším artiklem byly džínové kalhoty. Na konci šedesátých let v Tuzexu dominovala italská značka Rifle a podle ní se v Československu začalo říkat všem džínám. Jak džíny skutečně vznikly, vysvětluje text o tom, že džíny vynalezl Jacob Davis. Prodávala se i kosmetika, nápoje v plechovkách, čokoláda nebo prací prášky.
V osmdesátých letech přibyly videorekordéry, barevné televizory, videokamery, walkmany a osobní počítače. Prodávaly se také automobily, domácí i západní, a dárkové balíčky pro příbuzné.
Film Bony a klid
Film Bony a klid režiséra Víta Olmera vznikl v roce 1987 a podle katalogu Národního filmového archivu sleduje mladého autoopraváře z Mladé Boleslavi, který se v Praze zaplete do obchodů se směnárníky. Scénář napsali Radek John a Vít Olmer, v hlavních rolích se objevili Jan Potměšil a Veronika Jeníková.
Hlavní hrdina podle Havlíkovy studie přijíždí do Prahy získat od veksláků západoněmecké marky na nákup nové hi-fi techniky. Film tak ukazuje svět, který studie popisuje: valuty, překupníky a touhu po zboží, které se jinde nesehnalo.
Jak Tuzex skončil
Pád režimu v listopadu 1989 nezastavil Tuzex hned, ale změnil jeho postavení. Podle Havlíka se v nových ekonomických podmínkách nedokázal vyrovnat s konkurencí na volném trhu a devadesátá léta byla ve znamení úpadku. Po zrušení bonů zkoušel podle Podnikatel.cz prodávat za koruny, ale neobstál.
Rozhodující byla federální vyhláška č. 304/1992 Sb. Od 1. července 1992 skončil prodej zboží a služeb za odběrní poukazy. Poukazy vydané od 1. ledna 1989 šlo do jednoho roku vyměnit ve čtyřech bankách za koruny nebo za volně směnitelnou měnu (u té platil minimální objem 55 Kčs nominálně na jednu výměnu), starší jen za koruny. Pak nárok zanikl.
Šest tvrzení o Tuzexu a bonech, která neplatí
- Že bony byly druhá měna. Byly to odběrní poukázky s právem platit u Tuzexu, nikoli peníze ani deviza, a zpět na valuty se nevyměňovaly.
- Že do Tuzexu mohl jen vyvolený. Oficiálních účtů bylo asi 100 tisíc, zákazníků přes 10 milionů ročně, protože poukazy se běžně kupovaly na černém trhu.
- Že bony vymysleli veksláci. Poukázky vydával Tuzex od svého vzniku v roce 1957 a veksláci je jen přeprodávali.
- Že tam byly jen západní věci. Zpočátku převládalo luxusní domácí zboží a sklo s porcelánem zůstalo v nabídce i v osmdesátých letech.
- Že zanikl s revolucí. Prodej za poukázky skončil až 1. července 1992 a výměna trvala další rok.
- Že nevyměněné bony zůstaly platné navždy. Nárok na výměnu zanikl po uplynutí jednoho roku od účinnosti vyhlášky.
Časté otázky
Co znamená zkratka Tuzex?
Název vznikl ze slov tuzemský export. Podnik založila vyhláška ministra zahraničního obchodu z června 1957 a prodával zboží za cizí měny nebo za zvláštní poukázky, aby stát získal valuty. Šlo tedy o zvláštní prodejny, kde se neplatilo běžnými korunami.
Co byly bony a jak se k nim lidé dostali?
Bony byly odběrní poukázky Tuzexu, které se vydávaly výměnou za cizí měnu podle kurzovního lístku Státní banky. Oficiálně je dostal ten, kdo měl valuty, třeba z práce v zahraničí. Ostatní je kupovali od překupníků, takzvaných veksláků.
Za kolik se prodávala jedna tuzexová koruna na černém trhu?
Podle Ústavu pro studium totalitních režimů a numismatických popisů se pohybovala zhruba mezi čtyřmi a šesti korunami československými. Stát přitom nepoužité poukázky vykupoval za dvě koruny za jednu tuzexovou. Jde o rozmezí, ne o pevný kurz.
Byl obchod s bony zakázaný?
Obchodování s cizími měnami bylo protiprávní, protože porušovalo devizový monopol státu. Poukázka ale nebyla deviza: vyhláška z roku 1981 ji definovala jako listinu s právem zaplatit jí zboží u Tuzexu. Pokoutní obchod s poukázkami se proto posuzoval jinak než směna valut.
Co se v Tuzexu prodávalo?
Zpočátku hlavně luxusní československé výrobky, například sklo a porcelán. Později převládlo západní zboží: elektronika, oblečení včetně džínů, kosmetika, potraviny jako čokoláda a nápoje v plechovkách, a také automobily.
O čem je film Bony a klid?
Kriminální drama režiséra Víta Olmera z roku 1987 sleduje mladého autoopraváře z Mladé Boleslavi, který se v Praze zaplete do obchodů s valutami a postupně sjíždí ze šikmé plochy. Hlavní roli hrál Jan Potměšil.
Kdy a jak Tuzex skončil?
Federální vyhláška č. 304/1992 Sb. ukončila k 1. červenci 1992 prodej zboží a služeb za odběrní poukazy. Držitelé je mohli do jednoho roku vyměnit v bankách za koruny, u poukazů vydaných od začátku roku 1989 i za volně směnitelnou měnu. Pak nárok zanikl.
Existuje Tuzex ještě?
Jako státní podnik a síť prodejen ne. Značka přežila: v letech 2006 až 2012 pod ní fungovala cestovní agentura a obchod se zakázkovým zbožím a službami a v roce 2015 podnikatel ohlásil její oživení, k němuž ale nedošlo.
