Jawa a pérák: proč vypadal jinak než ostatní

Jméno Jawa vzniklo z Janeček a Wanderer, tedy z německé licence, kterou si Janeček koupil v roce 1929. První model podle ní byl propadák, prodalo se ho něco přes tisíc kusů. Firmu zachránil až levný dvoudobý motocykl o polovinu lehčí a slávu jí přinesl pérák, který se vyvíjel tajně za okupace.

Ve zkratce

• Jawa je zkratka z Janeček a Wanderer.
• Prvního modelu Jawa 500 OHV se prodalo jen 1 016 kusů.
• Obrat přinesla lehká Jawa 175 Villiers z roku 1932.
• Pérák měl odpružená obě kola, což u lidových strojů nebylo běžné.
• Řadit se dalo bez sahání na spojkovou páčku.
• V Paříži v roce 1946 získal zlatou medaili.
• Prototyp z roku 1939 je ve sbírce Národního technického muzea.

Kdo byl František Janeček

Narodil se 23. ledna 1878 v Klášteře nad Dědinou a zemřel 4. června 1941 v Praze. Studoval průmyslovou školu v Praze a elektrotechniku v Berlíně, první patent přihlásil v roce 1901.

K motocyklům se dostal až po dlouhé oklice. Ve čtyřiadvaceti si nechal patentovat nový způsob přívodu proudu pro pouliční elektrickou dráhu, za první světové války získal desítky patentů včetně ručního granátu, od roku 1920 vyráběl přesné váhy a v roce 1922 koupil továrnu v Praze-Nuslích. Vyráběl v ní kulomety a psací stroje.

Zbrojní minulost firmy se ostatně drží dlouho: ještě po druhé světové válce se oficiálně jmenovala Zbrojovka Ing. F. Janeček.

Odkud je jméno

Janeček si v roce 1929 koupil licenci na motocykl Wanderer 500 OHV od německé značky z Chemnitz a téhož roku registroval ochrannou známku JAWA. Jméno vzniklo spojením prvních slabik: JAneček a WAnderer. První motocykly se představily na pražském autosalonu v roce 1929.

První model, který nevyšel

Jawa 500 OHV se vyráběla v letech 1929 až 1933 a prodalo se jí celkem 1 016 kusů. Byla to licenční verze německého stroje: jednoválec s rozvodem OHV, třístupňová převodovka, sekundární převod kardanem, provozní hmotnost 175 kilogramů a výkon 18 koní.

Že to nebyl hotový výrobek, je vidět na tom, co se během čtyř let výroby upravovalo. Řešila se nedostatečná tuhost přední vidlice, slabiny svařovaného rámu, neúčinný tlumič výfuku a měnila se nádrž, konstrukce rámu i světlomet. Lidová přezdívka stroje zněla Rumpál.

Co firmu zachránilo

Obrat přišel v roce 1932 s modelem Jawa 175 Villiers, uvedeným pod heslem lidový motocykl za lidovou cenu. Vznik modelu je spojený s příchodem anglického konstruktéra G. W. Patchetta.

Rozdíl je zřejmý. V době hospodářské krize uspěl lehký, jednoduchý a dostupný stroj, ne těžká drahá pětistovka s kardanem. Firma se tím postavila na nohy a v roce 1934 přišla s Jawou 350 SV, prvním motocyklem s motorem vlastní konstrukce.

Pérák a co na něm bylo nové

Výroba Jawy 250 začala v roce 1946. Podle Wikipedie se vyráběla do roku 1955 v počtu zhruba 160 tisíc kusů, jiné zdroje uvádějí do roku 1956 a 180 tisíc kusů obou typů. Rozdíl plyne z toho, co se do součtu počítá.

Technicky šlo o dvoudobý vzduchem chlazený jednoválec o objemu necelých 250 kubických centimetrů, s výkonem devět koní a nejvyšší rychlostí sto kilometrů v hodině. Spotřeba se uváděla kolem tří litrů na sto kilometrů.

Konstrukční prvky

Nejzajímavější je to řazení. Čtyřstupňovou převodovku šlo ovládat jen sešlápnutím nožního pedálu, protože vačka spojená s řadicí pákou najížděla na kladku, která spojku vypnula. Řidič se páčky spojky vůbec nemusel dotknout.

Proč vypadal jinak

Odpověď je vizuální a laik ji vidí okamžitě. Dobová konkurence běžně jezdila s neodpruženým zadním kolem, tedy s rámem, který za sedlem prostě končil vidlicí. Pérák měl odpružená obě kola.

Sám výrobce to formuluje jako první lidový motocykl s oběma odpruženými koly vyráběný ve větších sériích. Encyklopedické zdroje doplňují, že šlo o první domácí sériově vyráběný motocykl s odpruženým zadním kolem. Podobné řešení mělo BMW už v roce 1938, ale Jawa si za války vyvinula vlastní konstrukci.

Sporná přezdívka

Odkud se vzalo jméno pérák, není jednoznačné a je poctivé to říct.

První výklad je technický a uvádí ho výrobce: přezdívka vznikla podle pokrokové konstrukce, tedy podle pérování obou kol. Druhý výklad odkazuje na protektorátní pražskou legendu o Pérákovi, tedy postavě, která údajně skákala po střechách na pružinách. Kreslený film s touhle postavou vznikl shodou okolností ve stejném roce 1946.

Obě verze mají svoje zastánce a rozhodnout mezi nimi doloženě nejde. Do článku patří obě, ne jen ta, která se hodí.

Vývoj za války

Vývoj probíhal ilegálně za okupace. Konstruktér Josef Jozíf, šéfkonstruktér poválečných typů, za okupace tajně připravoval konstrukci strojů o objemech 125, 175, 250 a 350 kubických centimetrů, které se staly základem poválečné výroby. Projekt zaštiťoval ředitel Jaroslav Frei, který převzal vedení továrny po Janečkově smrti v roce 1941.

Nejtvrdší doklad, že vývoj běžel ještě dřív, je hmotný: prototyp Jawy 250 z roku 1939 je ve sbírce Národního technického muzea. Zbrojovka darovala muzeu šest prototypů. Vedle toho existuje historka o dvou prototypech ukrývaných mimo továrnu, jednom ve sklepě a druhém rozmontovaném v bedně zahrabané ve stodole, tu ale uvádí jen zájmový web, ne archivní pramen.

Kdo byl Josef Jozíf

Narodil se v roce 1906 u Pardubic a do Janečkovy zbrojovky nastoupil v roce 1930, později přešel do týmu anglického konstruktéra Patchetta. Konstruoval Jawu 175 s dvojitým uzavřeným rámem a motokolo Robot z roku 1937. Byl autorem nebo spoluautorem vynálezů chráněných čtyřiačtyřiceti československými patenty.

Paříž a export

Pérák měl premiéru na pařížském autosalonu v roce 1946 a získal tam zlatou medaili. Dobový ohlas byl podle českých zdrojů silný, mluvilo se o absolutním překvapení a o tom, že stroj předběhl konkurenci nejméně o pět let.

Čísla výroby ukazují rozjezd: v roce 1946 prvních 1 360 kusů, v roce 1947 už 17 162 kusů s pérováním zadního kola. Vyváželo se do více než sta zemí, jeden zdroj uvádí konkrétně 112, a největším odběratelem se stal Sovětský svaz. Nástupnická kývačka pak značku rozšířila do víc než 120 zemí.

Verze 350

V roce 1948 se rozjela výroba péráku s dvouválcovým motorem o objemu 350 kubických centimetrů. Do roku 1950 se prodával pod jménem Ogar 350, mimo jiné proto, že se zpočátku vyráběl v prostorách, kde se montovaly motocykly téhle značky. Konstrukčně byl shodný s pětadvacítkou, měl ale výkon dvanáct koní a nejvyšší rychlost 115 kilometrů v hodině.

Šest věcí, které se o Jawě říkají špatně

1. Že jméno Jawa je české slovo. Je to zkratka z Janeček a Wanderer, tedy z německé licence.
2. Že první Jawa byla úspěch. Modelu 500 OHV se prodalo jen 1 016 kusů a musel se stále dolaďovat.
3. Že přezdívka pérák je jistě od pérování. Existuje i výklad odkazující na protektorátní legendu, rozhodnout to nelze.
4. Že pérák vznikl až po válce. Prototyp z roku 1939 je ve sbírce Národního technického muzea.
5. Že odpružené zadní kolo bylo světové prvenství. Podobné řešení mělo BMW už v roce 1938, prvenství platí pro domácí sériovou výrobu.
6. Že Janeček byl od začátku motocyklář. Vyráběl váhy, kulomety a psací stroje, k motocyklům přišel oklikou.

Proč to celé fungovalo

Příběh Jawy je v jádru příběh o tom, že koupená licence sama o sobě nestačí. Německý stroj, který si Janeček koupil, byl technicky slušný, ale drahý, těžký a pro tehdejší trh špatně zvolený. Levný dvoudobý motocykl o polovinu lehčí uspěl okamžitě.

A pérák pak ukázal druhou věc: že se dá vyhrát ne novým motorem, ale komfortem. Odpružená kola, odpružené sedlo a řazení bez spojkové páčky nezvyšovaly výkon ani rychlost. Zvyšovaly to, jak se na tom stroji dalo strávit celý den. Podobně nečekaným směrem šla i konstrukce jiného poválečného stroje, viz Vespa a to, proč vznikla z letecké výroby. Další příběhy značek najdete v průvodci světem aut.

Časté otázky

Odkud je jméno Jawa?

Ze spojení prvních slabik jmen Janeček a Wanderer. František Janeček si v roce 1929 koupil licenci na motocykl Wanderer 500 OHV od německé značky z Chemnitz a téhož roku registroval ochrannou známku JAWA. První motocykly se představily na pražském autosalonu ještě v roce 1929.

Byla první Jawa úspěšná?

Nebyla. Jawy 500 OHV se v letech 1929 až 1933 prodalo jen 1 016 kusů. Šlo o licenční verzi německého stroje s provozní hmotností 175 kilogramů a kardanovým převodem a během výroby se řešila nedostatečná tuhost přední vidlice, slabiny rámu i neúčinný tlumič výfuku. Lidově se jí říkalo Rumpál.

Co firmu zachránilo?

Jawa 175 Villiers z roku 1932, uvedená pod heslem lidový motocykl za lidovou cenu. Měla dvoudobý motor, výkon šest koní a suchou hmotnost 82 kilogramů, tedy méně než polovinu proti pětistovce. V době hospodářské krize uspěl právě lehký, jednoduchý a dostupný stroj a firma se tím postavila na nohy.

Proč se motocyklu říká pérák?

Jednoznačně se to říct nedá. Výrobce uvádí, že přezdívka vznikla podle pokrokové konstrukce, tedy podle pérování obou kol. Jiný výklad ji spojuje s protektorátní pražskou legendou o postavě zvané Pérák, o které vznikl v roce 1946 i kreslený film. Obě verze mají zastánce a doloženě mezi nimi rozhodnout nelze.

Co bylo na péráku nového?

Odpružená obě kola, což u lidových motocyklů běžné nebylo, patentovaná teleskopická přední vidlice s olejovými tlumiči, odpružené sedlo, uzavřený svařovaný trubkový rám, zakrytý karburátor a světelná signalizace zařazeného stupně. A hlavně řazení, u kterého se řidič nemusel dotknout spojkové páčky, protože se spojka při řazení vypínala sama.

Vyvíjel se pérák za války?

Ano, ilegálně. Konstruktér Josef Jozíf za okupace tajně připravoval konstrukci typů o objemech 125 až 350 kubických centimetrů a projekt zaštiťoval ředitel Jaroslav Frei. Nejtvrdší doklad je hmotný: prototyp Jawy 250 z roku 1939 je ve sbírce Národního technického muzea, kterému zbrojovka darovala šest prototypů.

Kolik péráků se vyrobilo?

Zdroje se liší podle toho, co do součtu počítají. Uvádí se zhruba 160 tisíc kusů modelu 250 do roku 1955, jiný zdroj mluví o 180 tisících kusech obou typů do roku 1956. Rozjezd je doložený přesněji: v roce 1946 vzniklo prvních 1 360 kusů, v roce 1947 už 17 162.

Kam se pérák vyvážel?

Do více než sta zemí, jeden zdroj uvádí konkrétně 112. Největším odběratelem se stal Sovětský svaz. Premiéru měl stroj na pařížském autosalonu v roce 1946, kde získal zlatou medaili, a nástupnická kývačka pak značku rozšířila do víc než 120 zemí.