Citoslovce a částice: přehled, příklady, cvičení
Citoslovce je neohebný slovní druh, kterým mluvčí vyjadřuje city a vůli nebo napodobuje zvuky (ach, psst, bum) a který často tvoří samostatnou výpověď. Částice je neohebné slovo, jímž mluvčí upravuje význam výpovědi nebo zaujímá k ní postoj (asi, jen, přece). V článku najdete tabulky druhů obou slovních druhů, citoslovce v roli přísudku, rozlišení částice od příslovce a spojky a pravidla pro čárku.
Ve zkratce
- Citoslovce a částice jsou neohebné slovní druhy, které se neskloňují ani nečasují.
- Citoslovce se dělí na emocionální (fuj, ach), kontaktová (halo, psst) a zvukomalebná (bum, žbluňk).
- Citoslovce samostatně tvoří větný ekvivalent, ve větě může zastoupit i sloveso: Míč frnk a byl pryč.
- Částice není větný člen a nelze na ni položit doplňovací otázku, proto se odlišuje od příslovce.
- Druhy částic se v mluvnicích liší, nejčastěji se uvádějí vytýkací, epistemické, odpověďové, intenzifikační, přací a modifikační.
- Čárka se píše za citoslovcem ve větné platnosti (Haló, počkejte!), u většiny částic se nepíše.
Co jsou citoslovce a částice
Oba slovní druhy patří mezi neohebná slova, která nemají plnohodnotný pojmenovávací význam. Citoslovce a částice se liší hlavně tím, zda mohou stát samostatně. Přehled slovních druhů pomůže doplnit text o tom, jak se dělí příslovce.
Citoslovce
Nový encyklopedický slovník češtiny popisuje citoslovce (interjekci) jako nesklonný slovní druh, který tvoří samostatné nevětné výpovědi, tzv. větné ekvivalenty (Kšá, kšá!), případně obsazuje pozici ve větě, aniž by flexí vyjadřoval požadované tvaroslovné rysy. Slovník spisovného jazyka českého jej vymezuje jako neohebné slovo vyjadřující city a projevy vůle nebo napodobující zvuky. Citoslovce tvoří otevřenou třídu, nová vznikají snadno, zejména v mluveném jazyce.
Částice
Částice (partikule) je podle téhož slovníku neohebné synsémantické slovo, tedy slovo bez vlastního plnohodnotného významu a bez platnosti větného členu. Plní funkci gramatickou, sémantickou nebo pragmatickou: vytýká část věty (Rozuměl si jen s ní), vyjadřuje jistotu mluvčího (On asi nepřijede) nebo mu pomáhá navázat na společné vědění (To se takhle přece nedělá). Částice se v českých mluvnicích chápou značně nejednotně, jak výslovně uvádí i Internetová jazyková příručka.
Druhy citoslovcí
Nový encyklopedický slovník češtiny uvádí čtyři skupiny a dodává, že první tři se nazývají subjektivní, čtvrtá objektivní. Fatická a konativní citoslovce se někdy analyzují společně jako citoslovce kontaktová.
| Druh | K čemu slouží | Příklady | Vlastní věta |
|---|---|---|---|
| emocionální | vyjadřují city a postoje | fuj, ach, au, hurá, brr | Fuj, to je hnusné! |
| fatická (kontaktová) | navazují a udržují kontakt | hej, halo, ahoj, čao | Haló, slyšíte mě? |
| konativní (kontaktová) | vyjadřují vůli, výzvu nebo pokyn | psst, prr, hop, aha | Psst, spí tu někdo. |
| zvukomalebná | napodobují zvuky | ťuk, bum, žbluňk, tik tak | Bum, zabouchly dveře. |
Citoslovce emocionální
Citoslovce emocionální vyjadřují radost, bolest, údiv nebo odpor. Slovník uvádí příklady fuj, brr, ach, au, hurá a ouvej. Stejné citoslovce může vyjadřovat různé city podle intonace: Ach, to je krása! mluví o nadšení, Ach, to snad ne o zklamání.
Citoslovce kontaktová
Citoslovce fatická (halo, ahoj, hej, čao) hlídají spojení mezi mluvčím a posluchačem: zahajují hovor, volají na druhého nebo se loučí. Konativní citoslovce (psst, prr, hop, aha) vyjadřují postoj a komunikační záměr mluvčího, tedy něco po adresátovi chtějí.
Citoslovce zvukomalebná
Zvukomalebná citoslovce (onomatopoia) napodobují zvuky okolního světa: ťuk, bum, žbluňk, křup, tik tak, bim bam. Jsou to citoslovce objektivní, protože nevyjadřují postoj mluvčího, ale popisují zvuk. Zapojují se do slovotvorby: z citoslovce žbluňk vzniklo sloveso žbluňknout. Pokud se zvuk dá zapsat jen individuálně, nejde podle slovníku o citoslovce, ale o parajazykový projev, například výkřik nebo vzdech.
Primární a sekundární citoslovce
Primární citoslovce mají jen citoslovečnou funkci (mňau, prr, hop, brr). Sekundární vznikla z jiných slovních druhů, jejichž původní význam vybledl. Slovník sem počítá vokativy (člověče, panebože), předložkové skupiny (do háje, k čertu) i rozkazovací tvary: Ale jdi! neznamená výzvu k odchodu, ale údiv.
Citoslovce v roli přísudku
Citoslovce stojí často samostatně, ale může obsadit i pozici větného členu. Nový encyklopedický slovník uvádí větu A Petr najednou prásk ho po ruce, kde citoslovce prásk odpovídá přísudku práskl. V roli přísudku citoslovce zastupuje sloveso, ale nemá jeho tvary: nerozlišuje osobu, číslo ani čas. Podrobněji o přísudku pojednává článek o tom, jak určit větné členy.
Jiná citoslovce mohou být předmětem nebo příslovečným určením. Internetová jazyková příručka uvádí tři ukázky: dříve než „máma“ a „táta“ říkala „haf“ (předmět), nevyřizovali jsme věci tak hr hr (příslovečné určení způsobu) a míč frnk a byl pryč (přísudek). Citoslovce, které je větným členem, se čárkou neodděluje.
Částice a jejich druhy
Školská praxe se podle Nového encyklopedického slovníku opírala o mluvnici z roku 1960 a částice vymezovala jen výčtem. Akademické mluvnice dělí částice podle funkce a dospívají k různým výsledkům. Tabulka proto uvádí funkční skupiny, které slovník rozlišuje samostatnými hesly nebo v textu o částicích.
| Druh částice | Co vyjadřuje | Příklady | Vlastní věta |
|---|---|---|---|
| vytýkací | omezuje platnost výpovědi na část věty | jen, jenom, i, ani | Jenom Eva znala odpověď. |
| epistemická | vztah mluvčího k pravdivosti výpovědi | asi, snad, nejspíš, prý | Vlak asi nepojede. |
| odpověďová | potvrzuje nebo popírá obsah otázky | ano, ne | Půjdeš s námi? Ano, půjdu. |
| intenzifikační | posiluje míru vlastnosti | velmi, strašně | Ta polévka byla strašně dobrá. |
| preferenční (přací) | vyjadřuje přání | ať, nechť, kéž | Kéž by už přestalo pršet. |
| modifikační | odstiňuje funkci výpovědi | přece, teda, vždyť, copak | To přece víš. |
Částice vytýkací a epistemické
Vytýkací částice omezují platnost věty na určitý člen. Slovník ukazuje, že věta Jen jeho otec si román nepřečetl implikuje, že ostatní jej přečetli. Posunutím vytýkací částice se mění význam celé věty: Jen Petr mi volal není totéž co Petr mi volal jen jednou. Epistemické částice vyjadřují míru jistoty: On asi nepřijede.
Částice odpověďové a intenzifikační
Odpověďové částice potvrzují nebo popírají obsah otázky: Půjdeš tam? Ano, půjdu. Ne, nepůjdu. Slova ano a ne přitom samostatně tvoří i větné ekvivalenty, takže některé mluvnice je řadí mezi citoslovce. Intenzifikační částice implikují odchylku od očekávané míry: Vypadal strašně dobře. Částice strašně tu neznamená, že vypadal hrozivě, jen posiluje význam slova dobře.
Částice přací a modifikační
Slova ať, nechť, kéž uvádí školská praxe tradičně mezi částice. Slovník ale dodává, že je z hlediska původu i skladby lze chápat také jako spojky. Modifikační částice (přece, teda, copak, vždyť) mění odstín výpovědi: Vezmi si to zní jako rozkaz, Tak si to vezmi mírněji. Z jejich užití poznáme, jaký postoj k obsahu věty mluvčí zaujímá. Podrobněji o druzích vět podle postoje pojednává článek o tom, jak se dělí věty podle postoje mluvčího.
Částice, příslovce, spojka a citoslovce: co se plete s čím
Nový encyklopedický slovník uvádí: pro částice je příznačné, že jde o výrazy homonymní s výrazy jiných slovních druhů. Příklady shrnuje tabulka, výklad spojek najdete v článku o tom, jak se dělí spojky.
| Slovo | Jako částice | Jako jiný slovní druh |
|---|---|---|
| klidně | Klidně si vezměte další. (dovolení) | příslovce: Spal klidně celou noc. (jak?) |
| třeba | Třeba přijde. (epistemická částice) | součást přísudku: Je třeba se učit. |
| ale | To jsou ale vousy! (modifikační částice) | spojka: Chtěl jít, ale nesměl. |
| i | Přijdu i zítra. (vytýkací částice) | spojka: Přišli rodiče i děti. |
| jen | Jen Eva věděla. (vytýkací částice) | příslovce: Byl tu jen krátce. |
| ano | Půjdeš? Ano, půjdu. (odpověďová částice) | větný ekvivalent: Ano. |
Částice nebo příslovce
Na částici se nelze ptát doplňovací otázkou, příslovce je naproti tomu větným členem a nese přízvuk. Zkouška otázkou je nejrychlejší: Spal klidně (jak spal?) obsahuje příslovce, v Klidně si vezměte další se na klidně zeptat nedá, je to částice.
Čárka u citoslovcí a částic
Internetová jazyková příručka řeší citoslovce a částice v kapitole o psaní čárky ve větě jednoduché: citoslovce jsou významově samostatnější, a proto zpravidla tvoří samostatné neslovesné věty, které se oddělují čárkou. Pravidla pro čárku u spojky a shrnuje článek čárka před spojkou a.
Kdy čárka patří
Čárkou se odděluje citoslovce ve větné platnosti, tedy takové, které stojí vedle věty jako samostatná výpověď: Haló, počkejte! Inu, to ani já nepamatuju. Sakra, nemůžeš dát pozor? Jé, dej mi taky jeden bonbon. Oddělují se také částice a citoslovce s kontaktovou funkcí: Povedlo se mi to, co? Přespíte u nás, že ano? Kontaktová slova na konci věty se oddělují čárkou.
Kdy čárka nepatří
Čárku nepíšeme, je-li citoslovce větným členem (Míč frnk a byl pryč) nebo je-li spojeno s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž bych měl takovou sílu! Částice se čárkou zpravidla neoddělují: Snad se jim nic nestalo. Dodatečně připojená částice na konci věty se naopak čárkou odděluje: Uzdraví se, snad. × Snad se uzdraví.
| Situace | Čárka | Příklad |
|---|---|---|
| citoslovce jako samostatná výpověď | ano | Haló, počkejte! |
| citoslovce jako větný člen | ne | Míč frnk a byl pryč. |
| citoslovce s dalším zvolacím výrazem | ne | Ó kéž bych měl takovou sílu! |
| částice uvnitř věty | ne | Snad se jim nic nestalo. |
| kontaktová částice na konci věty | ano | Přespíte u nás, že ano? |
| dodatečně připojená částice | ano | Uzdraví se, snad. |
Vyzkoušejte se
Určete, o jaký druh citoslovce nebo částice jde, případně doplňte čárku. Řešení je pod seznamem.
- Brr, ta voda je ledová. Jaké citoslovce je brr?
- Žbluňk, spadl kámen do vody. Jaké citoslovce je žbluňk?
- Vlak snad stihneme. Jaký druh částice je snad?
- Haló počkejte na mě. Kam patří čárka?
- Spal klidně až do rána. Je klidně částice, nebo příslovce?
Řešení: 1. emocionální citoslovce, čárka za ním, protože tvoří samostatnou výpověď. 2. zvukomalebné citoslovce, jde o objektivní citoslovce. 3. epistemická částice, vyjadřuje nejistotu mluvčího. 4. za haló: Haló, počkejte na mě. 5. příslovce, protože se lze zeptat jak spal.
Šest věcí, které se u citoslovcí a částic pletou
- Citoslovce a podstatné jméno v zápisu. Slovo hurá může být ve větě hlasité hurá podstatným jménem rodu středního, ale původně je citoslovce.
- Částice jako příslovce. Slova klidně, vlastně, prostě mohou být částicemi i příslovci. Rozhoduje otázka.
- Ano a ne jen jako citoslovce. V odpovědi na otázku je řada mluvnic vede jako částice odpověďové, v samostatném použití jako větné ekvivalenty.
- Čárka za každým citoslovcem. Čárku nepíšeme, je-li citoslovce větným členem: Míč frnk a byl pryč.
- Jedna závazná klasifikace částic. Mluvnice se v dělení částic liší.
- Zvuk jako citoslovce. Individuální zvuk, který se nedá graficky ustálit, citoslovcem není, patří mezi parajazykové projevy.
Další témata české mluvnice od slova po souvětí shrnuje přehled mluvnice češtiny.
Časté otázky
Jaké jsou druhy citoslovcí?
Nový encyklopedický slovník češtiny rozlišuje citoslovce emocionální (fuj, ach), kontaktová (halo, psst, prr) a zvukomalebná (bum, žbluňk). První dva typy se řadí mezi subjektivní, zvukomalebná mezi objektivní citoslovce.
Může být citoslovce přísudkem?
Může. Citoslovce zvukomalebná a pohybová často zastupují sloveso: „Míč frnk a byl pryč“. Mluvnice je tu popisují jako citoslovce, která ve větě zaujímají pozici přísudku, aniž by měla slovesné tvary.
Píše se čárka za citoslovcem?
Většinou ano, pokud citoslovce tvoří samostatnou citoslovečnou větu: „Haló, počkejte!“, „Jé, dej mi taky jeden.“ Čárka se nepíše, když je citoslovce větným členem, například přísudkem nebo předmětem.
Co je částice?
Částice je neohebné slovo bez funkce větného členu, kterým mluvčí upravuje význam výpovědi nebo vyjadřuje svůj postoj k ní. Typické jsou asi, snad, jen, přece, ano, ne nebo kéž.
Jaké jsou druhy částic?
Jednotné školní dělení neexistuje. Odborná literatura rozlišuje například částice vytýkací (jen, pouze), epistemické (asi, snad), odpověďové (ano, ne), intenzifikační (velmi, strašně), přací (ať, kéž) a modifikační (přece, teda).
Jak poznám částici od příslovce?
Na příslovce se lze ptát (kdy? jak?), nese přízvuk a je větným členem. Na částici se doplňovací otázkou ptát nelze a větným členem není. Navíc řada slov může být podle věty částicí i příslovcem.
Jsou ano a ne částice?
Ve větě „Půjdeš tam? Ano, půjdu“ je ano podle Nového encyklopedického slovníku odpověďová částice. Samostatně stojící ano nebo ne však tvoří i větný ekvivalent, proto je řada autorů vede také mezi citoslovci.
Odděluje se částice čárkou?
Zpravidla ne: „Snad se jim nic nestalo.“ Čárka se píše u částic s kontaktovou funkcí na konci věty („Přespíte u nás, že ano?“) a když je částice připojena dodatečně: „Uzdraví se, snad.“
