Je to již několik století, kdy se k nám z Číny do Evropy dostal střelný prach a vůbec první ohňostroje. Historie nabízí mnoho zajímavostí. Kdo byli zelení mužíčci? Proč bambus a jakou roli hráli duchové?  

První pokusy nebyly tak slavné 

Kdo by řekl, že prapradědeček ohňostroj je s námi již dlouhé stovky let. První ohňostroje samozřejmě neměly tak honosnou podobu jako dnes, kdy celou oblohu rozzáří svatební ohňostroje. Jako vůbec první pokus o zábavní pyrotechniku se považuje tradiční házení bambusových stvolů do ohně. K tomu docházelo v Číně již několik stovek let před naším letopočtem.  

Účely byly čistě praktické – během oslav nového roku se rámus způsobený praskáním bambusových dutin zasadil o zaplašení zlých duchů. Bambus byl pro tyto účely jako dělaný – jeho výdutě se naplnily vzduchem a následně praskaly. Hlasitá podívaná ale přišla až později. To už se museli duchové skutečně bát.  

První střelný prach v Číně 

Okolo osmého století se podařilo čínským alchymistům smíchat síru, dusičnan draselný a dřevěné uhlí. A byl na světě první střelný prach. Samozřejmě se využíval k vojenským účelům, ale dokázal být i k jinému užitku. Právě díky němu vznikly první ohňostroje. Postupně se k nim přidávaly barevné přísady, až se světelná podívaná dostala do úrovně, jakou známe dnes.  

Zelení mužíčci, na scénu! 

Již v roce 1486 si anglický král Jindřich VII. nechal na svatbě odpálit ohňostroj. V té době se již kratochvíle z Číny naplno rozšířila také do Evropy a sloužila k slavnostním dnům, korunovacím nebo významným událostem. Ohňostroje odpalovali muži v ochranných oblecích zelené barvy. Zeleným mužíčkům ale jejich práci nikdo nezáviděl – toto povolání bylo velmi nebezpečné. Často se stávalo, že ohňostroj nesplnil svou funkci a explodoval na místě.  

Původně rituální předmět k zaplašení zlých duchů se v průběhu staletí přeměnil na kratochvilnou zábavu, bez které si dnes neumíme představit žádnou svatbu, výročí, narozeniny, nebo třeba firemní večírek.