Cozy fantasy: fantasy bez záchrany světa

Existuje praktické pravidlo, podle kterého se pozná, jestli kniha do žánru patří: jakmile si hlavní postava v kterékoli chvíli myslí, že zemře, o cozy fantasy už nejde. Není to nálepka podle nálady obálky, ale podle toho, co je v sázce. A odpověď zní většinou nic většího než jedna kavárna.

Ve zkratce

• Fantasy s nízkými sázkami, bez záchrany světa a bez smrtelného ohrožení.
• Konflikt má měřítko jedné obce, ne říše.
• Kulisou bývá jedno místo: kavárna, knihkupectví, hostinec, skleník.
• Místo osamělého hrdiny nalezená rodina a společenství.
• Pojem nemá doložitelného původce, ujal se zdola mezi čtenáři.
• Česky vyšlo přes deset titulů, žánr tedy není jen anglická záležitost.
• S cozy krimi sdílí přídavné jméno, ne stavbu.
• Kritika mu vytýká ztrátu tónového kontrastu a konzervativní politiku útěchy.

Čím se to pozná

Nejlepší vodítko nabízí řemeslný text o psaní žánru a je zároveň nejtvrdší: pokud si hlavní postava kdykoli myslí, že zemře, o cozy fantasy nejde. Není to o tom, jestli je kniha milá, ale o tom, co v ní hrozí. A hrozit má nanejvýš to, že se nepodaří otevřít podnik nebo že se pohádáte se sousedem.

Oborový text profesionální autorské organizace to shrnuje ještě lépe: cozy fantasy zabírá stejné emoční území jako cozy krimi, ale místo vraždy na vsi nabízí samotnou ves. Konflikt je osobní, ne apokalyptický.

Čtyři konvence, které se opakují

Nízké sázky. Osobní výzvy místo bitev o osud světa. Žánr se typicky vyhýbá velkoplošnému konfliktu, byť o přípustné míře se uvnitř žánru vede spor.

Jedno místo jako kulisa. Hospoda, hostinec, kavárna, knihkupectví, knihovna, archiv nebo malé město. Nakladatelé dokonce jmenují, které kulisy se prodávají nejlíp: kavárna, knihkupectví a magický hostinec. Jídlo a pití slouží jako smyslová kotva, odtud ten čaj a pečivo na obálkách.

Společenství místo osamělého hrdiny. Nalezená rodina, přátelství, zdravý romantický vztah. Budování komunity je v tomhle žánru děj, ne pozadí děje.

Růst místo ohrožení. Vnitřní proměna postavy, uzdravení místo ublížení a šťastný nebo aspoň uspokojivý konec. Tohle je žánrová podmínka, ne autorská volba.

Odkud se to vzalo

Poctivá odpověď zní, že se to neví přesně. Pojem nemá doložitelného původce, ujal se zdola mezi čtenáři přes fóra a sociální sítě, a teprve pak ho převzali nakladatelé. Zdroje se navíc rozcházejí i v tom, kdy se prosadil, takže konkrétní rok tady schválně není.

Co doložit jde, je modelová kniha. Legendy a latéčka Travise Baldreeho vyšly nejdřív vlastním nákladem a teprve pak u velkého nakladatele, s podtitulem, který celý žánr shrnuje: román vysoké fantasy a nízkých sázek. Kniha se pak dostala do finále dvou nejvýznamnějších žánrových cen.

Žánr je novější než jeho obsah

Nálepka je čerstvá, ale věc ne. Zpětně se do žánru řadí Hobit a Howlův kráčející hrad, tedy knihy o desítky let starší. Je to podobný případ jako u cozy krimi, kde slečna Marplová splňuje všechny konvence žánru, který v její době neexistoval.

Často se k tomu přidává i japonská animovaná tvorba jako inspirační zdroj. Souvislost je ale doložená jen tím, že tentýž režisér zfilmoval Howlův kráčející hrad. Přímou genealogii od těch filmů k žánru doložit nelze, takže tady zůstává jen u poznámky.

Cozy fantasy proti cozy krimi

Obě nálepky sdílejí přídavné jméno a náladu, ale ne stavbu. Rozdíl je zásadní a plete se často.

V cozy krimi je vražda, jen se neukazuje. V cozy fantasy zpravidla není žádný zločin ani hlavolam a útěcha se nebere z vyřešení případu, ale z toho, že žádný případ není. Jedno je detektivka s tlumeným násilím, druhé není detektivka vůbec.

Co vyšlo česky

Tohle je pro českého čtenáře podstatnější než dějiny pojmu. Žánr u nás vydává několik nakladatelů a nabídka je slušná.

Vedle nich vyšly česky i další tituly, které české e-shopy pod tenhle štítek řadí, mimo jiné Krámek s kouzly, Začarovaný skleník, Věštkyně drobných osudů a Půl duše. U nich se v rešerši nepodařilo spolehlivě ověřit nakladatele a rok, takže tady zůstávají jen jako jména.

Dvě pasti při nákupu

První je slovenské vydání. Legendy & Latte vyšly na Slovensku a pod tímhle názvem se v katalozích potkají s českými Legendami a latéčky. Je to táž kniha ve dvou jazycích, ne dva díly.

Druhá je jedna z nejcitovanějších knih žánru, série o čaji a velezradě Rebeccy Thorneové. Česky nevyšla, na českých e-shopech jsou k mání jen dovozové anglické edice. Kdo ji vidí v anglických doporučeních, ať s českým vydáním nepočítá.

Česky se v žánru i píše

Není to jen překladová záležitost. Doloženě v něm píše aspoň jeden český autor, Jakub Hoza, a je na tom zajímavé, že do té doby byl znám drsnější fantastikou. České e-shopy zároveň vedou cozy fantasy jako štítek, byť zatím ne jako plnou rubriku.

Co to není

Kolem cozy fantasy se motá několik podobných pojmů a stojí za to je oddělit.

Hopepunk má velkého nepřítele a boj proti němu, jen se vede laskavými prostředky. Cozy fantasy velkého nepřítele nemá vůbec, a to je ten rozdíl.

Healing fiction je nakladatelská kategorie pro korejské a japonské útěšné romány, které se začaly vydávat i u nás. Sdílí s cozy fantasy tón, ale nemusí mít magii ani fantastický svět.

Slice of life je širší pojem pro vyprávění o každodennosti a rovněž se bez fantastiky obejde. Cozy fantasy je tedy průnik: každodennost plus magický svět plus nízké sázky.

Šest věcí, které se o cozy fantasy pletou

1. Že je to fantasy pro děti. Není. Hlavní postavy bývají dospělé a řeší dospělé věci, jen ne smrtelné.
2. Že se v ní nic neděje. Zápletku má, chybí jí sázky. Je to rozdíl: zápletka je sled událostí, sázky jsou to, co je v ohrožení.
3. Že je to totéž co cozy krimi. Není. Tam je vražda mimo scénu, tady zpravidla žádný zločin.
4. Že je to jen anglická záležitost. Česky vyšlo přes deset titulů a píše se v tom i domácí produkce.
5. Že vznikla nedávno i ta věc, ne jen slovo. Nálepka je nová, ale zpětně se do žánru řadí knihy staré desítky let.
6. Že Legendy & Latte a Legendy a latéčka jsou dva díly. Je to táž kniha, jedno vydání slovenské a druhé české.

Kritika, kterou stojí za to znát

Žánr má i podepsané kritiky a jejich výtky nejsou hloupé. Nejucelenější esej jmenuje tři.

Ztráta tónového kontrastu. Umělecká hodnota podle ní vzniká napětím mezi sladkým a hořkým, a žánr, který se hořkého vzdá, si sám omezuje emoční hloubku.

Konzervativní politika útěchy. Útulný text zaujímá pozici, která oceňuje zavedené instituce, normy a vztahy, místo aby je zpochybňoval.

Otázka, kdo má na útěchu nárok. Táž esej upozorňuje, že jako útulné se popisuje mizivě málo knih od autorů z menšin, a ptá se, čí zkušenost si žánr představuje, když mluví o pohodlí.

K tomu přistupuje praktická námitka z nakladatelské strany: trh se sytí a agenti vidí desítky variací téhož nápadu. Magická pekárna sama o sobě už neobstojí, pokud za ní není vlastní hlas a konkrétní svět.

Pro koho to není

Kdo čte fantasy pro sázky a ohrožení, tady je nenajde, protože jsou žánrově vyloučené. Kdo čte pro propracovaný svět, může být zklamaný: kritická diskuse opakovaně uvádí, že se cozy fantasy méně stará o nuance a víc o atmosféru.

A kdo čte pro morální složitost, narazí na tutéž hranici. Útěcha a mravní dvojznačnost jdou proti sobě, a tenhle žánr si vybral útěchu. Není to výtka, je to popis toho, co slibuje.

Časté otázky

Co je cozy fantasy?

Fantasy s nízkými sázkami, ve které nejde o záchranu světa, ale o věci v měřítku jedné obce: otevřít kavárnu, najít si místo mezi lidmi, opravit vztah. Kulisou bývá jedno místo a děj nese společenství, ne osamělý hrdina. Smrtelné ohrožení je z žánru prakticky vyloučené.

Podle čeho poznám, že kniha do žánru patří?

Praktické pravidlo z řemeslných textů zní, že jakmile si hlavní postava kdykoli myslí, že zemře, o cozy fantasy už nejde. Nerozhoduje tedy nálada obálky ani přítomnost čaje a pečiva, ale to, co je v knize v sázce.

Je to totéž co cozy krimi?

Není, sdílejí jen přídavné jméno a náladu. V cozy krimi vražda je, jen se neukazuje, a útěcha plyne z toho, že se případ vyřeší. V cozy fantasy zpravidla není žádný zločin ani hlavolam a útěcha plyne z toho, že nic vážného nehrozí. Jedno je detektivka, druhé není.

Co z toho vyšlo česky?

Přes deset titulů. Z nejznámějších Legendy a latéčka a jejich pokračování, Dům v blankytně modrém moři, Žalm pro divostrojné, Přísně tajný spolek svérázných čarodějek a Encyklopedie víl Emily Wildové. Vydává je několik nakladatelů a e-shopy vedou cozy fantasy jako štítek.

Kdo ten pojem vymyslel?

Nikdo doložitelný. Ujal se zdola mezi čtenáři přes fóra a sociální sítě a teprve pak ho převzali nakladatelé. Zdroje se rozcházejí i v tom, kdy přesně se prosadil, takže konkrétní rok se uvádět nedá. Doložená je jen modelová kniha, kterou jsou Legendy a latéčka.

Je cozy fantasy fantasy pro děti?

Není. Hlavní postavy bývají dospělé a řeší dospělé věci: práci, peníze, vztahy, vyhoření a hledání místa mezi lidmi. Chybí jen smrtelné ohrožení a velký konflikt, ne dospělá témata. Část titulů má naopak výslovně dospělé zaměření.

Co se žánru vytýká?

Podepsaná kritika jmenuje tři věci: ztrátu napětí mezi sladkým a hořkým, a tím i emoční hloubky; konzervativní politiku útěchy, která spíš oceňuje zavedené pořádky, než aby je zpochybňovala; a otázku, čí zkušenost si žánr představuje, když mluví o pohodlí. K tomu přistupuje sytící se trh.

Jaký je rozdíl proti hopepunku a healing fiction?

Hopepunk má velkého nepřítele, proti kterému se bojuje laskavými prostředky, kdežto cozy fantasy velkého nepřítele nemá vůbec. Healing fiction je nakladatelská kategorie pro asijské útěšné romány, která sdílí tón, ale nemusí mít magii ani fantastický svět.