Češi se sice hodnotí jako skrblíci, protože leckdy nechtějí utrácet za kvalitní věci, které běžně do domácnosti potřebují. Proto si raději koupí nějaký šunt, jenž jim bohužel přestane pracovat během prvních několika použití. Na věcech do domácnosti by se rozhodně šetřit nemělo. Škoda, že my tak utrácíme spíše za hlouposti, které nás zanedlouho zase omrzí – a my se tak bohužel dostaneme do finanční tísně.

Ve finanční tísni nejsou ale jenom rodiny v Česku, které neumí správně hospodařit, ale dnes už také Česká republika jako stát. O tom, že Česko dluží obrovsky velkou sumu peněz ostatním státům, to už se ví pěkně dlouhou dobu. Česko však nebylo jednou z těch zemí, které by se zadlužily nejvíce. Dnes je tomu ale úplně jinak. Státní dluh vyšplhal k takové částce, která bohužel je už v té hladině, v níž se Česká republika řadí k nejzadluženějším zemím Evropské unie.

Trochu čísel:

Státní dluh se konkrétně ve druhém pololetí značně navýšil, a to konkrétně o sto sedmdesát pět miliard. Vyšplhali jsme se tak k dlužné částce, která je nyní velká zhruba jeden bilion devětasedmdesát. Oproti prvnímu čtvrtletí jsme bohužel tedy zaznamenali nárůst, a to konkrétně o nula celé dvě miliardy korun.

Sice je pozitivní, že stát splatil své dluhopisy, které byly o objemu zhruba devadesát miliard korun, stejně se však půjčilo v dalších dluhopisech. Mimo jiné jsme si nabrali i řadu pokladničních poukázek, což jsou obligace s krátkou splatností.

Možná je tato informace opravdu děsivá, ovšem do konce roku se naopak předpokládá rapidní pokles tohoto státního dluhu. Má se opět snížit – tedy má zůstat v takové rovině, jako tomu bylo v prvním pololetí tohoto roku.

Co vše zahrnuje státní dluh?

Státní dluh zahrnuje konkrétně zadlužení samotné centrální vlády. Díky zvýšení našeho dluhu se tak bohužel potýkáme s nejvyšším navýšením v celé Evropské unii. Podíl veřejného dluhu na hrubý domácí produkt dosáhl totiž skoro čtyřiceti procent, což je tedy nejrychlejší růst v Evropské unii.