Otevřený sešit s ručně psanou osnovou a šipkami, zvýrazňovač, tužka a knihy na dřevěném stole v denním světle.

Argumentace ve slohové práci: teze, argumenty a fauly

Argumentace je způsob, jak sporné tvrzení podepřít důvody tak, aby ho čtenář mohl přijmout. Ve slohové práci se pozná podle toho, že pisatel nejen říká, co si myslí, ale také ukazuje proč. Dobře postavená argumentace má jasnou tezi, několik argumentů s doklady a poctivou odpověď na námitky. Tento návod vysvětluje pojmy, typy argumentů, stavbu odstavce, nejčastější argumentační chyby a přidává vzorové ukázky.

Ve zkratce

  • Teze je tvrzení, které obhajujete. Argument je důvod, proč by teze měla platit.
  • Argument bez dokladu je jen další tvrzení. Doklad může být fakt, příklad, zkušenost nebo názor odborníka.
  • Argumentační odstavec má obvykle čtyři kroky: tvrzení, zdůvodnění, doklad a návrat k tezi.
  • Silný text počítá s protiargumentem a vysvětlí, proč ho nepovažuje za rozhodující.
  • Argumentační klamy, třeba útok na osobu nebo falešné dilema, text oslabují, i když na první pohled působí přesvědčivě.
  • Argumentace se uplatní hlavně v úvaze, diskusi, eseji, maturitní slohové práci a motivačním dopise.

Co je argumentace a z čeho se skládá

Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje argumentaci jako jazykové jednání, jehož cílem je převést sporné v nesporné. Pojem pochází z klasické rétoriky a lingvistika se k němu znovu vrátila v sedmdesátých letech minulého století. Argument je podle téhož slovníku prostředek, kterým se zdůvodňuje sporná teze. Pro školní sloh z toho plyne jednoduché pravidlo: argumentovat má smysl jen o něčem, o čem se dá vést spor.

Teze

Teze je hlavní tvrzení textu, tedy názor, který chcete obhájit. Měla by být formulovaná jednou větou a dost konkrétně, aby s ní šlo nesouhlasit. Věta „Sport je dobrý“ tezí skoro není, protože ji nikdo nezpochybní. Věta „Povinná tělesná výchova by na střední škole měla nabízet výběr sportů“ už tezí je, protože k ní existují rozumné námitky a dá se o ní přemýšlet z více stran.

Argument a zdůvodnění

Argument odpovídá na otázku, proč by teze měla platit. Zdůvodnění pak vysvětluje, jak argument s tezí souvisí, protože tahle souvislost nebývá samozřejmá. Britský filozof Stephen Toulmin ji ve svém modelu argumentace nazval oprávněním, tedy pravidlem, které dovoluje přejít od důvodu k závěru. Ve slohové práci stačí jedna věta navíc, která čtenáři řekne, proč z vašeho důvodu plyne právě vaše teze.

Doklad

Doklad je konkrétní opora argumentu: fakt, příklad, citace nebo vlastní zkušenost. Bez něj zůstává argument v rovině dojmu. Toulminův model mluví o datech, ze kterých závěr vychází, a připomíná také míru jistoty a podmínky, za kterých závěr neplatí. Pro pisatele to znamená dvě věci. Doklady vybírejte tak, aby se daly ověřit, a nepřehánějte jistotu, když máte jen jeden příklad. Slovo „často“ je poctivější než „vždy“.

Jak argumentovat: typy argumentů

Typy argumentů se v učebnicích a příručkách třídí různě a jedno závazné dělení neexistuje. Pro psaní slohové práce se osvědčuje pracovní rozdělení podle toho, o co se argument opírá. Každý typ má svou sílu i slabinu, a proto je dobré argumenty kombinovat. Text, který stojí jen na osobní zkušenosti, působí stejně jednostranně jako text složený jen ze suchých čísel. Dva různé typy v jedné práci obvykle stačí.

Fakta a čísla

Fakt je údaj, který lze ověřit v důvěryhodném zdroji. Ve slohové práci k maturitě obvykle nemáte internet ani statistiky po ruce, takže si čísla nevymýšlejte. Hodnotitel nepravděpodobný údaj snadno pozná a celý text tím ztrácí důvěryhodnost. Lepší je opřít se o obecně známé skutečnosti, například že délku a podobu maturitní zkoušky určuje vyhláška, nebo údaj formulovat obecněji. Slova jako „mnoho“ nebo „většina“ ale také potřebují oporu.

Příklad a zkušenost

Konkrétní příklad dělá z obecné myšlenky něco představitelného. Může jít o událost z historie, postavu z literatury nebo situaci ze školy. Vlastní zkušenost je v úvaze dovolená a často působí přesvědčivě, má ale jednu slabinu: jeden případ nedokazuje pravidlo. Proto ji uvádějte jako ilustraci a přidejte k ní obecnější důvod, proč by podobně mohla dopadnout i u jiných lidí. Příklad z literatury má výhodu, že ho hodnotitel může znát.

Autorita a analogie

Argument autoritou se opírá o názor odborníka nebo instituce. Funguje jen tehdy, když jde o skutečného odborníka v daném oboru a když jeho názor správně citujete. Analogie srovnává dvě situace a z podobnosti vyvozuje závěr. Je názorná, ale snadno se zneužije, protože žádné dvě situace nejsou stejné. Vždy si ověřte, že se srovnávané věci podobají právě v tom bodě, o který vám jde.

Stavba argumentačního odstavce

Jeden odstavec by měl nést jeden argument. Začíná větou, která argument pojmenuje, pokračuje zdůvodněním a dokladem a končí návratem k tezi. Tento sled připomíná postup antické rétoriky, který podle encyklopedického hesla o úvahovém postupu doporučoval myšlenku vyložit, podepřít důkazy a příklady a shrnout. Kdo v odstavci smíchá tři argumenty bez dokladů, čtenáře spíš zahltí než přesvědčí. Nový argument si proto zaslouží nový odstavec.

Vzorový odstavec

Ukázka k tezi o výběru sportů ve škole, vymyšlená pro tento návod: „Výběr sportů by zvýšil chuť se hýbat. Kdo nemá rád míčové hry, odchází z hodiny s pocitem, že pohyb není pro něj. Spolužačka, která roky stála u kraje hřiště, objevila lezení až na kroužku a dnes leze každý týden. Když si žák může vybrat, nemusí sport jen přetrpět, a právě o to by měla povinná tělesná výchova usilovat.“

Co ukázka dělá

První věta je argument, druhá vysvětluje souvislost s tezí, třetí přináší doklad v podobě příkladu a poslední věta se vrací k tezi. Příklad je přitom uveden jako ilustrace, ne jako důkaz, že to platí pro všechny. Podobnou stavbu podrobněji rozebírá návod, jak napsat úvahu krok za krokem, kde se z jednotlivých odstavců skládá celý text. Stejný sled lze použít pro každý další argument, jen s jiným dokladem.

Protiargument a jeho vyvrácení

Protiargument je námitka, kterou by proti vaší tezi mohl vznést rozumný oponent. Když ho v textu zmíníte sami, ukazujete, že jste o tématu přemýšleli z více stran. Toulminův model s tím počítá přímo, když mezi složky argumentace řadí podmínky, za nichž závěr neplatí. Nejsilnější je vybrat námitku, která opravdu zazní, ne tu nejslabší, kterou snadno porazíte. Vyvrácení slabé námitky čtenáře nepřesvědčí a zkušený hodnotitel ho prohlédne.

Jak s námitkou pracovat

Námitku nejdřív férově shrňte, pak ji uznejte tam, kde má pravdu, a nakonec vysvětlete, proč vaši tezi nevyvrací. Vzorová ukázka: „Lze namítnout, že výběr sportů je pro školu organizačně náročný. To je pravda, rozvrh i tělocvičny mají své limity. Nabídka ale nemusí být široká, často by stačily dvě nebo tři možnosti a žák by už nebyl odsouzen k jedinému sportu.“

Kam protiargument zařadit

V kratším textu se protiargument obvykle hodí do předposledního odstavce, kdy už čtenář zná vaše hlavní důvody. V diskusi nebo v delší eseji může mít vlastní část, kde se střídají pohledy obou stran. Pozor jen na to, aby námitky nepřerostly vlastní argumenty a text nakonec nevyzněl opačně, než jste chtěli. Rozdíl mezi postupy, ze kterých útvary vycházejí, vysvětluje článek o slohových postupech v praxi.

Argumentační chyby a fauly

Argumentační klam je výrok, který má přesvědčit nebo porazit protistranu bez ohledu na to, zda je tvrzení pravdivé. Porušuje pravidla logického vyvozování nebo působí víc na emoce než na rozum. Soustavné studium klamů začíná podle Stanfordské encyklopedie filozofie už u Aristotela. Ve slohové práci se klamy objevují většinou omylem, ve snaze napsat co nejpřesvědčivější text v omezeném čase. Proto se vyplatí znát ty nejčastější.

Útok na osobu a slaměný panák

Útok na osobu, latinsky argumentum ad hominem, zpochybňuje tvrzení tím, že napadá vlastnosti člověka, který ho vyslovil. Věta „Na tohle nemá co říkat, vždyť sám propadal“ nic neříká o tom, zda má pravdu. Slaměný panák, česky také podsunutý argument, nejdřív zjednoduší názor protistrany do podoby, kterou nikdo nezastává, a pak tuto karikaturu vítězně vyvrátí. Oba tahy se vyhýbají skutečnému sporu o věc.

Falešné dilema a unáhlené zobecnění

Falešné dilema tvrdí, že existují jen dvě možnosti, i když jich je víc: „Buď zakážeme mobily ve škole úplně, nebo se nikdo nebude učit.“ Unáhlené zobecnění vyvozuje závěr o celku z příliš malého vzorku, typicky z jednoho zážitku. Věta „Můj bratranec se bez vysoké školy uživil, takže studovat nemá smysl“ je přesně tento případ. Oba klamy se odhalí otázkou, zda opravdu neexistují jiné možnosti nebo jiné případy.

Argument popularitou a kruhový argument

Argument popularitou, latinsky argumentum ad populum, tvrdí, že něco platí, protože s tím souhlasí většina. Kolik lidí názor sdílí, ale nic neříká o jeho pravdivosti. Kruhový argument, latinsky petitio principii, skrývá závěr už v premise: „Tato kniha je nejlepší, protože žádná jiná není lepší.“ Text se v něm točí na místě a čtenář se nedozví žádný nový důvod. Pomůže otázka, zda by důvod obstál i sám bez závěru.

Kde se argumentace uplatní

Úvahový slohový postup se podle Nového encyklopedického slovníku češtiny uplatňuje v analytické publicistice, ve společenskovědních odborných textech a je zásadní pro esejistický styl. Ve škole se s ním setkáte hlavně v úvaze, diskusním příspěvku a eseji. Přehled znaků jednotlivých typů textu nabízí článek o slohových útvarech a jejich znacích. Argumentovat se ale hodí i v recenzi, otevřeném dopise nebo fejetonu. Mluvenou podobu má argumentace v přesvědčovacím projevu, jehož stavbu od oslovení po závěrečnou výzvu popisuje návod, jak napsat projev.

Úvaha, diskuse a esej

V úvaze je argumentace páteří celého textu a vlastní postoj je výslovně žádoucí. Diskuse staví vedle sebe názory více stran a hledá, který obstojí. Esej si dovoluje volnější stavbu, osobitý styl a odbočky, ale i v ní musí myšlenky na něčem stát. Bez opory se z eseje snadno stane jen řada nápadů. Jak skloubit volnost formy s jasnou linií, popisuje návod, jak napsat esej.

Slohová práce k maturitě

Zadání maturitní písemné práce určuje škola a úvaha mezi útvary často bývá. Hodnotitelé obvykle sledují dodržení tématu a útvaru, kompozici a jazykovou stránku, a právě kompozici úvahy drží pohromadě argumentace. Pravidla zkoušky, rozsah a kritéria shrnuje článek o slohové práci k maturitě. Tezi si napište hned na začátku, dřív než začnete psát čistopis, a hlídejte, aby každý odstavec k ní něco přidal.

Motivační dopis

Motivační dopis je argumentace v praktickém životě. Teze zní „jsem vhodný kandidát“ a argumenty tvoří vaše dovednosti a zkušenosti, každý s konkrétním dokladem. Obecné věty o pracovitosti a spolehlivosti bez příkladu působí stejně prázdně jako argument bez dokladu ve slohu. Místo „jsem komunikativní“ napište, kde a jak jste to prokázali. Jak dopis poskládat, vysvětluje návod, jak napsat motivační dopis.

Šest kroků k přesvědčivému textu

  1. Formulujte tezi jednou větou, se kterou se dá nesouhlasit.
  2. Vypište si tři argumenty a ke každému najděte doklad, který obstojí.
  3. Seřaďte argumenty od slabšího k nejsilnějšímu, ten nejsilnější si nechte nakonec.
  4. Do každého odstavce dejte jen jeden argument se zdůvodněním a dokladem.
  5. Přidejte nejsilnější protiargument a vysvětlete, proč tezi nevyvrací.
  6. Před odevzdáním hledejte klamy: útok na osobu, zobecnění z jednoho případu a falešné dilema.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi tezí a argumentem?

Teze je tvrzení, které chcete obhájit, argument je důvod, proč by mělo platit. Jedna teze se obvykle opírá o několik argumentů. Když si nejste jistí, zeptejte se, zda věta odpovídá na otázku „proč“, pokud ano, jde o argument.

Kolik argumentů má mít úvaha?

Pevné číslo žádné pravidlo neurčuje. V textu o rozsahu maturitní práce se obvykle vejdou dva až tři dobře rozvedené argumenty a jeden protiargument. Méně argumentů s pořádnými doklady přesvědčí víc než dlouhý výčet bez opory.

Jak argumentovat, když nemám po ruce fakta?

Opřete se o příklady z literatury, historie nebo vlastní zkušenosti a o logické zdůvodnění. Čísla si nevymýšlejte, hodnotitel nepravděpodobný údaj snadno odhalí. Obecně známé skutečnosti a promyšlené vysvětlení souvislostí v úvaze plně stačí.

Můžu v úvaze argumentovat vlastní zkušeností?

Ano, úvaha je subjektivní útvar a osobní zkušenost do ní patří. Uvádějte ji ale jako ilustraci, ne jako důkaz obecného pravidla. Jinak se dopustíte unáhleného zobecnění z jednoho případu.

Co je argumentační faul?

Je to tah, který má přesvědčit bez ohledu na to, zda je tvrzení pravdivé. Typicky útočí na osobu místo na názor, zkresluje stanovisko protistrany nebo nabízí jen dvě možnosti tam, kde jich je víc. Ve slohové práci text oslabuje a hodnotitel ho obvykle pozná.

Musím v úvaze uvést protiargument?

Povinné to obecně není, záleží na zadání a kritériích školy. Text s protiargumentem ale působí vyzráleji, protože ukazuje, že jste téma promysleli z více stran. Stačí jeden odstavec, ve kterém námitku shrnete a vysvětlíte, proč vaši tezi nevyvrací.

Zdroje: Argumentace, Nový encyklopedický slovník češtiny (czechency.org), Úvahový slohový postup, Nový encyklopedický slovník češtiny (czechency.org), Fallacies, Stanford Encyclopedia of Philosophy (plato.stanford.edu)

Související články

Napsat komentář