Psohlavci: rozbor díla k maturitě
Psohlavci jsou historický román Aloise Jiráska, který vznikl v první polovině osmdesátých let 19. století a knižně vyšel v roce 1886 s podtitulem Historický obraz. Patří k epice, k realismu a k Jiráskovým románům z doby po Bílé hoře. Vypráví o chodských sedlácích, kteří koncem 17. století bojují o zrušená královská privilegia, o jejich vůdci Janu Sladkém Kozinovi a o panu Lammingerovi, zvaném Lomikar.
Ve zkratce
- Autor: Alois Jirásek (1851 až 1930), kniha vznikla v Litomyšli, první knižní vydání 1886.
- Druh a žánr: epika, próza, historický román; Jirásek ho sám označil podtitulem Historický obraz.
- Děj: Chodsko u Domažlic, poslední léta před popravou Jana Sladkého Koziny 28. listopadu 1695 v Plzni.
- Hlavní postavy: Jan Sladký Kozina, Matěj Přibek, Kryštof Hrubý, dudák Jiskra Řehůřek a pan Lamminger.
- Stavba: Úvod a 30 kapitol (podle textu na Wikizdrojích), chronologické vyprávění ve dvou prostředích, na chodských vsích a na zámku.
- Jazyk: spisovná čeština vypravěče a chodské nářečí v dialozích.
- Skutečnost a vymýšlení: Kozina, Lamminger, spor o privilegia a poprava jsou doložené, Kozinova rodina v románu a mnohé scény jsou vymyšlené.
Základní údaje o díle
U zkoušky pozor na rozdíl mezi rokem vzniku, rokem knižního vydání a rokem děje. V katalozích českých knihoven je první knižní vydání zapsáno k roku 1886 u nakladatele F. Šimáčka pod názvem Psohlavci: Historický obraz. Děj leží o dvě stě let dříve.
| Údaj | Psohlavci |
|---|---|
| Autor | Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov až 12. března 1930 Praha) |
| Vznik | Litomyšl, 1883 až 1884 |
| První knižní vydání | 1886, Praha, F. Šimáček, podtitul Historický obraz |
| Literární druh a forma | epika, próza |
| Žánr | historický román |
| Literární směr a období | realismus, druhá polovina 19. století, látka z doby po Bílé hoře |
| Členění | Úvod a 30 kapitol |
| Vypravěč | převážně er-forma, v závěru krátce ich-forma |
| Místo a čas děje | Chodsko u Domažlic a Trhanov, Praha a Plzeň, konec 17. století |
O čem Psohlavci jsou
Tématem je boj malého lidu o právo, které mu dříve slíbil panovník, a cena, kterou za něj platí. Chodové byli králi svobodní hraničáři, kteří hlídali šumavské průsmyky. Po Bílé hoře je ale císařský úředník Lamminger získal a chtěl z nich mít robotníky. Hlavními motivy jsou svoboda, spravedlnost, rodina a věrnost „majestátům“, tedy listinám s privilegii.
Děj po částech
Úvod a kapitoly I až IX: listiny. Úvod vykládá dějiny Chodů od středověku po rok 1668, kdy jim byla uložena trvalá mlčenlivost, takzvané perpetuum silentium. V Újezdu skrývá Kozinova matka truhlici s privilegii. Přijíždějí vojáci, truhlici odvezou a pán Lamminger na trhanovském zámku listiny před zraky vězněných Chodů spálí.
Kapitoly X až XVII: naděje. Chodové se tajně sejdou u dudáka Jiskry a vyšlou poselstvo do Vídně. Z dvora přijde příznivá zpráva o vyšetřování, vesnice veselým masopustním průvodem zesměšní pána a Kozina marně varuje před přehnanou smělostí. Lamminger chystá odvetu.
Kapitoly XVIII až XXIV: povstání. Žaloba míří k apelačnímu soudu v Praze, kde je zatčen i chodský advokát a Chodové skončí ve vězení. Doma se ves vzbouří a k Újezdu přitáhne vojsko. Matěj Přibek vede obranu u Pocínovic a padne. Kozina sedí ve vězení.
Kapitoly XXV až XXX: poprava a pomsta. Starý rychtář Kryštof Hrubý umírá ve vězení. Kozinu odvezou do Plzně a 28. listopadu 1695 ho před shromážděnými Chody oběsí. Pod šibenicí zvolá na Lammingera: „Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás“ Lamminger o rok později na hostině posměšně připomene Kozinova slova a skácí se mrtvicí.
Kompozice, čas, prostor a vypravěč
Kompozice
Román má Úvod a 30 kapitol, které se řadí chronologicky. Dvě prostředí se střídají: chodské chalupy, kde se rozhoduje o odporu, a zámek v Trhanově, kde se rozhoduje o pomstě. Napětí stoupá od hádky o hraniční mezníky a kácení lípy přes spálení listin k vrcholu u Pocínovic a k popravě. Poslední kapitola je dohrou: Lamminger umírá a vypravěč se ptá na Kozinu u jeho statku.
Čas a prostor
Úvod zabírá celé věky od středověku, vlastní děj několik let před rokem 1695. Prostor tvoří vsi Újezd, Draženov, Pocínovice, zámek Trhanov, pražské soudy a Plzeň. Rámcem je pohraniční šumavský les, který Chody živí i chrání.
Vypravěč
Vypráví vševědoucí vypravěč v er-formě, který zná myšlenky Koziny, jeho ženy i pana Lammingera. V poslední kapitole se krátce objeví ich-forma, když se vypravěč zastaví v Újezdu před Kozinovým statkem. Rozdíl obou typů vyprávění vysvětluje článek o tom, čím se liší ich-forma a er-forma.
Postavy
Kozina, Lamminger a Syka mají doložený historický předobraz, ostatní hlavní hrdiny jsem v pramenech nedoložil.
| Postava | Kdo to je | Charakteristika | Role v ději |
|---|---|---|---|
| Jan Sladký Kozina | mladý sedlák z Újezdu, manžel Hančí | rozvážný, čestný, zprvu opatrný, později neústupný | vůdce poselstev, popraven v Plzni |
| Matěj Přibek | sedlák z Újezdu, poslední chodský praporečník | obrovité postavy, hrdý, vznětlivý | vede odboj, padá u Pocínovic |
| Kryštof Hrubý | draženovský rychtář, Kozinův strýc | vážný stařec, držitel tradice | hlas starého práva, umírá ve vězení |
| Jiskra Řehůřek | dudák | veselý a hbitý, hospodář malé chalupy | spojka a poslíček, hudba odporu |
| Hančí | Kozinova žena | starostlivá matka dvou dětí | ztělesňuje cenu, kterou platí rodina |
| Lamminger (Lomikar) | trhanovský pán | chladný, tvrdý, pyšný | protivník Chodů, umírá po roce od popravy |
Kozina a Přibek
Kozina nejprve nechce riskovat a ještě vidí naději v jednání. Teprve ztráta listin a Přibkův příklad z něj dělají muže, který za právo půjde na smrt. Přibek je jeho protipól: bojovník, který čeká na střet a v poli zahyne.
Jazyk a umělecké prostředky
Jirásek mísí vznešený, mírně archaický styl vypravěče s drsným chodským nářečím v dialozích. Dílo je autorsky volné (Jirásek zemřel v roce 1930), krátké citace pocházejí z textu na Wikizdrojích, který vychází z vydání Albatros.
Chodské nářečí
Postavy mluví nářečím s příznačným h na začátku slov a s výraznou melodií: „Kde se túláš, Kozino, hdyž tě mezníky kácí?“ ptá se Přibek. Nářečí dodává postavám pravdivost a odlišuje je od úředního jazyka pánů. Čtenáři v něm slyší hrdost kraje.
Archaismy a inverze
Vypravěč používá starší tvary a slovosled: „Byloť v neděli, záhy odpoledne.“ Tato spojka s přívlastkem -ť vyjadřuje, že vypravěč vypráví jako dávnou historii. Archaizace dává ději slavnostní, kronikářský tón.
Přirovnání a personifikace
Skácená lípa u hranice leží „jako poražený obr“ a celou noc je z ní slyšet vzdychání a lkaní. Strom je symbolem chodské svobody, a proto se o něm mluví jako o živé bytosti.
Symboly a předzvěsti
Do vězení svítí kometa, kterou vězni čtou jako předzvěst nesnází. V masopustním průvodu kráčí smrt s kosou a zesměšňuje pána, zatímco Kozina tuší, že se to obrátí proti nim. Symboly připravují čtenáře na tragický konec, ještě než nastane. Ve vězení Kozina počítá kroky a stébla slámy a hledá znamení o vlastním osudu.
Lidová píseň a verše
Román otevírá ukolébavka Hančí „Hajej dítě, kolebu tě“. Dvě závěrečné kapitoly zahajují verše, pod nimiž stojí jméno Vrchlický. Lidová i umělá poezie rámují vyprávění a dodávají mu lyrický tón.
Co je skutečné a co vymyšlené
Podle pramenů je doložena poprava Koziny, osoba Lammingera a spor o privilegia, rodinu a mnoho scén Jirásek dotvořil. V tabulce jsou jen údaje, které se shodují aspoň ve dvou zdrojích.
| Téma | Doloženo | V románu |
|---|---|---|
| Jan Sladký Kozina | narozen 10. 9. 1652 v Újezdu, oběšen 28. 11. 1695 v Plzni | stejné datum popravy, mladý hospodář s dětmi |
| Kozinova rodina | manželka Dorota Pelnářová, šest synů | manželka Hančí, děti Pavlík a Hanálka |
| Lomikar | Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu, 1634 až 1696, zemřel 2. 11. 1696 | pán Lamminger, zemře na hostině |
| Spor o práva | roku 1668 uloženo „věčné mlčení“, poselství do Vídně, v roce 1693 potlačení vojskem | úvod i děj sledují stejnou linii |
| Výrok „do roka a do dne“ | první písemný záznam až z roku 1799, podle České Wikipedie | Kozina volá slova o stolici boží, formule „rok a den“ zazní i z davu |
| Pocínovice, Přibek, Jiskra | historický předobraz jsem nedoložil | dějotvorné postavy a bitva |
Autor a literárněhistorický kontext
Alois Jirásek
Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 v Hronově a celý život učil dějepis na gymnáziích, nejprve v Litomyšli, pak v Praze. V roce 1876 poprvé navštívil Chodsko. Psohlavci patří k prvním větším pracím, které vznikly v Litomyšli. Zemřel 12. března 1930 v Praze.
Doba a další autoři
Jirásek patří k české literatuře druhé poloviny 19. století a k realismu. Podobně jako rozbor Babičky Boženy Němcové ukazuje venkov a národní paměť, Jirásek je ale dějepisně zaměřený. Realismus podrobněji vykládá přehled o realismu v literatuře. Ve světové literatuře vznikaly současně romány Dostojevského a Tolstého.
Další díla
K Jiráskovi patří Staré pověsti české (1894), cyklus Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, romány F. L. Věk a U nás nebo Temno. Pohádkové drama Lucerna z roku 1905 je jeho nejhranější hra. Rozebírá ji rozbor Lucerny. Boj proti útlaku v jiném století najdete v rozboru Čapkovy Matky.
Jak o Psohlavcích mluvit u ústní maturity
Ústní zkouška z českého jazyka a literatury patří do profilové části maturity. Podle maturitní vyhlášky číslo 177/2009 Sb. jde o řízený rozhovor nad pracovním listem s úryvkem z díla, příprava trvá 15 až 20 minut a zkouška nejdéle 15 minut. Kritéria hodnocení stanovuje škola, proto si osnovu výkladu ověřte u svého vyučujícího.
Doporučené pořadí výkladu
Zařaďte úryvek do děje a řekněte, kdo v něm mluví. Pokračujte tématem a časem, potom kompozicí a vypravěčem, postavami a jazykem. Vždy oddělte, co je doložená historie a co román. Autora a kontext nechte nakonec. Další rozbory děl najdete v přehledu rozborů děl k maturitě.
Sedm věcí, které se o Psohlavcích pletou
- Rok 1884 jako rok vydání. Vznik se klade do let 1883 až 1884, první knižní vydání je z roku 1886.
- Kozinova slova „do roka a do dne“. V románu Kozina volá, že za rok budou stát před stolicí boží. Rok a den se objeví jinde, ve výkřiku davu.
- Kozina bojuje u Pocínovic. V románu vede boj Přibek a Kozina sedí ve vězení.
- Děj za třicetileté války. Odehrává se po ní, na konci 17. století. Bílá hora a třicetiletá válka jsou jen minulost.
- Kozina měl dvě děti. To platí o románu. Doložená rodina měla šest synů.
- Chodové jako nevolníci. Do bělohorské doby šlo o svobodné hraničáře poddané samotnému králi. Poddanými se stali až za Lamingerů.
- Lomikar jako vymyšlená postava. Má skutečný předobraz, Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu.
Časté otázky
Kdy vyšli Psohlavci?
Román Aloise Jiráska vznikl v první polovině osmdesátých let 19. století a knižně poprvé vyšel v roce 1886 s podtitulem Historický obraz. Rok 1884 se uvádí u vzniku, ne u knižního vydání.
Jaký je žánr a literární směr Psohlavců?
Psohlavci jsou epika, próza, žánrově historický román. Jirásek bývá řazen k realismu, i když látka o národním boji o svobodu je silně vlastenecká.
O čem jsou Psohlavci?
O boji chodských sedláků za zrušená královská privilegia proti pánu Lammingerovi. Povstání je potlačeno, vůdce Jan Sladký Kozina je v Plzni popraven a Lamminger podle románu o rok později umírá.
Byl Jan Sladký Kozina skutečný člověk?
Ano. Narodil se 10. září 1652 v Újezdu u Domažlic a 28. listopadu 1695 byl v Plzni oběšen. Jeho rodinu a řadu scén ale Jirásek vymyslel nebo upravil.
Kdo byl skutečný Lomikar?
Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu, zvaný Lomikar, žil v letech 1634 až 1696 a sídlil v Trhanově. V románu se jmenuje Lamminger. Jeho smrt na mrtvici se uvádí na 2. listopadu 1696.
Kdy a kde se příběh odehrává?
Na Chodsku u Domažlic na konci 17. století, tedy až po třicetileté válce. Děj končí popravou Koziny v listopadu 1695 a smrtí Lammingera o rok později.
Proč se Chodům říká Psohlavci?
V románu mají Chodové na praporu psí hlavu a při hlídání hranic jim pomáhali velcí psi. Podle české Wikipedie vznikla přezdívka ze středověké nadávky a teprve Jirásek jí dal statečný význam.
Jaký je vypravěč Psohlavců?
Vypravěč mluví převážně v er-formě a zná myšlenky Koziny i Lammingera. V posledním oddíle se na chvíli objeví v ich-formě, když vypráví, jak v Újezdu potkal starou ženu před Kozinovým statkem.
