Harley-Davidson: zvuk, známka a cla

Harley-Davidson nemá na svůj zvuk ochrannou známku. Šest let se o ni soudil s devíti konkurenty a v roce 2000 přihlášku stáhl, aniž ji získal. Argument protistrany byl prostý: tak zní každý dvouválec se společným ojničním čepem.

Ve zkratce

• Firmu založili v roce 1903 v Milwaukee čtyři muži, tři z nich byli bratři.
• Úhel válců 45 stupňů byl zvolen proto, že se motor vešel do dobového rámu.
• Zvuk vzniká tím, že obě ojnice sdílejí jeden ojniční čep.
• Značka nikdy nezískala ochrannou známku na zvuk ani patent na něj.
• Kvalitu zničila léta pod vlastnictvím strojírenského konglomerátu.
• V roce 1983 firma dostala ochranná cla a sama si o čtyři roky později řekla o jejich zrušení.
• Malé motocykly vyráběla, včetně dvoutaktů odvozených od německého DKW.

Kůlna na dvorku

Firma vznikla v roce 1903 v Milwaukee ve Wisconsinu. Jméno nese dva rody, protože zakladatelé byli William S. Harley a bratři Davidsonové. Bratři byli tři, ne dva: Arthur, Walter a William A. Davidson.

Stojí za to je rozlišit, protože každý dělal něco jiného:

• William S. Harley měl na starosti vývoj a konstrukci. Původně kreslič, v roce 1907 dokončil strojní inženýrství a na konstrukci dohlížel ještě ve čtyřicátých letech.
• Arthur Davidson byl obchodník. Objížděl zemi, budoval dealerskou síť a založil servisní školu.
• Walter Davidson byl první prezident a generální ředitel. Postavil první sériové stroje a v roce 1908 sám vyhrál vytrvalostní jízdu.
• William A. Davidson vedl výrobu, předtím byl mistr nástrojárny.

Drobná poznámka k firemnímu vyprávění: William A. Davidson se přidal až v roce 1907. První stroj z roku 1903 tedy stavěla trojice, ne čtveřice, i když se dnes běžně mluví o čtyřech zakladatelích.

Začátky byly opravdu takové, jak se vypráví. Harley nakreslil v roce 1901 plány motoru o objemu pouhých 116 kubických centimetrů a první prototyp vznikl v dřevěné kůlně o rozměrech zhruba tři krát pět metrů na dvorku Davidsonových. První stroj koupil místní známý.

Pak to šlo rychle. V roce 1906 postavili první továrnu, dřevěnou budovu asi dvanáct krát osmnáct metrů, a vyrobili v ní kolem padesáti motocyklů. O rok později byla společnost formálně zapsána a v roce 1913 už stála šestipatrová cihlová továrna. Adresa na Juneau Avenue slouží jako centrála dodnes, i když výroba tam skončila v roce 1973.

Motor do V a proč zrovna 45 stupňů

Tady se rodí nejrozšířenější představa, že je ten úhel nějak konstrukčně ideální. Není.

Úhel 45 stupňů byl zvolen proto, že se takový motor vešel do smyčkových rámů tehdejší doby. Je to kompromis mezi kompaktností a chlazením, ne optimum. A jak uvidíme, přináší s sebou i větší vibrace.

První V-twin přišel v roce 1909 jako model 5-D. Měl atmosféricky ovládaný sací ventil, byl nespolehlivý a vyráběl se jediný rok. Firma se vrátila až v roce 1911 s jiným rozvodem, který spolehlivost výrazně zlepšil, a objem pak postupně rostl.

Ani prvenství nepatří Milwaukee. Konkurenční Indian přišel s americkým V-twinem dřív, s menším motorem a s mírně jiným úhlem válců.

Odkud se bere ten zvuk

Klíčem není úhel sám o sobě, ale to, že obě ojnice sdílejí jeden ojniční čep.

U dvouválce s vlastním čepem pro každý válec lze zážehy rozložit rovnoměrně. Tady to nejde. Válce jsou vůči sobě natočené o 45 stupňů a sdílejí jeden čep, takže zážehy přicházejí ve dvojici nestejných intervalů. Uvádí se, že jeden interval má 315 stupňů otáčky klikového hřídele a druhý 405. Přesná čísla se mi nepodařilo dohledat v primárním technickém prameni, ale součet sedí a mechanismus je nesporný.

Praktický výsledek je ten nezaměnitelný rytmus dvou ran a pauzy. Zároveň je to důvod, proč tyhle motory vibrují víc než rovnoměrně zažehující konstrukce. Charakteristický zvuk a nepříjemné vibrace jsou dvě strany téže mince.

A ještě jeden detail, který se vysvětluje špatně: to, co posluchač slyší, není primárně exploze uvnitř válce, ale výfukový impuls v okamžiku, kdy se otevře výfukový ventil.

Šest let boje o zvuk

Tohle je nejlepší příběh v celé historii značky a končí jinak, než většina lidí tuší.

1. února 1994 podala firma přihlášku zvukové ochranné známky. Formulace zněla, že jde o výfukový zvuk motocyklů přihlašovatele vydávaný motory do V se společným ojničním čepem při provozu.

Proti se postavilo devět konkurentů, mezi nimi Honda, Yamaha, Suzuki i Kawasaki. Jejich argument byl jednoduchý a technicky nevyvratitelný: motory do V s jedním ojničním čepem používají cruisery různých značek a zní podobně.

Dobový článek z roku 1996 zachycuje obě strany naživo. Mluvčí Yamahy tehdy řekl, že všechny dvouválce do V mají ze své podstaty dva písty, které se pohybují nahoru a dolů, a všechny znějí stejně. Honda tvrdila, že dlouhodobě prodává těžké motocykly s obdobným výfukovým zvukem. Známkový právník Harley-Davidsonu naproti tomu argumentoval, že jde o zvuk, který si zákazníci i nejezdící veřejnost se značkou spojili.

Spor se vlekl šest let. V červnu 2000 firma úsilí ukončila, aniž známku získala.

Právní podstata sporu se běžně shrnuje slovem funkčnost: ochrana se nevztahuje na vlastnost, která je přirozeným důsledkem toho, jak výrobek funguje. Zvuk tu nebyl přidaným poznávacím znamením, ale vedlejším produktem konstrukce, kterou může použít kdokoli. Je fér dodat, že tohle je argumentace odpůrců a výklad komentátorů, ne výrok úřadu. Firma přihlášku stáhla, takže o věcném zamítnutí formálně mluvit nelze.

Motory, které daly jména

Představa, že se motory Harley od začátku nezměnily, je snadno vyvratitelná. Posloupnost je dlouhá a dobře doložená, a přezdívky si řady vysloužily podle tvaru ventilových vík.

Řada	Období	Odkud jméno
Flathead	třicátá až konec čtyřicátých let	ploché hlavy válců
Knucklehead	1936 až 1947	víčka jako zaťatá pěst
Panhead	1948 až 1965	víčka tvaru pánve
Shovelhead	1966 až 1984	víčka jako obrácená lopata
Evolution	1984 až 1999	název nové generace
Twin Cam	1999 až 2017	dvě vačkové hřídele
Milwaukee-Eight	od 2017	čtyři ventily na válec, celkem osm

K tomu přibyly kapalinou chlazené motory Revolution a novější Revolution Max, které s tradiční vzduchem chlazenou linií nemají mnoho společného.

Rámové rodiny

Kdo se v modelech ztrácí, potřebuje znát čtyři jména.

• Sportster přišel v roce 1957 jako odpověď na lehké britské stroje typu Triumph a Norton. Důraz na hbitost, ne na velikost.
• Softail je od roku 1984 a je to konstrukční vtip: napodobuje vzhled tuhého rámu bez odpružení, ale zadní odpružení má schované pod převodovkou.
• Dyna přišla v roce 1991 a poznáte ji podle dvou viditelných zadních tlumičů. Rodina skončila v roce 2017, kdy ji pohltil Softail.
• Touring je dálkový rám, širší sedla, kufry a kapotáž.

Války, které firmu udržely naživu

Za první světové války koupila americká armáda přes dvacet tisíc strojů. Za druhé světové války jich bylo řádově desítky tisíc, převážně typu WLA a jeho kanadské verze. Přesný počet se ve zdrojích rozchází mezi zhruba sedmdesáti a devadesáti tisíci podle toho, co se do součtu započítává.

Zajímavý je osud těch strojů po válce. WLA si v Evropě vysloužila přezdívku Liberator, do Sovětského svazu jich šlo v rámci Lend-Lease nejméně třicet tisíc a jezdily tam se sajdkárou jako bojová vozidla. A hlavně: levné poválečné přebytky WLA výrazně přispěly ke vzniku chopperové a bikerské kultury. Ikonografie, kterou dnes značka prodává, vznikla z armádního výprodeje.

Podobně nečekanou kariéru po válce udělalo i užitkové vozidlo, o kterém se dnes mluví jako o ikoně, jak popisuje text o tom, kdo vlastně vymyslel Jeep.

Za zmínku stojí i to, co firmu drželo mezi válkami. Prodeje spadly z jednadvaceti tisíc kusů v roce 1929 na necelé čtyři tisíce v roce 1933, tedy o víc než osmdesát procent. Přežití pomohla nenápadná pracovní tříkolka Servi-Car, která se vyráběla neuvěřitelných čtyřicet let.

Léta, kdy se to skoro rozpadlo

Toto je nejdůležitější kapitola značky, a přitom nejméně známá.

Konglomerát

V roce 1969 koupila Harley-Davidson společnost American Machine and Foundry, tedy strojírenský konglomerát. Rozšířila výrobu příliš rychle a nedokázala růst vstřebat. Přechod z řemeslné výroby na velkosériovou se nepovedl a nová továrna se velkoobjemovou výrobu teprve učila.

Výsledkem byly úniky oleje, uvolněné spoje a elektrické závady. Nejhorší období bylo v polovině sedmdesátých let. Mezi sběrateli se dodnes traduje, že stroje z počátku a z konce éry konglomerátu jsou lépe postavené než ty z jejího středu.

Odkup vedením

V roce 1981 prodala mateřská firma Harley-Davidson skupině třinácti investorů vedené Vaughnem Bealsem a Williem G. Davidsonem, za částku kolem osmdesáti milionů dolarů. Byl to vysoce zadlužený odkup a firma se stala soukromou.

A teď to podstatné. Beals jel do japonských továren, mimo jiné do závodu Hondy v Ohiu, a vrátil se s jasným závěrem: problém neleží v zahraniční konkurenci, ale ve vlastním řízení. Zavedl dodávky just in time a další výrobní reformy převzaté právě od Japonců, seškrtal stavy o čtyřicet procent a přesunul centrálu zpátky do Milwaukee.

Clo, o jehož zrušení si firma sama řekla

Tohle je ta část, kvůli které stojí za to celou historii vyprávět.

Firma podala žádost o dovozní úlevu a uspěla. 1. dubna 1983 podepsal prezident opatření, které uvalilo clo na dovážené těžké motocykly nad 700 kubických centimetrů, tedy prakticky na japonské stroje.

Sazba byla nastavená sestupně: pětačtyřicet procent v prvním roce, pak pětatřicet, dvacet, patnáct a deset. Kvótové výjimky dostalo Německo kvůli BMW, Japonsko i ostatní země, a stroje vyrobené na americké půdě byly z cla vyňaty úplně.

Důvod byl reálný. Podíl Harley-Davidsonu na trhu strojů nad tisíc kubických centimetrů klesl během deseti let ze sta procent pod patnáct.

A pak přišel obrat, který v obchodní historii nemá mnoho obdob. V březnu 1987 předseda představenstva veřejně prohlásil, že firma už ochranu nepotřebuje, a sama požádala o zrušení cla. Odstraněno bylo 9. října 1987, tedy dřív, než mělo podle plánu vypršet.

Pointa je dvojí. Za prvé, je to zřejmě jediný případ, kdy si firma sama vyžádala zrušení cla zavedeného v její prospěch. Za druhé, člověk, který ten obrat vedl, označil za hlavní příčinu problémů vlastní řízení, ne dovoz. Věta o tom, že firmu zachránila cla, je tedy přinejmenším zjednodušení.

Když se značka roztáhne příliš

Devadesátá léta přinesla opačný problém, než byla krize kvality. Přišel úspěch a s ním pokušení.

Na vrcholu licenčního programu se logo objevovalo ve více než pětadevadesáti produktových kategoriích. Kolínská a voda po holení. Cigarety. Alkoholické míchané nápoje. Dětské oblečení. Klíčenky, přezky na opasky a sady na zdobení dortů.

Vrcholem byla řada parfémů uvedená v roce 1996, popisovaná jako dřevité tóny s náznakem tabáku. Věrní zákazníci firmu obvinili z toho, že ze značky dělá zábavní park, a rozšiřování vnímali jako honbu za ziskem místo součásti životního stylu. Ani oddaní fanoušci nebyli ochotni kupovat vůni s tímhle logem. Parfémy dnes leží ve švédském Muzeu neúspěchu.

Bylo by ale nespravedlivé vyvodit z toho, že licencování je samo o sobě chyba. Značka a logo firmě vynášely desítky milionů dolarů ročně. Problém byl v šíři, ne v principu: značka postavená na drsné autenticitě neunese kategorie, které tu autenticitu popírají.

Klub, který funguje

Souběžně vznikla věc, která se povedla. V roce 1983 firma založila klub majitelů, dnes největší továrnou podporovaný motocyklový klub na světě s více než tisícem poboček po celém světě.

Model je chytrý: pobočky sponzorují dealerství, vedení je dobrovolnické a členové dostávají vstup do muzea, zvýhodněné pojištění, přepravu motocyklu a přístup na akce. Uvádí se, že členové utratí za doplňky a akce zhruba o třicet procent víc než ostatní majitelé.

Malé motocykly, o kterých se nemluví

Představa, že Harley vyráběl vždycky jen těžké stroje, je nesprávná a její vyvrácení je docela zábavné.

V roce 1948 uvedla firma jednoválcový dvoutakt o objemu 125 kubických centimetrů se třemi koňskými silami. Jeho konstrukce vycházela z německého DKW RT 125, jehož výkresy získaly Spojené státy jako válečné reparace. Ze stejných výkresů mimochodem vznikl i britský BSA Bantam a sovětský Minsk.

Řada pokračovala dalšími modely až do roku 1966 a dohromady se jí vyrobilo přes jedenatřicet tisíc kusů. Jméno jednoho z nich pochází od dealera z Omahy, který se tak jmenoval.

V roce 1960 navíc firma koupila polovinu italské Aermacchi. Díky tomu nabízela v šedesátých a sedmdesátých letech stroje o objemu padesát až tři sta padesát kubických centimetrů, čtyřtaktní i dvoutaktní.

Kdo dnes ke značce jezdí

Firma je dnes veřejně obchodovaná společnost bez jediného majitele. Vyrábí v Pensylvánii, ve Wisconsinu, v Brazílii a v Thajsku.

Její dlouhodobý problém se dá popsat jedním slovem: demografie. Zákaznická základna stárne. Konkrétní čísla je ale lepší nebrat do úst, protože tři různé zdroje uvádějí tři neslučitelné hodnoty průměrného věku podle toho, jestli měří průměr nebo medián, kupující nebo majitele, jen Spojené státy nebo celý svět. Firma navíc údaj dlouho vůbec nezveřejňovala. Trend je doložený, číslo ne.

Pokusů, jak to zlomit, bylo několik a většina skončila:

• Buell, americký sportovní výrobce, kupovaný postupně od roku 1993 a ukončený v roce 2009.
• MV Agusta, koupená v roce 2008 a prodaná zpět už v roce 2010.
• Street 500 a 750, levnější řada s cílem oslovit mladší zákazníky a trhy s menšími kubaturami. Firma sama přiznala, že nikdy nenašla dost velké publikum, aby byla zisková, a v roce 2022 ji ukončila.
• Licenční výroba v Indii přes tamního výrobce, tedy pokus dostat značku k jinému zákazníkovi bez vlastní výroby.
• Elektrická divize, vyčleněná v roce 2022 do samostatné burzovně obchodované firmy. Emise vynesla podstatně méně, než se čekalo.

Na domácím trhu mezitím vyrostla konkurence z vlastní země. Značka Victory to po třinácti letech vzdala, ale její mateřská firma koupila v roce 2011 tradiční jméno Indian a soustředila na něj síly. Dnes je Indian v segmentu druhý.

Sedm věcí, které se o Harleyi říkají špatně

1. Firma má patent nebo známku na svůj zvuk. Nemá. Přihláška z února 1994 byla po odporu devíti konkurentů v červnu 2000 stažena bez registrace. Patent navíc nepřipadá v úvahu v principu, protože patenty chrání technická řešení, ne akustický dojem.
2. Motory jsou od začátku beze změny. Nejsou. Doložená posloupnost jde od plochých hlav přes Knucklehead, Panhead, Shovelhead, Evolution a Twin Cam po Milwaukee-Eight, k tomu kapalinou chlazené řady. Objemy se za tu dobu zhruba ztrojnásobily.
3. Úhel 45 stupňů je konstrukčně ideální. Byl to praktický kompromis, protože se takový motor vešel do dobových smyčkových rámů. Nerovnoměrné zážehy navíc přinášejí větší vibrace.
4. Harley nikdy nevyráběl malé motocykly. Vyráběl. Dvoutaktní stodvacetipětku odvozenou z německého DKW, celou navazující řadu do roku 1966 a přes italskou Aermacchi stroje od padesáti kubických centimetrů výš.
5. První americký V-twin byl Harley. Nebyl, Indian ho měl dřív. Harley uvedl svůj v roce 1909 a první provedení bylo tak nespolehlivé, že se vyrábělo jediný rok.
6. Firmu zachránila ochranná cla. Zjednodušení. Clo mělo klesající sazbu a firma sama v březnu 1987 požádala o jeho předčasné zrušení. Muž, který obrat vedl, označil za hlavní příčinu problémů vlastní řízení a reformy převzal od japonské konkurence.
7. Značka nikdy nešlápla vedle. Šlápla. Licenční program dosáhl přes pětadevadesát kategorií včetně parfémů, cigaret a sad na zdobení dortů. Parfémy skončily v Muzeu neúspěchu.

Podobný rozdíl mezi značkovým vyprávěním a doložitelnými fakty se ukazuje i jinde, například u textu o tom, co Volvo opravdu vynalezlo, nebo u rozboru toho, jak vzniklo logo Nike.

Časté otázky

Proč Harley zní tak, jak zní?

Protože obě ojnice sdílejí jeden ojniční čep a válce jsou vůči sobě natočené o 45 stupňů. Zážehy proto nepřicházejí rovnoměrně, ale ve dvojici nestejných intervalů, uvádí se 315 a 405 stupňů otáčky klikového hřídele. Odtud typický rytmus dvou ran a pauzy. Slyšitelný je přitom hlavně výfukový impuls při otevření ventilu, ne exploze ve válci.

Má Harley-Davidson na svůj zvuk ochrannou známku?

Nemá. Přihlášku podal 1. února 1994, postavilo se proti ní devět konkurentů včetně Hondy, Yamahy, Suzuki a Kawasaki, a v červnu 2000 firma úsilí ukončila bez registrace. Argument protistrany byl, že tak zní každý dvouválec do V se společným ojničním čepem. Patent na zvuk navíc není možný v principu.

Kdo Harley-Davidson založil?

William S. Harley a bratři Davidsonové, kterých bylo tři: Arthur, Walter a William A. Davidson. Firma se běžně hlásí ke čtyřem zakladatelům, ale William A. Davidson se připojil až v roce 1907, takže první stroj z roku 1903 stavěla trojice. Vznikl v dřevěné kůlně o rozměrech zhruba tři krát pět metrů na dvorku Davidsonových.

Proč mají motory úhel válců 45 stupňů?

Protože se takový motor vešel do smyčkových rámů tehdejší doby. Je to praktický kompromis mezi kompaktností a chlazením, ne konstrukční optimum. Konkurenční Indian používal mírně jiný úhel a s americkým V-twinem přišel dřív.

Vyráběl Harley-Davidson malé motocykly?

Vyráběl. V roce 1948 uvedl dvoutaktní jednoválec o objemu 125 kubických centimetrů, jehož konstrukce vycházela z německého DKW RT 125 podle výkresů získaných jako válečné reparace. Řada pokračovala do roku 1966 a přes italskou Aermacchi nabízela firma v šedesátých a sedmdesátých letech stroje od padesáti do tří set padesáti kubických centimetrů.

Zachránila firmu ochranná cla z roku 1983?

Ne tak jednoduše. Clo na dovážené motocykly nad 700 kubických centimetrů skutečně platilo od dubna 1983, ale mělo klesající sazbu a firma sama v březnu 1987 prohlásila, že už ho nepotřebuje, a požádala o jeho zrušení. To proběhlo v říjnu téhož roku. Vaughn Beals, který obrat vedl, přitom označil za hlavní příčinu potíží vlastní řízení a výrobní reformy převzal od japonské konkurence.

Co se stalo s kvalitou v sedmdesátých letech?

Firmu koupil v roce 1969 strojírenský konglomerát, který rozšířil výrobu příliš rychle a nezvládl přechod z řemeslné výroby na velkosériovou. Běžné byly úniky oleje, uvolněné spoje a elektrické závady, nejhorší období bylo v polovině sedmdesátých let. Skupina investorů firmu odkoupila zpět v roce 1981.

Proč skončily parfémy Harley-Davidson?

Protože je nikdo nekupoval, a to ani věrní zákazníci. Byly součástí licenčního programu, který v devadesátých letech dosáhl přes pětadevadesát produktových kategorií od cigaret po sady na zdobení dortů. Fanoušci to vnímali jako honbu za ziskem, která podkopává autenticitu značky. Parfémy z roku 1996 dnes leží ve švédském Muzeu neúspěchu.